Svévolné vrácení již zakoupeného zboží prodávajícímu, které postrádá smluvní základ, nezbavuje kupujícího povinnosti zaplatit kupní cenu.

Číslo jednací: 26 Co 17/2011 - 63 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeň- ka Valenty a soudců JUDr. Kateřiny Burešové a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobce: Beck International, zastoupeného JUDr. Josefem Svobodou, advokátem, proti žalované V. H., zastoupené JUDr. Karolem Hutňanem, advokátem, o zaplacení částky 21.879,- Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21.10.2010, č.j. 3 C 117/2010-43, takto: I. Rozsudek soudu 1.st. se v zamítavém věcném výroku ad II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17.879,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem 1.st. částku 15.720,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.102,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení před soudem 1.st. částku 76,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do pokladny Okresního soudu v Rakovníku. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem soud 1.st. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4.000,- Kč; co do částky 17.879,- Kč byla žaloba zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Své věcné vyhovující rozhodnutí soud 1.st. odůvodnil tím, že žalovaná porušila povinnosti sjednané v kupní smlouvě; k zamítavému výroku uvedl, že všechny koupené věci žalovaná žalobci vrátila, a proto by zaplacení jejich ceny znamenalo na straně žalobce bezdůvodné obohacení. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které směřovalo jen proti výroku, jímž byla žaloba zamítnuta. Uvedl, že žalovaná sice bez souhlasu žalobce a po uplynutí lhůty k vrácení zboží odvezla zakoupené věci do jeho sídla, to ji však nezbavuje povinnosti zaplatit sjednanou kupní cenu. Vzhledem k tomu, že žalobce vrácení zboží neakceptoval ani neučinil jiný projev vůle v tomto smyslu, je svévolné zanechání zboží v sídle žalobce zcela irelevantní. Závěr soudu 1.st., že vrácením zboží vzniklo žalobci bezdůvodné obohacení, je tedy nesprávný. Napadený rozsudek by proto měl být změněn tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobci kromě již přiznaných 4.000,- Kč také dalších 17.879,- Kč a nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná žádala, aby rozsudek soudu 1.st. byl v napadené části potvrzen. Odvolací soud po zjištění, že přípustné odvolání podala oprávněná osoba (§ 201 o.s.ř.) v předepsané lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a že odvolání je založeno na zákonném důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu 1.st., a to jen v rozsahu odvolání (srov. ust. § 212 věta prvá o.s.ř.), tedy v zamítavém výroku ohledně částky 17.879,- Kč. Vzhledem k ust. § 212 písm. b/ o.s.ř. se dále jeho přezkumná činnost vztahovala též na všechny výroky o ná-kladech řízení. Výrok, jímž bylo žalobě co do částky 4.000,- Kč vyhověno, již podle § 206 odst. 2 o.s.ř. samostatně nabyl právní moci, a není rozhodnutím odvolacího soudu dotčen. Odvolání je opodstatněné. Podle § 588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo bezdůvodným obohacením nabyto. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Odvolací soud při posuzování věci vycházel z důkazů provedených soudem 1.st. Z nich je patrno, že mezi účastníky byla dne 18.12.2008 uzavřena kupní smlouva, dle níž žalovaná koupila od žalobce věci v ní uvedené za sjednanou celkovou cenu 19.999,- Kč. Smlouva je nepochybně platná, neboť obsahuje zákonné náležitosti podle § 34 a násl. obč. zák. Ostatně účastníci ani její platnost nezpochybňují. Žalobce věci žalované dodal; tím splnil svou povinnost a bylo na žalované, aby nejen zaplatila kupní cenu, ale aby věci také převzala. Z kupní ceny žalovaná uhradila jen část a dne 6.4.2009 všechny zakoupené věci odvezla do sídla žalobce. Stalo se tak daleko po uplynutí sjednané čtrnáctidenní lhůty pro odstoupení od kupní smlouvy. Takto zjištěný skutkový stav nutno z pohledu shora citovaných právních předpisů posuzovat ve dvou rovinách. Na jedné straně je tu povinnost žalované zaplatit zbytek kupní ceny za dodané zboží, na druhé straně však zbožím fakticky disponuje žalobce, z čehož plyne právo žalované domáhat se vydání věcí (srov. k tomu ust. § 126 odst. 1 obč. zák.). Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se pohledávky způsobilé k započtení setkaly. K zániku práva žalobce na zaplacení kupní ceny by bylo (v souladu s citovaným ustanovením) v prvé řadě zapotřebí, aby žalovaná vznesla tzv. námitku započtení; tato námitka by přitom musela mít povahu jednostranného právního úkonu se všemi jeho náležitostmi, zejména výslovným projevem vůle k započtení směřujícím. Z obsahu spisu žádný takový projev vůle nevyplývá. Pouhá okolnost, že žalovaná uplatnila vrácení věcí jako svou procesní obranu, k úvaze o započtení nestačí. Za druhé by vzájemné plnění, které by si účastníci měli poskytnout, muselo být stejného druhu. Ani o tento případ v daném sporu nejde, neboť peněžitá pohledávka žalobce představuje plnění věcí určených podle druhu, zatímco zboží, které by měl žalobce vydávat, je nutno v daných souvislostech považovat za věci určené individuálně svými konkrétními znaky. Z toho vyplývá, že úvaha soudu 1.st. o významu odvezení zboží k žalobci nemá oporu v právních předpisech a ani z hlediska pouhé logiky nemůže obstát. Kdyby se k takovému jednání mělo přihlížet, znamenalo by to mimo jiné, že by kupující byl oprávněn vrátit zboží kdykoliv a dohodnutá lhůta by neměla žádný význam. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení částky 17.879,- Kč je po právu, a podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. rozsudek soudu 1.st. v tomto smyslu změnil. Podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. byla žalovanému vzhledem k jeho plnému věcnému úspěchu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Výše náhrady byla v obou případech stanovena zejména za použití ust. § 3, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 1 o.s.ř. V řízení před soudem 1.st. náleží žalobci náhrada za soudní poplatek ve výši 880,- Kč, dále odměna advokáta 11.020,- Kč, čtyři tzv. režijní paušály 1.200,- Kč, a daň z přidané hodnoty 2.620,- Kč. Součet těchto položek činí přiznaných 15.720,- Kč. V odvolacím řízení uhradil žalobce stejný soudní poplatek 880,- Kč, avšak vzhledem k tomu, že předmětem odvolacího řízení byla již jen částka 17.879,- Kč, měl poplatek činit 716,- Kč (§ 6 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., položka 1 písm. b/ sazebníku poplatků). Jen tato částka byla proto žalobci přiznána; ohledně přeplatku je na něm, aby žádal jeho vrácení. Jinak zástupce žalobce učinil v odvolacím řízení jen jeden úkon (sepis odvolání), náleží mu tedy odměna v polovině sazby 5.180,- Kč, režijní paušál 300,- Kč a DPH 1.096,- Kč. Celkem náklady odvolacího řízení činí 7.292,- Kč. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. bylo žalované uloženo nahradit státu náklady svědečného v řízení před soudem 1.st., tzn. částku 76,- Kč. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (viz ust. § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). V Praze dne 16.2.2011 Předseda senátu: JUDr. Zdeněk Valenta