Jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky, pak žalobu na zúžení společného jmění manželů nelze zamítnout v případě, že žalobce se domáhá zúžení společného jmění zjevně nikoliv z důvodu ochrany sebe či svého manžela pžed případnými nepříznivými následky svého neúspěšného podnikání, ale zcela bez udání důvodu.

Číslo jednací: 26 Co 492/2010-40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Valenty a soudců JUDr. Kateřiny Burešové a JUDr. Olgy Píšové v právní věci žalobce K. B., zastoupeného JUDr. Janem Fričem, advokátem, proti žalované L. B., , zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem, o zúžení společného jmění manželů, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ, č.j. 15 C 93/2010-25 ze dne 30. června 2010, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.760,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupce. O d ů v od n ě n í : Shora označeným rozsudkem Okresní soud Praha - západ (dále jen soud I. stupně) rozhodl, že společné jmění manželů žalobce a žalované, kteří uzavřeli manželství dne 18.9.1992 se zužuje až na věci obvyklého vybavení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po skutkové stránce vyšel soud I. stupně ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství dne 18.9.1992 před Městským úřadem v Hostivici, dne 31.1.1996 byl žalobci vystaven Živnostenským úřadem Městského úřadu v Hostivici živnostenský list s předmětem podnikání ubytování a služby. Z hlediska právního posouzení věci soud I. stupně vyšel z ust. § 148 odst. 2 občanského zákoníku s tím, že jsou-li prokázány zákonem požadované skutečnosti, soud musí rozhodnout tak, že podanému návrhu vyhoví a nemá možnost rozhodnout jinak. Soud tedy nemohl vyhovět námitkám žalované, že žalobce podává tento návrh účelově, když podnikatelská činnost je pouze jeho okrajovou činností a setrvává v hlavním pracovním poměru. Proti shora označenému rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítá, že soud I. stupně aplikoval ust. § 148 odst. 2 občanského zákoníku mechanicky podle jeho striktního znění. V projednávané věci je žalobce zaměstnán v hlavním pracovním poměru, přičemž v roce 2009 dosáhl příjmu z tohoto pracovního poměru v částce přesahující 1,3 milionu Kč. Příjem z podnikání, které navíc žalobce uskutečňuje v nemovitosti, která je ve společném jmění manželů (žalobce a žalované), naproti tomu ve stejném roce dosáhl pouze částky 48.750,- Kč. Žalobce opustil společnou domácnost, protože navázal známost s jinou ženou. Žalovaná se tedy domnívá, že návrh žalobce je čistě účelový, podle názoru žalované měl zákonodárce na mysli ochranu nepodnikajícího manžela. V daném případě je zcela zřejmé, že k ohrožení majetku nepodnikající manželky v podstatě vůbec nemůže dojít. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tedy včetně řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Skutkové a právní závěry soudu I. stupně jsou správné, odvolací soud je sdílí, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci se zřetelem k odvolacím námitkám dodává následující. Odvolatelka ve svém odvolání vymezila dvě odvolací námitky: 1) zda má právo domáhat se zúžení společného jmění manželů podnikající manžel, který má zároveň příjem z pracovního poměru, a to příjem několikanásobně vyšší, než příjem z podnikatelské činnost a 2) zda je možné žalobu na zúžení společného jmění manželů zamítnout i přesto, že předpoklady pro vyhovění takovému návrhu, požadované zákonným ustanovením jsou splněny, když žaloba na zúžení společného jmění nebyla podána za účelem ochrany nepodnikajícího manžela. Podle § 148 občanského zákoníku, soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti (odst. 1). Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti, nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti (odst. 2). Právo podat návrh na zúžení společného jmění až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti přiznává zákon kterémukoliv z manželů, pokud jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti, nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Ustanovení § 148 odst. 2 občanského zákoníku neumožňuje soudu postupovat jinak, než návrhu na zúžení společného jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, za předpokladu splnění v tomto ustanovení uvedených podmínek, plně vyhovět. Odvolatelkou namítaná možnost zamítnout žalobu na zúžení společného jmění manželů, protože podnikající manžel má rovněž příjem z pracovního poměru a žalobu podal účelově, nikoliv v zájmu ochrany nepodnikajícího manžela, jsou proto právně bezvýznamné. V projednávané věci soud I. stupně správně zhodnotil, že podmínky pro zúžení společného jmění stanovené § 148 odst. 2 občanského zákoníku, tedy že účastníci jsou manželé a jeden z nich získal oprávnění k podnikatelské činnosti, byly splněny. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný včetně navazujícího výroku o nákladech řízení podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1, věta prvá o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalobci přiznal náklady řízení v částce 5.760,- Kč, tj. 4.500,- Kč odměna advokáta podle § 8 za použití § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., 1 x 300,- Kč režijní paušál podle § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/96 Sb. za jeden úkon právní pomoci, tj. účast u jednání odvolacího soudu a 960,- Kč DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu Praha - západ k Nejvyššímu soudu České republiky, dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 9. února 2011 JUDr. Zdeněk Valenta předseda senátu