Bezúplatný převod ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. je převodem nárokového charakteru, který je odlišný od bezúplatného převodu jako dvoustranného právního úkonu, a proto zákonné předkupní právo nájemce dle § 16 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., které je právem třetích osob ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., se uplatní, pokud obec požádá o bezúplatný převod pozemku dle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., tedy zákonné předkupní právo nájemce dle § 16 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb. je přenostním nárokem před nárokem obce žádající o bezúplatný převod pozemku dle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb.

Číslo jednací: 27Co 29/2009 - 156 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Provazníkové a soudkyň JUDr. Dany Kostkové a Mileny Tatíčkové v právní věci žalobkyň a) JUDr. M. CH., b) Ing. M. CH., zast. JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, o určení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 10. září 2008, čj. 14C 18/2008 – 79, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se p o t v r z u j e . Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyním na nákladech odvolacího a dovolacího řízení 37 374 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Radka Jonáše, Ph.D., advokáta O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Kladně (dále „soud I. stupně“) rozsudkem ze dne 10. září 2008, čj. 14C 18/2008-79 výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost uzavřít do tří dnů od právní moci rozsudku se žalobkyněmi smlouvu ve znění v tomto bodě uvedeném, týkající se pozemku parc. č. 217/4 - zahrada v obci a katastrálním území Kyšice, zapsaného na LV 10002 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kladno a výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. února 2009, čj. 27Co 29/2009-117 změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu na určení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobkyněmi kupní smlouvu, týkající se pozemku parc. č. 217/4 v katastrálním území Kyšice, zamítl. Zároveň rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání. Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26.2.2009, čj. 27Co 29/2009-117 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud konstatoval, že předkupní právo podle § 16 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb. má odlišný charakter od předkupního práva podílového spoluvlastníka. Smyslem zmíněného zákonného ustanovení bylo nepochybně to, aby byla osobě se specifickým užívacím vztahem k předmětnému pozemku zajištěna možnost v případě potencionální změny vlastnického práva k tomuto pozemku získat jej s poukazem na předkupní právo. Účel předkupního práva je zde diametrálně odlišný oproti běžnému využití tohoto institutu, neboť spočívá v tom, aby držitel tohoto práva, kterému svědčí nájemní právo k uvedenému pozemku, mohl k nemovitosti přednostně získat vlastnické právo za situace, kdy má dojít k jejímu převodu ze státu na jiný subjekt. Toto předkupní právo má silnější charakter, než „klasické“ předkupní právo podílového spoluvlastníka, a to z toho důvodu, že toto zákonné předkupní právo náleží osobě s právem nájmu k předmětnému pozemku s tím, že tento nájemní vztah nahradil dosavadní právo náhradního užívání a představuje tak silnější právní vztah, než-li nájem „běžný“. Uvedl, že ve smyslu § 5 odst. l zákona č. 95/1999 Sb. platí, že až tehdy, pokud převodu dané nemovitosti nebrání práva třetích osob, mezi než se věcné předkupní právo nepochybně řadí, je možno uvažovat o bezúplatném převodu tohoto pozemku na obec. Interpretací tohoto ustanovení lze tedy dojít k závěru o přednostním právu žalobkyň na převod předmětného pozemku. Nejvyšší soud přisvědčil dovolatelkám, že bezúplatný převod ve smyslu § 5 odst. l zákona č. 95/1999 Sb. je převodem nárokovým a je třeba jej striktně odlišovat od darování. Žalovaný i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu považoval žalobu za nedůvodnou a navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl. Žalobkyně navrhovaly potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odvolací soud vycházel ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně, z nichž vyplývá, že předmětný pozemek je ve vlastnictví státu a že žalovaný tento pozemek spravuje ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. Dne 17.1.2005 požádala o bezúplatný převod předmětného pozemku podle § 5 odst. l zákona č. 95/1999 Sb. obec Kyšice. Přípisem ze dne 14.3.2005 žalovaný doporučil žalobkyním, aby v zájmu právní jistoty všech dotčených subjektů podaly žalobní návrh u soudu k rozhodnutí, zda mají předkupní právo k předmětnému pozemku, neboť žalovaný považoval existenci předkupního práva za spornou. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 2.11.2005, čj. 17C 118/2005-38 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31.3.2006, čj. 27Co 24/2006-62 bylo určeno, že žalobkyně mají zákonné předkupní právo k uvedenému pozemku. Kupní cenu předmětného pozemku ve výši 181 590 Kč učinili účastníci nespornou. Pokud žalovaný vznesl námitku promlčení uplatněného nároku s odůvodněním, že žalobkyně měly podat žalobu na plnění – nahrazení projevu vůle ve lhůtě tří let ode dne, kdy vznikla vůle žalovaného pozemek převést na třetí osobu, tj. od 21.1.2005, když žalobkyně věděly o žádosti obce Kyšice o bezúplatné převedení pozemku do jejího vlastnictví a věděly rovněž, kdy byla podána, tedy žalobu měly podat nejpozději do 21.1.2008, odvolací soud stejně jako soud I. stupně k této námitce nepřihlédl, neboť i v případě, že by byla důvodná, byla by v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. l občanského zákoníku, pokud žalovaný doporučil žalobkyním podat žalobu, na základě které by se najisto postavilo to, že mají předkupní právo a po nabytí právní moci rozsudku, který deklaruje existenci předkupního práva, jednal prostřednictvím Územního pracoviště Beroun, sekce privatizace a sekce správy nemovitostí, téměř tři roky o konkrétních podmínkách převodu. Podle § 16 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb. nájemce má po dobu nájmu předkupní právo k pozemku. Podle § 5 odst. l zákona č. 95/1999 Sb. nebrání-li převodu práva třetích osob, převede Pozemkový fond na základě písemné žádosti obce do jejího vlastnictví zemědělské pozemky v jejím katastrálním území. Odvolací soud vázán závěry Nejvyššího soudu vycházel z toho, že v případě bezúplatného převodu dle § 5 odst. l zákona č. 95/1999 Sb. se jedná o převod nárokového charakteru, který je třeba odlišit od bezúplatného převodu jako dvoustranného právního úkonu a že předkupní právo žalobkyň je právem třetích osob, které brání převodu předmětného pozemku na obec dle § 5 odst. l zákona č. 95/1996 Sb. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně jako nájemci mají přednostní právo na převod předmětného pozemku do svého vlastnictví z titulu předkupního práva podle § 16 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb. před nárokem obce, která žádá o bezúplatný převod uvedeného pozemku podle § 5 odst. l zákona č. 95/1999 Sb. Pokud jde o stanovení ceny pozemku, odvolací soud vycházel z ceny ve výši 181 590 Kč, kterou účastníci učinili nespornou. Odvolací soud proto shodně se soudem I. stupně shledal nárok žalobkyň na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s nimi smlouvu uvedeného znění důvodným. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle §219 o.s.ř. potvrdil. Správným shledal i výrok o nákladech řízení, který odpovídá ustanovení § 142 odst. l o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243d odst. l, § 224 odst. l, § 151 a § 142 odst. l o.s.ř., když v odvolacím a dovolacím řízení úspěšným žalobkyním vznikly náklady spojené s jejich zastoupením v těchto řízeních. Náklady odvolacího řízení představuje odměna advokáta ve výši 8 000 Kč zvýšená při zastupování více osob o 30 % (§ 7 písm. e/, § 10 odst. 3 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a částka odpovídající dani z přidané hodnoty z uvedených částek v požadované výši 2 090 Kč (§ 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o.s.ř.), tedy celkem 13 090 Kč. Náklady dovolacího řízení sestávají z odměny advokáta ve výši 8 000 Kč zvýšené při zastupování více osob o 30 % (§ 7 písm. e/, § 10 odst. 3 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů), režijního paušálu ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), z daně z přidané hodnoty v požadované výši 2 036 Kč (§ 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o.s.ř.) ze soudního poplatku z dovolání ve výši 5 000 Kč, tedy celkem 17 736 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyň za opětovné projednání před odvolacím soudem tvoří odměna advokáta ve výši 8 000 Kč zvýšená při zastupování více osob o 30 % a snížená na 50% při jediném úkonu, tedy na 5 200 Kč (§ 7 písm. e/, § 10 odst. 3, § 18 odst. l a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů), režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a daň z přidané hodnoty v požadované výši 1 048 Kč (§ 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o.s.ř.), tedy celkem 6 548 Kč. Celkové náklady odvolacího a dovolacího řízení činí 37 374 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění platební povinnosti plynou z ustanovení § 149 odst. l a § 160 odst. l o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání z tohoto důvodu lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. V Praze dne 3. února 2011 JUDr. Věra Provazníková předsedkyně senátu