Výkonu rozhodnutí vyklizením bytu zásadně nebrání, je-li bytová náhrada zajištěna ve vyšší kvalitě a rozsahu, než stanoví § 720 obč.zák.

U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. V. a soudců JUDr. Z. K. a JUDr. E. K. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. V. , zastoupeného JUDr. P. Z., proti povinné J. V., zastoupené Mgr. L. V., pro vystěhování z bytu, k odvolání povinné do usnesení Okresního soudu P. ze dne 8. 12. 2006, č.j. 19 E 76/2006-6, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Usnesením soudu prvého stupně (dále jen I. stupně) byl nařízen výkon rozhodnutí přestěhováním povinné do náhradního bytu podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu P. ze dne 8. 2. 2006, č.j. 11 C 372/2004-31. Vyklizením místností v prvém patře domu čp. 281 v H., a to vstupní chodby o výměře 4,01 m2, pokoje o výměře 14,11 m2, pokoje o výměře 9,9 m2 a komory o výměře 6,26 m2. Bylo nařízeno přestěhováním do náhradního bytu sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství v přízemí domu čp. 281, N ulice v H. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že povinné se ukládá nahradit oprávněnému 5.600,- Kč a dále náklady, které v průběhu výkonu rozhodnutí vzniknou a budou soudem určeny. Odvolání podala povinná. Navrhla, aby usnesení soudu I. stupně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby bylo usnesení soudu I. stupně změněno tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí bude zamítnut a povinné přiznána náhrada nákladů řízení. Své odvolání odůvodnila povinná tím, že oprávněný nesplnil podmínky stanovené v exekučním titulu, totiž v rozsudku Okresního soudu P. ze dne 8. 2. 2006, č.j. 11 C 372/2004-31. Podle tohoto pravomocného rozsudku bylo totiž povinné uloženo vyklidit vyklizované místnosti ve lhůtě 15ti dnů od zajištění náhradního bytu. Oprávněný však povinné do dnešního dne bytovou náhradu takového druhu, jaký je uveden v exekučním titulu, nezajistil. Oprávněný pro povinnou zajistil bytovou náhradu, a to byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím, umístěný v prvém nadzemním podlaží domu čp. 281 v N ulici v H. Jedná se však o byt, který již byl v minulosti předmětem jednání mezi účastníky. S tímto náhradním bytem se povinná osobně seznámila při prohlídce na místě samém, dne 16. 12. 2005, za účasti obou právních zástupců účastníků s tím, že jak při této prohlídce, tak i následně v průběhu řízení o vyklizení bytu před soudem I. stupně, povinná uvedla, jaké objektivní důvody ji brání nabízenou bytovou náhradu přijmout. Povinná je totiž již v důchodovém věku, je v pracovním poměru na dobu určitou a její příjmy nemohou pokrýt náklady na bydlení v bytě, který je zajišťován jako náhradní. Tento byt je totiž vytápěn pouze elektrickými přímotopy. Bytová náhrada nabízená oprávněným pak svou podlahovou plochou i počtem místností přesahuje potřeby povinné, to vše s přihlédnutím k tomu, že oprávněný odmítl povinné umožnit, aby v případě, že by nabízenou bytovou náhradu přijala, s ní sdílela společnou domácnost a tedy i náklady na bydlení třetí osoba. Nabízená bytová náhrada tedy neodpovídala obsahu rozsudku Okresního soudu P. ze dne 8. 2. 2006, č.j. 11 C 327/2004-31, neboť naprosto přesahuje co do své velikosti a výši nákladů spojených s jejich uživáním, ekonomické, tedy výdělečné a majetkové poměry povinné. Vyklizení je podle vykonávaného rozsudku vázáno na zajištění náhradního bytu, nikoliv náhradního bytu přiměřeného. Nemá se tedy jednat o byt zásadně rovnocenný bytu vyklizovanému, či dokonce byt co do hlavních znaků převyšující byt vyklizovaný, neboť tato skutečnost představuje oproti podmínkám původním, změnu v neprospěch osoby povinné. Oprávněný navrhl potvrzení usnesení soudu I. stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení oprávněnému. Ve svém vyjádření poukázal na to, že byt byl povinné nabídnut. Jde o náhradní byt v přízemí domu čp. 281 v H., který splňuje zákonná kritéria uvedená v § 712 odst. 2 občanského zákoníku. Žádné zákonné ustanovení neukládá oprávněnému zajistit takovou bytovou náhradu, která se bude povinné líbit a kterou bude povinná ochotna přijmout. Kromě toho však na žádost oprávněného OÚ v H. vystavil oprávněnému potvrzení o tom, že na základě žádosti povinné ze dne 17. 7. 2000 má povinná zajištěnu možnost bydlení v bytě o velikosti 1+1 I. kategorie v prvém patře domu s pečovatelskou službou v H., tedy v jiném bytě, než který je zajištěn oprávněným. Podle potvrzení OÚ v H. již povinná obdržela návrh nájemní smlouvy ohledně bytu v domě s pečovatelskou službou, byt si prohlédla, avšak do dnešního dne, to jest do podání vyjádření ze dne 26. 1. 2007, nájemní smlouvu neuzavřela. Oprávněný předložil potvrzení OÚ H. ze dne 27. 11. 2006 spolu se svým vyjádřením. Krajský soud v P přezkoumal usnesení soudu I. stupně a řízení, které mu předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a odvolání důvodným neshledal. Jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu P. ze dne 8. 2. 2006, č.j. 11 C 327/2004-31, je povinná povinna vyklidit a vyklizené předat žalobci místnosti v prvém patře domu čp. 281 v H v N ulici do 15ti dnů od zajištění náhradního bytu. Podle ustanovení § 712 odst. 2 občanského zákona je náhradním bytem byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Ustanovení § 712 pojednávající o bytových náhradách kvalifikuje jednotlivé bytové náhrady, to jest náhradní byt a náhradní ubytování, případně přiměřený náhradní byt a v některých případech též přístřeší z hlediska jejich minimální vybavenosti, respektive přiměřenosti poměrům vyklizovaného. Podle názoru odvolacího soudu je-li tedy pro vyklizovaného povinného zajištěna bytová náhrada ve vyšší kvalitě, než jak je stanoveno § 712 občanského zákona, nelze považovat bytovou náhradu za nezajištěnou. Nic takového totiž nelze z ustanovení § 712 občanského zákona vyvodit. Povinná přitom ve svém odvolání netvrdí nic jiného, než že pro ni zajištěná bytová náhrada přesahuje svojí kvalitou minimálně stanovená kritéria náhradního bytu ve smyslu ustanovení § 712 odst. 2 občanského zákona. Poukazuje přitom na nedostatek svých finančních možností hradit zvýšené náklady spojené s provozem takovéhoto bytu. Podle názoru odvolacího soudu nelze ve skutečnosti, že je povinné zajišťován byt o vyšší kvalitě než jak je stanoveno občanským zákonem v § 712, nelze spatřovat ani rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákona. Ostatně nic takového ani odvolatelka netvrdí. Usnesení soudu I. stupně je tedy věcně správné, výkon rozhodnutí vystěhováním se z bytu byl nařízen podle vykonatelného exekučního titulu za splnění podmínek v tomto titulu stanovených. Věcně správné usnesení soudu I. stupně bylo proto potvrzeno podle ustanovení § 219 o.s.ř., V Praze dne 28. února 2007 Předsedkyně senátu JUDr. V. V.