Pokud odvolatel až v odvolacím řízení tvrdí a hodlá prokazovat, že existuje dohoda mezi účastníky o volbě práva podle § 262 odst. 1 obch. zák., jedná se o nové skutečnosti a důkazy, které ve smyslu § 205a odst. 1 o.s.ř. nejsou způsobilými odvolacími důvody.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A.R. a soudců JUDr. J. D. a JUDr. J. Š. v právní věci žalobce Eurotel Praha, spol. s r.o., proti žalovanému M. S ., zastoupenému advokátem JUDr. P. P., se sídlem , o zaplacení částky 7.692,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v K. ze dne 13.2. 2003, č.j. 7 C 206/2002-23, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně s e p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 13.2. 2003, č.j. 7 C 206/2002-23, soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 7.692,- Kč s příslušenstvím. Zároveň byl žalobce zavázán zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 6.902,- Kč. Nárok žalobce byl zamítnut vzhledem k účinně vznesené námitce promlčení s poukazem na ustanovení § 100 a § 101 občanského zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Namítá, že vztahy mezi účastníky se neřídí občanským zákoníkem s tříletou promlčecí dobou, ale obchodním zákoníkem se čtyřletou promlčecí dobou. Působnost obchodního zákoníku byla mezi účastní-ky sjednána podle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku dohodou, obsaženou ve Všeobecných podmínkách poskytování základních a doplňkových služeb v systémech GSM/MT EUROTEL PRAHA, s.r.o., které jsou nedílnou součástí smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb veřejné radiotelefonní sítě EUROTEL. Tyto všeobecné podmínky žalobce k odvolání přikládá a navrhuje jimi provést důkaz. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), ale neshledal odvolání důvodným. S účinností od 1.1. 2001 byl zákonem č. 30/2000 Sb. pro odvolání ve sporném řízení zaveden systém neúplné apelace. Zavedení systému neúplné apelace má za cíl zvýšit odpovědnost účastníků řízení, neboť je vede k tomu, aby všechny rozhodné skutečnosti a potřebné důkazy uplatnili již před soudem I. stupně a neponechávali si je až na odvolací řízení. Vychází se ze zásady, že ve sporném řízení je soud I. stupně instancí skutkovou, to je instancí, u které mají být zásadně při jediném jednání provedeny účastníky navržené důkazy, potřebné k prokázání sporných právně významných skutkových tvrzení. K tomu zákon ukládá účastníku povinnost tvrdit před soudem I. stupně všechny pro věc právně významné skutečnosti, které tu existují v době řízení před soudem I. stupně, a označit dostupné důkazy způsobilé k jejich prokázání. Pro systém neúplné apelace je tak charakteristické, že skutkový základ věci vycházející z uplatněných rozhodných skutečností, který byl vybudován v řízení před soudem I. stupně, nesmí být v odvolacím řízení změněn. V tomto systému není úkolem odvolacího soudu rozhodnout, zda rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé je založeno na zcela správně a úplně zjištěném skutkovém stavu, nýbrž posoudit, zda je založeno na skutkovém stavu věci, zjištěném správně a úplně se zřetelem k tomu, co účastníci během řízení před soudem I. stupně uvedli (tvrdili), nebo co jinak vyšlo za řízení v prvním stupni najevo. V občanském soudním řádu je pak systém neúplné apelace konkrétně promítnut v ustanovení § 119a a § 205a. V ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř. je zakotvena speciální poučovací povinnost, jejímž smyslem je poskytnout účastníku ještě „poslední“ možnost ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti v řízení před soudem I. stupně. Zde je namístě zdůraznit, že poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. činí soud I. stupně před skončením jednání a poučení tak směřuje vůči přítomným účastníkům, ale je účinné i vůči účastníkům, kteří se jednání, ať již z jakého- koliv důvodu, nezúčastnili. To znamená, že odvolatel, který nebyl přítomen poučení soudu dle § 119a odst. 1 o.s.ř., se může této skutečnosti úspěšně dovolávat jen tehdy, kdy soud jednal v jeho nepřítomnosti v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. (R 61/2002). Ustanovení § 205a odst. 1 pak přímo promítá systém neúplné apelace, když stanoví, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem I.stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených pod písmeny a) až e) tohoto ustanovení. V projednávané věci z hlediska skutkového žalobce před soudem I. stupně tvrdil a prokázal, že dne 7.7. 1997 uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb veřejné radiotelefonní sítě EUROTEL na telefon č. 0602 255763, včetně dodatku. Na základě tohoto dodatku zakoupil žalovaný od žalobce mobilní telefon za zvýhodněnou kupní cenu a zároveň se zavázal, že nebude-li využívat služeb žalobce po dobu sjednanou v dodatku, bude povinen uhradit žalobci sankci, jejíž výše bude stanovena jako rozdíl mezi plnou a zvýhodněnou kupní cenou. Protože žalovaný neuhradil hovorné účtované fakturou č. 1994060215 ze dne 13.3. 1999 částkou 348,71 Kč, byla linka odpojena z provozu před dobou stanovenou v dodatku smlouvy. Tím vznikl žalobci nárok na úhradu sjednané sankce ve výši 7.692,- Kč. Tato částka byla žalovanému vyúčtována fakturou č. 5990005871, splatnou dne 27.4. 1999. Žaloba byla podána dne 19.11. 2002. Věc byla řešena vydáním platebního rozkazu ze dne 20.11. 2002, č.j. 7 C 206/2002-12, proti němuž podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor. V odporu mimo jiné namítl promlčení uplatněného nároku. Odpor byl žalobci doručen dne 19.12. 2002. Při právním posouzení věci vyšel soud I. stupně z toho, že mezi účastníky vznikl občanskoprávní vztah. Nárok žalobce vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě ze dne 7.7. 1997 včetně dodatku považoval soud I. stupně za důvodný, ale žalobu zamítl s ohledem na účinně vznesenou námitku promlčení (§ 41 odst. 1 o.s.ř.), když dovodil ve smyslu § 100 odst. 1 a § 101 občanského zákoníku, že nárok žalobce na zaplacení částky 7.692,- Kč splatný dne 27.4. 1999 se promlčel v obecné tříleté promlčecí době dne 27.4. 2002. Žaloba pak byla podána dne 19.11. 2002, tedy po uplynutí této tříleté promlčecí lhůty. Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými, tak právními závěry soudu I. stupně, a rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o.s.ř. potvrdil, když správně bylo rozhodnuto i o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky. Pokud žalobce v odvolání tvrdil, že právní vztah mezi účastníky se řídí obchodním zákoníkem (kde je upravena čtyřletá promlčecí doba), neboť mezi nimi byla uzavřena dohoda o volbě práva dle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku, a tuto skutečnost hodlal prokázat zněním Všeobecných podmínek poskytování základních a volitelných telekomunikačních služeb MMT a GSM EUROTEL PRAHA, s.r.o., platnými a účinnými od 1.7. 1996, nemohl odvolací soud k této skutečnosti vzhledem ke shora vysvětlenému systému neúplné apelace přihlédnout. V dané věci byli totiž účastníci soudem I. stupně řádně poučeni ve smyslu § 119a odst. 1 o.s.ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí označit dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o.s.ř. Důkaz všeobecnými obchodními podmínkami, který měl prokázat sjednanou působnost obchodního zákoníku, je pak takovou novou skutečností, kterou ustanovení § 205a odst. 1 pod písmeny a) až e) o.s.ř. jako odvolací důvod vylučuje. Tato skutečnost totiž v řízení před soudem I. stupně nebyla žalobcem tvrzena ani prokazována, a ani žádným jiným způsobem, např. v průběhu dokazování, nevyšla najevo. JUDr. A. R. předsedkyně senátu