Ustanovení § 74 a § 102 o.s.ř. mají na mysli ohrožení výkonu rozhodnutí jen tam, kde jde o rozhodnutí vykonatelné podle části šesté občanského soudního řádu. U rozsudků na určení (§ 80c o.s.ř.) se nelze domáhat vydání předběžného opatření pro obavu, že výkon rozhodnutí bude ohrožen. Obava ze zmaření účelu navrženého rozhodnutí jednáním žalovaného však může mít vliv na posouzení nutnosti zatímní úpravy poměrů účastníků před zahájením řízení případně v jeho průběhu.

U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. V. a soudců JUDr. Z. K. a JUDr. E.K. v právní věci žalobce P. H., proti žalovaným l) Z. Ř., 2) Ing. L. Č., 3) P. Č., o určení vlastnictví a vydání předběžného opatření, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu K ze dne 21. 3. 2003, čj. 10C 440/2003 – 17, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se v napadeném zamítavém výroku potvrzuje. Z o d ů v o d n ě n í : Okresní soud K usnesením ze dne 21. 3. 2003, čj. 10C 440/2003 – 17 zamítl návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo žalovanému zakázáno nakládat s nemovitostmi - pozemky parc.č. 20, 22, 26. 1973, evidovanými ve zjednodušené evidenci PK, domem čp. 59 s parcelou č. st. 48/1 a pozemkem č. parc. 33/1, 25/2 o výměře 215 m2, ostatní plocha, to vše v k.ú. Ž., zapsaných na listu vlastnictví č. 216 pro obec Ž., k..ú. Ž, u Katastrálního úřadu v K. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce. Poukázal na to, že první žalovaná sice s nemovitostmi disponovat nemůže, avšak druhá žalovaná a třetí žalovaný jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci a mohou tedy s nemovitostmi bez jakéhokoliv omezení nakládat. Pokud by tito žalovaní nemovitost převedli na někoho jiného, bude obnovení zápisu na základě určovacího rozsudku proti někomu, kdo nebude účastníkem tohoto řízení, nemožné. Je tu tedy dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků a žalobce proto navrhuje, aby usnesení soudu I. stupně bylo změněno a jeho návrhu na vydání předběžného opatření vyhověno. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a neshledal odvolání žalobce důvodným. Soud I. stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření jednak proto, že v daném případě nemůže být ohrožen výkon rozhodnutí, neboť rozsudek na určení vlastnictví neukládá žádnou povinnost a tudíž ho nelze vykonat a ve vztahu k první žalované pak i proto, že ta není zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice a tudíž nemůže už z toho důvodu s nemovitostmi nakládat. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že první žalovaná, která není zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice nemovitostí, nemůže s nimi proto nakládat a není již z tohoto jediného důvodu dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Ve vztahu mezi žalobcem, druhou žalovanou a třetím žalovaným v návrhu na vydání předběžného opatření je tvrzena možnost ohrožení výkonu rozhodnutí, neboť tito žalovaní by mohli ve spolupráci s první žalovanou pokračovat v obcházení nároků žalobce z titulu majetkového vypořádání a účelově převést nemovitosti na další třetí osoby. Nařízení předběžného opatření pro obavu, že by byl ohrožen výkon rozhodnutí, které dosud nebylo vydáno, vyžaduje prokázání skutečností, které odůvodňují obavu, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen. Ohledně druhé žalované a třetího žalovaného v návrhu na vydání předběžného opatření žádné takové skutečnosti tvrzeny a prokazovány žalobcem nejsou. Kromě toho lze soudu I. stupně přisvědčit v tom, že exekučními tituly obecně nejsou rozhodnutí určující povahy. To ovšem neznamená, že obsah rozhodnutí určující povahy se nikdy neuskutečňuje nuceným způsobem. Např. výrok o určení vlastnictví se nuceně realizuje jeho právní mocí. Právní mocí takového rozhodnutí se nabývá vlastnictví (viz. ustanovení § 132 odst. 2 občanského zákona). Rozsudek na určení vlastnictví totiž závazně pro účastníky řízení a pro jejich nástupce určuje, co platí mezi nimi jako právo. Lze tedy i u těchto rozhodnutí ohrozit jejich výkon, i když nejsou vykonávány způsoby uvedenými v části šesté o.s.ř. a není proto třeba pro výkon rozhodnutí vést další řízení. Skutečností však je, že nelze ohrozit výkon rozhodnutí tak, jak je upraven v části šesté o.s.ř. a že ustanovení § 74 o.s.ř. a § 102 o.s.ř. mají na mysli ohrožení jen tohoto výkonu rozhodnutí dle části šesté o.s.ř. Odvolateli lze přisvědčit v tom, že v takovém případě je třeba zkoumat naléhavost zatímní potřeby úpravy poměrů účastníků a přihlížet ke stejným skutečnostem, které jinak u rozsudků na plnění mají význam pro posouzení toho, zda výkon rozhodnutí by mohl být ohrožen. Z obsahu spisu však nelze dovodit ani zatímní potřebu úpravy poměrů účastníků, neboť ta musí být vždy naléhavá a v tomto případě může prakticky spočívat jen v prokázaném jednání žalovaných, směřujícím k nakládání netvrdí a ani neprokazuje. K námitce, že převod nemovitosti žalovanými by zmařil výsledek řízení, lze poukázat na ustanovení § 107a o.s.ř., které v případě singulární sukcese umožňuje žalobci navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka. Ze všech těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. V Praze dne 27. května 2003 Předsedkyně senátu JUDr. V. V.