Přechod závazků na stát ve smyslu § 57 odst. 5 věta poslední zák.č. 219/2000 Sb., které souvisejí s nemovitostmi, jež jsou předmětem restitučního řízení zahájeného na základě žaloby podle části páté o.s.ř., podané státním podnikem jako povinnou osobou (§ 5 odst. 1 a 2 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), není důvodem pro rozhodnutí soudu podle § 107 a § 107a o.s.ř. o procesním nástupnictví státu na místo žalobce. Tato skutečnost je předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství státu, za nějž jedná Úřad pro právní zastupování státu ve věcech majetkových, neboť jde o spor, v němž úřad může podle § 9 a § 10 zák.č. 201/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za stát jako vedlejší účastník vystupovat.

U s n e s e n í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. V. a soudkyň JUDr. O. P. a JUDr. Z. K. ve věci žalobce P, s.p., zastoupeného JUDr. V. K., za účasti ČR- ÚPPZSVVM, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce a dalších účastníků 1) D. K. a 2) M. M., obou zastoupených JUDr. I. P., o vlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalobce a vedlejšího účastníka proti usnesení Okresního soudu v K. ze dne 16.6.2006 č.j. 9 C 345/2004-71, t a k to : Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku o nepřipuštění vstupu vedlejšího účastníka na místo žalobce potvrzuje. Z o d ů v o d n ě n í : Okresní soud v K. usnesením ze dne 16. 6. 2006 č.j. 9 C 345/2004-71 prvním výrokem rozhodl, že na místo zemřelé D. K. bude nadále jednat jako s účastníky s E. H. a s M. K. a druhým výrokem rozhodl, že nepřipouští vstup vedlejšího účastníka ČR-ÚPPZSVVM na místo žalobce. Proti druhému výroku usnesení soudu prvního stupně (dále jen I. stupně) se včas odvolal vedlejší účastník ČR- ÚPPZSVVM a žalobce. Namítal, že napadené usnesení soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud své rozhodnutí nesprávně odůvodnil tím, že nejsou splněny podmínky pro případ singulární sukcese podle § 107a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když po zahájení řízení nenastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti. Zdůraznili, že vedlejší účastník ve svém vyjádření ze dne 20. 4. 2006 projevil vůli do řízení vstoupit podle § 107 odst. 1 o.s.ř. jako procesní nástupce žalobce z důvodu ztráty jeho způsobilosti být účastníkem řízení. K tomu došlo dne 27. 1. 2006, kdy od žalobce jakožto státního podniku převzal dotčený majetek, který je předmětem sporu jako majetek uvedený v § 10 zákona č. 219/2000 Sb. V tomto řízení je na straně žalobce ČR. Jejím jménem nejprve jednal s.p. fakticky hospodařící se státním majetkem a od 27. 1. 2006 je to ÚPPZSVVM, který je povinen ve všech případech, kdy předmětem dosud neskončeného soudního řízení je majetek státu, převzít za ČR podle § 57 odst. 5 citovaného zákona účast v jednotlivých sporech. Namítali, že by jinak bylo upřeno ČR hájit svá práva v soudním řízení. Žalobce v odvolání dodal, že soud svým rozhodnutí navodil stav, který by znemožnil vykonatelnost rozhodnutí soudu v této věci, neboť předmětné nemovitosti fakticky převzal vedlejší účastník. Navrhli shodně, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně, aby napadené usnesení změnil a vstup vedlejšího účastníka na místo žal obce připustil. Odvolací soud na základě podaných odvolání podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal odvoláním napadený výrok usnesení soudu 1. stupně a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. V této věci podaly P., s.p. a ČR-ÚPZSVVM jako vedlejší účastník na straně žalobce žalobu podle § 244 a následujících o.s.ř., kterou se domáhaly rozhodnutí soudu o věci, o níž rozhodlo MZ - PÚ K.rozhodnutím ze dne 12. 5. 2004 zn. PÚ-109317 11991/ČiI/Cap. 5110/03 R 768 -6, které bylo vydáno v restituční věci podle zákona č. 2291/991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě). Tato žaloba je žalobou přípustnou podle části páté o.s.ř., neboť se jí žalobce domáhá soudního řešení sporu v restituční věci, která má soukromoprávní povahu. Řízení podle části páté o.s.ř má svá specifika. Jedním z nich je speciální úprava okruhu účastníků řízení. Podle ustanovení § 250a odst. 1 o.s.ř. jsou účastníky řízení žalobce a ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem. Z citovaného ustanovení vyplývá, že okruh účastníků tohoto řízení je vymezen zákonem, a proto soud bez ohledu na to, jak byli účastníci označeni v žalobě, musí za účastníky považovat všechny účastníky, kteří jimi byli v řízení před správním orgánem. Podle § 250b odst. 2 o.s.ř. v průběhu řízení před soudem nemůže být změněn okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodnutí správního orgánu; to neplatí, došlo-li za řízení k procesnímu nástupnictví ( § 107 a § 107a o.s.ř.). Podle § 107 o.s.ř. postupuje soud za situace, kdy účastník ztratí během řízení, to je v období od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení, způsobilost být účastníkem řízení a řeší z toho vyplývající tzv. procesní nástupnictví. Dojde-li však po zahájení řízení podle hmotného práva k přechodu nebo k převodu práva nebo povinností účastníka řízení na jiného, aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení, postup podle § 10 se neuplatní. V ustanovení § 107a o.s.ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž došlo během řízení v důsledku hmotněprávní universální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, aniž by účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Z připojeného správního spisu PÚ vyplývá, že účastníkem správního řízení, které skončilo vydáním rozhodnutí MZ -PÚ K. ze dne 12. 5. 2004 zn. PÚ-109317119911ČiI/Cap byly D. K. a M. M., P., s.p., se sídlem v B., S S K., S a ÚS K. a PF ČR, jehož povinné účastenství vyplývá z § 9 odst. 8 zákona o půdě. Z uvedeného vyplývá, že žalobce byl účastníkem správního řízení před pozemkovým úřadem, neboť měl postavení povinné osoby, která ke dni účinnosti zákona o půdě, to je ke dni 24. 6. 1991, nemovitosti držela. Žalobce byl tou právnickou osobou, které svědčilo ke dni účinnosti zákona k žádaným nemovitostem ve vlastnictví státu právo hospodaření (§ 5 odst. 1 a 2 zákona o půdě). Toto právo hospodaření bylo podle § 22 odst. 1 písmo f) zákona o půdě rovněž ke dni jeho účinnosti zrušeno. Držba a další užívání nemovitostí ve vlastnictví státu ze strany žalobce bylo založeno na vztahu nájemním. Je nepochybné, že žalobce byl v tomto restitučním sporu před PÚ správně považován za povinnou osobu a tedy za účastníka správního řízení. Protože byl jako účastník řízení shora citovaným rozhodnutím PÚ dotčen na svých právech, domáhal se soudní ochrany postupem podle části páté o.s.ř. (srov. § 246 o.s.ř.). Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud nesdílí názor 1. a 2. účastnice, že žaloba byla podána neoprávněnou osobou a že tu od počátku sporu chybí aktivní legitimace žalobce k podání žaloby. Přijmout takový názor by znamenalo odepřít žalobci a potažmo i státu, za něž jedná ÚPPZSVVM právo na soudní ochranu garantovanou čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práva svobod. Odvolací soud dospěl k závěru, že protokolární předání majetku, který byl dosud užíván žalobcem, ÚPPZSVVM ke dni 27. I. 2006, není v tomto sporu důvodem pro rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví podle § 107 o.s.ř. a ani podle § 107a o.s.ř. Jak již bylo uvedeno výše, předpokladem procesnímu nástupnictví pode § 107 o.s.ř. je, že účastník řízení v jeho průběhu podle hmotného práva ztratí způsobilost být účastníkem řízení. Žalobce však nezanikl, existuje nadále. Odvolací soud nesdílí názor odvolatelů, že by tuto způsobilost být účastníkem řízení ztratil ve smyslu § 57 odst. S zákona č. 219/2000 Sb. Podle tohoto ustanovení právo hospodaření k věcem ve vlastnictví státu vykonávané státními organizacemi uvedenými v odstavci 2 (např. státními podniky) podle dosavadních předpisů dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaniká. Věci, k nimž právo hospodaření takto zaniklo, jsou majetkem podle § 10 odst. b tohoto zákona. Pokud s těmito věcmi souvisejí závazky uvedených státních organizací, přecházejí takové závazky na stát. V této věci právo hospodaření k věcem, které jsou předmětem tohoto sporu, nemohlo podle citovaného ustanovení zaniknout dnem nabytí účinnosti zákona č. 219/2000 Sb., to je ke dni 1. 1. 2001, neboť zaniklo již dříve na základě zákona o půdě (§ 22 odst. 1 písm f/zákona). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobce je nadále způsobilý být účastníkem tohoto řízení, neboť jím byl v řízení před PÚ a ke ztrátě jeho způsobilosti být účastníkem tohoto řízení podle hmotného práva nedošlo. Tuto ztrátu jeho způsobilosti nelze dovodit z § 57 odst. 5, věty poslední zákona č. 219/2000 Sb. Skutečnost, že závazek související s nemovitostmi, které jsou předmětem tohoto řízení, převzal stát ve smyslu citovaného ustanovení, je ošetřena tím, že ÚPPZSVVM, který jedná za stát, vystupuje v tomto sporu jako vedlejší účastník na straně žalobce. P, s.p. budou mít v tomto sporu nadále procesní postavení žal obce, jehož způsobilost být účastníkem řízení nezanikla. ÚPPZSVVM který jedná za stát, bude mít v tomto sporu nadále postavení vedlejšího účastníka na straně žalobce, neboť jde nepochybně o spor, v němž Ú může podle § 9 a § 10 zákona Č. 201/2002 Sb., ve znění ,pozdějších předpisů za stát jako vedlejší účastník vystupovat. Podle § 9 odst. 1 citovaného zákona Ú může vystupovat za stát jako vedlejšího účastníka v občanském soudním řízení před soudy v jakékoli věci týkající se majetku, se kterým je příslušná hospodařit státní organizace podle zvláštního právního předpisu anebo ke kterému vykonává správu PF ČR podle zvláštního právního předpisu, má-li stát právní zájem na výsledku takového řízení. V této věci nejsou splněny podmínky ani pro rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o.s.ř., neboť po zahájení řízení nenastala žádná právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Takovou právní skutečností není protokolární předání majetku ke dni 27. 1. 2006, neboť takové předání má jen inventarizační charakter. Dlužno dodat, že sporné nemovitosti, ke kterým bylo žalobou napadeným rozhodnutím vlastnické právo oprávněným osobám vráceno, jsou nyní ve vlastnictví těchto fyzických osob, neboť restituční řízení bylo-li PÚ doručením napadeného rozhodnutí pravomocně skončeno. Tím, že žalobce předal ÚPPZSVVM protokolem mj. i majetek, který je nyní ve vlastnictví těchto oprávněných osob (o návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí pozemkového úřadu nebylo soudem rozhodnuto), nenastala žádná právní skutečnost předvídaná ustanovením § 107a o.s.ř. Odvolací soud dospěl k závěru, že přechod závazků na stát ve smyslu § 57 odst. 5, věta poslední, zákona č. 219/2000 Sb., které souvisejí s nemovitostmi, jež jsou předmětem restitučního řízení zahájeného na základě žaloby podle části páté o.s.ř., podané s. p. jako povinnou osobou (§ 5 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), není důvodem pro rozhodnutí soudu podle § 107 a § 107a o.s.ř. o procesním nástupnictví státu na místo žalobce. Tato skutečnost je předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství státu, za nějž jedná ÚPPZSVVM, neboť jde o spor, v němž Ú může podle § 9 a § 10 zákona č. 20112002 Sb., ve znění pozdějších předpisů za stát jako vedlejší účastník vystupovat. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než usnesení soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdit, byť ze zcela jiných důvodů. Závěrem musí odvolací soud konstatovat, že soud I. stupně v řízení nerespektoval § 250a odst. 1 o.s.ř. vymezující okruh účastníků tohoto řízení a se všemi účastníky řízení, kteří jimi byli před PÚ, dosud nejednal. Tuto situaci řeší ustanovení § 250a odst. 2 o.s.ř. Soud I. stupně tedy v dalším řízení bude postupovat podle § 250a odst. 2 a usnesením přibere do řízení za účastníka PF ČR a další účastníky řízení, kteří byli účastníky řízení před PÚ. V Praze dne 31. 10. 2006 JUDr. V. V. předsedkyně senátu