Výzva vydávaná podle § 114b odst. 2 o.s.ř. spolu s platebním rozkazem není podmíněna tím, že jde o složitější věc, či okolnostmi případu zde jediným předpokladem pro její použití je splnění podmínek pro vydání platebního rozkazu.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. I. S. a soudců JUDr. L. C. a JUDr. H. L. ve věci žalobkyně: Mgr. E. L., správkyně konkursní podstaty úpadce AB B. a..s. v likvidaci, zastoupené JUDr. M. O., advokátkou, proti žalovanému: V. K., r.č. 550729/0041, zastoupenému Mgr. D. M, advokátem, o 337.500Kč s přísl.., o odvolání žalovaného do rozsudku pro uznání Okresního soudu v P ze dne 19.srpna 2003 č.j. 9C1698/2001-18 t a k t o : Rozsudek soudu I.stupně s e p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Okresní soud v P dne 19.srpna 2003 č.j. 9C 1698/2001-18 rozsudkem pro uznání rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 337.500,-Kč s úrokem 7.362,57,-Kč, s úrokem z prodlení ve výši 316.448,58 Kč a úrokem z prodlení ve výši 24% z částky 344.862,57 Kč od 1.9.2001 do zaplacení. Své rozhodnutí soud I.stupně odůvodnil tím, že se žalobkyně podle žaloby domáhala shora uvedených částek s tím, že celková částka 661.311.15 Kč se skládá z jistiny ve výši 337.500 Kč, úroku za poskytnutý úvěr za období 20.9.1997 do 20.12.1997 ve výši 7.362,57 Kč, úroku z prodlení ve výši 24% za období do 20.9.1997 do 31.8.2001 ve výši 316.448,58 Kč a úroku z prodlení ve výši 24% z částky 344.862,57 Kč od 1.9.2001 do zaplacení. Soud I.stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť ve věci vydal dne 17.3.2003 platební rozkaz č.j. 9C 1698/2001-6, kterým bylo žalobě vyhověno proti žalovanému, v platebním rozkaze byl žalovaný vyzván dle § 114b osř. aby, pokud podá ve věci odpor, se ve lhůtě 30 dnů od podání odporu k věci vyjádřil. tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a připojil listinné důkazy, případně aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaný byl upozorněn, že jestliže se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti nim žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3,4 o.s.ř.) byl poučen. Žalovaný dne 17.7.2003 podal proti platebnímu rozkazu odpor, ale ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu se ve věci písemně nevyjádřil. Soud I.stupně tedy rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 3 o.s.ř., když o právním základu nároku rozhodl dle § 497 obch. zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání a vznesl námitku neexistence usnesení s výzvou dle § 114b o.s.ř, neboť usnesení s tímto poučením nebylo vydáno samostatně. Odvolatel uvedl, že je nepřípustné vydat usnesení dle § 114b o.s.ř.v platebním rozkaze. Dovozoval, že usnesení s výzvou dle § 114b o.s.ř. lze vydat až po té, co by soud I.stupně rozhodl platebním rozkazem, ale nikoliv v platebním rozkazu, ale samostatným usnesením. Dále odvolatel namítal, že nebyly dány předpoklady pro vydání výzvy spočívající v okolnostech případu a v povaze věci, když úvěrová smlouva je věcí typově jednoduchou. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I.stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu ustanovení § 205b o.s.ř. Posuzoval tedy, zda byl v odvolání uplatněn některý z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm a o.s.ř., a dále zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V dané věci rozhodl soud I.stupně rozsudkem pro uznání s ohledem na fikci uznání žalovaného spočívající v tom, že žalovaný, ačkoliv byl ve smyslu § 114b o.s.ř. vyzván v platebním rozkaze k vyjádření se ve věci, se nevyjádřil. Podle ustanovení § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a)o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b o.s.ř.). Z povahy věci jsou tedy vyloučeny ty důvody, které směřují do správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudu I. stupně. Soud odvolací se tedy nejdříve zabýval tím, zda nejsou dány důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm a o.s.ř. a shledal, že ve věci byly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně příslušný soud a soud byl i správně obsazen a nerozhodoval vyloučený soudce. Dále se tedy odvolací soud zabýval tím, zda jsou dány předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Ty jsou uvedeny v ust. § 153aosř. Podle 153a osř 1) Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. (2) Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). (3) Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5). 4) Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Odvolací soud shledal, že žaloba byla žalovanému řádně doručena spolu s platebním rozkazem, který obsahoval i poučení ve smyslu § 114b o.s.ř. s uvedením 30 denní lhůty ode dne podání odporu, když ji převzal osobně dne 30.6.2003. Dále poučení dle § 114b o.s.ř. nebylo vydané po prvním jednání ve věci, bylo doručeno do vlastních rukou a nikoliv dříve než žaloba. Žalovaný byl řádně poučen o následcích nevyjádření se. V daném případě má odvolací soud za to, že byl odůvodněn postup dle § 114b odst. 2 o.s.ř., neboť ve věci mohl být vydán platební rozkaz, byly tedy splněny podmínky stanovené i v ustanovení § 172 os.ř. tj. jednalo se o peněžité plnění a uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Pokud odvolatel namítal, že nebyly dány předpoklady pro vydání výzvy dle § 114b o.s.ř. spočívající v okolnostech případu a v povaze věci, tak tato námitka není důvodná. Odvolatel se dovolával postupu dle § 114b odst. 1 o.s.ř., ale v daném případě postupoval soud dle §114b odst. 2 osř. Toto ustanovení je v poměru kvalifikované skutkové podstaty k ust. § 114b odst. 1 osř. Je-li v § 114b odst. 2 o.s.ř. odkaz na ustanovení odst. 1 , je třeba jej chápat pouze jako odkaz na možnost vydání usnesení s kvalifikovanou výzvou, když předpoklady vycházejí z ustanovení § 172 o.s.ř., který upravuje specifické podmínky pro rozhodnutí ve věci samé platebním rozkazem. Výzva vydávaná dle § 114b odst. 2) o.s.ř. spolu s platebním rozkazem není podmíněna tím, že jde o složitější věc, či okolnostmi případu, jediným předpokladem pro její použití je splnění podmínek pro vydání platebního rozkazu, tj. zejména, že v žalobě jsou uvedeny všechny skutečnosti, z nichž vyplývá právo uplatněné žalobcem a jedná se o peněžité plnění. Způsob vylíčení skutkového stavu věci v žalobě, tj. kdy žalobkyně popsala nárok vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy č. 12/0/92 ze dne 5.11.1992 na koupi nemovitosti, s uvedením dohody o výši splátek a termínů jejich splatnosti, včetně uvedení výše smluvních úroků vyplývajících ze smlouvy, byl úplný a v rozsahu, který umožnil jeho přesnou individualizaci a nezaměnitelnost se skutkem jiným a též závěr o úplnosti a odůvodněnosti nároku žalobkyně. Rovněž odpor žalovaného neobsahoval žádné vyjádření a vylíčení rozhodujících skutečností, na kterých staví žalovaný svoji procesní obranu. Dále se nejednalo o řízení, kdy nešlo vydat a schválit smír ( §99 odst. 1a 2 osř a nejednalo se o věci uvedené v ust. § 118b a § 120 odst. 2 osř ) K námitce ohledně absence poučení a neexistence usnesení, tak jak má na mysli ust. § 114b o.s.ř. Jak vyplývá z ustanovení § 114b odst. 2 o.s.ř. usnesení dle odstavce 1 může být vydáno i tehdy, když ve věci rozhodl soud platebním rozkazem. Povinnost vyjádřit se ve lhůtě je ukládána podmíněně, tedy za předpokladu, že žalovaný podá odpor proti platebnímu rozkazu. V takovém případě se doručí žalovanému současně a tj. jedinou zásilkou. Přestože ustanovení § 114b odst. 2 o.s.ř. předpokládá, že povinnost podat vyjádření je žalovanému ukládána usnesením, nelze z něho dovozovat, že by se muselo jednat o samostatné rozhodnutí. V občanském soudním řízení soud rozhoduje formou usnesení, nestanoví-li zákon jinak ( srov. § 167 odst. 1 věta první o.s.ř) Ve věci samé pak rozhoduje - s výjimkami uvedenými v ust. § 152 odst. 1 věty druhé – o.s.ř. rozsudkem, pokud věc nevyřídí formou platebního rozkazu. Jak platební rozkaz, tak rozsudek, byť je jimi rozhodováno ve věci samé, mohou obsahovat výroky, mající povahu usnesení ( např. výrok o náhradě nákladů řízení, povinnosti platit soudní poplatek. Pokud tedy soud I.stupně ve výroku platebního rozkazu uložil žalovaným pro případ podání odporu, aby se vyjádřili podle § 114b o.s.ř., pak uvedená skutečnost ( rozuměj forma rozhodnutí) nemění nic na tom, že zmíněná část rozhodnutí má povahu usnesení, a to bez ohledu na formální označení. Tento závěr pak znamená splnění požadavku kladeného ustanovením § 114b o.s.ř. na formu tohoto rozhodnutí. Je tedy bez právního významu, zda je pojato do platebního rozkazu nebo je samostatným usnesením. Obdobně bylo judikováno rozhodnutím NS ČR ze dne 16. září 2003 čj.32 Odo 616/2003 –58. Nezbylo než ve smyslu § 219 osř rozsudek soudu I.stupně potvrdit. V Praze dne 10. prosince 2003 JUDr. I.S.. předsedkyně senátu