K nákladům řízení patří částka odpovídající dani z přidané hodnoty z náhrady nákladů na cestovné a hovorné.

25 Co 373/2004 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. H. T. a soudců JUDr. V. B. a JUDr. L. P. v právní věci žalobce DP hl. m. P a. s., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem proti žalované Ž. F., o zaplacení 808,-Kč, o odvolání žalobce proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v P ze dne 13. 7. 2004, č.j. 24 Ro 699/2004-5, t a k t o : Platební rozkaz soudu prvého stupně s e v napadené části m ě n í tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 4.348,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Z o d ů v o d n ě n í : Platebním rozkazem ze dne 13. 7. 2004, č.j. 24 Ro 699/2004-5 uložil soud prvého stupně žalované povinnost zaplatit žalobci 808,-Kč a na náhradu nákladů řízení částku 4.320,-Kč. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal včas odvolání žalobce. Poukazoval na to, že soud prvého stupně pochybil, neboť do náhrady nákladů řízení nezahrnul daň z přidané hodnoty ve smyslu § 137 odstavec 3 o.s.ř., kterou je žalobce povinen odvést nejen z odměny, ale i z náhrad. Soud prvého stupně nesprávně nepřiznal žalobci náhradu za daň z přidané hodnoty ze dvou režijních paušálů. Tento postup soudu prvého stupně je nesprávný, neboť odměny a náhrady advokáta jsou stanoveny jednak ve vyhlášce č. 484/2000 Sb. a dále i ve vyhlášce č. 177/96 Sb. a s ohledem na znění ustanovení § 137 odstavec 3 o.s.ř. má být advokátu přiznána částka odpovídající dani z přidané hodnoty nejen z odměny, ale i z náhrad. Navrhl, aby rozhodnutí bylo v napadené části změněno tak, že bude žalobci přiznána náhrada nákladů řízení v plné hodnotě. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí v napadené části podle § 212 a § 212a odstavec 1 a 5 občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. a dalších doplnění (dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Platební rozkaz soudu prvého stupně byl napaden pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení a pouze v tomto rozsahu odvolací soud platební rozkaz přezkoumával. Pokud jde o jistinu přiznanou platebním rozkazem, nabyla tato část výroku samostatně právní moci. Žalobce byl v řízení před soudem prvého stupně zcela úspěšný a má proto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu s uplatněním nároku vznikly. Tyto náklady jsou tvořeny hodnotou soudního poplatku (600,-Kč), odměnou za řízení stanovenou podle § 3 odstavec 1 bodu 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (v částce 3.000,-Kč) a náhradou v rozsahu dvou režijních paušálů stanovených podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (150,-Kč). Otázkou, kterou soud v tomto odvolacím řízení řeší je, zda má žalobce právo i na zvýšení odměny a náhrad o částku odpovídající dani z přidané hodnoty. Tento nárok vyplývá z ustanovení § 19a odstavec 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. podle něhož zastupuje-li v řízení advokát nebo notář, který je ke dni rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát nebo notář povinen z odměny určené podle této vyhlášky odvést podle zvláštního právního předpisu. Žalobce spolu s podanou žalobou doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Je tedy nepochybné, že podle výše citovaného ustanovení má právo na přiznání částky odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny za zastoupení. Odvolací soud je ale dále přesvědčen o tom, že žalobce má právo i na přiznání částky odpovídající dani z přidané hodnoty z náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné v hodnotě 75,-Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odstavec 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odvolací soud k tomuto závěru dospěl vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 36 odstavec 3 písmeno d) zákona č. 235/2004 Sb. se do základu daně pro výpočet daně z přidané hodnoty zahrnují i vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění při jeho uskutečnění. Vzhledem k tomu, že rozhodnutím soudu prvého stupně byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci i náhradu hotových výloh v rozsahu dvou režijních paušálů, cekem tedy částku 150,-Kč, lze dospět k závěru, že pokud jde o tuto částku, jedná se o vedlejší výdaje ve smyslu citovaného zákonného ustanovení. Z toho tedy vyplývá, že i z této částky je advokát povinen odvést daň z přidané hodnoty. Podle § 137 odstavec 3 o.s.ř. patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Vzhledem k tomu, že podle § 36 zákona č. 235/2004 Sb. je advokát povinen mimo jiné odvést daň i z hotových výloh ve smyslu ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., má právní zástupce žalobce právo na to, aby do náhrady nákladů řízení byla zahrnuta i částka odpovídající dani z přidané hodnoty vypočtená nejen z odměny za zastoupení, ale i z těchto náhrad. Tato částka představuje 598,50 Kč (3.000,-Kč + 150,-Kč a z toho 19%). Celkem tedy náklady řízení, na jejichž přiznání má žalobce právo, činí částku 4.348,50 Kč (3.000,-Kč + 150,-Kč + 598,50 Kč + 600,-Kč). Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně v napadené části, podle § 220 odstavec 1 o.s.ř., změnil ve výši náhrady nákladů řízení. V Praze dne 31. srpna 2004 Předsedkyně senátu JUDr. H. T.