důvod obnovy řízení upravený v § 228 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 1991 mohl být uplatněn návrhem na obnovu řízení nejpozději dne 31. 12. 1991

U s n e s e n í Krajský soud v Praze rozhodl v právní věci žalobce Okresní stavební bytové družstvo P se sídlem P, proti žalované V N, zastoupené JUDr. Z M, advokátem, k návrhu žalované na obnovu řízení ve věci 6 C 257/84, o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v N ze dne 28.11.2002 č.j. 5 C 1019/2001-30 t a k t o : Usnesení soudu I. stupně s e v napadených výrocích p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 28.11.2002 č.j. 5 C 1019/2001-30 soud I. stupně zamítl návrh na obnovu řízení o 2.016,- Kč s příslušenstvím vedené u Okresního soudu v N pod sp.zn. 6 C 257/84. Soud I. stupně dovodil, že předmětný návrh na obnovu řízení je třeba projednat podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.1996 do 31.12.2000 a ve smyslu § 230 odst. 2 o.s.ř. v tomto znění jej jako opožděný zamítl. Proti tomuto usnesení podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Nesouhlasí s tím, že soud I. stupně věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném k 31.12.2000 a má zato, že věc by měla být projednána podle občanského soudního řádu ve znění „dříve platném“, který v § 228 odst. 1 písm. c/ umožňoval podat návrh na obnovu řízení i po třech letech od právní moci dotčeného rozsudku, byla-li účastníku dle § 228 odst. 1 písm. c/ tehdejšího znění o.s.ř. odňata možnost jednat před soudem. Naplnění tohoto důvodu pak spatřuje žalovaná v tom, že pro svou nízkou gramotnost a kulturní úroveň nebyla schopna si uvědomit, že není pro daný spor pasivně legitimována. Neměla tak fakticky způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu a náleželo jí ustanovit opatrovníka dle § 29 o.s.ř. při rozhodnutí soudu dle § 23 o.s.ř., což se nestalo. Dále má žalovaná zato, že návrh na obnovu řízení byl z hlediska časového přípustný také proto, že vůči účastníku, který nebyl ve sporu pasivně legitimován, nemohl rozsudek nabýt právní moci. Žalovaná zastává názor, že v tomto případě je tu bez časového omezení možnost navrhovat obnovu řízení. Podle bodu 16 přechodných ustanovení obsažených v části 12. hlavě první zákona č. 30/2000 Sb. se návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V návaznosti na toto ustanovení pak v souvislosti s bodem 15 těchto přechodných ustanovení přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí podle § 212 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění dosavadních právních předpisů, tedy ve znění účinném do 31.12.2000. Odvolání nebylo shledáno důvodným. Předně je třeba uvést k formální stránce napadeného rozhodnutí, že v rozhodnutích o návrhu na obnovu řízení se účastníci označují podle jejich procesního postavení v původním řízení, ovšem s uvedením toho, kdo z nich podal návrh na obnovu. Z věcného hlediska jsou však napadené výroky rozhodnutí soudu I. stupně správné, neboť tento soud správně aplikoval ustanovení § 230 občanského soudního řádu. Podle § 230 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 je návrh na obnovu řízení nutno podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten,kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit. Podle § 230 odst. 2 tohoto občanského řádu po třech letech od právní moci rozsudku nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, může být návrh podán jen pro důvod uvedený v § 228 odst. 1 písm. c/. Návrh může být podán i po uplynutí této lhůty, jestliže trestní rozsudek, na jehož podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byl později podle trestně právních předpisů zrušen. Podle § 230 odst. 3 tohoto občanského soudního řádu navrácení lhůty k obnově řízení není přípustné. Z citovaných ustanovení vyplývá, že subjektivní lhůta k podání návrhu na obnovu trvá tři měsíce a počíná běžet od okamžiku, kdy se ten, kdo obnovu navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy, nebo kdy jej mohl uplatnit. Objektivní lhůta běží od právní moci napadeného rozsudku nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé a trvá tři roky. Po uplynutí této lhůty může být návrh na obnovu podán, jestliže bylo rozhodnuto v neprospěch navrhovatele obnovy v důsledku trestného činu soudce, popř. přísedícího (§ 228 odst. 1 písm. c/), nebo jestliže trestní rozsudek, na jehož podkladě bylo přiznáno právo, byl později podle trestně právních předpisů zrušen. V projednávané věci nabyl rozsudek, jehož obnova se navrhuje, právní moci dnem 28.5.1984. Návrh na obnovu byl podán dne 13.11.2001, tedy více jak po 17 letech. Proto soud I. stupně správně ve smyslu § 234 odst. 1, 2 o.s.ř. návrh na obnovu řízení s přihlédnutím k lhůtě uvedené v § 230 odst. 2 o.s.ř. jako opožděný zamítl, aniž nařizoval jednání. Pokud žalovaná uplatňovala důvod obnovy spočívající v tom, že jí byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a odůvodňovala jej tím, že tento důvod obnovy byl v době vydání rozsudku ve věci sp.zn. 6 C 257/84 v občanském soudní řádu v § 228 odst. 1 písm. c/ zakotven, přičemž pro tento důvod bylo možné podat návrh na obnovu řízení bez časového omezení (viz tehdejší znění § 230 odst. 2 o.s.ř.), není tento názor správný. Je pravdou, že v občanském soudním řádu byla do 31.12.1991 upravena v § 228 odst. 1 písm. c/ jako důvod obnovy skutečnost, že účastníku byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a na tento důvod se nevztahovala ve smyslu § 230 odst. 2 o.s.ř. v tehdejším znění tříletá objektivní lhůta. Ustanovení § 228 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. v tomto znění však bylo z občanského soudního řádu vypuštěno novelou provedenou zákonem č. 519/1991 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1.1.1992. Od tohoto dne jež tento důvod obnovy neexistuje. Podle přechodných ustanovení obsažených v článku III zákona č. 519/1991 Sb. se v bodě 1 pod písmenem e stanoví, že návrhy na obnovu řízení podané do dne nabytí účinnosti tohoto zákona z důvodů uvedených v dosavadním § 228 odst. 1 písm. c/ a d/ se projednají podle dosavadních předpisů. Znění tohoto přechodného ustanovení je nutno vyložit tak, že po 1.1.1992 již nebylo možné podat návrh na obnovu řízení z důvodů uvedeného původně v § 228 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., tedy proto, že účastníku byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Je tomu tak proto, že tato skutečnost přestala být důvodem pro obnovu řízení, ale stala se důvodem dovolacím (§ 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000). Zcela nepřípadný je pak názor žalované, že rozsudek Okresního soud v N ze dne 25.4.1984 č.j. 6 C 257/84-5 nenabyl právní moci proto, že žalovaná nebyla ve věci pasivně legitimována. Právní moc rozhodnutí totiž ve smyslu § 159 odst. 1 o.s.ř. nastává tehdy, jestliže doručený rozsudek již nelze napadnout odvoláním. Věcná legitimace účastníka s právní mocí rozhodnutí nesouvisí, její případný nedostatek ovlivňuje pouze výsledek sporu. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek I. stupně v napadených výrocích dle § 219 o.s.ř. potvrzen. V Praze dne 31. ledna 2003 JUDr. A. R. předsedkyně senátu