Rozhodnutí správního orgánu Slovenské republiky o vyživovací povinnosti v rodičovském vztahu mezi osobou povinnou poskytovat výživné a veřejnou institucí, která se domáhá náhrady příspěvku poskytnutého osobě, které přísluší nárok na výživu, lze uznat a vykonat v České republice podle Úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí a vyživovací povinnosti uzavřené v Haagu dne 2.10.1973, jejíž celé znění bylo vyhlášeno jako vyhláška ministra zahraničí pod č. 132/1976 Sb.

28 Co 552/2006 33 U s n e s e n í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. V. a soudců JUDr. Z. K. a JUDr. E. K. v právní věci oprávněného Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v P. B., Slovenská republika, proti povinnému J.F., nyní neznámého pobytu, zastoupenému opatrovnicí E. K. Okresního soudu v M., o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v M. ze dne 2. 5. 2005, č.j. 30 E 784/2004-7, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se podle rozhodnutí Obvodního úřadu v P. B., Slovenská republika, oddělení sociálních věcí, ze dne 9. 6. 1995, č.j. OM: 236/93, DOM: 78/93, č.spisu 95/9491 pro vymožení pohledávky 3.400,- Sk nařizuje výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Povinnému se zakazuje, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel podle tohoto usnesení sepíše. Z odůvodnění: Okresní soud v M. zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí s odůvodněním, že podle dvoustranné mezinárodní smlouvy, uzavřené mezi Českou a Slovenskou republikou, o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (vyhlášené pod č.209/1993 Sb., dále jen Smlouva o právní pomoci mezi Českou republikou a Slovenskou republikou), ani podle Nařízení Rady (ES) 44/2001 nelze daný exekuční titul v České republice vykonat, neboť rozhodnutí nebylo vydáno soudním orgánem nebo rozhodcem. Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolal oprávněný. Uvádí, že podle předpisů citovaných soudem prvního stupně (dále jen I. stupně) nelze skutečně v České republice předmětný exekuční titul vykonat. Je však v České republice vykonatelný podle Úmluvy o uznání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti. K této Úmluvě ze dne 2. 10. 1973, uzavřené na zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém, přistoupila i tehdejší Československá socialistická republika. Tato Úmluva byla publikována ve Sbírce zákonů jako vyhláška ministra zahraničních věcí pod č. 132/1976 Sb. a doposud je platná. Ve Slovenské republice je publikována pod č. 132/1976 Zb. Navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že výkon rozhodnutí bude nařízen. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a shledal odvolání oprávněného důvodným. Z obsahu spisu se podává, že exekučním titulem je shora uvedené rozhodnutí správního orgánu Slovenské republiky, kterým byla zastavena opakovaná zálohová výplata příspěvku na výživu ve výši 300,- Sk, počínaje od 31. 5. 1995, která byla vyplácena matce nezletilého dítěte za otce tohoto dítěte, kterým je povinný. Otci dítěte, nyní povinnému, byla uložena povinnost vrátit na účet oprávněného 3.400,- Sk do 31. 7. 1995, neboť bylo zjištěno, že otec již pracuje a není třeba za něj vyživovací povinnost plnit. Podle názoru odvolacího soudu je správný závěr soudu I. stupně, že nelze v České republice uznat a vykonat toto správní rozhodnutí podle Smlouvy o právní pomoci mezi Českou a Slovenskou republikou (viz shora), ani podle shora uvedeného Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), avšak i z jiných důvodů, než soud I. stupně v odůvodnění svého usnesení uvádí. Především bylo přehlédnuto, že vykonávaný exekuční titul byl vydán v roce 1995 a že Česká a Slovenská republika vstoupily do Evropské unie až k 1. 5. 2004. Nelze tedy především aplikovat "Brusel I", neboť vykonávané rozhodnutí bylo jednak vydáno před vstupem tohoto nařízení v platnost a také i před vstupem České a Slovenské republiky do Evropské unie. Postupovat je třeba podle Smlouvy o právní pomoci mezi Českou a Slovenskou republikou a podle zákona č. 971/963 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Z ustanovení § 63 tohoto zákona pak vyplývá, že v České republice lze vykonat pouze rozhodnutí justičních orgánů cizího státu za určitých dalších podmínek. Z ustanovení č. 22 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a úpravě některých právních vztahů v občanskoprávních a trestních věcech se pak podává, že lze vykonat jen rozhodnutí soudů majetkové povahy v občanských věcech, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech, rozhodnutí soudů v trestních věcech týkající se náhrady škody a rozhodčí nálezy vydané v rozhodčím řízení. Podle článku 25 této smlouvy pravomocná a vykonatelná rozhodnutí o vyživovací povinnosti, která vydaly justiční orgány jedné smluvní strany, jakož i jimi schválené smíry v těchto věcech, se uznávají a vykonávají na území druhé strany v souladu s haagskou Úmluvou o uznávání a výkonu rozhodnutí vyživovací povinnosti z 2. 10. 1973. Vzniká tu otázka, zda Smlouva o právní pomoci mezi Českou a Slovenskou republikou z roku 1993 vyloučila uznání a výkon rozhodnutí vydaných správním orgánem smluvního státu o vyživovací povinnosti ze vztahů rodinných, rodičovských, manželských nebo švagrovských, včetně vyživovací povinnosti k dětem narozeným mimo manželství, mezi 1. osobou, které přísluší nárok na výživné a osobou povinnou poskytovat výživné, nebo 2. osobou povinnou poskytovat výživné a veřejnou institucí, která se domáhá náhrady příspěvku poskytnutého osobě, které přísluší nárok na výživné (č.l. 1 vyhlášky ministra zahraničních věcí ze dne 23. 8.1976, o Úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti). Podle názoru odvolacího soudu Smlouva o právní pomoci mezi Českou a Slovenskou republikou neruší jiné platné a závazné dohody mezi Českou a Slovenskou republikou a vedle uvedené Smlouvy o právní pomoci mezi Českou a Slovenskou republikou tedy stále je v platnosti shora uvedená vyhláška č. 132/1976 Sb. (ve Slovenské republice vyhl. č. 132/1976 Zb.), která upravuje vzájemné uznávání a výkon správních rozhodnutí ve věcech výživného. Touto vyhláškou bylo vyhlášeno znění českého překladu Úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti, uzavření dne 2.10.1973 v Haagu, kterou tehdejší Československá socialistická republika podepsala dne 6.2.1975 a která byla ratifikována Federálním shromážděním ČSR. Podle tohoto předpisu je daný exekuční titul v České republice uznatelný a vykonatelný bez ohledu na to, že Smlouva o právní pomoci mezi Českou a Slovenskou republikou hovoří jen o uznání a výkonu rozhodnutí vydaných justičními orgány nebo rozhodci smluvního státu. Z těchto důvodů odvolací soud změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. napadené usnesení tak, že podle ustanovení § 323 a násl. o.s.ř. nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, když byly splněny všechny zákonné podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí. Je dáno vykonatelné rozhodnutí, které je titulem pro výkon rozhodnutí, výkon rozhodnutí tak, jak je navrhován, tento svůj titul nepřekračuje a je navrhován způsobem vhodným. Právním nástupcem Obvodního úřadu, oddělení sociálních věcí v P. B. je Úřad práce, sociálních věcí a rodiny tamtéž. V Praze dne 6. září 2006 JUDr. V.V. předsedkyně senátu