Postup, kdy dárce s vědomím a souhlasem obdarovaného darovanou částku určenou na částečnou úhradu kupní ceny poukázal přímo na účet prodávajícího, lze považovat za odevzdání a převzetí předmětu daru i bez jeho fyzického předání.

Jednací číslo: 23Co 377/2005 - 78 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. G. B. a soudců JUDr. T. K. a JUDr. J. V. ve věci žalobce P. K., proti žalované L. M., zastoupené JUDr. F. H., o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v K ze dne 15. 12. 2003, č. j. 14C 123/2003 – 43, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal žalobou u Okresního soudu v K po žalované zaplacení 90.000 Kč s příslušenství s tím, že tuto částku poskytl v roce 2002 žalované, se kterou v té době žil na částečnou úhradu kupní ceny za bytovou jednotku č. 1661/3 v budově č. p. 1661 ve S, spoluvlastnický podíl v rozsahu 794/9252 na společných částech budovy a spoluvlastnický podíl v rozsahu 794/9252 na pozemku parc. č. st. 2505, vše v k.ú. S Rozsudkem ze dne 15. 12. 2003, č. j. 14C 123/2003 – 43 Okresní soud v K. žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce daroval žalobkyni, s níž tehdy žil jako její druh, částku 90 000 Kč na koupi bytu, a že žalovaná tento dar přijala. K darování došlo tak, že žalobce poukázal uvedenou částku ze svého účtu přímo na účet prodávajícího subjektu. Soud prvního stupně současně konstatoval, že tvrzení žalobce, podle kterého bylo předání peněz vázáno na to, že ho žalovaná posléze učiní spoluvlastníkem bytu, zůstalo neprokázáno. Proto dovodil, že nejde o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, a že žaloba není opodstatněná. K odvolání žalobce Krajský soud v P rozsudkem ze dne 23. 3. 2004, č. j. 23Co 99/2004 – 53 napadený rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 90 000 Kč s 3% úrokem z prodlení od 16. 2. 2003 do zaplacení do šesti měsíců od právní moci rozsudku, jinak jej v zamítavém výroku potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že pravým důvodem poskytnutí zažalované částky bylo soužití účastníků a žalobcův předpoklad, že bude trvat dál. Po odstěhování žalobce z bytu tento počáteční právní důvod plnění odpadl, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení žalované. Pokud šlo o obranu žalované, že spornou částku dostala od žalobce darem, odvolací soud dospěl s poukazem na judikaturu k závěru, že žalovaná neprokázala, že by došlo k předání a převzetí poukazu na peníze nebo k uzavření písemné darovací smlouvy, tj. k řádnému darování. K dovolání žalovaného NS ČR rozsudkem ze dne 21. 7. 2005, č. j. 33 Odo 872/2004 – 67 rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým změnil rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud se mimo jiné neztotožnil s právním názorem odvolacího soudu, že „ani v případě, že by byla prokázána vůle spornou částku žalované darovat a vůle žalované tento dar přijmout, nebylo by možno uvažovat o řádném uzavření darovací smlouvy, neboť nedošlo k předání a přijetí předmětu daru a darovací smlouva měla mít proto písemnou formu“. Podle dovolacího soudu „je nutno zvažovat specifické okolnosti případu, zejména povahu předmětu daru (finanční částka) a jeho určení. Jestliže totiž byla částka 90 000 Kč určena na částečnou úhradu kupní ceny za byt, který kupovala žalovaná a žalobce s jejím vědomím a souhlasem tuto částku poukázal přímo na účet prodávajícího, lze to (za předpokladu prokázání úmyslu účastníků uzavřít darovací smlouvu) považovat za odevzdání a převzetí předmětu daru i bez jeho fyzického předání. Tento postup je v souladu se současnou tendencí preferovat bezhotovostní formu platebního styku a je možno klást ho na roveň mechanizmu předání peněz, který by zcela nepochybně odpovídal ustanovení § 628 odst. 2 obč. zák., tj. že by žalobce částku vybral ze svého účtu, předal ji v hotovosti žalované a ta by ji následně poukázala prodávajícímu“. V novém odvolacím řízení Krajský soud v P, jako soud odvolací, znovu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, s ohledem na dobu jeho vydání ve smyslu článku II. bodu 2. Přechodných ustanovení k zákonu č. 59/2005 Sb. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (dále jen o.s.ř.), konkrétně podle ustanovení § 212 a následujících o.s.ř. a jsa vázán právním názorem dovolacího soudu (srov. ustanovení § 243d odst. l, § 226 odst. l o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud prvního stupně učinil na základě dokazování správný skutkový závěr, že žalobce poskytl žalované částku 90 000 Kč na koupi bytové jednotky č. 1661/3 v budově č. p. 1661 ve S a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku, a že žalovaná tuto částku přijala. Ani žalovaná tyto skutečnosti nijak nezpochybňovala. Hlavní spornou skutečností pak mezi účastníky bylo, jakou vůli žalobce poskytnutím peněz i žalovaná jejich přijetím vyjádřili, o jaký právní úkon se jednalo a jaké důsledky z něj pro účastníky vyplývají. Není pochyb o tom, že velký význam v daném případě mělo, že účastníci spolu v době sporné transakce žili jako druh a družka. Žalovaná jako výlučná nájemkyně bytu měla v rámci privatizace městského bytového fondu ve S nárok na získání této bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku za výhodných podmínek. Sama však neměla na koupi dostatek finančních prostředků. Za těchto okolností žalobce žalované poskytl žalovanou částku, která byla použita na zaplacení části kupní ceny za byt. Tvrzení žalobce, že součástí poskytnutí sporné částky bylo i ujednání o tom, že po získání bytu „žalovaná najde nějaký způsob, jak žalobce udělat spoluvlastníkem bytu“, však provedeným dokazováním prokázáno nebylo. Za tohoto stavu a v duchu výše citovaného právního názoru dovolacího soudu dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud uzavřel, že žalobce spornou částku 90 000 Kč žalované daroval ve smyslu ustanovení § 628 odst. 2 obč. zák. a žalované proto nevzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 a následujících obč. zákoníku. Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. V Praze dne 22. 11. 2005 JUDr. G. B. předsedkyně senátu