Je porušením pracovní kázně, pokud zaměstnanec, jemuž jeho nadřízený zadal úkol, který podle mínění takto pověřeného zaměstnance nespadá do jeho kompetence či neodpovídá jeho kvalifikaci, takový úkol odmítl splnit a nesplní, aniž by to dal s náležitým vysvětlením tomuto nadřízenému alespoň na vědomí.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. G. B. a soudců JUDr. T. K a JUDr. J. V. ve věci žalobkyně L. S., zastoupené J. S., proti žalované ON M., a.s., nemocnici SK, zastoupené Mgr. J. K.,o neplatnost výpovědi, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v M. ze dne 15.5.2006 č.j. 15 C 316/2005-115, t a k t o: Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 27.9.2005 zamítá. Z o d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou u Okresního soudu v M. domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané jí žalovanou dopisem z 27.9.2005 pro porušení pracovní kázně. Shora označeným rozsudkem Okresní soud v M. určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 27.9.2005 je neplatná a uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 6.525,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku do rukou právního zástupce žalobkyně. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobkyně použila firemní razítko (tj. razítko žalované) na soukromý dopis firmě A. a.s. ze dne 11.5.2005 a dále, že dne 30.6.2005 nedodržela pracovní dobu. Podle soudu I. stupně došlo „v obou případech minimálně k méně závažnému porušení pracovní kázně“, přičemž již po prvním porušení pracovní kázně byla žalobkyně písemně upozorněna na možnost výpovědi. Pokud jde o třetí skutek vytýkaný žalobkyni ve výpovědi z pracovního poměru – nedoplnění náhradních organizačních a technických opatření podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 246/2001 Sb. do provozních knih EPS (elektrická požární signalizace), podle soudu I. stupně se jím žalobkyně nedopustila porušení pracovní kázně, když z titulu své funkce požárního technika nebyla osobou odpovědnou za provoz EPS. Protože ze tří ve výpovědi uplatněných porušení pracovní kázně byla prokázána pouze dvě, dospěl soud I. stupně k závěru, že nedošlo k soustavnému méně závažnému porušování pracovní kázně a naplnění uplatněného výpovědního důvodu. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě žalovaná odvolání. Vytýkala soudu I. stupně především chybný výklad vyhlášky MV č. 246/2001 Sb. a s odkazem na ČSN 342710 učiněný závěr, že žalobkyně, jako technik požární ochrany, nebyla osobou odpovědnou za provoz zařízení EPS. Žalovaná navrhovala, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn a žaloba zamítnuta. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Krajský soud v P, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, i když z jiných důvodů než namítala v odvolání žalovaná. Žalobkyni byla 27.9.2005 doručena výpověď z pracovního poměru s odkazem na ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce, přičemž poukázáno bylo na upozornění na možnost výpovědi z 1.6.2005 v souvislosti s dopisem žalobkyně řediteli společnosti A., a.s, s použitím firemního razítka, zápis z 8.7.2005 o nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti a upozornění na možnost výpovědi z 1.9.2005 pro porušení vyhlášky č. 246/2001 Sb. Soud I. stupně provedl v řízení obsáhlé dokazování, na jehož základě správně zjistil skutkový stav, správně zmapoval průběh jednotlivých skutků žalobkyně, v nichž bylo žalovanou spatřováno porušení pracovní kázně. Nepochybil ani v posouzení zneužití firemního razítka žalované na soukromý dopis žalobkyně v květnu 2005 a její předčasný odchod z pracoviště 30.6.2005 jako méně závažných porušení pracovní kázně. Odvolací soud se však neztotožňuje se soudem I. stupně v tom, jak posoudil skutek vytýkaný žalobkyni v upozornění na porušení pracovní kázně ze dne 1.9.2005. V tomto zápise je konstatováno, že technicko obchodní náměstek žalované J. Ř. seznámil 12.8.2005 žalobkyni se zápisem o kontrole požárně bezpečnostního zařízení EPS proběhlé předešlého dne, upozorňoval ji na ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 246/2001 Sb. a jeho neplnění vyplývající z funkce žalobkyně. Dále je uvedeno, že tento nadřízený žalobkyně chtěl, aby „doplnila dle této vyhlášky náhradní organizační, popř. technické opatření dle § 7 odst. 6 této vyhlášky na ohlašovnu požárů (vrátnice) a do provozních knih EPS“. Při následné kontrole 31.8.2005 bylo zjištěno, že ze strany žalobkyně nebyly „potřebné náležitosti vyplývající z uvedené sbírky zákonů doplněny“. Soud I. stupně se v duchu námitek žalobkyně zcela zaměřil na to, zda za splnění povinností uložených ustanovením § 7 odst. 6 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), odpovídala z titulu funkce požárního technika žalobkyně a poté, co dospěl k závěru, že nikoli, uzavřel, že nesplněním této povinnosti žalobkyně neporušila pracovní kázeň. Soud I. stupně však přehlédl, že ve výpovědi z pracovního poměru je sice zmíněno „nedodržení vyhlášky č. 246/2001 par. sedm odst. 6)“, avšak především je zde odkaz na upozornění z 1.9.2005. V něm je pak jednání žalobkyně, v němž žalovaná spatřovala porušení pracovní kázně rozvedeno podrobně, přičemž hlavní výtka se týká toho, že žalobkyně nesplnila pokyn nadřízeného, aby náhradní, popřípadě technická opatření ve smyslu ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 246/2001 Sb. doplnila. Žalobkyně zastávala u žalované funkci bezpečnostního a požárního technika. Úkol, který jí nadřízený 12.8.2005 uložil, se týkal požárně bezpečnostního opatření a nevymykal se tak zcela z její působnosti. Za této situace proto žalobkyně měla buď pokyn nadřízeného sama splnit, nebo nadřízeného informovat, že jeho pokyn splnit nemůže, protože na to není kvalifikovaná a podle předpisů by to příslušelo někomu jinému, popřípadě měla zajistit splnění úkolu prostřednictvím technika ESP a informovat nadřízeného o tom, že takto postupuje ve smyslu předpisů. Je porušením pracovní povinnosti, pokud zaměstnanec, jemuž jeho nadřízený zadal úkol, který podle mínění takto pověřeného zaměstnance nespadá do jeho kompetence či neodpovídá jeho kvalifikaci, takový úkol odmítne splnit či bez dalšího nesplní, aniž by to dal s náležitým vysvětlením tomuto nadřízenému alespoň na vědomí. V daném případě pak navíc nešlo o úkol, k jehož splnění by žalobkyni chyběla potřebná kvalifikace, když se mělo jednat především o zpracování organizačních opatření pro případ nefunkčnosti systému EPS. Nesplnění úkolu zadaného nadřízeným je porušením základní povinnosti zaměstnance vyplývající z ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, a proto nepochybně i porušením pracovní kázně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně v období od května do srpna 2005 dopustila již třetího porušení pracovní kázně, přičemž už v souvislosti s porušením pracovní kázně z května 2005 byla upozorněna na možnost výpovědi, dospěl odvolací soud k závěru, že došlo k naplnění výpovědního důvodu – soustavného méně závažného porušování pracovní kázně ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce. Protože byly splněny i další předpoklady platnosti výpovědi podle ustanovení § 44 zákoníku práce a dodržena byla rovněž lhůta k dání výpovědi podle ustanovení § 46 odst. 3 zákoníku práce, dospěl odvolací soud k závěru, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 27.9.2005 je platná. Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadený rozsudek změnil a žalobu na určení neplatnosti výpovědi zamítl. V Praze dne 12. prosince 2006 JUDr. G. B. předsedkyně senátu