Právní úkon po řízení allografní závěti je dovršen tehdy, kdy za současné a nepřetržité přítomnosti dvou současně (nikoli postupně) přítomných svědků při výslovném projevu zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli, se tito svědci na listinu podepíší. Podmínku současné přítomnosti těchto svědků však nelze považovat za splněnou, je-li v okamžiku zákonem požadovaného prohlášení zůstavitele přítomen pouze jeden ze svědků, který se poté na listinu podepíše, a následně, byť v úzké časové návaznosti, se dostaví druhý svědek a rovněž on se po prohlášení zůstavitele o jeho vůli na závěť podepíše. Není přitom rozhodné, že v uvedené době byl dosud přítomný také první ze svědků, neboť jeho funkce svědka byla naplněna podpisem listiny, který na ni připojil před tím, než se dostavil druhý svědek.

Číslo jednací: 21 Co 372/2005-148 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. S. a soudkyň Mgr. J. B. Z. a Mgr. L. P. v právní věci žalobkyně R. K., zastoupené JUDr. M. D., proti žalovaným 1. A. P., a 2. B. B., obou zastoupeným JUDr. J. N., o určení neexistence vydědění a neexistence dědiců ze závěti, o odvolání 2. žalované proti rozsudku Okresního soudu v M z 29. 3. 2005, č.j. 6 C 50/2004-93, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a II. o věci samé p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že žalovaní nejsou dědici ze závěti zůstavitele K. P. s datem 21. 6. 2003 (výrok I.), že žalobkyně není vyděděna zůstavitelem K.P. listinou s datem 21. 6. 2003 (výrok II.). Rozsudek okresní soud odůvodnil tím, že listina s datem 21. 6. 2003 označená „ závěť “ a listina o vydědění (podle § 461 a § 469a o. z. obsahuje závěť a vydědění žalobkyně a vyžaduje ke své platnosti, aby byla zůstavitelem K. P. vlastnoručně podepsána (§ 476 odstavec 2 občanského zákoníku). Ze znaleckého posudku Mgr. S. vyplývá, že podpis „ P. K. “ není pravděpodobně podpisem zůstavitele, takže není najisto postaveno, že listina byla zůstavitelem podepsána, a proto jsou závěť a listina o vydědění, neplatné. I pro případ, že by listina byla podepsána zůstavitelem K. P., nebyly by důvody vydědění v ní obsažené spočívající v tom, že žalobkyně zůstaviteli neposkytovala potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří podle § 469a odst. 1 písm. a), b) o.z. neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně není v kontaktu se zůstavitelem nejpozději od roku 1979, kdy se s matkou a jejím novým manželem odstěhovala do Prahy. V té době jí bylo 9 let a rozhodovala za ní matka, které byla svěřena do výchovy. Těžko by proto bylo možno po žalobkyni požadovat, aby sama vyhledala kontakt se zůstavitelem, který se však sám o styk se žalobkyní nesnažil. Zůstavitel sám léta nekontaktoval žalobkyni jako svou dceru a když se ocitl v tíži s ohledem na své zdravotní problémy, sám nic neučinil, aby jí požádal o poskytnutí pomoci. Neposkytl jí tedy příležitost a reálnou možnost mu skutečně pomoci, když sám v minulosti prokázal, že neměl zájem se s ní stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy běžné mezi otcem a dcerou. Prohlášení zůstavitele o vydědění žalobkyně je neplatným právním úkonem podle § 39 o.z., neboť odporuje zákonu. Proti rozsudku okresního soudu podala v zákonné lhůtě odvolání 2. žalovaná. Namítala, že okresní soud nepřihlédl ke skutečnostem, které tvrdila a k označeným důkazům a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Uzavřel, že není postaveno na jisto, že by předmětná závěť byla podepsána žalobcem a z tohoto důvodu je ji třeba považovat za neplatnou. Žalovaná se však domnívá, že znalecký posudek by neměl být jediným důkazem o pravosti podpisu zůstavitele, když sama znalkyně zpochybňuje přesnost znaleckého posudku zmínkou o absenci srovnávacích podpisů z doby adekvátní dataci sporné listiny. Okresní soud se nevypořádal s výpověďmi svědků sepsání závěti R. V. a Z. Š., kteří oba shodně vypověděli, že závěť jako svědkové podepisovali za přítomnosti zůstavitele s tím, že svědek V. byl přítomen podpisu zůstavitele. Dále okresní soud uzavřel, že důvody pro vydědění žalobkyně nebyly dány s poukazem na jistou reciprocitu v nezájmu žalobkyně a zůstavitele spočívající v tom, že žalobce se v době, kdy byla žalovaná dítě, aktivně nesnažil o styk s ní. Z tohoto důvodu shledal, že nelze po žalované požadovat, aby tak ona činila v případě potřebnosti zůstavitele, navíc jí zůstavitel neposkytl příležitost a reálnou možnost uskutečnit pomoci. 2. žalovaná se v uvedené souvislosti domnívá, že sice je třeba vzájemný vztah mezi zůstavitelem a vyděděným potomkem posuzovat do určité míry recipročně, ale je třeba také vzít v úvahu, že žalobkyně, byť byla jako dítě pod vlivem matky a jejího negativního vztahu k zůstaviteli, v době dospělosti se mohla a měla zajímat o zůstavitele, zvláště, když k tomu měla příležitost s ohledem na styk se svojí tetou, svědkyní V. K. Tato svědkyně vypověděla, že žalobkyně se při kontaktu s ní o zůstavitele nezajímala. Podle názoru 2. žalované lze v takovém případě očekávat, že se bude dospělá dcera zajímat o svého otce, což by z výpovědi svědkyně vyplynulo. Ve znaleckém posudku znalkyně nezaujala zcela jednoznačný závěr. K řádnému posouzení platnosti vydědění bylo třeba provést podrobnější šetření včetně žalovanými navrženého výslechu účastníků, který okresní soud neprovedl. Těmito výslechy mělo být zjištěno, že zůstavitel byl ke konci svého života nemocný a vyžadoval stálou péči, kterou mu poskytovali pouze sourozenci, zejména sestra, která se o něho starala každodenně. Zůstavitel ke konci života často hovořil o dceři, že se o něho nepostarala a že nechce, aby jeho dům zůstal sourozencům i proto, že v něm dosud bydlí matka zůstavitele, pro kterou by jakékoliv další stěhování nepřicházelo v úvahu. Nelze také dojít k tak jednoznačnému závěru o nedostatku povinnosti žalobkyně projevit zájem o zůstavitele. Žalobkyně také v řízení nenavrhla žádný důkaz o tom, že by jí rodina zakazovala se se zůstavitelem stýkat. 2. žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta, případně zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, v němž by bylo doplněné dokazování v naznačeném směru. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Odvolání není důvodné, neboť okresní soud správně vycházel ze znaleckého posudku Mgr. J. S., z něhož vyplývá, že není postaveno najisto, že zůstavitel listinu podepsal. Závěť je proto třeba považovat za neplatnou. Svědecké výpovědi byly nepochybně účelové vedené snahou zachovat rodinám žalovaných nemovitý majetek ve vlastnictví zůstavitele, který je předmětem dědění. Z absencí srovnávacích podpisů z doby adekvátní datace sporné listiny se vypořádala znalkyně, která v závěru uvedla, že charakter provedení sporného podpisu nijak nenasvědčuje případnému zhoršení subjektivních písařských podmínek například v důsledku nedobrého zdravotního stavu. Důležitým důkazem o pravosti podpisu K. P. je také výpověď bývalé manželky A. M., která před soudem vypověděla, že na závěti není podpis K. P., a to před zpracováním znaleckého posudku. Žalobkyně nesouhlasila s názorem okresního soudu na svědecké výpovědi A.M., V. M. a D. B., které jsou pravdivé a K. P. skutečně do Letňan jezdil a rozdílný počet četnosti návštěv ve výpovědích to ztěží může vyvrátit. Pokud by byla žalobkyni dána možnost vypovídat jako účastnice řízení, vypověděla by, že jí zůstavitel navštěvoval tak, jak to jeho životní styl dovoloval, neboť skutečně často požíval alkohol. V poslední době před smrtí jí navštěvoval asi jednou za dva měsíce. Poukázala také na závěr znaleckého posudku Mgr. J. S. kde je pouze uvedeno, že závěr by pravděpodobně neovlivnilo více srovnávacích podpisů zůstavitele z rozhodného období, což má význam pouze v tom, že závěr znaleckého posudku není kategorický. Pouhým pohledem na závěť a listinu o vydědění je pak zřejmé, že podpisy P. a V. jsou psány jednou rukou a odlišný je pouze podpis svědka Š. Dále poukázala na to, že v řízení nebylo prokázáno, že by zůstavitel projevil svoji vůli před dvěma současně přítomnými svědky. Napadený rozsudek byl vydán přede dnem nabytí účinnosti č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., o.s.ř. ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, tj. před 1. 4. 2005. KS proto odvolání proti němu projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů (část 1, článek II., bod 2 citovaného zákona). KS přezkoumal rozsudek OS včetně řízení mu předcházejícího podle § 212 věta první a § 212a odstavec 1 a 5 o.s.ř. a po zopakování důkazů výslechy svědků R. V. a Z. Š. (§ 213 odstavec 2 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Z výpovědi svědka R. V. krajský soud zjistil, že v sobotu dopoledne přišel k P., kam jezdil prakticky každou sobotu. Zůstavitel mu předložil k závěť k přečtení a řekl, že takhle se rozhodl, že ji podepíše a jestli by jí také podepsal jako svědek a druhým svědkem by byl společný kamarád Z. Š.. Svědek R. V. s tím souhlasil, vzal mobil a zavolal Z. Š., který se vydal na cestu. Zůstavitel závěť podepsal, svědek rovněž a během deseti minut dorazil Z. Š., který také závěť podepsal. Při podepisováni závěti byli v kuchyni, kde byla přítomna ještě matka zůstavitele a poté asi za deset minut dorazil svědek Š. a závěť podepsal. To již byl na závěti podpis zůstavitele a podpis svědka R. V. Před Z. Š. zůstavitel znovu řekl, že napsal závěť, že se jedná o jeho rozhodnutí a zeptal se jej, zda ji jako svědek podepíše a Z. Š. s tím souhlasil a závěť podepsal. Z výpovědi svědka Z. Š. krajský soud zjistil, že se kamarádil se zůstavitelem. Svědek R. V. jezdil k zůstaviteli a pak společně chodili hrát mariáš. R. V. byl u zůstavitele a volal Z. Š., aby tam přišel, že potřebují něco vyřídit. Tehdy ještě mohl Z. Š. chodit, tak k zůstaviteli přišel a zeptal se, co potřebují. Zůstavitel mu řekl, že potřebuje podepsat , že je tam již podepsaná. Tuto závěť svědek také podepsal. Když k zůstaviteli přišel, zůstavitel mu řekl, že napsal závěť, že ji chce předat P.. Svědek závěť četl, ale nezajímalo jej to a přesně si nepamatuje, co zůstavitel říkal. Říkal, že má dceru, ale o tom svědek nevěděl a nevěděl ani o tom, co se mezi nimi dělo. Když se na závěť podepisoval, už na ní byly podpisy zůstavitele a R. V..Podepisoval závěť jako poslední.V té době byl přítomen zůstavitel, svědek R. V. a matka zůstavitele. Zůstavitel mu řekl, že chce vydědit dceru, ale co konkrétně řekl, si nepamatoval. Dostavil se asi za deset až patnáct minut poté, co mu R. V. telefonoval. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel K. P. zemřel 19. 7. 2003, byl rozvedený, měl dceru R. P., nyní K. a zanechal závěť a listinu o vydědění z 21. 6. 2003 sepsanou na počítači obsahující podpis „ P. K. “ a podpisy svědků R. Větrovského a Z. Š. Touto listinou vydědil dceru R. P., protože je dlouhodobě vážně nemocen a ve starobním důchodu. Dcera jej nenavštěvuje, přestože ví, že jeho zdravotní stav je vážný, nestýká se s ním, přerušila s ním veškeré styky bez uvedení důvodu, a to již od doby jeho rozvodu s její matkou. Je přesvědčen a je faktickou skutečností, že o něj trvale neprojevuje opravdový zájem, který by potřeboval jako důchodce a nemocný člověk, nezajímá jí jeho zdravotní stav, tudíž se chová, jakoby by byl vůči ní cizí. Jeho snahy o navázání kontaktu byly marné. Důsledky vydědění se vztáhly i na všechny její potomky. Dále pořídil závěť, kterou veškerý svůj majetek, ať již movitý nebo nemovitý, odkázal svým sourozencům A. P. a B. B., každému ideální jednou polovinou. V řízení o dědictví po K. P. vedeném Okresním soudem v M pod sp. zn. 50 D 725/2003 žalobkyně neuznala závěť a listinu o vydědění za pravou a platnou a tvrdila, že zůstavitel závěť a listinu o vydědění nepodepsal a důvody vydědění neexistují. Usnesením Okresního soudu v M z 21. 1. 2004, č.j. 50 D 725/2003-45, které nabylo právní moci 27. 2. 2004, byla žalobkyni uložena povinnost, aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení podala u Okresního soudu v M žalobu na určení, že bratr A. P. a sestra B. B. nejsou dědici ze závěti zůstavitele K. P. a že dcera R. K. nebyla vyděděna. Žaloba byla podána 25. 3. 2004. Po zopakování důkazů výpověďmi svědků R. V. a Z. Š. bylo prokázáno, že listina obsahující závěť K. P. a vydědění jeho dcery R. P. nyní K z 21. 6. 2003 byla přepsána a předložena k podpisu nejprve svědku R. V. a poté, kdy se cca za deset minut dostavil svědek Z. Š., také tomuto svědku. V době, kdy se na závěť podepisoval Z. Š., závěť již obsahovala podpis „ P. K. “ a podpis svědka R. V.. Podle § 460 a § 461 odstavec 1 o.z. dědictví se nabývá smrtí zůstavitele a dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. Žalobkyně je jako dcera zůstavitele K. P. jeho dědičkou ze zákona v první skupině ve smyslu ustanovení § 473 odstavec 2 věta první občanského zákoníku. Žalovaní jsou jako dědici zůstavitele uvedeni v závěti z 21. 6. 2003 sepsané na počítači a podepsané svědky R. V. a Z. Š.. Předmětem tohoto řízení, na které byla žalobkyně odkázána označeným usnesením Okresního soudu v M podle § 175k odstavec 2 o.s.ř. se řeší otázka sporného dědického práva žalobkyně, která tvrdí, že nejsou dány důvody pro její vydědění zůstavitelem a že zůstavitel nepodepsal závěť a listinu o vydědění, tak že žalovaní nejsou jeho dědici z důvodu neplatnosti. Bylo proto třeba zabývat se nejprve předběžnou otázkou platnosti závěti a listiny o vydědění z 21. 6. 2003. Podle § 476 o. z. zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu (odstavec 1). V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná (odstavec 2). Podle § 476b o. z. závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a přede dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. Závěť a listina o vydědění jsou jednostrannými projevy vůle ryze osobní povahy, které o svém majetku na případ smrti může pořídit fyzická osoba a v rámci vydědění může za splnění zákonných předpokladů zakotvených v § 469a vyloučit z dědění dědice ze zákona, a to z taxativně uvedených důvodů. Při zřízení závěti a listiny je nutno dbát všech náležitostí, které zákon vyžaduje nejen pro vlastní závěť a listinu o vydědění v citovaných ustanovení § 476 odst. 1 a 2 a § 476b věta první o.z. ale také náležitosti vyžadovaných pro platnost jakéhokoli právního úkonu a stanovených v § 34 a následujících o.z.. V případě, že závěť a listina o vydědění tyto náležitosti nesplňuje, trpí vadami, které způsobují její tzv. absolutní neplatnost a k nímž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, aniž by účastník v řízení musel důvod této neplatnosti tvrdit. Podle § 469a odst. 3 o.z. o náležitostech listiny vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění. Podle názoru KS nebyly při zřízení závěti a listiny o vydědění zůstavitele K. P. datované 21. 6. 2003 splněny náležitosti zakotvené v § 476b věta první o.z., když závěť a listina o vydědění byly napsány mechanickým prostředkem – na počítači. Při prohlášení zůstavitele, že závěť obsahuje jeho vůli, však byl přítomen nejprve pouze svědek R. V., který se na závěť a listinu o vydědění podepsal a teprve po jeho podpisu za cca 10 minut se dostavil svědek Z. Š., který po seznámení s účelem své návštěvy a obsahem závěti a listiny o vydědění se podepsal. Nezbytnou podmínkou platnosti závěti pořízené podle § 476b o.z., tedy závěti sepsané mechanickými prostředky, je vedle podpisu zůstavitele vlastní rukou současná přítomnost dvou svědků, před nimiž zůstavitel výslovně projeví, že listina obsahuje jeho poslední vůli a podpisy svědků. Právní úkon pořízení závěti před svědky je dovršen tehdy, kdy z současné a nepřetržité přítomnosti při celém úkonu pořizování závěti, tedy při prohlášení zůstavitele o tom, jaká je jeho poslední vůle a jeho potvrzení, že listina obsahuje jeho pravou vůli a tito dva současně přítomní svědci se na závěť podepíší. Podmínka současné přítomnosti svědkům však nelze být považována za splněnou tehdy, kdy při prohlášení zůstavitele o tom, jaká je jeho poslední vůle a při potvrzení, že listina obsahuje jeho pravou vůli, je přítomen pouze jediný svědek, který se na listinu podepíše a následně, byť v úzké časové souvislosti se dostaví druhý svědek a po prohlášení zůstavitele o jeho vůli se na závěť podepíše. Obdobný názor zaujal i NS ČR ve svém rozhodnutí ze 4. 5. 2004, sp. zn. 30 Cdo 164/2004, byť v něm řešil otázku platnosti závěti pořízené podle § 476c o.z. Za situace, kdy KS shledal závěť a listinu o vydědění zůstavitele K. P. z 21. 6. 2003 neplatnou pro nedostatek náležitosti spočívající v absenci současné přítomnosti dvou svědků závěti sepsané mechanickým prostředkem se krajský soud dále nezabýval zkoumáním pravosti podpisu zůstavitele po skutkové stránce ani důvody vydědění žalobkyně zůstavitelem uvedenými v listině o vydědění, neboť tyto otázky se staly nadbytečnými. Ze shora uvedených důvodů nelze než dovodit, že závěť a listina o vydědění zůstavitele K. P. z 21. 6. 2003 je neplatná podle § 39 o.z., neboť svým obsahem odporuje ustanovení § 476b věta první o.z. Ze shora uvedených důvodů KS rozsudek OS jako ve výrocích I. a II. podle § 219 o.s.ř. potvrdil. V Praze dne 2. 11. 2005 JUDr. A. S. předsedkyně senátu