Pro zastupování nezl. dítěte v řízení o nařízení ústavní výchovy není vhodné ( v souladu se zásadou spravedlivého procesu ) ustanovit tomuto nezl. dítěti kolizním opatrovníkem ten orgán sociálně-právní ochrany dítěte, který podal soudu podnět k zahájení řízení o tomto výchovném opatření, na základě kterého soud řízení o tomto výchovném opatření zahájil.

Číslo jednací: 24Co 332/2008 – 601 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Jany Boudové Zvěřinové ve věci péče o nezl. děti D. – R., A., A., M., všechny zastoupené Městským úřadem Černošice, jako kolizním opatrovníkem, děti R. H. a M. D., obou právně zastoupených Mgr. Davidem Strupkem, advokátem, o nařízení ústavní výchovy, o odvolání rodičů nezletilých dětí proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. června 2008, č.j. P 70/2002 – 580, t a k t o: Usnesení soudu prvého stupně se mění tak, že nezl. dětem D. – R., A., A. a M. se opatrovníkem pro zastupování v řízení o nařízení ústavní výchovy, vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod spisovou značkou P 70/2002 ustanovuje Mgr. Martina Váchová, advokátka. O d ů v o d n ě n í: Shora označeným usnesením soud prvého stupně ustanovil kolizním opatrovníkem nezl. dětí D. pro zastupování v řízení o nařízení ústavní výchovy Městský úřad Černošice, který dne 9. června 2008 podal podnět k zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy těchto nezletilých dětí. Využil přitom ustanovení § 169 odst. 2 občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) a toto své rozhodnutí neodůvodňoval. Včasné odvolání si prostřednictvím svého právního zástupce proti tomuto usnesení soudu prvého stupně podali rodiče nezletilých dětí. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvého stupně změnil tak, že pro dané řízení o ústavní výchově nezl. dětí kolizním opatrovníkem nezl. dětí ustanoví subjekt z řad neziskových organizací pověřených sociálně - právní ochranou dětí nebo z řad advokátů. V důvodech uvedli, že podle jejich názoru není v souladu se zásadami spravedlivého procesu, pokud kolizním opatrovníkem, a tím i zástupcem nezletilých dětí, byl pro dané řízení ustanoven subjekt, který je faktickým navrhovatelem ústavní péče nezletilých dětí. Je sice pravdou, že dané řízení zahájil soud sám z úřední povinnosti na základě podnětu, který ovšem zpracoval Městský úřad Černošice, který dlouhodobě o nařízení ústavní výchovy jejich dětí usiluje ( zahajoval v minulosti opakovaně řízení o nařízení ústavní výchovy, dosud neúspěšně). Opakovaně již dříve v řízeních, týkajících se jejich nezl. dětí, namítali, že není žádný faktický rozdíl v tom, zda Městský úřad Černošice zahajuje řízení o nařízení ústavní výchovy jejich dětí jako navrhovatel či jako autor podnětu k zahájení řízení z úřední povinnosti soudem, pokud jeho podnětu soud vyhověl. Vždy totiž tento subjekt vyjadřuje svůj postoj, že je důvodné nařídit u jejich dětí výchovné opatření v podobě ústavní výchovy. Faktický dopad je tak stejný. Pokud soud prvého stupně ustanovil kolizním opatrovníkem pro zastupování v řízení o nařízení ústavní výchovy nezl. dětí subjekt, k jehož podnětu zahájil řízení, nastolil situaci, kdy je „faktický“ navrhovatel ústavní výchovy nezletilých dětí zároveň i jejich procesním zástupcem pro řízení. Tato situace „ dvojího“ postavení jednoho subjektu v řízení podle jejich názoru vylučuje, aby tento subjekt účinně a v zájmu zastoupeného zastupoval nezletilé děti v tomto řízení. Tímto postupem soudu prvého stupně jsou podle jejich názoru porušeny zásady spravedlivého soudního procesu. Městský úřad Černošice se k tomuto odvolání vyjádřil tak, že navrhuje potvrzení usnesení soudu prvého stupně. Poukázal na to, že tuto námitku již rodiče v minulých řízeních o nařízení ústavní výchovy nezl. dětí uplatňovali a nebyla posouzena odvolacím soudem jako opodstatněná. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnými osobami a proti usnesení, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním rodičů nezl. dětí napadené usnesení soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř., a shledal odvolání rodičů opodstatněným. Podle § 37 odst. 2 zákona o rodině, nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který jej bude v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán sociálně - právní ochrany dětí. Podle dosud ustálené soudní praxe pravděpodobnost kolize zájmů mezi rodiči a dítětem je obecně dána vždy za situace, kdy rodiče a dítě jsou účastníky jednoho řízení. Tak je tomu i v daném řízení péče o nezletilé děti, jehož předmětem je posoudit naplnění zákonných podmínek pro uplatnění institutu náhradní výchovy v podobě ústavní výchovy nezletilých dětí. Ze zákonné dikce „zpravidla ustanoví“ v ustanovení § 37 odst. 2 zákona o rodině plyne, že tímto opatrovníkem (kolizním opatrovníkem) může být ustanovena jak osoba fyzická, tak i osoba právnická, případně i orgán sociálně - právní ochrany dětí. V ustálené soudní praxi pro daný typ řízení bývá nejčastěji kolizním opatrovníkem ustanovován orgán sociálně - právní ochrany dětí s působností v obvodu, v němž má nezletilé dítě své bydliště. V posuzované věci soud prvého stupně správně přistoupil k ustanovení opatrovníka ( kolizního opatrovníka ) nezletilým dětem pro dané opatrovnické řízení, v němž jsou řešeny podmínky nařízení ústavní výchovy, z důvodu kolize v jejich zájmech se zájmy rodičů. Podle odvolacího soudu však již jeho úvaha není správná potud, pokud provedl výběr konkrétní osoby tohoto opatrovníka nezl. dětí v podobě orgánu sociálně - právní ochrany dětí, který účinně k zahájení daného řízení podal svůj podnět. Z dosavadního obsahu opatrovnického spisu nezl.dětí H. jednoznačně vyplývá, že Městský úřad Černošice, jako příslušný orgán sociálně - právní ochrany dětí, se svým podnětem k zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy nezletilých dětí z počátku června 2008 opakovaně u soudu domáhá uplatnění výchovného opatření u nezl. dětí H. v podobě nařízení jejich ústavní výchovy s argumentací, že mírnější opatření (soudní dohled) nevedlo k nápravě nedostatků v péči o nezl. děti, kdy rodiče děti zanedbávají jak po stránce výchovné, tak po stránce hygienické, nedostatky v péči rodičů o nezl. děti nadále přetrvávají a dochází k jejich prohlubování. Svým obsahem toto podání orgánu sociálně – právní ochrany dětí vyjadřuje, že tento orgán nařízení ústavní výchovy nezl. dětí požaduje a soudu jako výchovné opatření navrhuje. Předcházejícím návrhům tohoto orgánu ohledně nařízení ústavní výchovy nezl. dětí H. nebylo opakovaně soudem vyhověno (naposledy byl vydán zamítavý rozsudek Krajského soudu v Praze z března 2008). S přihlédnutím k dosavadnímu obsahu opatrovnického spisu nezl. dětí H. je podle odvolacího soudu nezbytné posuzovat obsah podání Městského úřadu Černošice z 4. června 2008 jako jeho návrh na nařízení ústavní výchovy nezl. dětí, který tento příslušný orgán sociálně – právní ochrany dětí činí v rámci svých oprávnění při výkonu sociálně - právní ochrany dětí. Jako takový je pak tento orgán ( v postavení navrhovatele ) účastníkem daného opatrovnického řízení, jehož předmětem je posouzení podmínek pro uplatnění výchovného opatření u nezletilých dětí v podobě ústavní výchovy. Tato situace pak podle odvolacího soudu vylučuje uplatnění běžné soudní praxe při výběru osoby kolizního opatrovníka nezl. dětí pro tento typ řízení. S ohledem na charakter tohoto sporu, kdy důležitou roli při realizaci procesních práv dětí ohrožených výchovným opatřením – ústavní výchovou z důvodů na straně jejich rodičů má i kvalita jejich zastoupení s důrazem na právní otázky, jeví se odvolacímu soudu vhodným ustanovit v tomto případě opatrovníkem nezl. dětí ( běžně označovaným jako kolizní opatrovník ) podle § 37 odst. 2 zákona o rodině pro řízení o nařízení ústavní výchovy, zahájenému k návrhu Městského úřadu Černošice ze dne 4. června 2008, osobu z řad advokátů, a to v zájmu maximálního zachování a uplatnění práv nezletilých dětí v tomto řízení. Vzhledem k tomuto závěru postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 3 o.s.ř., když vzhledem k výše uvedeným důvodům neměl dány podmínky pro potvrzení usnesení soudu prvého stupně a současně při neexistenci vad podle § 219a odst. 1 o.s.ř. nemohl usnesení soudu prvého stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, zrušit, tj. přistoupil ke změně usnesení soudu prvého stupně tak, jak je výše ve výroku uvedeno. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 15. srpna 2008 JUDr. Šárka Kamenická předsedkyně senátu