O odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení, podle § 43 odst. 2 o.s.ř. nemůže soud rozhodovat v obsazení justičním čekatelem.

U s n e s e n í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Š. K. a soudců Mgr. H. Ř. a JUDr. T. N. v právní věci žalobce: Z. Č., proti žalovaným: 1. nezl. E. Č., 2. nezl. J. Č., 3. M. Č., o popření otcovství manželem matky nezl. dětí, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu P ze dne 8.4.2003, č.j. Nc 947/2002-5, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Z o d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud I. stupně odmítl žalobu žalobce dle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když uzavřel, že žaloba žalobce na popření otcovství nemá všechny náležitosti (konkrétně chybí řádné označení účastníků řízení na straně žalované a označení důkazních návrhů), k výzvě soudu žalobce o chybějící údaje svoji žalobu nedoplnil , a pro tyto vady žaloby nelze dále v řízení pokračovat, přičemž o následcích možného odmítnutí žaloby byl žalobce předem soudem poučen. Proti tomuto usnesení si včasné odvolání podal žalobce. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V důvodech uvedl, že vše podstatné ve své žalobě již uvedl, proto nemůže být správný postup soudu, kterým jeho žalobu odmítl, aniž by se věcí zabýval po věcné stránce. Krajský soud v Praze , jako soud odvolací, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu I. stupně , jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 věta prvá a § 212a odst. 1,5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je opodstatněné, byť z jiného než jím uváděného důvodu. Z dosavadního obsahu spisu soudu I. stupně vyplývá, že odvoláním napadené usnesení soudu I. stupně o odmítnutí žaloby žalobce dle § 43 odst. 2 o.s.ř. vydal soud I. stupně při svém obsazení justičním čekatelem. Podle § 43 odst. 2 věta prvá o.s.ř., není - li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. Usnesení podle § 43 odst. 2 o.s.ř. o odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení ve věci, přijímá soud ve stejném obsazení, v jakém rozhoduje ve věci samé (srovnej § 36 a § 36a o.s.ř.). Podle § 6 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 37/92 Sb. ve znění změn a doplňků, o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, předseda soudu může pověřit justiční čekatele a soudní tajemníky, aby ve věcech projednávaných v občanském soudním řízení samostatně vykonávali úkony při odstraňování vad podání podle § 43 o.s.ř.. Odvolací soud vždy z úřední povinnosti zkoumá, zda řízení před soudem I. stupně netrpí některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř. či jinou vadou řízení, která měla či mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci. K případné existenci těchto vad je pak odvolací soud povinen při svém rozhodování o odvolání z úřední povinnosti přihlížet. Podle § 229 odst. 1 písm. d) o.s.ř. je důvodem žaloby pro zmatečnost to, že soud byl při svém rozhodování nesprávně obsazen. Vydal - li v posuzované věci rozhodnutí o odmítnutí žaloby postupem dle § 43 odst. 2 o.s.ř. soud I. stupně, který byl při tomto svém rozhodování obsazen osobou justičního čekatele, aniž však pro takové obsazení soudu I. stupně při tomto rozhodování justičním čekatelem je dáno podle jednacího řádu zákonné oprávnění (pověření předsedy soudu pro justičního čekatele může směřovat pouze k vykonávání úkonů při odstraňování vad podání dle § 43 odst. 2 o.s..ř, tj. vydávání výzvy k odstranění vad podání v podobě usnesení soudu), je řízení zatíženo zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř.. Proto odvolací soud postupoval dle § 221 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) o.s.ř. a rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V dalším řízení soud I. stupně opětovně žalobu žalobce z hlediska jejích náležitostí posoudí a rozhodne o ní ve správném obsazení. Své rozhodnutí pak soud I. stupně přesvědčivě a přezkoumatelným způsobem odůvodní. Závěrem odvolací soud poukazuje na skutečnost, že žalobce v textu své žaloby fakticky označuje žalované osoby, tj. nezl. děti a jejich matku (byť nejde o jejich výslovné označení jako osob žalovaných v záhlaví žaloby), a to způsobem, který je dostatečně identifikuje jako fyzické osoby (uvedení údajů o datu narození nezl. dětí a jejich matky, o adrese bydliště matky) . Neúplnost žaloby žalobce, spočívající pouze v tom, že neoznačil ke svým skutkovým tvrzením důkazy, nemůže sama o sobě způsobovat nemožnost pokračování v řízení. V Praze dne 30. září 2003 JUDr. Š.K.. předsedkyně senátu