Žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem uzavřené mezi žalovanými v případě, že jeho návrh na vklad smlouvy o převodu vlastnictví k totožným nemovitostem uzavřené mezi žalobcem a prvními dvěma žalovanými byl katastrálním úřadem zamítnut.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. R. a soudců JUDr. J. D. a JUDr. J.Š. ve věci žalobce Statek V., spol. s.r.o., IČO, se sídlem zastoupeného advokátem JUDr. V. V., proti žalovaným 1.) D. F., bytem 2.) P. K,. bytem 3.) MUDr. D. F., bytem, všichni zastoupeni advokátem JUDr. M. Š., o neplatnost smlouvy, o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v B ze dne 30.9.2002, č.j. 6 C 792/2001-107, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se p o t v r z u j e. Z o d ů v o d n ě n í : Rozsudkem soudu I. stupně ze dne 30.9.2002, č.j. 6 C 792/2001-107 byla zamítnuta žaloba na určení, že kupní smlouva, uzavřená dne 16.5.2001 mezi první žalovanou a druhým žalovaným, jako prodávajícími a třetí žalovanou, jako kupující o převodu vlastnického práva k objektu občanské vybavenosti čp. se stavební parcelou č., zapsaných na LV č. pro katastrální území L , obec L, okres B. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písmeno e.) a g.) o,.s.ř., neboť má zato, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a zpochybňoval právní posouzení věci. Uváděl, že není srozuměn s názorem soudu, že neprokázal naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. Skutečnost, že žalobce chce být do katastru nemovitostí zapsán jako vlastník představuje samo o sobě naléhavý právní zájem, když určovací žaloba je prostředek, umožňující poskytnutí ochrany žalobci dříve, než bude jeho postavení jako obligatorního dlužníka, vkladem kupní smlouvy do katastru nemovitostí, kterou uzavřeli žalovaní dne 16.5.2001 porušeno tak, že náprava již prakticky nebude možná. Upozorňoval na skutečnost, že sami žalovaní uvedli, že uzavřením kupní smlouvy dne 16.5.2001 a podáním návrhu na vklad práva podle této kupní smlouvy do katastru ve stejný den, jako byl podán návrh na vklad žalobcem, sledovali zamítnutí tohoto vkladu a zmaření převodu vlastnického práva k nemovitostem na žalobce. Odvolatel dále podotýká, že nelze souhlasit s názorem soudu I. stupně , že již nelze znovu podat návrh na vklad vlastnického právo do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 14.5.2001, a to z toho důvodu, že již byl návrh na vklad dle této smlouvy zamítnut. Důvodem zamítnutí návrhu na vklad pak byla skutečnost, že ve stejný den byl katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad kupní smlouvy ze dne l6.5.2001 žalovaných, tedy, že ve stejný den byly doručeny dva návrhy na vklad vlastnického práva ke stejným nemovitostem pro různé nabyvatele. Tato skutečnost, dle názoru žalobce, nemůže mít vliv na platnost kupních smluv, když žalovaní návrh na vklad na základě smlouvy ze dne 16.5.2001 znovu podali dne 17.5.2001 a řízení o tomto návrhu je katastrálním úřadem přerušeno z důvodů tohoto soudního řízení. Dále žalobce zmiňuje, že není třeba, aby uzavíral novou kupní smlouvu se žalovanými, a není ani třeba, aby návrh na vklad podepsali nebo společně podali s ním žalovaní, když podle zákona č. 265/1992 Sb. může návrh na vklad podat kterýkoliv účastník řízení o povolení vkladu vlastnického práva. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě bude vyhověno. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně podle ustanovení § 212 občanského soudního řádu ( dále jen o.s.ř. ) ve znění zákona č. 30/2000 Sb. a neshledal odvolání žalobce důvodným. Z hlediska skutkového vyšel odvolací soud ze zjištění soudu I. stupně a pro danou věc považoval za rozhodující , že dne 14.5.2001 uzavřeli žalobce jako kupující a první žalovaná a druhý žalovaný jako prodávající kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitostem ve smlouvě specifikovaných. Uvedená kupní smlouva byla datována dnem 10.5.2001 a návrh účastníků na provedení vkladu ( datovaný dnem 11.5.2001 ) byl podán prostřednictvím zmocněnce žalobce u Katastrálního úřadu v B dne 16.5.2001.Dne 16.5.2001 byla uzavřena mezi první žalovanou a druhým žalovaným jako prodávajícími a třetí žalovanou jako kupující na předmětné nemovitosti smlouva o převodu vlastnického práva a téhož dne byl podán návrh u příslušného katastrálního úřadu na povolení jejího vkladu. Dne 17.5.2001 byl Katastrálnímu úřadu v B doručen další návrh na vklad vlastnického práva , opět na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 16.5.2001. Rozhodnutími Katastrálního úřadu v B byla obě podání ze dne 16.5.2001 zamítnuta s tím, že oba návrhy na vklad vlastnického práva mají stejné pořadí, neboť byly doručeny oba dne 16.5.2001 a týkají se týchž nemovitostí. Proti zamítavému rozhodnutí Katastrálního úřadu v B podal žalobce opravný prostředek. O tomto opravném prostředku rozhodoval Krajský soud v Praze, když rozsudkem ze dne 9.10.2001, č.j. 44 Ca 97/2001-24 zamítavé rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil a tento rozsudek nabyl právní moci dne 18.12.2001. V uvedeném přezkumném řízení dospěl soud k závěru, že projev vůle prodávajícího musí katastrální úřad posoudit jako neurčitý, jestliže je stejná nemovitost převáděna dvěma různým osobám, když podmínka určitosti právního úkonu je jednou ze skutečností, kterou katastrální úřad zkoumá v řízení o povolení vkladu před rozhodnutím a tato podmínka v dané věci splněna nebyla. Řízení o návrhu na vklad práva ze dne 17.5.2001 podle smlouvy uzavřené mezi žalovanými bylo rozhodnutím Katastrálního úřadu v B ze dne 16.1.2002 přerušeno s odůvodněním, že u Okresního soudu v B probíhá o této věci řízení. Vzhledem k tomu, že se jedná o určovací žalobu, je především třeba zabývat se otázkou, zda na požadovaném určení má žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c./ o.s.ř.Soud I. stupně dospěl k závěru, že na požadovaném určení nemá žalobce naléhavý právní zájem neboť návrh na vklad vlastnického práva , na základě smlouvy uzavřené mezi žalobcem a první žalovanou a druhým žalovaným dne 14.5.2001 ( datované dnem 10.5.2001 ) byl zamítnut. Nový návrh na vklad na základě citované smlouvy již žalobce nemůže podat, a s ohledem na stanoviska prvých dvou žalovaných v průběhu řízení nelze dovodit, že by byli ochotni se žalobcem uzavřít novou smlouvu o převodu vlastnického práva ke zmiňovaným nemovitostem. Podle ustanovení § 80 písm. c./ o.s.ř. návrhem na zahájení řízení lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Určovací žaloba podle uvedeného ustanovení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu.Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení ( rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96, 20 Cdo 2357/98 ). Řízení o povolení vkladu ve smyslu ustanovení § 2 až 6 zákona č. 265/1992 Sb. v platném znění, o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, je řízením správním. Odchylkou od správního řádu je skutečnost, že zatímco správní řízení může být podle správního řádu zahájeno na návrh účastníka nebo z podnětu správního orgánu ( § 18 odst. l správního řádu ), řízení o povolení vkladu lze zahájit výhradně na návrh účastníka smlouvy nebo jiné oprávněné osoby, kterou je osoba oprávněná z právních vztahů uvedených v § 1 odst. l.V řízení před správními orgány platí obecná zásada non bis in idem; lze ji dovodit z principu materiální právní moci. To platí bez ohledu na to, zda procesní předpis zákaz dvojího projednání téže věci explicitně stanoví ( např. § 159 odst. 3 o.s.ř. ), nebo nikoli. ( srovnej komentář k § 4 zákona č. 265/1992 Sb., rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. A 146/92-24 ). Odvolací soud se ztotožňuje s právním názorem soudu I. stupně uvedeným v napadeném rozhodnutí, že v projednávané věci uplatňované určení požadavkům kladeným na určovací žalobu neodpovídá. Určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 16.5.2001 nemá pro právní postavení žalobce žádný preventivní význam, neboť o návrhu na vklad kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako kupujícím a prvními dvěma žalovanými jako prodávajícími ze dne 14.5.2001 ( datované dne 10.5.2001 ) již bylo pravomocně správním orgánem rozhodnuto tak, že se tento návrh zamítá a nelze tedy podat při totožnosti věci ( předmětu smlouvy a účastníků ) nový návrh na vklad této smlouvy. V této souvislosti zastává odvolací soud všeobecně přijímaný názor, že jestliže se žalobce v důsledku požadovaného určení dle svého vlastního tvrzení nestane vlastníkem věci, ani mu na tomto základě nevznikne právo na převedení věci do jeho vlastnictví, pak nemůže být dán naléhavý právní zájem na takovém určení. Za této situace, kdy odvolací soud uzavřel ve shodě se soudem I. stupně, že na žádaném určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými nemá žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c.) o.s.ř., byl rozsudek soudu I. stupně ve věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrzen. JUDr. A.R předsedkyně senátu