Nárok na odstupné ve smyslu § 60a zákoníku práce vzniká rozvázáním pracovního poměru některým z důvodů podle § 46 odst. 1 písm. a/ až c/ zákoníku práce bez ohledu na to, zda byl v dohodě o skončení pracovního poměru v rozporu se skutečností uveden důvod jiný, popřípadě důvod nebyl uveden vůbec

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. G. B. a soudců JUDr. T. K. a JUDr. J. V. ve věci žalobce Mgr. J. Z., zastoupeného JUDr. J. Z., proti žalovanému L H I, s.r.o., zastoupenému JUDr. P. K., o zaplacení 24.966,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu P ze dne 27.11. 2003, č.j. 8C 1801/2003-20, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. Z o d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhá po žalovaném vyplacení odstupného podle § 60 a) zákoníku práce. Shora označeným rozsudkem Okresní soud P uložil žalovanému zaplatit žalobci 24.966,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 16.7. 2003 do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení s tím, že v dohodě o skončení pracovního poměru uzavřeném mezi účastníky sice nebyl výslovně zmíněn důvod skončení pracovního poměru žalobce, fakticky však šlo o důsledek organizačních změn a žalobci tak vznikl nárok na odstupné ve smyslu § 60 a) zákoníku práce, když k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele ve smyslu § 60 c) zákoníku práce nedošlo. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Vytýkal soudu I. stupně, že nepřihlédl k žalovaným tvrzeným skutečnostem, zejména nevyslechl jednatele žalovaného, z jehož výslechu by byl zjištěn „pravý“ důvod skončení pracovního poměru žalobce, jímž byla žádost žalobce. Podle žalovaného dospěl soud I. stupně na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a vyvodil z nich nesprávné závěry právní. Poukazoval i na to, že žalobce po skončení pracovního poměru u žalovaného, sice pro jiného zaměstnavatele, vykonával tutéž práci, jako pro žalovaného. Žalovaný navrhoval, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn a žaloba zamítnuta, popř. věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhoval, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen. Krajský soud v P jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně na základě dostatečného dokazování správně zjistil skutkový stav a vyvodil z něj správné závěry právní. Soud I. stupně nepochybil, pokud vzal za prokázáno, že faktickým důvodem skončení pracovního poměru žalobce byly organizační změny, když žalovaný končil s provozováním hotelu, kde žalobce pracoval jako recepční (§ 46 odst. 1 písm. a) zákoníku práce). Na tomto závěru nemohlo změnit nic ani tvrzení žalovaného, že „pravým“ důvodem byla žádost žalobce, a proto soud I. stupně nepochybil, pokud upustil od výslechu jednatele žalovaného, jímž chtěl žalovaný toto své tvrzení prokazovat. V dohodě o rozvázání pracovního poměru musí být uvedeny důvody, pro které se pracovní poměr končí, požaduje-li to zaměstnanec (§ 43 odst. 2 věta druhá zákoníku práce). Judikatura dovodila, jak správně argumentoval i žalobce, že nejsou-li v dohodě důvody rozvázání pracovního poměru uvedeny (např. proto, že zaměstnanec uvedení důvodů nepožadoval nebo že zaměstnavatel v rozporu s ust. § 43 odst. 2 větou druhou zákoníku práce jeho požadavku nevyhověl), popř. uvádí-li dohoda v rozporu se skutečností takové důvody rozvázání pracovního poměru, s nimiž zákon poskytnutí odstupného nespojuje, neznamená to bez dalšího, že by zaměstnanec neměl nárok na odstupné. Ust. § 60 a) zákoníku práce totiž nespojuje, byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou, vznik nároku na odstupné s tím, co bylo v dohodě uvedeno o důvodech skončení pracovního poměru, ale se zjištěním, proč (z jakého skutečného důvodu) byl pracovní poměru opravdu rozvázán; byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou z důvodů uvedených v ust. § 46 odst. 1 písm. a) – c) zákoníku práce, má uvolněný zaměstnanec (budou-li splněny také další zákonem stanovené předpoklady) nárok na odstupné bez ohledu na to, zda dohoda obsahovala vylíčení důvodu skončení pracovního poměru, popř. co bylo v dohodě o těchto důvodech uvedeno. V tomto případě je však na zaměstnanci, aby prokázal, že k dohodě o rozvázání pracovního poměru došlo z některého z důvodů uvedených v ust. § 46 odst. 1 písm. a) – c) zákoníku práce (srov. rozsudek NS ČR ze dne 12.5. 2002 sp.zn. 21 Cdo 1667/2001). Uvedené skutečnosti v daném případě žalobce prokázal. Ani argumentace žalovaného tím, že žalobce bezprostředně po skončení pracovního poměru u žalovaného pokračoval ve výkonu dosavadní práce pro jiného zaměstnavatele, nemohla mít na správnost závěru soudu I. stupně žádný vliv. I když účelem odstupného je pomoc zaměstnanci překlenout, často složitou, sociální situaci, v níž se ocitl proto, že bez své viny (z důvodů na straně zaměstnavatele), ztratil dosavadní práci, je třeba vzít v úvahu, že zákon zaměstnanci nebrání (a ani k tomu není žádný důvod), aby si po rozvázání pracovního poměru u zaměstnavatele (na základní výpovědi dané zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) – c) zákoníku práce nebo dohody z týchž důvodů) sjednal jiné zaměstnání, a to i v den následující po skončení tohoto pracovního poměru. I když účel, proč bylo odstupné poskytnuto, nebyl naplněn, může si odstupné ponechat; poskytnuté odstupné (jeho poměrnou část) je povinen – jak vyplývá z ust. § 60 b) odst. 1 zákoníku práce – vrátit, jen jestliže před uplynutím dvou měsíců od rozvázání pracovního poměru nastoupí opět do zaměstnání u dosavadního zaměstnavatele (tj. u zaměstnavatele, který mu podle ust. § 60 a) zákoníku práce poskytl odstupné). Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že zaměstnavatel účinně pomůže uvolněnému zaměstnanci při získání nového zaměstnání; i když povinnost účinně pomáhat zaměstnanci při získání nového vhodného zaměstnání má zaměstnavatel jen při rozvázání pracovního poměru výpovědí danou z důvodů uvedených v ust. § 46 odst. 1 písm. a) – b) zákoníku práce (srov. § 47 odst. 1 zákoníku práce), zákon mu nebrání (nezakazuje), aby svému uvolněnému zaměstnanci účinně pomohl při získání nového zaměstnání v případě rozvázání pracovního poměru dohodou, zejména byla-li dohoda uzavřena z důvodů uvedených v ust. § 46 odst. 1 písm. a) – c) zákoníku práce. Pomohl-li žalovaný (i když neměl takovou povinnost) účinně žalobci k získání zaměstnání u obchodní společnosti H. S. a.s., u které žalobce mohl nastoupit bezprostředně po rozvázání pracovního poměru se žalovaným a za stejných podmínek jako u žalovaného, nelze z toho dovozovat, že nemusel poskytnout žalobci odstupné (vznikl-li mu na odstupné nárok) nebo že za analogického použití ust. § 60c písm. a) zákoníku práce žalobce nemá na odstupné nárok (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR). Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. V Praze dne 18. 4. 2004 JUDr. G. B. předsedkyně senátu