Zaniklo-li pověření exekutora zrušením usnesení o nařízení exkeuce odvolacím soudem podle ustanovení § 219a odst. 1 o.s.ř., aniž by byla exekuce znovu nařízena, došlo ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení a k zastavení řízení, je třeba při rozhodování o nákladech exekuce ve vztahu mezi účastníky navzájem a o nákladech soudního exekutora postupovat podle ustanovení § 146 odst. 1, 2 o.s.ř.

28 Co 89/2006-29 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. V. a soudců JUDr. Z. K. a JUDr. E. K. v právní věci oprávněné Dopravní společnosti Z, s.r.o., proti povinné M. K . , o náklady soudního exekutora, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v K ze dne 29. 12. 2005, č.j. 3 Nc 627/2005-24, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Okresní soud v K doplňujícím usnesením ze dne 29. 12. 2005, č.j. 3 Nc 627/2005-24 uložil povinné povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. M.R., Exekutorský úřad Z., na náhradě nákladů exekuce 3.570,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Proti tomuto usnesení se včas odvolala povinná. Vytýká soudu prvního stupně (dále jen I.stupně), že se nezabýval vykonatelností exekučního titulu. Námitku, že exekuční titul není vykonatelný, vznesla již v odvolání proti usnesení, kterým byla exekuce nařízena a které bylo následně zrušeno. Vykonatelnost exekučního titulu je jednou z podmínek exekučního řízení a pokud bylo řízení vedeno bez vykonatelného exekučního titulu, měla by náklady exekuce nést oprávněná, neboť absence vykonatelnosti nemohla být zrušena následným zaplacením vymáhané částky povinnou. Navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 212 a §212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a neshledal odvolání povinné důvodným. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že k návrhu oprávněné byla usnesením Okresního soudu ve Z ze dne 13. 5. 2003, č.j.22 Nc 246/2003-6 nařízena exekuce k vymožení pohledávky oprávněné 214,- Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a nákladů exekuce, a to podle platebního rozkazu Okresního soudu ve Z ze dne 7. 7. 1995, č.j. Ro 3660/94. Provedením exekuce byl pověřen JUDr. M. R., soudní exekutor se sídlem Exekutorského úřadu ve Z. Soudní exekutor spis převzal dne 18. 7. 2003 a doručil shora uvedené usnesení o nařízení exekuce. Povinná podala včas odvolání, ve kterém namítla místní nepříslušnost Okresního soudu ve Z a nevykonatelnost exekučního titulu, který jí dle jejího tvrzení nebyl doručen. Povinná připojila k tomuto odvolání kopii útržku poštovní složenky, podle které 16. 1. 2004 oprávněné poukázala částku 452,- Kč. V odvolání uvedla, že pohledávku zaplatila z opatrnosti. Usnesení o nařízení exekuce bylo povinné doručeno do vlastních rukou dne 13. 1. 2004. Krajský soud v B zrušil usnesením ze dne 20. 8. 2004, č.j. 26 Co 252/2004 uvedené usnesení, kterým byla exekuce nařízena, když shledal důvodnou námitku místní nepříslušnosti. Věcí samou se nezabýval. Okresní soud ve Z pak usnesením ze dne 21. 3. 2005, č.j. 22 Nc 246/2003-16 vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v K jako soudu místně příslušnému. Dříve než Okresní soud v K přistoupil k nařízení exekuce, vzala oprávněná návrh na nařízení exekuce zpět z toho důvodu, že po podání návrhu na zahájení řízení povinná pohledávku zaplatila. Okresní soud v K usnesením ze dne 21. 11. 2005, č.j. 3 Nc 627/2005-22 řízení zcela zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 12. 2005. Odvoláním napadeným usnesením pak rozhodl soud I. stupně o nákladech soudního exekutora JUDr. M. R.. Odvolací soud je na rozdíl od odvolatelky toho názoru, že v tomto stádiu exekučního řízení, kdy zaniklo pověření soudního exekutora zrušením usnesení o nařízení exekuce proto, že byla nařízena místně nepříslušným soudem a ke zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce došlo ještě před jejím nařízením soudem místně příslušným a řízení je pravomocně zastaveno, není na místě zkoumat to, zda exekuční titul je formálně a materiálně vykonatelný. Formální a materiální vykonatelností exekučního titulu se soud zabývá kdykoliv v průběhu exekučního řízení a zjistí-li při rozhodování o nařízení exekuce, že exekuční titul je nevykonatelný, návrh na nařízení exekuce zamítne s poukazem na ustanovení § 40 odst. 1 zákona č.120/2001 Sb. a ustanovení § 44 odst. 2 téhož zákona. Po nařízení exekuce je nevykonatelnost exekučního titulu důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm.a) o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 55 odst. 1 zákona č.120/2001 Sb., exekuční řád. V daném případě místně příslušný Okresní soud v K zastavil řízení zcela podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř., neboť ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení došlo před tím, než by byl rozhodl o návrhu na zahájení řízení, tj. před vydáním usnesení o nařízení exekuce. I za této situace však pověřenému soudnímu exekutorovi v době od jeho pověření do zániku tohoto pověření vznikly náklady ve výši 3.000,- Kč podle ustanovení § 11 odst. 3 vyhl. č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora. Toto ustanovení podle názoru odvolacího soudu je třeba pro určení výše odměny exekutora použit analogicky, neboť vyhláška č. 330/2001 Sb. na takovýto případ nepamatuje. Uvedené ustanovení stanoví minimální odměnu exekutora 3.000,- Kč taxativně pro případy, kdy pověření exekutora zanikne rozhodnutím soudu o vyloučení exekutora nebo o zastavení exekuce anebo o pověření jiného exekutora provedením exekuce. Spolu s daní z přidané hodnoty 570,- Kč činí náklady exekutora 3.570,- Kč a v této výši také byly soudním exekutorem účtovány. Při rozhodování o tom, zda tyto náklady zaplatí oprávněný či povinný, je třeba za situace, kdy ke zpětvzetí návrhu dojde ještě před nařízením exekuce, postupovat podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., a to i ve vztahu mezi účastníky a exekutorem, který je účastníkem řízení ve fázi rozhodování o jeho nákladech exekuce. Jestliže návrh na zahájení řízení byl vzat zpět proto, že povinná vymáhanou pohledávku po jeho podání zcela zaplatila, byť jen z opatrnosti, jak uvádí v odvolání proti zrušenému usnesení o nařízení exekuce, je třeba uzavřít, že návrh byl vzat zpět pro chování povinné a ta je pak povinna náklady exekuce podle ustanovení § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř. zaplatit. Jestliže došlo k zastavení exekučního řízení před nařízením exekuce, nelze se podle názoru odvolacího soudu již zabývat, a to ani pro účely rozhodování o nákladech exekuce tím, zda by byly splněny podmínky pro nařízení exekuce, pokud by ke zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce nedošlo. Podstatné pro rozhodnutí o nákladech exekuce je v tomto případě jen procesní zavinění toho kterého z účastníků řízení. Na rozdíl od soudu I. stupně má odvolací soud tedy za to, že pro rozhodování o nákladech exekutora v tomto specifickém případě nelze aplikovat ustanovení § 87 a ustanovení § 89 exekučního řádu, neboť exekuce nebyla doposud nařízena, když jediné usnesení o jejím nařízení bylo k odvolání povinné zrušeno a tím i zaniklo pověření exekutora a je třeba za použití ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu aplikovat ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. K přezkoumávanému usnesení odvolací soud ještě uvádí, že je usnesením doplňujícím podle ustanovení § 166 o.s.ř., i když soud I. stupně ho tak neoznačuje a ani v odůvodnění na ustanovení § 166 o.s.ř. nepoukazuje. Podle názoru odvolacího soudu je třeba rozhodnout spolu s rozhodnutím ve věci samé nebo s rozhodnutím o zastavení řízení i o všech nákladech řízení. V exekučním řízení tedy i o nákladech exekutora. Nejsou-li v době rozhodování soudu ve věci samé či o zastavení řízení tyto náklady známy co do jejich výše, musí soud rozhodnout o základu, tj.o tom, který z účastníků bude mít povinnost tyto náklady zaplatit (ustanovení § 155 odst. 1, věta druhá o.s.ř.). V daném případě soudní exekutor do 15 dnů od doručení rozhodnutí navrhl, aby bylo rozhodnuto o jeho nákladech. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení, které je vlastně usnesením doplňujícím podle ustanovení § 166 o.s.ř., potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. V Praze dne 14. února 2006 Předsedkyně senátu JUDr. V.V.