Stal-li se jeden z manželů společníkem obchodní společnosti za trvání manželství, jeho práva a povinnosti společníka vyjádřené jejich majetkovou hodnotou jsou ve společném jmění manželů.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Š. K. a soudců Mgr. H. Ř. a JUDr. T. N. ve věci žalobkyně M. C., zastoupené JUDr. V. K., proti žalovanému B. C., zastoupenému JUDr. P. P., o vypořádání společného jmění manželů,o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v P ze dne 27. 10. 2003, č.j. 7 C 11/2003-114, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně s e ve výroku I. m ě n í tak, že s e z p ř e s ň u j e označení do vlastnictví žalobkyně přikázané buňky tak, že jde o mobilní stavební buňku umístěnou na zahradě přilehlé k domu v P čp. 56 a tak, že žalovanému s e dále p ř i k a z u j e hodnota práv a povinností ve společnosti STK s.r.o. II. Rozsudek soudu I. stupně s e ve výroku III. m ě n í tak, že částka činí 374.576,- Kč. III. Jinak s e rozsudek soudu I. stupně p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Shora citovaným rozsudkem Okresní soud v P rozhodl o vypořádání společného jmění manželů – účastníků řízení. Po provedeném dokazování zjistil, že účastníci jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo rozvedeno, a to z viny převážně na straně žalobkyně. Na vypořádání společného jmění se částečně dohodli a předmětem vypořádání zůstala jen stavební buňka, osobní automobil F a dluh vůči GE CB (který po rozvodu splácí žalobkyně). Ohledně použití prostředků získaných půjčkou od GE CB bylo prokázáno, že 30.000,- Kč sloužilo na zaplacení dluhu účastníků vůči matce žalovaného a 20.000,- Kč investovala žalovaná do domu, jehož je podílovou spoluvlastnicí z jedné poloviny (fakticky tak použila na svou nemovitost 10.000,- Kč). Soud I. stupně dále zjistil, že žalovaný se za trvání manželství stal společníkem společnosti STK s.r.o. a hodnota jeho obchodního podílu byla prokázána znaleckým posudkem. Zjištěný skutkový stav právně uzavřel tak, že společné jmění lze vzhledem k mimosoudní dohodě vypořádat jen částečně, a to rovným podílem (nelze přihlédnout k důvodu zániku manželství vzhledem k jeho délce a nelze vyvozovat žádné důsledky jen z toho, že žalovaný byl podílníkem prosperující obchodní společnosti). Movité věci účastníkům rozdělil, obchodní podíl má žalovaný a dluh doplácí žalobkyně. Soud I. stupně také zhodnotil investici 10.000,- Kč do odděleného majetku žalobkyně. Shledal, že na vyrovnání vzájemných podílů má žalobkyně povinnost doplatit žalovanému částku 547.757,50 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodoval podle § 150 a náklady řízení státu dal zaplatit rovněž oběma účastníkům rovným dílem. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm žádá, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno soudu I. stupně. Namítá, že žalobkyně není společníkem obchodní společnosti a neplynou jí jiná práva než právo na vypořádání vnosu ze společného do společnosti. Hodnota obchodního podílu je jen hypotetická, obchodní podíl je neprodejný. Žalovaný si vlastně znovu kupuje to, co vlastní prací vytvořil. I kdyby měl však být obchodní podíl zahrnut do vypořádání společného jmění, mělo by být přihlédnuto k tomu, že o získání této hodnoty se zasloužil výlučně žalovaný. Žalovaný nebyl pouhým společníkem, ale sám zde pracoval, manželství bylo bezdětné a důvody rozvratu byly zjištěny v rozvodovém řízení. Soud se měl odchýlit od zásady rovnosti podílů. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že odvolání zpochybňuje jen závěry, týkající se obchodního podílu. Rozsudek soudu I. stupně je však zcela správný a odvolání nepřináší již nic nového. Krajský soud v P, jako soud odvolací, přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné. Soud prvního stupně provedl v řízení potřebné důkazy, činil z nich správná zjištění a na základě nich dospěl i ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Na odůvodnění soudu prvního stupně lze proto v této části plně odkázat. V řízení před soudem prvního stupně tak bylo prokázáno, že účastníci byli od roku 1978 manželé, jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno dne 29. března 2002. Příčiny rozvratu manželství byly při rozvodu soudem zjištěny převážně na straně žalobkyně. Po rozvodu manželství se účastníci mimosoudně dohodli na částečném vypořádání společného jmění s tím, že každý z nich převzal do svého vlastnictví část věcí ze společného jmění manželů (žalobkyně v hodnotě 22.865,-Kč, žalovaný v hodnotě 17.982,-Kč) a na vyrovnání rovných podílů se žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému 2.431,50 Kč do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí v této věci. Nevypořádaná pak na základě shodných tvrzení účastníků zůstala stavební buňka (jejíž identifikaci pro účely rozhodnutí účastníci před odvolacím soudem zpřesnili) v hodnotě 10.000,-Kč, osobní automobil F v hodnotě 20.000,-Kč. Odvolací soud se dále zcela ztotožňuje se skutkovými závěry, které soud prvního stupně učinil ohledně nakládání se společnými prostředky získanými účastníky úvěrem od GE CB. Bylo prokázáno, že tyto peníze posloužily k zaplacení společného dluhu účastníků (30.000,-Kč) a že 10.000,-Kč z těchto prostředků byla investice ze společných prostředků do odděleného majetku žalobkyně (vzhledem ke spoluvlastnictví a celkově investované částce). Správně byla zjištěna výše zůstatku dluhu z úvěru (46.700,-Kč) i to, že tento dluh od rozvodu splácí žalobkyně. Správně soud prvního stupně zjistil i to, že žalovaný se za trvání manželství účastníků stal společníkem ve společnosti STK, s.r.o. . Potvrzením této společnosti bylo prokázáno, že v této společnosti žalovaný od jejího založení pracuje, nejdříve ve funkci zástupce vedoucího stanice technické kontroly a od 1.5.1995 kromě této funkce také ve funkci vedoucího měření emisí. Odvolací soud považuje za správné také závěry soudu prvního stupně, které učinil o hodnotě obchodního podílu žalovaného v této společnosti. Soud prvního stupně správně zhodnotil závěry znaleckého posudku Ing. A. B. Tento znalec se věrohodně vypořádal i s námitkami žalovaného ohledně hodnoty podílu v obchodní společnosti a kvalifikovaně objasnil metodu ocenění obchodního podílu. Jím zjištěnou cenu lze proto i podle závěrů odvolacího soudu považovat za reálnou (v místě a čase obvyklou). Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 149 odst. 1, § 150 odst. 3 a § 149 odst. 2 a 3 občanského zákoníku (zjevně omylem označeného jako zákon o rodině). Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že lze přihlédnout k tomu, že část věcí si účastníci vypořádali mimosoudní dohodou, a do soudního vypořádání podle § 150 odst. 3 občanského zákoníku lze zahrnout jen tu část společného jmění, o které se účastníci nedohodli. Odvolací soud však dospěl k závěru, že s částkami, jejichž výplatu si účastníci dohodli v rámci mimosoudního vypořádání, již dále nelze kalkulovat (započítávat je na podíl jednoho či druhého v tomto řízení), protože mimosoudní dohoda zde bude sloužit jako samostatný titul k vymáhání těchto částek. Soud prvního stupně provedl správně vypořádání movitých věcí účastníků, které odpovídá vůli účastníků a účelnému využití těchto věcí (i s přihlédnutím k dosavadnímu způsobu využití). Správně soud prvního stupně naložil také s povinností doplatit společný úvěr účastníků. Při vypořádání je třeba rovněž vzít zřetel na investici 10.000,-Kč ze společného na oddělený majetek žalobkyně, která musí být žalobkyní při vypořádání podle § 149 odst. 2 občanského zákoníku do společného nahrazena. Ke stejným právním závěrům dospěl odvolací soud i ohledně obchodního podílu žalovaného v obchodní společnosti. Z určení rozsahu společného jmění manželů dle § 143 občanského zákoníku je zřejmé, že předmětem společného jmění manželů je majetek (určený v § 143 pod písmenem a/) a závazky (definované v § 143 pod písmenem b/). Je-li předmětem společného jmění majetek, musí jít o způsobilé předměty občanskoprávních vztahů, které mají majetkovou povahu. Mezi způsobilé předměty občansko právních vztahů podle § 118 odst. 1 občanského zákoníku patří nejen věci, ale i práva nebo jiné majetkové hodnoty. Majetková práva a hodnoty proto také tvoří společné jmění manželů, jak to ostatně výslovně vyplývá i z ustanovení § 150 odst. 4 občanského zákoníku, poslední věty za středníkem. Účast společníka v obchodní společnosti je spojena s řadou práv a povinností, které mají majetkovou hodnotu. To vyplývá mimo jiné i z definice podílu ve společnosti dané ustanovením § 61 odst. 1 obchodního zákoníku, podle něhož je podíl míra účasti společníka na čistém obchodním jmění společnosti. Z výše uvedeného plyne, že nabyl-li jeden z manželů práva (a povinnosti) spojené s jeho účastí v obchodní společnosti, získal za trvání manželství majetkové právo, které je majetkem ve smyslu § 143 písm. a) občanského zákoníku. Tento majetek proto je součástí společného jmění manželů. Tento závěr není nijak v rozporu s ustanovením § 143 odst. 2 občanského zákoníku, které stanoví, že stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti, nezakládá nabytí podílů účast druhého manžela v této společnosti. Toto ustanovení totiž jen vymezuje důsledky okolnosti, že obchodní podíl společníka je součástí jeho společného jmění, když zdůrazňuje, že i za tohoto stavu zůstává výlučným společníkem jen jeden z manželů. Z tohoto ustanovení proto vyplývá, že i když je podíl společníka obchodní společnosti součástí společného jmění manželů, výkon všech práv a povinnosti s tímto podílem ve vztahu ke společnosti spojených náleží jen jednomu z manželů – společníku společnosti. (Tuto situaci ostatně lze přirovnat k situaci, kdy se součástí společného jmění manželů stane věc získaná kupní smlouvou uzavřenou jen jedním z manželů, takže i když je věc ve společném jmění, práva a povinnosti z kupní smlouvy může zásadně vykonávat jen ten z manželů, který ji uzavřel.) Z těchto právních závěrů pak plyne, že stal-li se žalovaný v posuzované věci společníkem obchodní společnosti za trvání manželství, pak jeho práva a povinnosti vyjádřené majetkovou hodnotou jsou ve společném jmění manželů. Odvolací soud shledal, že tato majetková hodnota byla správně oceněna cenou obchodního podílu žalovaného v této obchodní společnosti. Vzhledem k tomu, že společníkem ve společnosti je podle § 143 odst. 2 občanského zákoníku žalovaný, může být nositelem práv a povinností v obchodní společnosti po rozvodu manželství účastníků pouze žalovaný. Odvolací soud však shledal, že tvoří-li hodnota práv a povinnosti v obchodní společnosti společné jmění manželů, je nutné uvést tento předmět společného jmění také do výroku o vypořádání tohoto jmění. Proto postupem podle § 220 odst. 1 o.s.ř. v tomto smyslu rozhodnutí soudu prvního stupně změnil (a hodnotu práv a povinností žalovaného v obchodní společnosti přikázal žalovanému). K odlišnému závěru od soudu prvního stupně došel odvolací soud při rozhodování o výši vypořádacího podílu účastníků. Postupem podle § 149 odst. 2 s přihlédnutím k demonstrativnímu výčtu kritérií dle § 149 odst. 3 občanského zákoníku odvolací soud shledal, že je na místě odchýlit se od zásady rovných podílů manželů na společném jmění. Odvolací soud totiž shledal, že o získání nejhodnotnější části společného jmění manželů (obchodní podíl žalovaného ve společnosti) se zasloužil především žalovaný, a to nejen pouhým založením obchodní společnosti, ale i tím, že v této společnosti fakticky pracoval a podílel se tak na jejím zhodnocení. Vytvářením těchto hodnot přitom jeho rodina (jeho manželka) nebyla nijak poškozena, neboť pracoval-li pro obchodní společnost, získával prostředky k průběžnému financování životních potřeb rodiny. Okolnost, že účastníci řízení neměli děti, pak působí, že žalobkyně nebyla v důsledku péče o děti nijak vyloučena z toho, aby i ona vytvářela hodnotu společného jmění manželů, přitom v řízení nebylo zjištěno, že by společnou domácnost obstarával převážně jen jeden z manželů. Odvolací soud vzal v úvahu i okolnosti rozpadu manželství účastníků, neboť na rozvodu měla převážně zájem a na rozpadu manželství se převážně podílela žalobkyně. Zvlášť za situace, kdy manželství účastníků trvalo dlouhou dobu, není tato okolnost bez významu. S přihlédnutím k těmto skutečnostem odvolací soud vypořádal společné jmění účastníků tak, že větší podíl přikázal žalovanému. Rozdíl výše podílů přitom odvolací soud stanovil právě nerovným vypořádáním obchodního podílu tak, že žalovanému uložil vyplatit žalobkyni hodnotu jen jedné třetiny tohoto obchodního podílu (351.226,-Kč). Při tomto způsobu vypořádání se žalobkyni dostává věc (stavební buňka) v hodnotě 10.000,-Kč, žalovanému věc (auto v hodnotě 20.000,-Kč). Při vypořádání těchto movitých věcí dostává žalovaný hodnotu větší o 5.000,-Kč. Bylo-li žalobkyni uloženo zaplatit zůstatek společného dluhu účastníků ve výši 46.700,-Kč, je tím žalovaný zvýhodněn o částku 23.350,-Kč. Přihlédne-li soud k investici 10.000,-Kč ze společného do odděleného majetku žalobkyně, je tím při respektování zásady dle § 149 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku, žalobkyně zvýhodněna o 5.000,-Kč. S připočtením částky 351.226,-Kč, o kterou je při výše odůvodněném nerovném vypořádání žalobce zvýhodněn při vypořádání obchodního podílu, vzniká žalovanému povinnost doplatit žalobkyni na soudem stanovený podíl žalobkyně částku 374.576,-Kč. S ohledem na výše uvedené odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že zpřesnil označení stavební buňky tak, aby byla dle stavu ke dni tohoto rozhodnutí identifikovatelná, do vypořádávaných hodnot do výroku rozhodnutí výslovně doplnil hodnotu členských práv a povinností žalovaného v obchodní společnosti a dále tak, že jinak stanovil výši vypořádacího podílu k výplatě žalovaným pro žalobkyni. V ostatních částech zůstává rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, a proto byl podle § 219 o.s.ř. potvrzen. V Praze dne 11. 3. 2004 JUDr. Š. K. předsedkyně senátu