Důvodem zvláštného zřetele hodným pro odepření práva na náhradní byt v návaznosti na vyklizení družstevního bytu není okolnost příštího možného vypořádání členského podílu mezi účastníky.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. V. a soudců JUDr. Z. K. a JUDr. M. P. v právní věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. S. K., proti žalované R. R., zastoupené JUDr. J. S., o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v M ze dne 29. května 2003, č.j. 11C 616/2000-35, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Okresní soud v M rozsudkem ze dne 29. května 2003, č.j. 11C 616/2000-35 zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu, určil, že výlučným nájemcem a výlučnou členkou družstva se určuje žalovaná a žalobce je povinen předmětný byt vyklidit a žalované předat do 15 dnů po zajištění náhradního bytu. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Namítá, že samotným nabytím bytového domu do vlastnictví družstva a vznikem členství nájemce v bytovém družstvu nemůže být změněn charakter nájmu bytu obecního na nájem bytu družstevního. K tomu je potřebné, aby byla uzavřena smlouva o nájmu družstevního bytu, což se sice stalo 1. 12. 1997, avšak odvolatelka se domnívá, že pokud ohledně předmětného bytu uzavřela s tehdejším pronajímatelem odlišným od družstva platnou nájemní smlouvu o nájmu nedružstevního bytu dne 23. 4. 1997, přešla práva a povinnosti pronajímatele z tohoto nájmu na družstvo dnem, ke kterému přešlo na družstvo vlastnictví předmětné nemovitosti. Družstvo tedy z titulu právního nástupnictví se dostalo do postavení pronajímatele a bylo vázáno uzavřenou nájemní smlouvou. Předmětný byt byl předmětem existujícího nájemního vztahu, nebyl tzv. právně volný a jakákoliv nájemní smlouva uzavíraná ohledně tohoto bytu tedy nemohla být uzavřena platně, pokud strany výslovně v písemné formě neprojevily vůli dosavadní nájemní smlouvu zrušit nebo změnit. Pokud žaloba směřuje ke zrušení práva nájmu družstevního bytu, je soud vázán skutkovými tvrzeními žalobce a nelze tedy rozhodnout o jiném společném nájmu, než jak byl vymezen v žalobě. Pro případ, že by byla dovozena existence společného nájmu bytu družstevního, tak odvolatelka poukazuje na to, aby soud zvážil, zda je na místě vázat povinnost vyklidit byt tím z původních společných nájemců, který se podle rozhodnutí soudu nestal výlučným nájemcem bytu ani výlučným členem družstva na obstarání náhradního bytu, když takové řešení je sice v souladu s platnou právní úpravou, která však nereaguje na změnu výkladu otázek vypořádání členského podílu v bytovém družstvu a odporuje přirozenoprávnímu pohledu, když ten z bývalých společných nájemců družstevního bytu, který se stal výlučným nájemcem, je stíhán nejen povinností obstarání náhradního bytu, ale návazně pak také povinností vyplacení poloviny obvyklé hodnoty členského podílu. Proto se domáhá toho, aby pro případ zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a určení žalované výlučnou nájemkyní, bylo vyklizení bytu vázáno pouze na obstarání náhradního ubytování, přičemž považuje žalovaná za spravedlivé, aby žalobce nebyl povinen byt vyklidit dříve, než mu bude vyplacena polovina obvyklé ceny členského podílu. Z odvolání lze dovodit (odvolání postrádá výslovný odvolací návrh), že se žalovaná domáhá toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl buď změněn tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta, případně aby byl změněn ve výroku o povinnosti žalobce předmětný byt vyklidit po zajištění náhradního bytu tak, že tato povinnost bude žalobci uložena po zajištění náhradního ubytování. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně (dále jen I. stupně) v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolání je projednatelné a opírá se o ustanovení § 205 odst. 1, odst. 2 písm.g) o.s.ř., tedy je-li vytýkáno, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se domáhá toho, aby soud rozhodl, že se zrušuje společný nájem účastníků k družstevnímu bytu a že se jediným nájemcem a členem družstva určuje žalobce a žalované se ukládá povinnost předmětný byt vyklidit a žalobci odevzdat do 15 dnů od zajištění náhradního ubytování. Žaloba se opírá o tvrzení, že předmětný byt je bytem družstevním, účastníci jsou družstevníky a právo nájmu k předmětnému bytu žaloba odvozuje od nájemní smlouvy ze dne 1. 12. 1997. Soud I. stupně správně z provedených důkazů dospěl k závěru, že se původně jednalo o byt obecní. Smlouva nájemní z 1. 12. 1997 byla uzavřena mezi pronajímatelem BD R v M, které se před uzavřením této nájemní smlouvy stalo vlastníkem bytového domu, v němž se předmětný byt nachází. Smlouva byla uzavřena s oběma účastníky řízení v době, kdy oba byli manželé a oba byli členy družstva, Soud I. stupně provedl důkaz touto nájemní smlouvou a i když v odůvodnění svého rozsudku výslovně neuvádí, v této nájemní smlouvě, v závěrečném ustanovení pod bodem šestým, je výslovné ustanovení o tom, že touto smlouvou se ruší ta dosavadní ujednání mezi pronajímatelem a nájemcem, která jsou v rozporu s touto smlouvou. Zcela nepochybně v rozporu s touto smlouvou by byla předchozí nájemní smlouva a protože toto ujednání je písemné a protože i odvolací soud akceptuje názor odvolatelky, že nový vlastník jako pronajímatel vstoupil do práv předchozího vlastníka, předchozího pronajímatele, je podle názoru odvolacího soudu tato dikce naplněním podmínky, jež je uvedena v § 710 odst. 1 občanského zákona. Podle tohoto zákonného ustanovení nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí. Odvolací soud má tedy za to, že nájem, který dříve vznikl žalované na základě nájemní smlouvy, která se týkala předmětného bytu ještě jako bytu obecního, zanikl způsobem upraveným v § 710 odst. 1 občanského zákona, a to písemným ujednáním mezi účastníky řízení a družstvem jako novým vlastníkem předmětného domu, které je obsaženo v nájemní smlouvě ze dne 1. 12. 1997. Pokud pak jde o námitky žalované, které se týkají souvislosti vázanosti vyklizení předmětného bytu na zajištění náhrady, i v tomto rozsahu shledal odvolací soud odvolání žalované jako nedůvodné. Z žádného předpisu nevyplývá, že by byl soud oprávněn bez návrhu v souvislosti s řízením o žalobě na zrušení a vypořádání společného nájmu k družstevnímu bytu přihlížet nebo dokonce rozhodovat o povinnosti účastníků vypořádat si družstevní podíl. Soud je vázán ustanovením § 705 odst. 2 věta druhá o.s.ř., podle něhož v případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu. V návaznosti na toto ustanovení pak je třeba respektovat ustanovení § 712 odst. 3 věta druhá o.z., podle něhož v případech podle § 705 odst. 2 věta druhá o.z., rozvedený manžel má právo na náhradní byt; soud může, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že rozvedený manžel má právo jen na náhradní ubytování. V kontextu tohoto zákonného ustanovení není v žádném případě prostor pro to, aby soud zohlednil v budoucnu ležící nejistou okolnost případného vypořádání členského podílu. Proto byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen, podle § 219 o.s.ř. V Praze dne 7. 10. 2003 Předsedkyně senátu JUDr. V. V.