v řízení o žalobě na určení, že odstoupení žalovaného od smlouvy o smlouvě budoucí kupní je neplatné, není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř., neboť toto určení nemá pro právní postavení žalobce žádný preventiní význam, když ani v případě úspěšnosti této žaloby by žalovaný nebyl tímto rozhodnutím zavázán ke splnění závazků, které pro něj vyplývají ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A.R. a soudců JUDr. J. D. a JUDr. J.Š. v právní věci žalobce B spol. s.r.o., zastoupené JUDr. R. Č, advokátem proti žalovanému Ing. M. V., zastoupenému Mgr. P. P. advokáte , o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v R ze dne 22.8.2002 č.j. 3 C 856/2001-74, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně s e v napadeném výroku m ě n í tak, že žaloba na určení, že odstoupení žalovaného ze dne 29.10.2001 od smlouvy o smlouvě budoucí kupní uzavřené účastníky dne 20.8.2001 o převodu nemovitostí : pozemků p.č. 1639/3, 1639/4, 1639/5 a 1639/6, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 3719 pro obec a k.ú. R u Katastrálního úřadu v R je neplatné, s e z a m í t á . Z o d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 22.8.2002 č.j. 3 C 856/2001-74 soud I. stupně určil, že odstoupení žalovaného ze dne 29.10.2001 od smlouvy o smlouvě budoucí kupní uzavřené mezi účastníky dne 20.8.2001 o převodu nemovitostí, a to pozemků p.č. 1639/3, 1639/4, 1639/5 a 1639/6 zapsaných na listu vlastnictví č. 3719 pro obec a k. ú. R u Katastrálního úřadu v R je neplatné. Zároveň byl zamítnut návrh na stanovení povinnosti žalovaného dostát svým povinnostem dle smlouvy o smlouvě budoucí a rovněž návrh, aby účinnost této smlouvy byla prodloužena o dobu od okamžiku, kdy žalobci bylo doručeno oznámení žalovaného o odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí, do okamžiku nabytí právní moci meritorního rozhodnutí soudu, kterým se určuje, že odstoupení žalovaného od smlouvy o smlouvě budoucí je neplatné. Konečně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně návrhu na určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí kupní dospěl soud I. stupně k závěru, že na požadovaném určení má žalobce naléhavý právní zájem, ale žalovaný neprokázal, že by splnil podmínky pro možnost odstoupení od smlouvy ve smyslu § 49 Občanského zákoníku, když neprokázal, že by smlouvu uzavřel v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, jak tvrdil. Další uplatněný návrh žalobce, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného dostát povinnostem dle smlouvy o smlouvě budoucí byl zamítnut jako předčasně podaný a konečně návrh na prodloužení účinnosti předmětné smlouvy byl zamítnut z toho důvodu, že neměl oporu v žádném zákonném ustanovení. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání, které směřovalo pouze do výroku, kterým soud žalobě vyhověl, a do výroku o nákladech řízení. Žalovaný především poukazoval na to, že na požadovaném určení nemá žalobce naléhavý právní zájem, neboť tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, není naléhavý právní zájem dán. Rovněž není naléhavý právní zájem dán tehdy, má-li právní otázka, o níž má být rozhodnuto žalobou na určení, povahu otázky předběžné k jiné právní otázce. Soud I. stupně se však osvědčením naléhavého právního zájmu žalobce zabýval jen okrajově a věc v tomto směru nesprávně právně posoudil. Dále žalovaný namítá i nesprávnost skutkových závěrů soudu I. stupně a poukazuje na to, že žalovaný v průběhu řízení před soudem I. stupně namítal absolutní neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí kupní, dále skutečnost, že byla uzavřena pro něj za nápadně nevýhodných podmínek, skutečnost, že od smlouvy bylo možné odstoupit i z jiných důvodů, než pro nesplnění podmínek uvedených ve smlouvě, a konečně rozporoval i svědecké výpovědi učiněné v řízení. Těmito tvrzení a námitkami žalovaného se však soud I. stupně vůbec nezabýval. Pokud posuzoval časovou a finanční tíseň žalovaného i otázku nápadně nevýhodných podmínek, jsou jeho závěry nesprávné a neúplné. Žalobce ve svém vyjádření navrhoval potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Poukazoval na to, že žalovaný svým odstoupením založil protiprávní stav, přičemž jedinou možností žalobce, jak tento protiprávní stav zvrátit, bylo domáhat se určení neplatnosti odstoupení u soudu. Touto určovací žalobou by se vytvořil pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu. Další námitky žalovaného považuje žalobce za účelové, vedené snahou žalovaného jakkoliv se vyvázat z jím uzavřené smlouvy. Žalobce souhlasí jak se skutkovými závěry soudu I. stupně ohledně nedostatku tísně a nápadně nevýhodných podmínek na straně žalovaného v době odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí, tak s právním posouzením věci. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 v rozsahu podaného odvolání, tedy pouze ve vyhovujícím výroku ve věci samé a výroku o nákladech řízení. Ostatní zamítavé výroky nebyly odvoláním dotčeny a samostatně nabyly podle § 206 odst. 2 o.s.ř. právní moci. Odvolání bylo shledáno opodstatněným. Z hlediska skutkového vyšel odvolací soud ze zjištění soudu I. stupně a pro danou věc považoval za rozhodující, že dne 20.8.2001 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o smlouvě budoucí kupní, předmětem které bylo uzavření budoucí kupní smlouvy o prodeji pozemků ve vlastnictví žalovaného p.č. 1639/3, 1639/4, 1639/5 a 1639/6, zapsaných na listu vlastnictví číslo 3719 pro obec a k.ú. R u Katastrálního úřadu v R za cenu 6.245.400,- Kč. Kupní smlouva měla být uzavřena nejpozději do 31.1.2002. Dopisem ze dne 29.10.2001 doručeným žalobci dne 30.10.2001 žalovaný od uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí odstoupil s odůvodněním, že ji uzavřel v časové tísni a pro jeho osobu za nevýhodných podmínek. Dne 31.1.2002 pak žalovaný uzavřel se společností A I a.s. kupní smlouvu, na základě které jí shora uvedené pozemky prodal. Žalobce se proto ve věci vedené u Okresního soudu v R pod sp.zn. 4 C 323/2002 domáhá proti účastníkům smlouvy určení její neplatnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o určovací žalobu, je především třeba zabývat se otázkou, zda na požadovaném určení má žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř. Soud I. stupně měl v tomto směru zato, že na požadovaném určení má žalobce naléhavý právní zájem, „neboť bez tohoto určení by se právní postavení žalobce stalo nejistým.“. S tímto právním názorem se však odvolací soud neztotožnil. Podle § 80 písm. c/ o.s.ř. návrhem na zahájení řízení lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Určovací žaloba podle uvedeného ustanovení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96, 20 Cdo 2357/98). V projednávané věci uplatňované určení požadavkům kladeným na určovací žalobu neodpovídá. Požadované určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí kupní nemá pro právní postavení žalobce žádný preventivní význam, neboť ani v případě úspěšnosti této žaloby nezavazuje žalovaného ke splnění závazků, které pro něj vyplývají ze smlouvy o smlouvě budoucí, ani konečným způsobem neřeší důsledky, které mohly vzniknout (a také vznikly) nedodržením, resp. porušením smluvních povinností ze strany žalovaného. Jestliže je cílem žalobce uzavřít se žalovaným kupní smlouvu na převod pozemků p.č. 1639/3, 1639/4, 1639/5 a 1639/6 v obci a k.ú. R tak, jak se účastníci dohodli ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní ze dne 20.8.2001, přičemž žalovaný dobrovolně uzavřít kupní smlouvu nehodlá, je jedinou možností, jak tohoto cíle dosáhnout, žaloba na nahrazení prohlášení vůle soudním rozhodnutím podaná ve smyslu § 50a odst. 2 Občanského zákoníku. Posouzení otázky platnosti odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí má pak pro tento spor povahu otázky předběžné. V této souvislosti zastává odvolací soud všeobecně přijímaný názor, že má-li právní otázka, o níž má být rozhodnuto žalobou o určení, povahu otázky předběžné ve vztahu k jiné právní otázce, naléhavý právní zájem na určení není dán, a to ani tehdy, jedná-li se o otázku stěžejní i pro více řízení (rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1674/99, 22 Cdo 2331/99). Za této situace, kdy odvolací soud uzavřel, že na žádaném určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí kupní nemá žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř., změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. rozhodnutí soudu I. stupně v napadené části tak, že žalobu zamítl, aniž by přezkoumával žalobu po stránce věcné (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 3 Cdon 1338/96). V Praze dne 7. ledna 2003 JUDr. A. R. předsedkyně senátu