Překážka odůvodňující omluvitelný důvod zmeškání lhůty k podání odvolání nemusí trvat po celou odvolací lhůtu může nastat až ke konci této lhůty. Rozhodující je posouzení, zda mohla zabránit provedení úkonu, tj. podání odvolání.

24 Co 276/2005-212 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Š. K. a soudců Mgr. H. Ř. a JUDr. T. N. ve věci žalobkyně J. B. D., n. zastoupené JUDr. D. M., advokátkou, proti žalovanému K.D., , zastoupenému JUDr. I. M., advokátkou, o určení nájemce a vyklizení bytu, o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v K ze dne 21. dubna 2005, číslo jednací 8 C 61/2002-201, takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že žalobkyni se promíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v K ze dne 25. ledna 2005, číslo jednací 8 C 61/2002-179, a tak, že odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku se neodmítá. Z odůvodnění: Shora citovaným usnesením Okresní soud v K neprominul žalobkyni zmeškání lhůty k podání odvolání proti shora uvedenému rozsudku a současně toto odvolání odmítnul. Dospěl k závěru, že žalobkyně podala proti rozsudku opožděné odvolání a její žádost o prominutí zmeškání lhůty není důvodná, neboť překážka k podání odvolání nastala až deset dní po uplynutí odvolací lhůty. Odvolání bylo navíc podáno jako blanketní, takže i se žlučníkovými potíži mohla žalobkyně odvolání podat ve lhůtě. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že sice měla 10 dní na to, aby odvolání podala, avšak po celou tuto dobu se snažila najít advokáta, který by ji zastupoval. Zdravotní důvody jí však během posledních dnů lhůty k podání odvolání znemožnily věnovat se řešení celé záležitosti. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Z obsahu spisu v posuzované věci vyplývá, že soud I. stupně dne 25. ledna 2005 vydal v této věci rozsudek. Tento rozsudek byl žalobkyni doručen dne 15. března 2005. Dne 1. dubna 2005 došlo soudu odvolání žalobkyně, které bylo podáno na poštu dne 31. března 2005 a z něhož vyplývá, že směřuje proti celému obsahu rozsudku soudu I. stupně, avšak odvolání neobsahuje odůvodnění. Absenci odůvodnění odvolání, které žalobkyně datovala 29. března 2005, žalobkyně omlouvá zdravotními důvody. Dne 15. dubna 2005 žalobkyně podala návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a současně své odvolání doplnila. Návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání odůvodňuje tím, že dne 25. března 2005 dostala žlučníkový záchvat. V té době byla se svým synem u rodičů ve V.n.M. a lékař jí povolil odjet do K až 30. března 2005. Odvolání proto nemohla podat, neboť veškeré doklady ohledně soudního řízení měla doma v K a zdravotní stav jí neumožňoval odjet domů a neměla ani síly k tomu odvolání napsat. Z lékařských zpráv MUDr. E. B. vyplývá, že dne 25. března 2005 vyhledala žalobkyně ve V. nad M. lékařku, která její obtíže diagnostikovala jako colic abiliaris. Ze zpráv dne 26. března 2005 a dne 27. března 2005 pak vyplývá, že obtíže žalobkyně přetrvávaly, hospitalizaci žalobkyně odmítla. Dne 30. března 2005 žalobkyně navštívila lékařku znovu s tím, že neodjela pro přetrvávající nevolnost a netroufala si řídit. Ze zprávy MUDr. E.B. ze dne 6. července 2005 vyplývá, že z důvodu žlučníkové koliky žalobkyně rozhodně ve dnech 25.-27. března 2005 nebyla schopna jakékoli formy transportu a úředního jednání. Nález dne 30. března 2005 byl výrazně lepší, ale u žalobkyně přetrvávaly subjektivní pocity potíží. V této době by již byla schopna odjet do svého bydliště jako spolujezdec nebo vlakem. Není však možné vzhledem k subjektivním obtížím posoudit zdravotní způsobilost k vyřízení úředních úkonů. Podle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. Odvolací soud v posuzované věci shledal, že z předložených listin vyplývá, že v době od 25. března 2005 do 30. března 2005 byly u žalobkyně omluvitelné důvody, pro které zmeškala podání odvolání. Tyto důvody spočívají v jejím zdravotním stavu, v jehož důsledku byla velmi omezena ve svých možnostech pohybu a úředního jednání. Nacházela-li se v té době poměrně daleko od svého bydliště, kde měla k dispozici všechny doklady, lze skutečně zjištěné důvody považovat za omluvitelné pro zmeškání lhůty. Vzhledem k tomu, že tyto důvody přetrvávaly u žalobkyně až do konce odvolací lhůty, je nutno dospět k závěru, že i když tyto důvody nastaly až v poslední třetině běhu odvolací lhůty, fakticky však v důsledku nich (nepodala-li žalobkyně odvolání dříve, a to nebyla povinna), byla vyloučena z podání odvolání. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 58 odst. 1 o. s. ř. a lhůtu k podání odvolání žalobkyni prominul. Byla-li lhůta k podání odvolání žalobkyni prominuta, není tak v důsledku tohoto výroku správným ani výrok soudu I. stupně o tom, že odvolání žalobkyně se pro opožděnost odmítá. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadené rozhodnutí změnil. Praze dne 14. července 2005 JUDr. Š. K., předsedkyně senátu