Z ustanovení § 9 odst. 7 zákona o půdě ve vztahu k ustanovení § 6 odst. 3 a 4 zákona o půdě nelze dovodit, že by byla založena pravomoc pozemkového úřadu ve správním řízení, zahájeném podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o půdě a vedeném podle správního řádu, v rozhodnutí podle § 9 odst. 2 a 4 současně autoritativně rozhodnout o povinnosti oprávněné osoby zaplatit pohledávku peněžního ústavu, a o její výši a lhůtě k zaplacení. Tuto pravomoc nezaložilo ani ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zavázat oprávněné osoby k povinnosti zaplatit tohoto plnění občansko právní povahy vyplývající ze vztahu mezi státem a oprávněnou osobou náleží do pravomoci obecných soudů (§ 7 odst. 1 o.s.ř.).

U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. V. a soudkyň JUDr. O. P. a JUDr. Z. K., ve věci žalobce ČR - MZ, ZA a PÚ v M, proti žalovaným 1) J. K., a 2) D. Š., zastoupených JUDr. O. C., o zaplacení 7.592,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v M. ze dne 5.9.2005, čj. 6C 126/205-36, takto: Usnesení soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Z o d ů v o d n ě n í : Okresní soud v M usnesením ze dne 5.9.2005, čj. 6C 126/2005-36 zastavil řízení s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k pojednání a rozhodnutí ČR, jednající PÚ v M. Toto usnesení soud I. stupně odůvodnil tím, že projednání návrhu žalobce o zaplacení částky 7.592,- Kč s příslušenstvím, které vychází z rozhodnutí OPÚ v M ze dne 7.12.1995, vydaného podle § 6 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, nepatří do pravomoci soudu, nýbrž do pravomoci PÚ, který je organizační složkou státu. Proti tomuto usnesení soudu I. stupně podaly včas odvolání žalované a namítaly, že usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť ze žádného ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., nevyplývá pravomoc PÚ vymáhat pohledávky, které mají oprávněné osoby platit státu. V době, kdy bylo vydáno rozhodnutí PÚ, jímž byla určena výše sporné pohledávky, byl PÚ organizační složkou OÚ a náhrady a jiné pohledávky oprávněných osob se platily na účet MZ. Ke změně organizačního začlenění PÚ došlo od 1.1.2003 a v té době byla již pohledávka promlčena, neboť rozhodnutí PÚ nabylo právní moci dne 28.6.1996 a dne 28. 12. 1996 se stalo vykonatelným. Podle správního řádu již nelze změnit vydané rozhodnutí PÚ. Pokud se žalobce rozhodl vymáhat uvedenou pohledávku soudní cestou, uvedly, že tato věc náleží do pravomoci soudu. Navrhly proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a žalobu z důvodu uplatněné námitky promlčení zamítl, případně, aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud na základě podaného odvolání, které má náležitosti stanovené v § 205 odst. 1 a odst. 2 písm. g/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. V době, kdy OPÚ v M rozhodnutím ze dne 7.12.1995 jedním z výroků určil, "že oprávněná osoba pan Z.K. je podle § 6 odst.4 zákona o půdě povinen uhradit státu pohledávku peněžního ústavu S S v K., kterou stát při převzetí nemovitosti vypořádal ve výši 7.592,04 Kč, a to do 6-ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí", byla pravomoc PÚ upravena v zákoně č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a PÚ, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 12 písm. a/ citovaného zákona okresní PÚ vykonával činnost podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě). Ze zákona o půdě připadají v úvahu tyto jednotlivé případy rozhodování před pozemkových úřadem. Podle § 9 o schválení (neschválení) dohody o vydání nemovitosti (odst. 2), o vlastnictví oprávněné osoby (odst. 4), o zřízení věcného břemene (odst. 5), o opatřeních k ochraně životního prostředí nebo důležitých zájmů vlastníků (odst. 5), o pohledávkách vůči oprávněným osobám (odst. 7), podle § 11 odst. 7 o vydání pozemku se stavbou, rozhodování o uznání domnělé oprávněné osoby (§ 4a). OPÚ rozhodoval také o některých nárocích podle zákona č. 243/1992 Sb., a vykonával další rozhodování (i správní) činnost, která v době, kdy vydal pozemkový úřad shora citované rozhodnutí, vyplývala z § 12 zákona č. 284/1991 Sb.. V souvislosti se změnou struktury orgánů státní správy a zrušením okresních úřadů k 31.12.2002 nabyl účinnosti dne 1.1.2003 zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a PÚ, podle kterého vznikla nová soustava PÚ, které jsou součástí MZ, jež je organizační složkou státu. Podle § 20 odst. 1 písm. a/ zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů vykonávají pozemkové úřady činnost podle zákona o půdě, to je shora uvedenou rozhodovací činnost. Novela zákona o půdě č. 183/1993 Sb. provedla změnu ustanovení § 9 mimo jiné v tom, že vložila odst. 7, v němž stanovila, že v rozhodnutích podle odst. 2 a 4 § 9 musí být uvedena výše pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 a lhůta k jejich zaplacení. Za situace, kdy restituční nárok Z.K. byl podle § 6 odst. 1 písm. l/ zákona o půdě (odmítnutí dědictví v tísni) shledán důvodným a PÚ rozhodoval o vlastnictví k žádaným nemovitostem podle § 9 odst. 4 zákona o půdě, postupoval v souladu se zákonem, pokud v rozhodnutí ze dne 7.12.1995 stanovil výši pohledávky peněžního ústavu, kterou stát vypořádal v době, kdy právní předchůdci jmenovaného odmítli dědictví, které bylo i zadlužené a současně stanovil lhůtu k zaplacení této pohledávky. Určení výše pohledávky a stanovení lhůty k jejímu zaplacení v jednom z výroků rozhodnutí PÚ však nemá povahu správního rozhodnutí, neboť k vydání takového rozhodnutí, které by bylo i titulem pro výkon rozhodnutí, neměl PÚ pravomoc. Pravomoc správních úřadů k vydání rozhodnutí nastupuje pouze tam, kde to zákon výslovně stanoví (§ 79 odst. 1 Ústavy ČR). Z ustanovení § 9 odst. 7 zákona o půdě ve vztahu k ustanovení § 6 odst. 3 a 4 zákona o půdě však nelze dovodit, že by byla založena pravomoc PÚ ve správním řízení, zahájeném podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o půdě a vedeném podle správního řádu, v rozhodnutí podle § 9 odst. 2 a 4 současně autoritativně rozhodnutí o povinnosti oprávněné osoby zaplatit pohledávku peněžního ústavu, a o její výši a lhůtě k zaplacení. Pokud by takové autoritativní rozhodnutí PÚ vydal, bylo by nutné z úřední povinnosti na něj pohlížet jako na nicotný akt, tedy paakt bez právních účinků. Tuto pravomoc nezaložilo ani ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V této věci PÚ v M v rozhodnutí ze dne 7.12.1995 stanovil, že výše pohledávky S S v K, kterou stát při převzetí nemovitostí vypořádal, byla 7.592,- Kč a určil lhůtu k jejímu zaplacení. Povinnost k zaplacení této pohledávky státu, která stíhá oprávněné osoby, je povinností vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi státem a oprávněnými osobami. Zavázat oprávněné osoby k povinnosti zaplatit toto plnění občanskoprávní povahy náleží do pravomoci obecných soudů (§ 7 odst. 1 o.s.ř.). Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a současně podle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Pro toto řízení odvolací soud zavazuje soud I. stupně závazným právním názorem, že rozhodnutí o žalobě žalobce náleží do pravomoci soudu. V Praze dne 27. 12. 2005 Předsedkyně senátu JUDr. V. V.