Určí-li soudem pověřený exekutor způsob exekuce, který je zřejmě nevhodný ve smysl ust. § 264 odst. 1 o.s.ř., musí soud z úřední povinnosti nebo na návrh povinného nařízenou exekuci částečně pro tento nevhodný způsob provádění exekuce zastavit podle ust. § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. Soudem pověřený exekutor pak musí určit jiný způsob provedení exekuce podle ust. § 59 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád)

U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. V. a soudců JUDr. Z. K. a JUDr. E. K. v právní věci oprávněného J. M . , zastoupeného advokátem JUDr. L. N., proti povinné R. F . , o návrhu povinné na odklad exekuce, o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v M. ze dne 18. 11. 2004, č.j. 25 Nc 5652/2004-28, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e v napadeném výroku o částečném zastavení exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek povinné p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Okresní soud v M usnesením ze dne 18. 11. 2004, č.j. 25 Nc 5652/2004-28 zamítl návrh povinné na odklad exekuce a z části zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm.h) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v M ze dne 11. 6. 2004, č.j. 25 Nc 5625/2004-5, a to přikázáním pohledávek povinné na sociální příplatek, rodičovský příspěvek a příspěvek na bydlení a dále přikázáním přídavku na nezletilého J. F. a nezletilého M.J. Proti tomuto usnesení, a to pouze do výroku o částečném zastavení exekuce pokud jde o přikázání pohledávek povinné na sociální příplatek, rodičovský příspěvek a příspěvek na bydlení, se včas odvolal oprávněný. Pokud byla zastavena exekuce přikázáním pohledávky na nezletilé J. F. a M. J., nabylo usnesení soudu prvního stupně (dále jen I. stupně) v této části právní moci; stejně tak i ve výroku, kterým byl zamítnut návrh povinné na odklad výkonu rozhodnutí. Oprávněný v odvolání především poukazuje na ustanovení § 312 a násl. o.s.ř. a zdůrazňuje, že dávky státní sociální podpory podléhají exekuci v plném rozsahu a zákon nepřipouští prostor ponechat povinné v tomto případě alespoň životní minimum. Navrhuje, aby usnesení soudu I. stupně bylo v napadené části změněno tak, že se exekuce nezastavuje. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení, které mu předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a) odst. 1 o.s.ř. a neshledal odvolání oprávněného důvodným. Závěr soudu I. stupně, že exekuce přikázáním pohledávek povinné na dávky státní sociální podpory shora uvedené je nepřípustná a nařízenou exekuci tímto způsobem je třeba částečně zastavit podle ustanovení § 268 odst. 1 písm.h) o.s.ř. považuje odvolací soud za správný. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací soudu I. stupně, která vychází z jím citovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod, zákona o životním minimu a zákona o státní sociální podpoře. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. Způsob provedení exekuce, který zvolil soudem pověřený exekutor, je způsobem nevhodným za situace, kdy povinná je na mateřské dovolené a jejím jediným příjmem jsou dávky státní sociální podpory. Podle ustanovení § 65 exekučního řádu nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se přiměřeně na exekuci přikázáním pohledávky ustanovení o.s.ř. Podle ustanovení § 317 odst. 2 o.s.ř. jsou opakující se dávky státní sociální podpory postižitelné výkonem rozhodnutí neomezeně. Pokud by byl navrhován výkon rozhodnutí přikázáním pohledávek na státní sociální podporu podle ustanovení § 312 a násl. o.s.ř., soud by musel zvážit, zda jde o vhodný způsob výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. tam, kde jde o jediný příjem povinného, který nepřesahuje výši zákonem stanoveného životního minima. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí srážkou ze mzdy či od exekuce srážkou ze mzdy povinného zákon, pokud jde o přikázání pohledávky na dávky státní sociální podpory, které jsou jediným příjmem povinného a nepřesahují životní minimum, nemá výslovné ustanovení o tom, že povinnému nesmí být z dávek státní sociální podpory sražena základní částka (§ 278 o.s.ř.). Použití ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. sice nebrání ustanovení § 52 exekučního řádu, nelze jej však podle názoru odvolacího soudu v řízení podle exekučního řádu použít. Soud sám tedy nemůže zamítnout návrh na exekuci, která je prováděna způsobem nevhodným a nařídit provedení exekuce jiným vhodným způsobem po slyšení oprávněného. Způsob provedení exekuce nařizuje podle ustanovení § 58 exekučního řádu exekutor. Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek (§ 47 odst. 3 exekučního řádu). Po nařízení exekuce tedy soud nemá žádné oprávnění zasahovat do volby způsobu provedení exekuce. Pokud však exekutor zvolí způsob provedení exekuce, který je zřejmě nevhodný, jako se tomu stalo v tomto konkrétním případě, musí soud z úřední povinnosti nebo na návrh povinného exekuci částečně zastavit jako nepřípustnou podle ustanovení § 268 odst. 1 písm.h) o.s.ř. Exekutor pak musí zvolit jiný způsob provedení exekuce podle ustanovení § 59 exekučního řádu. Odvolací soud proto potvrdil napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. V Praze dne 22. února 2005 Předsedkyně senátu JUDr. V.V.