Odsouzený, jehož osobní svoboda je omezena, nemusí být zastoupen ve smyslu § 36 ani 36a odst. 1 tr. ř. obhájcem pro úkon spočívající v podání žádosti soudu o zrušení pravomocného rozsudku vydaného v řízení proti uprchlému poté, co je soudem poučen ve smyslu § 306a odst. 2 tr. ř. Důvod nutné obhajoby vznikne teprve okamžikem, kdy soud takový rozsudek zruší, trvá-li i nadále omezení osobní svobody obviněného či je-li dán jiný důvod nutné obhajoby.

12To 76/2011 - 373 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. března 2011 o odvolání obžalovaného T. Ž., nar. proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce z 8.12.2010, č.j. 2T 167/2009-330, takto : Podle § 258 odst.1 písm.a) tr.řádu se napadený rozsudek v celém rozsahu ruší. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně podle § 37a tr. zákona č. 140/1961 Sb. zrušil výrok o vině o pokračujícím trestném činu, a trestných činech spáchaných s ním jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, z rozsudku OS Praha 4 sp.zn. 1T 21/2009 ze dne 19.6.2009, který nabyl právní moci dnem vyhlášení a obžalovaného uznal vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst.1 písm.a,b,e) tr.zákona, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst.1 tr.zák., trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst.1 tr.zákona, kterých se dopustil tím, že v Nymburce, v ul. Palackého čp. 223/5, v přesně nezjištěné době z 18. na 19.3.2009 poté, co nezjištěným způsobem záměrně překonal oplocení pozemku ze zadní strany budovy a otevřel nezajištěné dveře ze dvora objektu, 1/ prošel do prvního patra a nezjištěným předmětem vypáčil dveře do Realitní kanceláře TANA a.s., kancelář prohledal a odcizil z ní LCD monitor zn.AOC, v.č. E4185JA101968 černé barvy, rádio s CD přehrávačem zn. Panasonic, v.č. GM 81A03472 černé barvy, koženkovou černou tašku o rozměrech 40x30cm, kancelářské potřeby, drobné písemnosti a další věci, čímž společnosti TANA se sídlem Pelešany, okr. Semily způsobil na odcizených věcech škodu ve výši 2 650,- Kč a na zařízení kanceláře 3 040,- Kč, 2/ ve druhém patře výše uvedené budovy, v úmyslu vniknout dovnitř a odcizit věci, nezjištěným předmětem se pokusil vypáčit vstupní dveře vedoucí do advokátní kanceláře JUDr. Sobotky a JUDr. Fiedlera a posléze rozbil skleněnou výplň dveří vedoucích do archivu, čímž majiteli Městskému úřadu Nymburk způsobil škodu na dveřích v částce 4 000,- Kč, 3/ v době z 18. na 19.3.2009 v přesně nezjištěné době v Nymburce na Eliščině třídě, před domem čp. 439, nezjištěným způsobem rozlomil zámek u pravých předních dveří zde zaparkovaného motorového vozidla tov.zn. Škoda Felicia Combi, RZ 3S6707 modré barvy a z jeho zavazadlového prostoru odcizil plastový kufr s hodinářským nářadím, s různými druhy hodinářských strojků, igelitovou tašku s firemními doklady a další věci a z palubní desky vytrhl plastový kryt, čímž majiteli vozidla M. F., nar. způsobil na odcizených věcech škodu ve výši 9 635,- Kč a na zařízení vozidla 1 250,- Kč, 4/ v době z 18. na 19.3.2009 v přesně nezjištěné době v Nymburce v ul.Tyršova, před domem čp. 269, nezjištěným předmětem rozbil skleněnou výplň okna levých předních dveří zde zaparkovaného motorového vozidla tov.zn. Škoda 120L, RZ 8S5 0677 modrozelené barvy, vnikl do vozidla v němž nezjištěným způsobem poškodil stropní koženku, strhl stínítka ze zadní části, vytrhl odhlučnění motorové části, roztrhl koženkovou kabelu hnědé barvy a zelený sportovní batoh, přičemž z vozidla odcizil hever, modrou tašku s nářadím, autobaterii Akuma Comfort 44 Ah černé barvy, autolékárničku s reflexní vestou, pánskou fleesovou mikinu šedočerné barvy, deku modré barvy, riflovou bundu bílé barvu zn.Refree, silikonový olej Silkal a další věci uvedené ve spise, čímž majiteli vozidla P. Z., nar. způsobil na odcizených věcech škodu ve výši 3 310,- Kč a na zařízení vozidla 3 000,- Kč, 5/ dne 16.4.2009 v době kolem 18 – 19 hodin v Praze 4, ulice Čiklova, násilím vnikl do zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. Ford Mondeo RZ 3U 181 81 červené barvy, majitelky D. Š., nar. tím způsobem, že vypáčil zámek pravých předních dveří a odtud odcizil vzduchový kompresor, handsfree, koženkový obal s 15ks CD a nabíječku C55, vše v celkové hodnotě 2.800,-Kč, uvedené věci si uložil do batohu, kdy následně byl ve vozidle zadržen hlídkou Policie ČR, uvedeným jednáním způsobil poškozené D. Š. ve výši 2.800,-Kč na odcizených věcech, poškozením zámku dveří a airbagu způsobil škodu ve výši 9.358,-Kč, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl v minulosti trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně pod č.j. 3 T 34/2009 ze dne 27.2.2009 s právní mocí 14.3.2009 odsouzen pro trestný čin krádeže dle § 247/1e tr.zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin. Za tyto trestné činy a za trestné činy výtržnictví podle § 202 odst.1 tr. zákona. a poškozování cizí věci podle § 257 odst.1 tr. zákona, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18.4.2009 sp.zn. 2T 125/2009 byl obžalovaný soudem I.stupně odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. a § 35 odst.2 tr. zák. ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst.3 tr. zákona do věznice s dozorem. Podle § 57a odst.1 tr. zák. mu uložil trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy a na území soudního okresu Nymburk na dobu 5 let. Současně okresní soud rozhodl i o povinnosti obžalovaného nahradit poškozeným škodu, a to D. Š. 4.000,- Kč, P. Z. 3.000,- Kč, Městskému úřadu v Nymburce 4.000,- Kč. Podle § 229 odst.1 tr. řádu byl poškozený P. Z. se zbytkem nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu sp.zn. 2T 125/2009 ze dne 18.4.2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti tomuto rozsudku podal odvolání obžalovaný, který jej napadl výlučně ve výroku o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. Připomíná, že shodným způsobem bylo ve věci již jednou rozhodnuto v řízení proti uprchlému, v novém řízení pak měl soud I.stupně přihlédnout k nově zjištěným okolnostem k jeho osobě. Dlouhodobě se totiž zdržoval ve Velké Británii, kde řádně pracoval, mj i na zastupitelském úřadu a jeho pracovní hodnocení bylo velmi dobré. K trestné činnosti se zcela doznal a velmi jí lituje, zejména dopouštěl-li se jí pod vlivem drog. Nyní má velmi dobré rodinné zázemí u svých rodičů a je připraven žít řádným životem. Žádá proto o shovívavé posouzení a uložení mírnějšího trestu. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud z hlediska vad vytýkaných zákonnost a odůvodněnost napadeného výroku o trestu, ale i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, přihlížeje přitom i k vadám, které výslovně vytýkány nebyly, a to v rozsahu uvedeném v § 254 odst.1,2 tr.řádu a shledal, že pro zcela zásadní porušení procesních předpisů nemůže napadený rozsudek jako celek obstát. Je totiž třeba konstatovat, že nyní přezkoumávaný rozsudek je po obsahové stránce naprosto totožný s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce z 11.5.2010, č.j. 2T 167/2009-257 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze z 4.8.2010, č.j. 12To 319/2010-277. Tato dřívější rozhodnutí však obě byla vydána v řízení proti uprchlému ve smyslu § 302 a násl. tr.řádu, neboť se obžalovaného žádným způsobem nepodařilo předvolat k hlavnímu líčení a následně bylo zjištěno, že vycestoval z ČR a zdržuje se na území Velké Británie. Hlavní líčení tedy proběhlo v nepřítomnosti obžalovaného, který byl zastoupen Dr. Tichým, obhájcem, který mu byl soudem ustanoven (a jehož povinnost obžalovaného zastupovat v tomto řízení skončila ke dni pravomocného odsuzujícího rozsudku). Po právní moci původního rozsudku však Okresní soud v Nymburce byl prakticky nečinný, ač mu bylo oznámeno, že obžalovaný byl zadržen ve Velké Británii, a ani poté nevydal evropský zatýkací rozkaz. Po předání obžalovaného do ČR soud I.stupně do vazební věznice zaslal obžalovanému rozsudek spolu s poučením podle § 306a odst.2 tr.řádu o možnosti do 8 dnů podat návrh na provedení nového hlavního líčení, toto poučení bylo obžalovanému doručeno dle připojeného dokladu dne 15.9.2010. Žádost o nové projednání věci však obžalovaný zaslal soudu až podáním soudu doručeným 1.11.2010, které sám datoval dnem 26.10.2010, tedy zřetelně po uplynutí zákonné 8denní (propadné) lhůty uvedené v § 306a odst.2 tr.řádu ( ta uplynula již dnem 23.9.2010). V souvislosti s během ( a event. zachováním) této propadné lhůty se soud II.stupně zabýval i otázkou, zda obžalovaný (který po předání z Velké Británie na základě Evropského zatýkacího rozkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 8 ve věci sp.zn. 1T 50/2009 byl v té době ve vazbě) neměl být zastoupen obhájcem (když oprávnění ustanoveného obhájce Dr. Tichého již skončilo pravomocným rozhodnutím v řízení proti uprchlému jak shora uvedeno). Dospěl přitom k názoru, že obžalovaný již obhájcem zastoupen být nemusel, přesto, že byl na osobní svobodě omezen. Právo posoudit, zda rozsudek (již pravomocný) obžalovaný přijme, či zda požádá o nové projednání věci, závisí výlučně na osobním rozhodnutí obžalovaného, ostatně ani ustanovení § 306a tr.řádu ingerenci obhájce nijak nepředpokládá. Poznamenat k tomu je na místě i to, že žádost o zrušení rozsudku pravomocně vydaného v řízení proti uprchlému nelze považovat za opravný prostředek s jehož podáním by obviněný omezený na osobní svobodě potřeboval pomoc osoby práva znalé - naopak zákon tu k podání žádosti nevyžaduje ani její zdůvodnění, ani vysvětlení, takže ustanovení obhájce pro tento účel by bylo namístě toliko v případech zvláštního zřetele hodného, především pro tělesné či duševní vady obviněného, či pro snížení jeho způsobilosti náležitě se hájit. O takový případ však nešlo.V tomto stadiu řízení přitom nejde ani o případ vykonávacího řízení (§ 36a odst.1 písm.b) tr.řádu), který by jinde nutnou obhajobu zakládal rovněž.. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto odvolací soud dospěl k názoru, že obžalovaný (poté, co mu byl doručen pravomocný rozsudek i poučení podle § 306a odst.2 tr.řádu) požádal o nové projednání věci opožděně po uplynutí zákonné 8denní lhůty, proto okresní soud neměl věc znovu projednávat. Z tohoto důvodu byl proto napadený rozsudek zrušen, a to pouze podle § 258 odst.1 písm.a) tr.řádu. Přesto však se okresní soud dopustil (mimo výše uvedené) dalších, a to zcela zásadních pochybení, o kterých je třeba se podrobněji zmínit, neboť vyžadují i další opatření ze strany soudu I.stupně. V prvé řadě je třeba zmínit, že okresní soud (považoval-li návrh obžalovaného na nové projednání věci za včasný) postupoval v příkrém rozporu s ustanovením § 306a odst.2 tr.řádu, věty prvé. Skončilo-li totiž řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do 8 dnů od doručení rozsudku soud I.stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v § 306a odst.1 tr.řádu provede hlavní líčení znovu. To se však v posuzovaném nestalo, a proto tak došlo k paradoxní situaci, kdy vede sebe v téže věci téhož obžalovaného existují dvě soudní rozhodnutí – pravomocný odsuzující rozsudek vydaný v řízení proti uprchlému a nepravomocný rozsudek nyní odvolatelem napadený. Okolnost, že obžalovanému nebyla dána možnost si obhájce pro toto (nové) hlavní líčení zvolit (či mu jej s jeho souhlasem ustanovit), ale bylo pokračováno v řízení s obhájcem, jehož povinnost obžalovaného zastupovat již zanikla, je rovněž vadou procesního postupu, ovšem z hlediska i dalších pochybení prvého soudu již nikterak významnou. Zcela zásadním pochybením okresního soudu však je, že svým postupem ve věci zcela pominul zásadu speciality uvedenou v § 406 tr.řádu. Podle návětí § 406 odst.1 tr.řádu totiž osobu, která byla předána z jiného členského státu, nelze stíhat, omezit její osobní svobodu, či ji osobní svobody zbavit pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána. Odvolací soud ověřil, že T. Ž. byl předán do České republiky na základě Evropského zatýkacího rozkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 8 dne 12.2.2010, sp.zn. 1T 50/2009, a to pro trestný čin krádeže podle § 247 odst.1 písm.b,e) tr.zák., kterého se dopustil jednáním z 26.-27.11.2008 v zatýkacím rozkaze popsaným. Dle sdělení Obvodního soudu pro Prahu 8 a Národní centrály SIRENE T. Ž. s předáním do České republiky nesouhlasil, nevzdal se zásady speciality a výslovně prohlásil, že chce být souzen jen za čin, pro který byl předán. V takovém případě tedy Okresní soud v Nymburce nebyl oprávněn k jakýmkoliv úkonům v tomto řízení proti obžalovanému (či jej omezit na osobní svobodě – je proto rovněž nezbytné, aby okresní soud – neučinil-li tak dosud -neprodleně odvolal nařízení výkonu trestu uloženého v tomto řízení ). Úkolem prvého soudu tedy nyní bude, aby respektoval zásadu speciality a v dalším řízení postupoval podle § 406 odst.1 písm.e), odst.2 tr.řádu, event. podle § 406 odst.3 tr.řádu. Je tedy třeba, aby si obžalovaný obhájce zvolil (či mu jej soud po marném uplynutí lhůty ustanovil) a soud jej v přítomnosti obhájce vyslechl k možnosti vzdát se zásady speciality i pro trestné činy o nichž se toto řízení vede, a to za podmínek § 406 odst.2 tr.řádu (tj. nezbytná přítomnost obhájce, poučení o neodvolatelnosti svého prohlášení a jeho důsledcích). V případě, že obžalovaný se zásady speciality nevzdá a prohlásí, že nadále chce být souzen (omezen na svobodě) jen pro ty trestné činy, pro které byl z Velké Británie předán ( na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, 1T 50/2009), musí Okresní soud v Nymburce postupovat podle § 406 odst.3 tr.řádu a obrátit se formou právní pomoci na předávající stát se žádostí o udělení souhlasu s rozšířením předání i na výkon trestu odnětí svobody z jeho rozsudku ze dne 11.5.2010,č.j. 2T 167/2009-257 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze z 4.8.2010, č.j. 12To 319/2010-277. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, podáním u soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni. Dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to ve prospěch či v neprospěch obviněného, obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se takové podání za dovolání nepovažuje, byť by takto bylo označeno. V Praze dne 31.března 2011 JUDr. Eva Milcová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost : Š.