Skutečnost, že jednáním, které zaměstnavatel kvalifikoval jako krádež, nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, neznamená, že týmž jednáním nemohla být porušena pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. G. B. a soudců JUDr. T. K. a JUDr. J. H. ve věci žalobce M. M., zastoupeného Mgr. V. M., proti žalovanému S s.r.o., zastoupenému JUDr. P. V., , o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v P ze dne 18.2. 2004 č.j. 5 C 16/2002-119, t a k t o : Rozsudek soudu I.stupně se potvrzuje. Z o d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou u Okresního soudu v P domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného mu žalovaným 29.11. 2001 pro porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, které bylo spatřováno v tom, že byl dne 24.11. 2001 v odpoledních hodinách přistižen v areálu firmy zaměstnanci civilní bezpečnostní služby při krádeži částí nábytku, který patří žalovanému, a které převážel na valníku, přikrytém odpadovým dřevem. Rozsudkem ze dne 22.7. 2002 č.j. 5 C 16/2002-53 Okresní soud P žalobě vyhověl s tím, že skutkové vymezení důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru je neurčité, když okamžité zrušení pracovního poměru vytýká žalobci to, že se dopustil krádeže majetku žalovaného, žalobce je sice pro tento skutek trestně stíhán, avšak o jeho vině dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, přičemž posouzení, zda se jedná o krádež, je věcí trestního a nikoliv pracovněprávního řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v P usnesením ze dne 5.11. 2002 č.j. 23 Co 423/2002-72 citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Zavázal přitom soud I. stupně právním závěrem, že skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru je v daném případě dostatečně určité, když mezi účastníky nejsou žádné pochybnosti o tom, jaký konkrétní skutek je žalovaným žalobci v okamžitém zrušení pracovního poměru vytýkán a zbývá posoudit, zda tímto jednáním došlo k naplnění důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru. Shora označeným rozsudkem Okresní soud v P žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 29.11. 2001 zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení, když dospěl k závěru, že jednání žalobce sice nezakládalo jeho trestní odpovědnost, bylo však porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 53 odstavec 1 písmeno b) zákoníku práce, kterým je jakýkoliv zásah zaměstnance do majetkové sféry zaměstnavatele. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce, který vytýkal soudu I.stupně nesprávná skutková zjištění, zejména, že pominul skutečnost, že byl žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v P pod sp.zn. 1 T 21/2002 zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán. Dále namítal, že popis skutku v okamžitém zrušení pracovního poměru neodpovídá tvrzení žalovaného, že žalobce odvážel bez povolení materiál mimo areál firmy. Poukazoval na to, že nebylo prokázáno, že by na valníku, který opustil areál firmy, bylo jiné než odpadové dřevo, které navíc nebylo určeno pro žalobce. Navrhoval, aby byl napadený rozsudek změněn a žalobě v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I.stupně potvrdil. Krajský soud v P jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I.stupně správně zjistil, že lhůty pro vydání okamžitého zrušení pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 53 odstavec 2 zákoníku práce a pro podání žaloby ve smyslu ustanovení § 64 zákoníku práce byly dodrženy. Rovněž správně vycházel z dříve učiněného závěru odvolacího soudu, že vymezení skutku, v němž bylo žalovaným spatřováno porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem ze strany žalobce, bylo v předmětném okamžitém zrušení pracovního poměru dostatečně určité. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů pak soud I.stupně nepochybil v závěru, že ač jednáním žalobce, které žalovaný označil v okamžitém zrušení pracovního poměru za krádež, nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, lze je považovat za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru. Dokazováním před soudem I.stupně bylo prokázáno, že materiál, který byl 24.11. 2001 naložen na valníku s cílem vyvézt ho mimo areál žalovaného, byl naložen na pokyn žalobce, který tuto skutečnost koneckonců ani nepopíral. Současně však lze mít za dostatečně prokázané i to, že se nejednalo pouze o odpad, nýbrž i materiál, který odpadem nebyl, přičemž tato část nákladu byla pod skutečným odpadem ukryta. Dále lze považovat za nepochybné, že jednání žalobce bezprostředně směřovalo k vyvezení valníku s materiálem mimo areál žalovaného (tak, jak už ten samý den jedenkrát učinil), ač věděl, že vyvážet jakýkoliv materiál, tedy i odpad, z firmy lze pouze na základě propustky vystavené některým z vrcholných funkcionářů firmy, přičemž žalobce tuto propustku neměl. Jednání žalobce, jak soud I.stupně správně uvedl, je třeba považovat za porušení jedné ze základních povinností zaměstnanců vymezených v ustanovení § 73 odstavec 1 zákoníku práce, konkrétně povinnosti řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (§ 73 odstavec 1 písmeno d) zákoníku práce). S přihlédnutím k žalobcově funkci mistra, tedy vedoucího zaměstnance, který měl mimo jiné dbát na dodržování předpisů a zabezpečovat přijetí účinných a včasných opatření k ochraně majetku zaměstnavatele (§ 74 zákoníku práce) a dále za situace, že se žalobce dopustil tohoto jednání v době zvýšené snahy zaměstnavatele činit opatření proti odcizování materiálu, se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I.stupně, že se jednalo o porušení zvlášť hrubým způsobem, a tedy naplnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru. Je přitom nerozhodné, jak jednání žalobce v okamžitém zrušení pracovního poměru kvalifikoval žalovaný, zda se jednalo či nejednalo o krádež. Jedná se o právní kvalifikaci, kterou není soud vázán. Navíc, jak bylo konstatováno již v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, v této věci, krádež, tj. trestný čin proti majetku zaměstnavatele, je na jedné straně jednoznačným důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru, naproti tomu skutečnost, že určitým jednáním nebyla naplněna podstata trestného činu neznamená, že týmž jednáním nebyla porušena pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, jak tomu bylo v daném případě. Žalobce v odvolání rovněž argumentoval ustanovením § 135 odstavec 1,2 o.s.ř. a jeho výkladem obsaženým ve stanovisku NS ČSR z 24.10. 1979 publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 22/79 podle něhož je soud v občanském soudním řízení vázán vždy rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, ale musí vycházet též z jiných rozhodnutí, vydaných v trestním řízení a dbát o to, aby se s nimi nedostal do rozporu. Nemůže přitom ponechat bez povšimnutí zprošťující rozsudek, když se v něm konstatuje, že skutek, z kterého se vyvozuje nárok na náhradu škody, se vůbec nestal, že tento skutek nespáchal žalovaný a podobně. K tomu je třeba poukázat na to, že novější judikatura NS ČR uvedený výklad překonala, když dospěla k závěru, že soud je v občanském soudním řízení vázán pouze rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu (srov. § 135 odstavec 1 o.s.ř.). Zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení například z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, nebo že tento skutek není trestním činem (srov. § 226 písmeno a) a b) trestního řádu), však soud v občanském soudním řízení vázán není. Na základě hodnocení důkazů odpovídajícího ustanovení § 132 o.s.ř. proto může dospět k závěru, že skutek, pro nějž byl účastník občanského soudní řízení trestně stíhán a v němž je zároveň spatřováno jeho protiprávní jednání (např. porušení občanskoprávní povinnosti, ze kterého se vyvozuje nárok na náhradu škody, porušení družstevní kázně členem družstva, porušení pracovní kázně apod.), se stal, přestože soud v trestním řízení učinil závěr, že tento skutek nebyl prokázán (srov. rozsudek NS ČR ze dne 15.4. 1999 sp. zn. 21 Cdo 2368/98 publikovaný v častopise Soudní rozhledy č. 8/1999). Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. V Praze dne 13. 7. 2004 JUDr. G. B. předsedkyně senátu