Úroky z prodlení náležející podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. lze přiznat i pro dobu do budoucna (do zaplacení jistiny). Materiální vykonatelnosti rozhodnutí nebrání, je-li výše těchto úroků z prodlení do budoucna určena s odkazem na právní normu, která výši stanoví.

25 Co 462/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. H. T. a soudců JUDr. L. P. a JUDr. R. Š. v právní věci žalobce JUDr. J. K., . proti žalovanému V. K., o zaplacení 3.250,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v K ze dne 22. 8. 2005, č.j. 20 C 174/2005-19, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části zamítavého výroku m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 3.250,- Kč od 1. 1. 2006 nadále až do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.. Z O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 22. 8. 2005, č.j. 20 C 174/2005-19 uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 3.250,- Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k 1. dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 %, maximálně však ve výši 8,75 %, jdoucím z částky 3.250,- Kč od 20. 8. 2005 do zaplacení (výrok I.). Dále soud prvního stupně žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně jdoucího z částky 3.250,- Kč od 15. 6. 2005 do 19. 8. 2005 a úroku z prodlení ve výši kladného rozdílu mezi 8,75 % a výší repo sazby stanovené Českou národní bankou k 1. dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 %, jdoucího z částky 3.250,- Kč od 20. 8. 2005 do zaplacení (výrok II.). Žalovanému pak uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600,- Kč v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně takto rozhodl, neboť dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že nárok je v jistině opodstatněný, avšak žalobci nenáleží příslušenství v plném rozsahu, neboť jednak splatnost nastala později než tvrdil žalobce a jednak výše úroku by mohla v budoucnu přesáhnout výši příslušenství žádaného žalobcem. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. Svým odvoláním napadl zamítavý výrok rozsudku v části, kdy bylo zamítnuto přiznání příslušenství v plné výši do budoucna (v části, kdy soud shledal nárok na příslušenství za dobu od 15. 6. 2005 do 19. 8. 2005 nedůvodným, žalobce odvoláním rozsudek soudu prvního stupně výslovně nenapadl). Namítal nesprávnost právního posouzení věci soudem prvního stupně. Odvolatel dovozoval, že rozhodná je výše úroku stanovená podle vládního nařízení ke dni splatnosti. Pro případ, že by byl správný názor soudu prvního stupně, že podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. se výše úroku z prodlení, dokud nebude pohledávka uhrazena, bude měnit v závislosti na výši repo sazby, žádal, aby mu byl přiznán úrok v plném rozsahu tak, jak vyplývá z výše citovaných nařízení vlády, tedy případně i vyšší než činil v době podání žaloby. Navrhl, aby byl v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změněn. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odstavec 1 a 5 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 4. 2005 (dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Žalobce uplatnil v odvolání přípustný odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odstavec 2 písmeno g) o.s.ř. – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatel napadl pouze zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze v části, kdy mu nebylo přiznáno příslušenství nároku v žádané výši do budoucna. Vyhovující výrok (výrok I.) a část zamítavého výroku v němž soud prvního stupně zamítl žalobu, pokud se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu úrok z prodlení ve výši 8,75 % z částky 3.250,- Kč od 15. 6. 2005 do 19. 8. 2005, nabyl samostatně právní moci a nebyl odvolacím soudem přezkoumáván. Soud prvního stupně učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 17. 6. 2004 uzavřeli účastníci smlouvu na základě níž se žalobce jako advokát zavázal žalovaného zastupovat v řízení probíhajícím u Okresního soudu v K pod sp. zn. 18 C 127/2004. Žalobce převzal a připravil zastoupení žalovaného, sepsal odpor a uhradil za něj soudní poplatek v částce 1.600,- Kč. Smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen ke dni 4. 1. 2005 vypovězením plné moci ze strany žalobce. Žalovaný nezaplatil žalobci úhradu za poskytnuté služby a nenahradil hotové výdaje v celkové částce 3.250,- Kč. Tyto skutkové závěry odpovídají listinným důkazům provedeným v průběhu řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a v právním posouzení věci z nich vychází. Jak bylo uvedeno výše, vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto odvolací soud na tomto místě pouze zmiňuje, že právní závěry soudu prvního stupně z nichž vycházel vyhovující výrok, kterým byla žalobci přiznána jistina, považuje za zcela správné. Odvoláním pak nebyl napaden zamítavý výrok pokud jde o příslušenství z rozsudkem přiznané částky 3.250,- Kč za dobu od 15. 6. 2005 do 19. 8. 2005 (odvolatel se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že částka 3.250,- Kč se stala splatnou po požádání, tedy až dne 19. 8. 2005). Předmětem přezkumu odvolacím soudem tedy byl nárok na příslušenství v rozsahu v němž byl soudem prvního stupně zamítnut pro dobu od 20. 8. 2005 do zaplacení (fakticky od 1. 1. 2006 do zaplacení). Především bylo nutno odstranit neurčitost žaloby, pokud jde o rozsah žalobcem žádaného příslušenství. Žalobce se v petitu žaloby domáhal zaplacení částky 3.250,- Kč s 8,75 % úrokem z prodlení od 15. 6. 2005 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že v době podání žaloby (17. 6. 2005) činil úrok vypočtený podle nařízení vlády č. 142/1996 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. právě 8,75 %, bylo nutno upřesnit, zda se žalobce domáhá přiznání úroku do budoucna stanoveného výpočtem uvedeným v nařízení vlády nebo zda se do budoucna domáhá úroku ve fixní částce 8,75 % z jistiny. Žalobce při jednání odvolacího soudu upřesnil svou žalobu v tom smyslu, že se domáhá přiznání úroku podle výpočtu uvedeného v citovaném nařízení vlády (dále jen „zákonný úrok“). Po tomto upřesnění žaloby je na místě závěr, že soud prvního stupně nedůvodně odepřel žalobci právo na úrok z prodlení za situace, kdy by v budoucnu činil zákonný úrok více než v době rozhodování účinných 8,75 %. Soud totiž shledal nárok žalobce na zaplacení částky 3.250,- Kč po právu (správně), a proto má žalobce v souladu s ustanovením § 517 odstavec 2 občanského zákoníku právo na příslušenství. Soud prvního stupně zcela správně dospěl k závěru, že žalovaný je s plněním v prodlení (od 20. 8. 2005) a správně rovněž dovodil, že žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu). Občanský zákoník v ustanovení § 517 odstavec 2 věta za středníkem odkazuje na prováděcí předpis, který stanoví výši úroku z prodlení. Tímto předpisem je nařízení vlády č. 142/1994 Sb.. Toto nařízení vlády bylo novelizováno nařízením vlády č. 163/2005 Sb., které nabylo účinnosti dne 28. 4. 2005. Vzhledem k přechodnému ustanovení nařízení vlády č. 163/2005 Sb., je nutno při stanovení výše úroku z prodlení v projednávané věci postupovat právě podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., neboť prodlení s plněním peněžitého dluhu nastalo v daném případě po dni nabytí účinnosti citované novely (účinnost novely nastala ke dni 28. 4. 2005, žalovaný se dostal do prodlení dne 20. 8. 2005). Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. (dále jen „nařízení vlády“) odpovídá výše úroků z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Zákonodárce, podle názoru odvolacího soudu, zamýšlel touto úpravou stanovit výši úroku z prodlení pohyblivě tak, aby se výše úroku měnila v závislosti na repo sazbě, přičemž rozhodná je výše repo sazby platná pro první den každého kalendářního pololetí (tedy do budoucna vždy ke dni 1. 1. 2006, 1. 7. 2006, 1. 1. 2007 atd.). Jinak řečeno, podle této právní úpravy se může výše úroku z prodlení po dobu, kdy bude trvat prodlení dlužníka, měnit (bude-li měněna repo sazba), a to směrem nahoru i dolu, avšak tak, že nikdy nebude úrok z prodlení činit méně než 7 % ročně. Je tedy nesprávná úvaha žalobce zmíněná v odvolání, že úrok z prodlení stanovený výpočtem podle nařízení vlády ke dni splatnosti nároku je dán neměně až do zaplacení. Pokud totiž v druhé větě § 1 nařízení vlády je uvedeno, že „v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků závislá na výši repo sazby“, vyplývá z této formulace (na rozdíl od předchozí úpravy) úmysl zákonodárce, aby právní úprava odrážela do budoucna stav společensko ekonomických vztahů. V době podání žaloby i rozhodování soudu prvního stupně činila repo sazba 1,75 %. Soud prvního stupně v době svého rozhodování mohl tedy výši úroku z prodlení vyčíslit (správnou částkou 8,75 %), avšak pouze od doby, kdy se žalovaný dostal do prodlení (20. 8. 2005), do konce roku 2005. Pro další období pak již výši úroku z prodlení soud prvního stupně (a ani odvolací soud) vyčíslit nemohl, neboť v době rozhodování není známo kolik bude činit repo sazba ke dni 1. 1. 2006 ani k dalším rozhodným dnům. Je zde tedy dán oprávněný nárok žalobce na přiznání zákonného úroku, přičemž tento úrok v souladu s nařízením vlády do budoucna vyčíslit nelze. Za této situace odvolací soud dospívá k závěru, že je na místě žalobci oprávněný nárok soudním rozhodnutím přiznat (není žádný zákonný důvod pro nepřiznání oprávněného nároku) a je nutno formulovat výrok rozhodnutí takovým způsobem, aby se žalobce do budoucna, v případě že žalovaný bude v prodlení i nadále, domohl úroku ve výši, jež je určena nařízením vlády (zákonného úroku). Jestliže soudní praxe připouští soudní uplatnění nároku na příslušenství pohledávky pro dobu „do zaplacení“, tedy i pro dobu do budoucnosti (dokud nedojde k zaplacení jistiny) a jestliže i podle stávající právní úpravy je výše takového příslušenství pro každý okamžik na základě právní normy přesně určitelná (byť může být sazba v budoucnu jiná než v den rozhodnutí soudu), není možné přiznání nároku na příslušenství pohledávky do zaplacení jistiny věřiteli odepřít. Takový postup by byl projevem nerovnosti před zákonem. To platí tím spíše, že smyslem nové právní úpravy je umožnit, aby úroková sazba zákonného příslušenství pružně a jednoduše odrážela stav společensko ekonomických vztahů. Bylo by proti smyslu této úpravy, kdyby nebylo možné, aby se věřitel domohl přiznání příslušenství spolu s jistinou, tak jak to připouští dosavadní praxe. Z tohoto důvodu formuloval odvolací soud měnící výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobci přiznal od 1. 1. 2006 nadále až do zaplacení úrok z částky 3.250,- Kč „ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.“. Odvolací soud je přesvědčen, že takto formulovaný výrok je materiálně vykonatelný. Výši úroku z prodlení bude možno (pro potřeby výkonu rozhodnutí event. exekuce) za dobu minulou spočítat, neboť v době provádění výkonu budou již známy všechny veličiny potřebné pro výpočet. Jistina i počátek prodlení jsou dány soudním rozhodnutím, fixních 7 % úroku je neměnných (viz nařízení vlády) a repo sazba pro každý z rozhodných dnů (vždy první den kalendářního pololetí po dobu prodlení dlužníka) je stanovena ve Věstníku České národní banky, je tedy zveřejňována a je ji proto možno považovat za skutečnost obecně známou nebo známou soudu z jeho činnosti (§ 121 o.s.ř.) a nebude ji v rámci výkonu rozhodnutí nutno dokazovat. Pro účely výkonu rozhodnutí jsou tedy (aniž by bylo nutno provádět dokazování) známy všechny potřebné veličiny pro výpočet výše částky, která představuje zákonný úrok. Překážkou vykonatelnosti rovněž není, podle názoru odvolacího soudu, ve srovnání s dosavadní praxí poněkud odlišná formulace výroku odkazem na právní předpis, který výpočet výše úroku upravuje. Při výše uvedeném právním názoru odvolacího soudu se nabízelo formulovat výrok opisem příslušného ustanovení nařízení vlády (tuto cestu zvolil soud prvního stupně). Odvolací soud ale považuje formulaci opisem za zbytečnou a nepříliš přehlednou (pro účastníka značně komplikovanou), a proto dal přednost formulaci odkazem na právní předpis. Obsahově jde o totéž, neboť opisuje-li soud do výroku svého rozhodnutí jen obecný text zákonné úpravy, nečiní tím rozhodnutí z hlediska materiální vykonatelnosti o nic více konkrétní než pouhý odkaz na právní normu (přitom výrok ve svém důsledku materiálně vykonatelný je, jak bylo vysvětleno výše). Ostatně možnost vycházet při výkonu rozhodnutí přímo z právní normy upravující příslušenství pohledávky bez ohledu na přesnou formulaci výroku rozhodnutí soudu připustil Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2005, č. 6 (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1720/2004), jestliže v soudním rozhodnutí chybějící interval, v jakém se vypočítává poplatek z prodlení, dovozoval při výkonu rozhodnutí přímo z textu právního předpisu, podle něhož byl v nalézacím řízení tento poplatek přiznán. V souladu s rozhodnutím publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, č. 2 (rozhodnutí sp. zn. 1 Cmo 758/95) přitom výrok o příslušenství pohledávky obsahuje jak den, od kterého je příslušenství přiznáno, tak (odkazem na právní normu určující výši úroku z prodlení) způsob, jímž lze určit jeho výši. Z uvedených důvodů považuje odvolací soud zvolenou formulaci výroku rozhodnutí o příslušenství pohledávky za materiálně vykonatelnou a přitom v souladu s textem, smyslem i cílem současné právní úpravy výše příslušenství pohledávky. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle § 220 odstavec 1 písmeno a) o.s.ř. změnil. V Praze dne 7. prosince 2005 JUDr. H. T. předsedkyně senátu