Právní režim upravený ustanovením § 65 odst. 3 zákoníku práce nastupuje v okamžiku odvolání z funkce a trvá až do nabídky dalšího pracovního zařazení nebo výpovědi z důvodu podle § 46 odst. 1 písm. c/ zákoníku práce, popřípadě skončení pracovního poměru jiným způsobem podle § 42 zákoníku práce. Nabídnutou povinost zaměstnavatele podle § 65 odst. 3 zákoníku práce proto nelze omezovat pouze na okamžik výpovědi, neboť trvá po celé období po odvolání z funkce.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. G. B. a soudců JUDr. T. K. a JUDr. D. K. ve věci žalobce MUDr. Š. H., zastoupeného JUDr. P. N., proti žalovanému I. C. P., s.r.o. zastoupenému Mgr. L. S., , o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu P ze dne 30.6. 2004 č.j. 8C 2199/2003-42, t a k t o : Rozsudek soudu I.stupně se mění tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru ze dne 1.8. 2003 daná žalobci žalovaným je neplatná Z o d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou u Okresního soudu P domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru, kterou dostal od žalovaného 1.8. 2003 z důvodu podle § 46 odstavec 1 písmeno c) zák.práce a § 65 odstavec 3 zák.práce je neplatná. Poukazoval na to, že poté, co byl ke dni 26.2. 2003 odvolán z funkce generálního ředitele žalovaného, žalovaný, ač měl k dispozici pracovní místo odpovídající kvalifikaci žalobce, tuto práci mu nenabídl ani se nepokusil o dohodu o jeho dalším pracovním zařazení. Přitom dne 2.6. 2003 nastoupil do funkce „O.P.M. “ jiný pracovník. Shora označeným rozsudkem Okresní soud P žalobu na určení neplatnosti výpovědi zamítl. Soud I.stupně dospěl k závěru, že žalovaný neměl ke dni, ke kterému dal žalobci výpověď, volné místo, které by mu mohl nabídnout. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Namítal, že soud I.stupně, aniž se jakkoliv vyrovnal se splněním povinností žalovaného stanovené mu ustanovením § 65 odstavec 3 zák.práce, vyvodil z celého řízení nesprávný závěr, že ke dni výpovědi neměl žalovaný pro žalobce jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci ani jinou pro něj vhodnou práci a žalobce se stal nadbytečným podle § 46 odstavec 1 písmeno c) zákoníku práce. Podle žalobce měl soud zkoumat, zda žalovaný měl či nikoliv pro žalobce vhodné místo v období počínaje dnem 26.2. 2003, kdy byl odvolán z funkce až do případné výpovědi z pracovního poměru. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl. Žalovaný navrhoval, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen s tím, že k výpovědi žalobci došlo k 1.8. 2003, zatímco jiný pracovník byl přijat již počátkem června 2003. Jednalo se o místo tzv. produktového manažera, který měl odpovídat za uvedení nového výrobku na trh a žalobce neměl na toto místo potřebnou kvalifikaci. Krajský soud v P jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Soud I.stupně správně, dříve, než-li se začal zabývat věcí samou, zkoumal, zda byla neplatnost výpovědi uplatněna u soudu před uplynutím dvouměsíční prekluzivní lhůty podle § 64 zák.práce a správně shledal, že žaloba byla podána včas. Nepochybil ani v posouzení formálních náležitostí výpovědi. Odvolací soud se však neztotožňuje s právním posouzením otázky splnění nabídkové povinnosti zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 65 odstavec 3 zák.práce. Podle § 65 odstavec 3 zák.práce uplynutím volebního období, odvoláním z funkce ani vzdáním se funkce pracovní poměr nekončí. Zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne jeho další pracovní zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě na jinou pro něho vhodnou práci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, jde o překážku na straně zaměstnavatele (§ 130) a současně je dán výpovědní důvod podle § 46 odstavec 1 písmeno c); odstupné poskytované zaměstnancům při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z funkce v souvislosti s jejím zrušením v důsledku organizační změny. Pro skončení tohoto pracovního poměru platí jinak ustanovení o skončení pracovního poměru sjednaného pracovní smlouvou. Soud I.stupně zkoumal tzv. nadbytečnost žalobce obdobně jako v případě výpovědi z důvodu organizačních změn u zaměstnavatele tj. podle ust. § 46 odstavec 1 písmeno a)-c) zák.práce, tedy ke dni výpovědi. V daném případě však výpovědní důvod podle § 46 odstavec 1 písmeno c) zák.práce bezprostředně nevyplýval z rozhodnutí o organizační změně, nýbrž z ustanovení § 65 odstavec 3 zák.práce, který pouze konstruuje fikci nadbytečnosti ve smyslu ust. § 46 odstavec 1 písmeno c) zák. práce. Jak z dikce citovaného ustanovení vyplývá, zaměstnavatel se zaměstnancem po jeho odvolání z funkce „dohodne“ jeho další pracovní zařazení tj. nabídne mu jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci popř. jinou vhodnou práci, pokud ji má. Teprve pokud zaměstnavatel takovou práci nemá, což je zákonem výslovně považováno za překážku na straně zaměstnavatele ve smyslu § 130 zák.práce, nastupuje fikce nadbytečnosti podle § 46 odstavec 1 písmeno c) zák.práce. Právní režim § 65 odstavec 3 zák.práce tedy nastupuje v okamžiku odvolání z funkce a trvá až do nabídky dalšího pracovního zařazení nebo výpovědi z důvodu podle § 46 odstavec 1 písm. c) zák.práce popř. skončení pracovního poměru jiným způsobem podle § 42 zák.práce. Nabídkovou povinnost zaměstnavatele podle § 65 odstavec 3 zák.práce proto nelze omezovat pouze na okamžik výpovědi, neboť trvá po celé období po odvolání zaměstnance z funkce. V daném případě, jak zjistil soud I.stupně, žalovaný ke dni výpovědi žalobci tj. 1.8. 2003 neměl pro žalobce volné místo. Jak však z obsahu spisu vyplývá, v předchozí době žalovaný takové místo měl. Podle odvolacího soudu nelze místo tzv. produktového manažera, které je podle svědkyně Ing. Z. H., vedoucí „úseku lidských zdrojů“ u žalovaného, nejnižší pozicí v manažerské struktuře žalovaného, považovat za místo, které by žalobce, do té doby ve funkci generálního ředitele žalovaného, nemohl vykonávat pro nedostatek kvalifikace. Navíc, sám žalovaný již ve vyjádření k žalobě ze dne 16.12. 2003 uvedl, že hlavním důvodem, proč nebylo žalobci zmíněné místo nabídnuto, byla jeho dlouhodobá pracovní neschopnost a nedostatek informací o „časovém horizontu ukončení pracovní neschopnosti žalobce“. Samotnou pracovní neschopnost žalobce však nelze považovat za důvod, který by zbavoval žalovaného povinnosti nabídnout mu toto místo. Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud podle § 220 odstavec 1 o.s.ř. napadený rozsudek změnil a žalobě na určení neplatnosti výpovědi vyhověl. V Praze dne 30. 11. 2004 JUDr. G. B. předsedkyně senátu