V případě nařízení exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného na území Slovenské republiky je třeba postupovat podle smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech č. 209/1993 Sb.

Číslo jednací: 17Co 110/2011 - 32 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudkyň JUDr. Ivany Švehlové a JUDr. Evy Szépeové ve věci oprávněné: S.B. Ltd., zastoupeného JUDr. J. K. CSc., advokátkou,  proti povinnému: P. H., o nařízení exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. července 2010 č.j. 16 EXE 3703/2010-14   t a k t o  : Usnesení soudu I. stupně     s e     p o t v r z u j e .      O d ů v o d n ě n í Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 8. července 2010 č.j. 16 EXE 3703/2010-14 nařídil exekuci na majetek povinného na základě vykonatelného rozhodčího rozsudku vydaného JUDr. Markem Jägrem dne 10.9.2008, sp.zn. RS SP 019/2008 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 18.800,- Kč s úrokem z prodlení z částky 15.300,- Kč  od  31.5.2007 do zaplacení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB, platné pro první den kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení zvýšené o sedm procentních bodů, smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z částky 15.300,- Kč od 31.5.2007 do zaplacení, pro náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 14.842,20 Kč a  pro náklady exekučního řízení, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce pověřil  JUDr. Ondřeje Mareše,  soudního exekutora Exekutorského úřadu Litoměřice. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání povinný, který namítal, že o pohledávce nic neví, od oprávněného si nic nepůjčil. Povinný se obrátí na Policii ČR, neboť celá věc je podvod. Odvolává se proti všem výrokům usnesení. Krajský soud v Praze přezkoumal  napadené usnesení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V projednávané věci oprávněná navrhla exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 18.800,- Kč s úrokem z prodlení z částky 15.300,- Kč  od  31.5.2007 do zaplacení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB, platné pro první den kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení zvýšené o sedm procentních bodů, smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z částky 15.300,- Kč od 31.5.2007 do zaplacení, pro náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 14.842,20 Kč podle rozhodčího rozsudku vydaného ve prospěch oprávněné rozhodcem Rozhodčího soudu při Rozhodčím Institutu s.r.o. JUDr. Markem Jägrem dne 10.9.2008 v Bratislavě, sp.zn. RS SP 019/2008 na základě smlouvy o půjčce č. 004505, kterou povinný uzavřel dne 23.8.2006 s věřitelem Help Financial s.r.o. a která v bodě 12 smluvních podmínek obsahuje rozhodčí doložku. Odvolací soud se nejprve ve smyslu § 2 zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním zabýval otázkou aplikovatelné smlouvy a dospěl k závěru, že v případě nařízení exekuce podle vykonatelného rozhodčího rozsudku (nálezu) vydaného na území Slovenské republiky je třeba postupovat podle smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech č. 209/1993 Sb. podepsané dne 29.10.1992 (dále jen Smlouva). Vzhledem k ustanovení čl. 32 věta druhá Smlouvy, které doplňuje  čl. IV. Závěrečného protokolu, se podle Smlouvy uznávají a vykonávají rozhodčí nálezy vydané po 1.1.1993, avšak platnost Smlouvy nastala až dnem 5.4.1993. Aplikaci Smlouvy dal, vzhledem k ustanovení čl. 30 odst. 3 Vídeňské úmluvy o smluvním právu č. 15/1988 Sb., odvolací soud přednost před použitím Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů č. 74/1959 Sb. (dále jen Newyorská úmluva), která byla Československou republikou ratifikována dne 27.4.1959 a do které ke dni 1.1.1993 vstoupily jak Česká republika na základě ustanovení čl. 5 odst. 2 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., tak Slovenská republika na základě ustanovení čl. 153 Ústavy Slovenské republiky. Pro přednostní aplikaci Smlouvy před Newyorskou úmluvou svědčí nejenom její pozdější časová účinnost (platnost), ale i okolnost, že Smlouvu uzavřely oba smluvní státy jednajíc samostatně v úmyslu vyřešit otázky vzájemné justiční spolupráce po rozdělení ČSFR a na rozdíl od Newyorské úmluvy, kde přejaly závazky z mnohostranné smlouvy jen na základě právního nástupnictví v důsledku rozdělení státu, ač původně stranou smlouvy byl jejich společný předchůdce. Dále je třeba připomenout, že při nařízení exekuce rozhodčího nálezu nelze postupovat podle předpisů Evropské unie, neboť jak ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. d) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, tak čl. 2 odst. 2 písm. d)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, rozhodčí řízení a také rozhodčí nálezy z oblasti své působnosti vylučují. Čl.10 Ústavy České republiky určuje i prioritu použití Smlouvy ve vztahu k vnitrostátní úpravě uznávání a výkonu cizího rozhodčího nálezu provedené v § 36 až 40 zák.č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů a omezuje použití tohoto zákona jen na otázky, které Smlouva výslovně neupravuje. Podle čl. 22 písm. c) a čl. 23 Smlouvy smluvní strany uznávají a vykonávají na svém území rozhodčí nálezy vydané v rozhodčím řízení na území druhé smluvní strany, jestliže:    a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle potvrzení orgánu, který rozhodnutí vydal, b) justiční orgány druhé smluvní strany nevydaly dříve pravomocné rozhodnutí nebo neuznaly a nevykonaly rozhodnutí třetího státu v téže věci a mezi týmiž účastníky, c) účastníku byla dána možnost řádně se zúčastnit řízení, zejména byl podle právního řádu smluvní strany, kde se řízení uskutečnilo, řádně a včas předvolán k jednání a rozhodnutí spolu s poučením o možnosti podat proti němu opravný prostředek mu bylo řádně doručeno, d) k řízení nebyla dána výlučná pravomoc orgánů smluvní strany, na jejímž území se o uznání žádá, e) smluvní strana, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá, se domnívá, že uznání nebo výkon neohrozí její svrchovanost nebo bezpečnost anebo nebude v rozporu s jejím veřejným pořádkem. Ustanovení čl. 24 Smlouvy stanoví způsob uznání a výkonu rozhodnutí a určuje že návrh na uznání a výkon rozhodnutí se podává přímo příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat. Výkon rozhodnutí, včetně náležitostí návrhu na výkon rozhodnutí a dokladů, které je potřebné k návrhu připojit, jakož i možnosti povinného podat proti výkonu rozhodnutí námitky, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí vykonat. Soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v článcích 22   a 23, a jestliže zjistí, že tyto podmínky jsou splněny, rozhodnutí uzná nebo nařídí jeho výkon. Podle § 38 a § 40 zák. č. 216/1994 Sb. uznání cizího rozhodčího nálezu se nevyslovuje zvláštním rozhodnutím. Cizí rozhodčí nález se uznává tím, že se k němu přihlédne. Rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí cizího rozhodčího nálezu je třeba vždy odůvodnit. Odvolací soud shledal, že jsou splněny všechny podmínky pro uznání vykonávaného rozhodčího rozsudku vydaného na území Slovenské republiky. Z doručenek založených v rozhodčím spise odvolací soud zjistil, že poštovní doručovatelka E. S. doručila rozhodčí rozsudek dne 29.9.2008 povinnému na adresu jeho bydliště, kde jej osobně převzal a převzetí stvrdil podpisem, stejně jako osobně převzal dne 6.6.2008 výzvu k vyjádření v rozhodčím řízení ve lhůtě 15 dnů a také jako osobně převzal dne 18.8.2008 změnu žaloby a sdělení o určení rozhodce. Odvolací soud má proto za vyvrácenou odvolací námitku povinného, že nebyl o rozhodčím řízení informován. Povinnému byla dána možnost řádně se zúčastnit řízení, byla mu poskytnuta dostatečná lhůta k uplatnění námitek a rozhodnutí mu bylo osobně doručeno. Povinný možnost uplatnit procesní obranu v rozhodčím řízení nevyužil. Odvolacímu soudu také není znám jiný důvod, pro který by rozhodčí rozsudek neměl být na území České republiky uznán. Podle § 37 odst. 2 exekučního řádu nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce. Podle ustanovení § 44 odst. 3 exekučního řádu soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce; jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být provedena. Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Soud tak při nařízení exekuce zkoumá pouze to, zda má návrh na exekuci všechny náležitosti, zda oprávněný předložil exekuční titul, kterým bylo přiznáno oprávněnému právo a povinnému uložena povinnost tak, jak to navrhuje oprávněný v návrhu, a zda je exekuční titul vykonatelný, tedy zda byl zákonem stanoveným postupem doručen účastníkům. Podmínky pro nařízení exekuce se posuzují ke dni podání návrhu na nařízení exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že jsou splněny i podmínky, které jsou stanoveny českým právem pro nařízení exekuce. Návrh na nařízení exekuce obsahuje všechny předepsané náležitosti. Vymáhaná povinnost i v návrhu stanovený okruh účastníků řízení plně odpovídá vykonatelnému rozhodčímu rozsudku. Odvolací soud má tedy za to, že byly naplněny všechny podmínky pro uznání vykonávaného cizího rozhodčího rozsudku a nařízení exekuce a z těchto důvodů bylo usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrzeno a není rozhodné, že soud I. stupně pochybil, když nařízení exekuce neodůvodnil. P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 23. března 2011 JUDr. Martina Kasíková předsedkyně senátu