Možnost odborové organizace zastupovat v souladu s ustanovením § 26 odst. 1 o.s.ř. v řízení účastníka, který je jejím členem, se týká pouze odborové organizace zaměstnanců, mezi které zmíněný účastník patří.

U s n e s e n í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. K. Š. a soudců JUDr. P. W. a JUDr. H. Č. ve věci péče o nezletilou T. N . , zastoupenou Magistrátem města K. jako kolizním opatrovníkem, deru J. N., zastoupené advokátkou JUDr. R. J. a F. N., o návrhu otce na úpravu styku s nezletilou, o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v K ze dne 22. 5. 2003, č.j. P 122/2002-112, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně s e p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Okresní soud v K. usnesením ze dne 22.5. 2003, č.j. P 122/2002-112, nepřipustil zastoupení otce F. N. Odborovým sdružením Spravedlnost. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání otec. Namítal, že napadené usnesení je nesprávné, nezákonné a zmatečné. Závěry soudu považoval za nemístné. Příslušnými listinami doložil, že Odborové sdružení Spravedlnost, tedy odborová organizace, bylo řádně zaevidováno Ministerstvem vnitra ČR pod č.j. a jako odborové organizaci mu bylo přiděleno IČO. Existenci takto podle zákona vzniklé právnické osoby nemůže soud zpochybňovat žádným svým „ závěrem “ a nemůže její formu z odborové organizace účelově transformovat na zájmové sdružení. Předmětem činnosti této odborové organizace je ochrana práv a zájmů členů, zejména pak sociálních, jde o naplnění litery i ducha zákona. Poukazoval přitom na ustanovení článku 27 Listiny základních práv a svobod, s tím, že činnost odborových organizací může být omezena pouze zákonem, nikoliv svévolným aktem soudní nebo jiné vrchnostenské struktury. Napadeným usnesením došlo k neoprávněnému zásahu státního orgánu do postavení odborové organi-zace, jejímž je členem. V souvislosti s tím poukazoval i na článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, pokud jde o jeho právo na právní pomoc. Dále poukazoval na to, že ustanovení § 26 občanského soudního řádu (nadále o.s.ř.) upravuje možnost a jeho právo nechat se zastupovat odborovou organizací, pouze s jedinou výjimkou, týkající se věcí obchodních. V dané věci o takové řízení nejde, jeho právo tedy nemůže soud nad rámec zákonné úpravy omezovat. Rozhodnutím soudu dochází k nepřípustnému omezení, resp. zrušení jeho ústavně zaručeného základního práva. Konečně namítal, že soud nemá zákonnou pravomoc rozhodovat o připuštění nebo nepřipuštění zastoupení účastníka odborovou organizací, které je členem. Otec proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle § 212 o.s.ř a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nebylo třeba k projednání odvolání nařizovat jednání. Z obsahu spisu soudu I. stupně vyplývá, že předmětem řízení je návrh otce na úpravu styku otce s nezl. T. N. Otec nezletilé v průběhu řízení udělil plnou moc k zastupování odborovému sdružení Spravedlnost, toto sdružení plnou moc přijalo. Otec nezletilé byl za člena sdružení přijat dne 8.1. 2003. Cílem činnosti Odborového sdružení Spravedlnost je podle stanov sdružení ochrana práv a oprávněných zájmů členů sdružení, zejména sociálních. Evidence sdružení byla provedena Ministerstvem vnitra ČR. Soud I. stupně se v napadeném rozhodnutí správně zabýval posouzením otázky, zda jmenované sdružení je odborovou organizací, která může zastupovat účastníka řízení podle § 26 o.s.ř., a dospěl k závěru, že v případě jmenovaného sdružení se o takovou organizaci nejedná. § 26 odst. 1 o.s.ř. upravuje jediný případ, kdy je v občanském soudním řízení dovoleno, aby účastník řízení byl zastoupen právnickou osobou, ale jde jen o zúženou možnost zastoupení odborovou organizací, nikoliv jakýmkoli sdružením, vzniklým za podmínek zákona č. 83/1990 Sb. Nejde-li o odborovou organizaci zaměstnanců, která by zastupovala svého člena, jedná se o zastoupení mimo rámec vymezený § 26 odst. 1 o.s.ř., takové zastoupení je nepřípustné a plná moc udělená jiné právnické osobě je neplatná dle § 39 o.z., neboť udělení plné moci jiné právnické osobě než odborové organizaci ve smyslu § 26 odst. 1 o.s.ř. představuje obcházení zákona - § 24 odst. 1 o.s.ř. Odborové sdružení Spravedlnost není odborovou organizací, jejíž činnost je vázána k pracovněprávním vztahům členů organizace. Podle § 24 odst. 1 os..ř. se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle § 26 o.s.ř., může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce. Podle § 26 odst. 1 o.s.ř. odborová organizace může, s výjimkou věcí obchodních, v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem. Z citovaných ustanovení o.s.ř. vyplývá, že účastník řízení může svá práva a povinnosti za řízení vykonávat prostřednictvím zvoleného zástupce (zmocněnce). Zmocněncem účastníka může být pouze fyzická osoba, vyjma případu zastoupení odborovou organizací, případně Úřadem pro mezinárodně-právní ochranu dětí, dle § 26 odst. 1 a 2 o.s.ř. Zastoupení účastníka odborovou organizací (případně Úřadem pro mezinárodně-právní ochranu dětí) mimo rámec vymezený v § 26 o.s.ř. a zastoupení jinou právnickou osobou nebo státem je nepřípustné a plná moc, která by jim byla účastníkem udělena, je neplatná. Občanský soudní řád pojem odborové organizace, oprávněné zastupovat účastníka v řízení podle § 26 odst. 1 o.s.ř., nedefinuje. Ustanovení článku 27 odst. 1 Listiny základní práv a svobod (vyhlášené usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. součástí Ústavního pořádku ČR) zaručuje každému právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Článek 27 odst. 2 Listiny pak stanoví, že odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako znevýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. Z toho vyplývá, že článek 27 Listiny zaručuje svobodu koaliční, přičemž koalicí se rozumí zejména sdružení buď zaměstnavatelů, nebo zaměstnanců, jehož cílem a účelem je formulování, prosazování, obhajování a podporování jejich zájmů při utváření a stanovení pracovních, sociálních nebo hospodářských podmínek. Vztahy mezi zaměstnavatelem a koalicí jeho zaměstnanců, anebo mezi koalicemi zaměstnavatelů a zaměstnanců, se obecně označují jako vztahy sociálních partnerů. Česká republika se zavázala zaručit svobodu koaliční ratifikací řady mezinárodních dokumentů - mimo jiné Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluvou mezinárodní organizace práce (nadále MOP) č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva se odborově organizovat (viz. sdělení č. 489/1990 Sb.), Úmluvou MOP č. 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat (viz. sdělení č. 470/1990 Sb.). Na tyto mezinárodní úmluvy, jimž je Česká republika vázána, navazují mimo jiné zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (zejména novely č. 300/1990 Sb.), dále zákon č. 129/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, a další zákony. Koaliční svoboda ve smyslu článku 27 odst. 1 Listiny je do určité míry součástí práva svobodně se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích podle článku 20 citované Listiny, její účel je však užší - sdružování podle článku 27 Listiny se vztahuje k ochraně hospodářských a sociálních zájmů. Terminologické označení „ odborové organizace “ použité v článku 27 odst. 2 citované Listiny je třeba vykládat i ve vztahu k článku 2 a 3 a článku 11 Úmluvy MOP č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat. Ustanovení Úmluvy zakotvují svobodné vykonávání práva odborově se organizovat (článek11) a zároveň zmiňují, že právo ustavovat organizace podle této Úmluvy podle vlastní volby a stát se členy takových organizací mají „pracovníci a zaměstnavatelé bez rozdílu“ (článek 1 citované Úmluvy). Z celého textu Úmluvy včetně úvodních slov odkazujících na preambuli Mezinárodní organizace práce, Filadelfskou deklaraci i Mezinárodní konferenci práce, je zřejmé, že se týká „ sdružování na ochranu hospodářských zájmů “. Zákonná úprava sdružovacího práva ve smyslu článku 20 a článku 27 Listiny základních práv a svobod je provedena především zákonem č. 83/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon zaručil občanům právo svobodně se sdružovat a zavedl princip registrace sdružení (§ 2, § 6 odst. 1 a násl. cit. zákona). § 2 odst. 1 cit. zákona příkladmo uvádí, že občané mohou zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení, jakož i odborové organizace. Na rozdíl od jiných sdružení, která vznikají registrací (§ 6 odst. 1 zákona), vyžaduje zákon u odborových organizací a orga-nizací zaměstnavatelů k jejich vzniku pouhou evidenci (nikoliv registraci - viz. § 9a cit. zákona) příslušným ministerstvem. I když ani tento zákon neuvádí žádné určovací znaky, podle nichž by bylo možno odlišit odborové organizace a organizace zaměstnavatelů od jiných sdružení s přihlédnutím ke shora citovaným mezinárodním úmluvám a k § 9a odst. 2, část za středníkem, citovaného zákona, lze učinit závěr, že odborovou organizací je pouze takové sdružení, jehož úkolem je hájit práva a oprávněné zájmy zaměstnanců a zastupovat je v kolektivním vyjednávání. Z hlediska zastupování účastníka v civilním procesu dle § 26 odst. 1 o.s.ř. může svého člena zastupovat jen taková odborová organizace, která je odborovou organizací dle shora popsaných kritérií a byla evidována na Ministerstvu vnitra ČR dle § 9a odst. 1 a 2 cit. zákona č. 83/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 26 odst. 1 o.s.ř. upravuje jediný případ, kdy je v občanském soudním řízení dovoleno, aby byl účastník tohoto řízení zastoupen právnickou osobou - ale jde jen o zúženou možnost zastoupení odborovou organizací, nikoliv sdružením vzniklým za podmínek cit. zákona č. 83/1990 Sb., v platném znění. Nejde-li o odborovou organizaci zaměstnanců, která by zastupovala svého člena, jedná se o zastoupení mimo rámec vymezený § 26 odst. 1 o.s.ř. a takové zastoupení je nepřípustné, a plná moc udělená jiné právnické osobě je neplatná podle § 39 o.z., neboť udělení plné moci jiné právnické osobě, než odborové organizaci, ve smyslu § 26 odst. 1 o.s.ř., představuje, jak správně uvedl i soud I. stupně, obcházení zákona. V daném případě ze zjištění soudu I. stupně vyplývá, že žalovaný je členem odborového sdružení Spravedlnost. I když toto odborové sdružení bylo evidováno na Ministerstvu vnitra ČR, zjevně se nejedná o odborovou organizaci, jejímž úkolem je hájit práva a oprávněné zájmy zaměstnanců a zajišťovat ochranu jejich hospodářských a sociálních práv, tedy odborovou organizaci, jejíž činnost je vázána k pracovně-právním vztahům členů organizace. S ohledem na výše uvedené skutečnosti neshledal odvolací soud odvolání otce důvodné a rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil. JUDr. K. Š. předsedkyně senátu