Žaloba na neplatnost dražby podaná ve smyslu § 48 odst. 3 zák.č. 26/2000 Sb. je žalobou svého druhu vyplývající přímo ze zákona. Otázka neplatnosti dražby z důvodů uvedených v § 48 odst. 3, 4, 5 zák.č. 26/2000 Sb. musí být posouzena v tomto řízení a jiný soud ji nemůže řešit jako otázku předběžnou.

U s n e s e n í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A.R. a soudců JUDr. J. D. a JUDr. J. Š. v právní věci žalobce P D, s.r.o., zastoupeného advokátkou Mgr. L. B., proti žalovaným 1) Ing. L. F., a 2) J. F., o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v P ze dne 19.11. 2002, č.j. 14 C 126/2002-23, takto: Usnesení soudu I. stupně s e p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í Shora označeným usnesením soud I. stupně rozhodl, že se řízení ve věci 14 C 126/2002 přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro P pod sp. zn. 22 C 31/2002. K přerušení řízení přistoupil soud I. stupně podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., neboť měl za to, že u Obvodního soudu pro P pod sp. zn. 22 C 31/2002 probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Domníval se, že přerušení tohoto řízení je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť okresnímu soudu nic nebrání v tom, aby si otázku vlastnictví k předmětným nemovitostem, která by měla být řešena u Obvodního soudu pro P, posoudil samostatně jako otázku předběžnou. Oba dva soudy jsou totiž stejně dobře schopny otázku neplatnosti dražby, která je projednávána u Obvodního soudu pro P, posoudit. Dále uváděl, že vedle řízení o určení neplatnosti dražby probíhá v současně době i jiné řízení, ve kterém se žalovaní domá-hají prakticky stejného cíle. Řízení je vedeno před Okresním soudem v P pod sp. zn. 5 C 99/2002 a žalovaní se v něm domáhají určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Při konkurenci těchto dvou řízení lze předpokládat, že řízení o určení neplat-nosti dražby bude zamítnuto pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Judikatura totiž dovozuje, že není dán právní zájem na určení neplatnosti právního úkonu tam, kde se lze domáhat určení právního vztahu. Žalobce uzavírá, že ustanovení § 109 o.s.ř. dává soudu možnost řízení přerušit, ale soud je povinen vzít v úvahu okolnosti sporu a zvážit, zda této možnosti využije či nikoli, přičemž je třeba postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Dle názoru žalobce není důvod vyčkávat doby, než bude skončeno řízení o určení neplatnosti dražby, neboť zdejší soud může příslušnou otázku posoudit samostatně. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), ale neshledal odvolání důvodným. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce domáhající se v tomto řízení vyklizení nemovitostí nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem v dražbě provedené dne 26.4. 2002 dle zákona č. 26/2000 Sb., přičemž se jednalo o dražbu nedobrovolnou. Potvrzení o nabytí vlastnictví bylo vydáno dne 16.4. 2002. Prvý žalovaný podal u Obvodního soudu pro P žalobu na vyslovení neplatnosti dražby podle § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. Věc není dosud pravomocně skončena. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Ve smyslu tohoto ustanovení soud I. stupně řízení přerušil. Odvolací soud je však toho názoru, že správně mělo být postupováno podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř., které stanoví, že soud řízení přeruší, jestliže rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit. Ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. se vztahuje i na případy, kdy úprava roz- hodování soudu o určitém právním vztahu obsahově vylučuje možnost řešit rozhodující otázky v jiném řízení. Například neplatnost rozvázání pracovního poměru lze řešit jen v rámci žaloby podané podle § 64 zákoníku práce. V jiném řízení nelze tuto neplatnost řešit jako otázku předběžnou. Odvolací soud v této souvislosti dospěl k závěru, že i otázku neplatnosti dražby pro-vedené podle zákona č. 26/2000 Sb. není možné řešit jako otázku předběžnou v jiném řízení, než je řízení o neplatnost dražby, zahájené ve smyslu § 48 odst. 3,4 a 5 zákona č. 26/2000 Sb. Citovaná ustanovení totiž zakotvují možnost zde uvedených osob navrhnout soudu, aby při splnění zákonných podmínek vyslovil neplatnost dražby. K uplatnění tohoto práva je v těchto ustanoveních stanovena tříměsíční, resp. jednoroční preklusivní lhůta, jejímž uplynutím právo zaniká. Naléhavý právní zájem u žaloby na neplatnost dražby dle § 48 odst. 3,4 a 5 zákona č. 26/2000 Sb. se neprokazuje, neboť vyplývá přímo ze zákona. Lze tedy uzavřít, že pokud žalovaní uplatnili u Obvodního soudu pro P žalobu na vyslovení neplatnosti dražby ve smyslu § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., musí neplatnost dražby vyslovit Obvodní soud pro P, neboť se jedná o žalobu svého druhu vyplývající přímo ze zákona. Jiný soud pak nemůže tuto otázku řešit jako otázku předběžnou. Za této situace postupoval soud I. stupně správně, když řízení o vyklizení nemovitosti přerušil do doby skončení řízení o neplatnost dražby, byť přerušení řízení je odůvodněno ustanovením § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř., nikoliv ustanovením § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., jak uvedl soud I. stupně. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. potvrdil. V Praze dne 21. února 2003 JUDr. A. R. předsedkyně senátu