Řádné doručení podle čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 je naplněno tím, že adresát písemnost osobně převezme a její převzetí potvrdí podpisem na doručence.

Číslo jednací: 17Co 301/2011 – 14 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudkyň JUDr. Ivany Švehlové a JUDr. Evy Szépeové ve věci oprávněné CASH COLLECTORS CZ a.s., zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem, o potvrzení evropského exekučního titulu, o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8.4.2011, č.j. 17 EXE 7001/2011-3, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně s e p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 8.4.2011, č.j. 17 EXE 7001/2011 – 3 zamítl návrh na vydání potvrzení evropského exekučního titulu - rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22.6.2010 č.j. 8 EC 189/2009-32 vydaného proti žalovanému D. K. V daném případě nejsou splněny veškeré podmínky pro vydání potvrzení, že citovaný rozsudek je evropským exekučním titulem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 8505/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. Žalovaný dlužník má totiž bydliště ve Slovenské republice, kam mu také byla doručována žaloba a předmětný rozsudek. Žalovaný v nalézacím řízení neučinil výslovné uznání nároku žalobce. Předmětem sporu pak bylo splacení úvěru poskytnutého fyzické osobě na základě úvěrové smlouvy. Ani ze smlouvy o úvěru ani z jiných listin nevyplývá, že by žalovaný čerpal úvěr za účelem obchodní nebo profesní činnosti. Z uvedeného vyplývá, že není splněna podmínka čl. 6 bodu 1. písm. d) nařízení. Předmětný rozsudek nebyl vydán v členském státě, ve kterém má dlužník bydliště, a přitom jde o nesporný nárok ve smyslu čl. 3 odst. b) nařízení (nikoli o nesporný nárok ve smyslu čl. 3 odst. a) nařízení, když žalovaný neuznal nárok výslovně). Dále jde také o rozhodnutí, které souvisí se smlouvou, kterou uzavřela osoba, spotřebitel, za účelem, který nelze považovat za její obchodní či profesní činnost. Konečně jde rovněž o nárok z právního vztahu, ve kterém měl žalovaný postavení spotřebitele. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání oprávněný, který namítal, že exekuční titul splňuje požadavky čl. 6 odst.l písm. d) nařízení č. 8505/2004, neboť podmínky, zde uvedené musí být splněny kumulativně. V projednávané věci pak žalovaný dluh výslovně uznal a soud rozhodl rozsudkem pro uznání. Oprávněný rovněž s odkazem na odbornou literaturu zpochybňuje závěr soudu I.stupně, že se mezi účastníky jedná o spotřebitelskou smlouvu a že dlužník D. K. je v dané věci spotřebitelem. Oprávněný proto navrhuje, aby odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu I.stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, avšak odvolací soud shledal jiné důvody, pro něž je třeba rozhodnutí soudu I.stupně jako věcně správné potvrdit. V projednávané věci oprávněný podal návrh na vydání potvrzení evropského exekučního titulu - rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22.6.2010 č.j. 8 EC 189/2009-32 vydaného proti žalovanému D. K. Rozsudek byl vydán v souladu s § 153a o.s.ř. jako rozsudek pro uznání se lhůtou k plnění 4 měsíce od právní moci rozsudku, neboť žalovaný doručil soudu dne 7.6.2010 podání, ve kterém svůj dluh uznal co do důvodu i výše, pouze požádal o vyrovnání dlužné částky v měsíčních splátkách, protože je nezaměstnaný. Rozsudek byl žalovanému odeslán poštou na mezinárodní doručenku dne 12.7.2010 na adresu O.L., D.N., SR a dne 6.8.2010 byla zásilka vrácena poštou Dobrá Niva zpět Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi s uvedením, že zásilka nebyla vyžádána. Poté byla vyznačena právní moc datem 11.8.2010. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (dále jen „Nařízení o EET“), rozhodnutí o nesporném nároku vydané v členském státě je po časově neomezené žádosti podané původnímu soudu potvrzeno jako evropský exekuční titul, pokud je rozhodnutí vykonatelné v členském státě původu. Podle čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (dále jen „Nařízení o doručování"), každý členský stát může doručovat soudní písemnosti osobám s bydlištěm v jiném členském státě přímo prostřednictvím poštovních služeb, a to doporučeným dopisem s potvrzením o přijetí nebo rovnocenným dokladem. Odvolací soud dospěl k závěru, že vykonávané rozhodnutí nemůže být potvrzeno jako evropský exekuční titul, protože není dosud v právní moci a není ani vykonatelné a není tak splněna základní podmínka daná čl. 3 odst. 1 písm. a) Nařízení o EET. Předpokladem vykonatelnosti exekučního titulu je totiž, s odkazem na ustanovení § 52j odst. 1 o.s.ř., jeho řádné doručení účastníkům řízení v souladu s pravidly stanovenými Nařízením o doručování. Soud v nalézacím řízení přistoupil k doručení rozsudku podle čl. 14 a zaslal jej žalovanému poštou na mezinárodní doručenku. Řádné doručení podle čl. 14 je naplněno tím, že adresát písemnost osobně převezme a její převzetí potvrdí podpisem na doručence. To se v projednávané věci nestalo, rozsudek byl uložen na poště ve Slovenské republice, nebyl vyzvednut a zásilka se vrátila soudu, který měl zvolit jiný způsob doručení rozsudku předvídaný Nařízením o doručování a podle čl. 4 a násl. měl požádat příslušný slovenský soud o provedení doručení podle slovenských procesních předpisů. V souladu s názorem oprávněného má odvolací soud za to, že v dané věci byly splněny podmínky pro posouzení nesporného nároku podle čl. 3 odst. 1 písm. a) Nařízení o EET s přihlédnutím k bodu 5 preambule. Žalovaný v průběhu řízení nárok výslovně písemně uznal co do důvodu i výše a soud na tomto základě rozhodl rozsudkem pro uznání a stanovil delší lhůtu k plnění. Aplikace čl. 6 odst. 1 písm. d) Nařízení o EET, proto v projednávané věci na místě není. Jak bylo shora uvedeno exekuční titul není dosud vykonatelný a proto odvolací soud usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Odvolací soud ve shodě se soudem I.stupně nerozhodoval o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, neboť podle § 200ua odst. 3 o.s.ř. je účastníkem řízení o vydání potvrzení evropského exekučního titulu jen oprávněný. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dojde k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, na základě dovolání podaného do 2 měsíců od dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V Praze dne 26. května 2011 JUDr. Martina Kasíková předsedkyně senátu