Pozemkovému fondu České republiky vzniká dle § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb. povinnost předložit řádný návrh kupní smlouvy - kdy takovým návrhem je pouze jím podepsaný písemný návrh kupní smlouvy (řádná oferta ve smyslu § 43a občanského zákoníku, jež je způsobilá akceptace dle § 43c občanského zákoníku) nabyvateli pozemku dle § 7 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. až poté, co sám nabyvatel splní povinnosti stanovené mu § 9 odst. 7, § 11 odst. 1 písm. a) – d) zákona č. 95/1999 Sb. Pokud by byl v uvedeném směru nabyvatel nečinný, je Pozemkový fond České republiky oprávněn jej vyzvat ke splnění podmínek stanovených mu § 9 odst. 7, § 11 odst. 1 písm. a) – d) zákona č. 95/1999 Sb. v přiměřené k tomu mu určené lhůtě s poučením, že pokud tak neučiní, ke vzniku povinnosti předložit mu návrh kupní smlouvy (a započetí běhu lhůty) dle § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb. vůbec nedojde a Pozemkový fond České republiky bude jednat s druhým zájemcem v pořadí.

Číslo jednací: 28 Co 379/2009 - 225 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Šebka a soudkyň JUDr. Martiny Štolbové a JUDr. Zdenky Krupové ve věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Jindřichem Šimberským, advokátem, proti žalovanému Pozemkový fond České republiky, o nahrazení projevu vůle – uzavření smlouvy o převodu nemovitosti, o odvolání žalobce a o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově č.j. 6 C 105/2008-137 ze dne 11.12.2008 ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu č.j. 6 C 105/2008-174 ze dne 25.3.2010 t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem se ve výroku B) rozsudku soudu prvního stupně a výroku II. doplňujícího rozsudku, o náhradě nákladů řízení, mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. II. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem ve výroku A) rozsudku soudu prvního stupně a výroku I. doplňujícího rozsudku, ve věci samé, potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Benešově rozsudkem č.j. 6 C 105/2008-137 ze dne 11.12.2008 ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu č.j. 6 C 105/2008-174 ze dne 25.3.2010 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) nahradil projev vůle žalovaného tak, že žalovaný přijímá návrh žalobce na uzavření kupní smlouvy (ve výroku blíže specifikovaného znění) týkající se převodu pozemku ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr parc.č. 139/1 v k.ú. Lešany nad Sázavou a obci Lešany, nově vymezeného geometrickým plánem (blíže ve výroku rozsudku označeným), který je nedílnou součástí rozsudku (dále rovněž „předmětný pozemek“), a to za kupní cenu 10,666.305,- Kč (výrok A/ rozsudku soudu prvního stupně). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 16 566,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok B/ rozsudku soudu prvního stupně). Doplňujícím rozsudkem soud prvního stupně doplnil výrokovou část rozsudku tak, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán, blíže ve výroku označený, (výrok I. doplňujícího rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení spojených s vyhlášením doplňujícího rozsudku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 360,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok II. doplňujícího rozsudku). Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný učinil veřejnou nabídku na prodej předmětného pozemku dle „§ 8“ (správně § 7) zákona č. 95/1999 Sb., kdy o předmětný pozemek požádalo více zájemců (celkem 3 osoby), mezi nimi žalobce. Na základě následné výzvy žalovaného k podání nabídky kupní ceny na převod dle § 7 odst. 4 citovaného zákona žalobce učinil nejvyšší nabídku ve výši 10,666.305,- Kč, druhý zájemce v pořadí (H.H.) ve výši 1,270.000,- Kč a třetí v pořadí (M.Š.) ve výši 1,220.000,- Kč. Žalobce splňuje podmínku nabyvatele zemědělského pozemku dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb. Protože se žalobce umístil při vyhodnocení nabídek kupní ceny na prvním místě, měl právo na to, aby mu podle ustanovení § 11 odst. 3 citovaného zákona žalovaný předložil řádný návrh kupní smlouvy na převod předmětného pozemku s tím, že následně měl žalobce stanovenu lhůtu 45 dnů pro uzavření smlouvy. Tato lhůta se odvíjí vždy od předložení návrhu kupní smlouvy žalovaným, případně od předložení každého nového či dalšího návrhu kupní smlouvy. Žalovaný předkládal žalobci návrhy kupní smlouvy datované 19.11.2007, následně 10.12.2007, 2.1.2008 a poslední čtvrtý návrh datovaný dne 3.3.2008. Od doručení každého z návrhů žalovanému běžela nová lhůta 45 dnů k uzavření kupní smlouvy. Povinností žalovaného bylo předložit právně perfektní návrh kupní smlouvy. Takovými návrhy však prvé dva nebyly. Až třetí a čtvrtý návrh by bylo lze z hlediska jejich určitosti považovat za návrhy řádné; rozhodný pro běh lhůty tedy byl čtvrtý návrh kupní smlouvy datovaný 3.3.2008. V něm poprvé však bylo odkazováno na geometrický plán, jímž byla z pozemku PK parc.č. 139/1 jeho část oddělena a označena jako parc.č. 139/35. Pokud tento čtvrtý návrh kupní smlouvy ze strany žalovaného odkazoval na geometrický plán, musel být nedílnou součástí návrhu kupní smlouvy. To se však nestalo a z tohoto důvodu ani čtvrtý návrh kupní smlouvy, který byl předložen žalobci, nelze považovat za právně perfektní. Z uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že žalobce má právo na uzavření kupní smlouvy ohledně předmětného pozemku se žalovaným, a to za cenu, s níž se umístil první v pořadí při vyhodnocení nabídek kupní ceny. Proto je žaloba na nahrazení projevu vůle žalovaného v tomto směru důvodná. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu. Sodu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci. Žalobce měl postavení osoby dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., kdy na základě vyhodnocení nabídek kupní ceny za převod předmětného pozemku mu bylo zasláno sdělení (výzva) k uzavření kupní smlouvy dle citovaného zákona. Dle „mnohaleté praxe a vnitřních předpisů“, kterými se žalovaný při veřejných soutěžích řídí, je jedním z mnoha pravidel a neopomenutelnou podmínkou zaplacení stanovené části kupní ceny ještě před podpisem kupní smlouvy, a to do 7 dnů před jejím podpisem. Na opětovné žádosti žalobce byl návrh kupní smlouvy několikrát předěláván, ať již z důvodu finanční částky, která měla být žalobcem splacena před podpisem, nebo formy splácení kupní ceny. Žalobce se snažil neustálými a neopodstatněnými námitkami oddálit zaplacení kupní ceny a zaplacení nebyl schopen; i přesto mu žalovaný vycházel vstříc. Postup žalobce v podobě podání žaloby, návrhu na nařízení předběžného opatření i jeho postup v souvislosti s pokusy o uzavření předmětné kupní smlouvy považuje žalovaný za ryze účelový. Žalovaný dával žalobci opakované možnosti úpravy kupní smlouvy a její uzavření neprotahoval. Dle žalovaného z jeho strany nedošlo při předkládání návrhů kupních smluv k pochybení. Prodej předmětného pozemku byl realizován dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., nikoli dle § 8 citovaného zákona, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně. Návrh obsahu kupní smlouvy v žalobě je v rozporu se zákonem č. 95/1999 Sb. Soud zde nerespektoval zejména ustanovení § 9 odst. 7 citovaného zákona, kdy kupující je při prodeji dle § 7 povinen uhradit 10% z minimální kupní ceny včetně částky nabídnuté nad minimální cenu. Místo toho je v obsahu kupní smlouvy uvedeno, že bude uhrazena jednorázově do 15 dnů ode dne účinnosti smlouvy. Splnění dalších podmínek § 7 citovaného zákona se soud prvního stupně také nezabýval. Jedině při jejich splnění, které musí být před soudem prokázáno, může být nahrazena vůle prodávajícího. Žalovaný proto navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to v rozsahu jeho výroku o náhradě nákladů řízení, podal včasné odvolání i žalobce. Namítá nesprávný způsob výpočtu náhrady nákladů řízení, když soud ji sice správně přiznal plně procesně úspěšnému žalobci, avšak nesprávně vyšel při výpočtu odměny zástupce ze stanovení základu věci. Namístě je vyjít z toho, že předmětem řízení je penězi ocenitelné plnění, když předmětný pozemek, ohledně kterého se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle ze strany žalovaného, má přesně vyčíslenou cenu, představovanou kupní cenou, za niž jej žalobce vysoutěžil. Poukazuje na ustanovení § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. Uvádí, že použití ustanovení § 7 písm. e) citované vyhlášky pro stanovení odměny zástupce je vyloučeno návětím uvedeného ustanovení, jež jeho aplikaci podmiňuje tím, že není možné stanovit sazbu odměny podle § 3 až § 6 citované vyhlášky. V dané věci přitom lze sazbu odměny stanovit podle § 3 citované vyhlášky, když předmětem řízení je penězi ocenitelné plnění a je i známa cena tohoto plnění. Předmětem řízení je nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu o převodu nemovitosti za kupní cenu ve výši 10,666.305,- Kč; v tomto směru je uvedenou částku třeba považovat za základ věci pro stanovení sazby odměny dle § 3 citované vyhlášky. Soud prvního stupně nákladový výrok nedostatečně odůvodnil. Navrhl proto rozsudek soudu prvního stupně v jeho nákladových výrocích v uvedeném rozsahu, co do výše přiznané náhrady nákladů řízení, změnit. Ve výrocích ve věci samé žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Ztotožnil se zde s jeho závěry, zdůraznil, že se zúčastnil veřejné nabídky žalovaného na prodej pozemku postupem dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., na základě podání nejvyšší nabídky kupní ceny mu vzniklo právo na uzavření kupní smlouvy o převodu předmětného pozemku. Dle § 11 odst. 3 citovaného zákona byl žalovaný povinen předložit žalobci bez zbytečného odkladu právně perfektní návrh kupní smlouvy, od jeho doručení by žalobci běžela lhůta 45 dnů k uzavření kupní smlouvy. Návrhy kupních smluv předkládané žalovaným žalobci však opakovaně trpěly zásadními nedostatky, pro něž je nelze považovat za řádné návrhy kupních smluv. Pokud pak již byl doručen řádný návrh kupní smlouvy, žalovaný jej následně odvolal tím, že žalobci zaslal zcela nový návrh kupní smlouvy, který ale opět nesplňoval zákonné požadavky řádného návrhu. Dovozuje, že evidentní snahou některých pracovníků příslušného územního pracoviště žalovaného bylo znemožnit žalobci uzavřít předmětnou kupní smlouvu. Žalobci nelze přičítat k tíži, že při tak zásadním právním úkonu, za tak vysokou kupní cenu, vyžadoval, aby návrh kupní smlouvy ze strany žalovaného splňoval všechny zákonné náležitosti a do důsledku hájil svá práva. Žalobcem požadované úpravy žalovaným předkládaných návrhů byly v souladu se zákonem a žalovaný je byl povinen provést, neboť jinak jeho návrhy nesplňovaly zákonné parametry. Dle § 9 odst. 7 citovaného zákona je žalobce povinen uhradit před podpisem kupní smlouvy zálohu na kupní cenu ve výši tam stanovené; žalovaný podle svých „interních předpisů a letité praxe“ vykládá uvedené ustanovení tak, že dikcí „před podpisem kupní smlouvy“ rozumí lhůtu 7 dnů. Takové interní předpisy, tím méně letitá praxe žalovaného, však nejsou obecně právně závazné a nemají přednost před zákonem a nemohou zavazovat žalobce. Žalobce měl přislíbeny finanční prostředky – úvěr u banky na úhradu kupní ceny, tedy i požadované zálohy kupní ceny. Žalobce i úvěrující banka však logicky neuvolnili finanční prostředky do té doby, než by žalobce obdržel právně perfektní návrh kupní smlouvy, kterým by byl žalovaný ze zákona vázán, a než by mu byl sdělen termín, kdy se může k podpisu kupní smlouvy na příslušné pracoviště žalovaného dostavit. K tomu však nikdy nedošlo, neboť žalovaný výslovně odmítl s žalobcem o uzavření kupní smlouvy dále jednat a připravoval se na jednání s osobou, která se se svou nabídkou na odkup předmětného pozemku umístila až na druhém místě v pořadí. Za situace, kdy žalobce oznámil žalovanému, že si z vlastní iniciativy sám doplnil návrh kupní smlouvy o geometrický plán, tudíž již konečně disponuje řádným návrhem a je připraven uzavřít předmětnou kupní smlouvu, žalovaný již takový postup odmítl, ačkoli k tomu nebyl oprávněn. Proto byl žalobce nucen podat žalobu. V situaci, kdy nemá řádný návrh kupní smlouvy ze strany žalovaného a je nucen se domáhat svého práva na uzavření kupní smlouvy žalobou, nemá ani reálnou možnost složit kupní cenu, byť v rozsahu žalovaným požadované zálohy. Žalovaný akceptuje, a tomu odpovídá i změna jeho žaloby provedená v řízení před soudem prvního stupně, že soutěžil o „zmenšený pozemek“, tedy pozemek PK parc.č. 139/1 bez oddělené části - parc.č. 139/5 dle geometrického plánu, a že právě takový pozemek vysoutěžil za nabídnutou kupní cenu 10,666.305,- Kč. Žalovaný nedodržel povinnost předložit mu řádný návrh kupní smlouvy, když namísto takového řádného návrhu mu byl posílán vždy pouze nepodepsaný koncept kupní smlouvy. Tato praxe žalovaného neodpovídá zákonu. Žalobce si poslední návrh kupní smlouvy zkompletoval až 10.3.2007, kdy si opatřil předmětný geometrický plán, z něhož vyplývala konečná rozloha a tvar předmětného pozemku (bez odděleného pozemku parc.č. 139/35). Až tím se mu dostalo řádného návrhu kupní smlouvy. Až od tohoto okamžiku mu běžela 45 denní lhůta k přijetí návrhu. Dále žalobce zdůraznil, že v průběhu odvolacího řízení splnil všechny soudem požadované podmínky pro vyhovění žalobě, když složil zálohu kupní ceny dle § 9 odst. 7 zákona č. 95/1999 Sb. tak, že složil celou nabídnutou kupní cenu na účet žalovaného; splnil i všechny podmínky uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 citovaného zákona. V daném řízení jde o nahrazení projevu vůle ze strany žalovaného, kdy k uzavření navrhované kupní smlouvy dojde až právní moci rozsudku. Je zde proto dán legální procesní prostor k tomu, aby žalobce mohl splnit případné chybějící podmínky pro takové nahrazení projevu vůle i v průběhu řízení. Zdůraznil rovněž, že žalovanému se v důsledku jím nabídnuté kupní ceny dostane sedminásobně více, než-li nabídl druhý zájemce v pořadí. Pokud by pak žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, jednalo by se v podstatě o další „trest“, již několikátý. Žalobce musel podstoupit dlouhé soudní řízení, musel podat návrh na nařízení předběžného opatření a složit jistotu, žalovaný svou povinnost předložit řádný návrh kupní smlouvy vůbec nesplnil. Přitom předložení řádného návrhu kupní smlouvy má význam pro zájemce i z toho důvodu, aby si byl schopen předem opatřit prostředky na složení zálohy kupní ceny v zákonem požadované výši. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a shledal odvolání žalovaného ve věci samé a odvolání žalobce v rozsahu výroků o náhradě nákladů řízení nedůvodnými; odvolání žalovaného v rozsahu nákladových výroků pak důvodným. Žalovaný obsahově uplatnil odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do závěru, že žalobce má právo na předložení řádného návrhu kupní smlouvy ohledně převodu předmětného pozemku za jím nabídnutou kupní cenu, tedy že dosud neproběhla marně lhůta 45 dnů stanovená ustanovením § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb., a že obsah kupní smlouvy, ohledně které se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného, je v souladu se zákonem č. 95/1999 Sb. co do podmínek splacení kupní ceny. Žalobce pak namítá dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. nesprávné právní posouzení věci ohledně stanovení výše náhrady nákladů řízení, co do závěru, co je základem pro výpočet odměny zástupce, tedy zda předmětem řízení je či není penězi ocenitelné plnění. Odvolací soud uzavřel (poté, co zopakoval dokazování v podstatném rozsahu dle ustanovení § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.), že soud prvního stupně v řízení z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, že žalobce požádal dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. o převod předmětného pozemku, následně byl žalovaným vyzván k podání nabídky kupní ceny dle § 7 odst. 4 citovaného zákona. Ve vyhodnocení nabídek kupní ceny se umístil na prvním místě, když za převod předmětného pozemku nabídl kupní cenu 10,666.305,- Kč, druhý zájemce v pořadí H.H. nabídl kupní cenu 1,270.000,- Kč a třetí v pořadí M.Š. kupní cenu 1,220.000,- Kč (viz protokol z vyhodnocení výzvy žalovaného ze dne 10.10.2007). Správně zjistil, že následně žalovaný zasílal žalobci písemné návrhy kupních smluv na převod předmětného pozemku za uvedenou kupní cenu 10,666.305,- Kč, a to návrhy datované dnem 19.11.2007, 10.12.2007, 2.1.2008, 3.3.2008. Ani jedno z těchto písemných vyhotovení návrhů kupních smluv nebylo ze strany žalovaného podepsáno. V prvých třech návrzích byl předmět převodu označen jako pozemek ve zjednodušené evidenci – pozemkový katastr p.č. 139/1 k.ú. Lešany nad Sázavou, obec Lešany. Až v nepodepsaném návrhu kupní smlouvy ze dne 3.3.2008 byl předmět převodu označen jako pozemek ve zjednodušené evidenci – pozemkový katastr parc.č. 139/1 o výměře 138253 m2 „dle GP č. 259-170/2006 (bez ppč. 139/35 v k.ú. Lešany)“, v k.ú. Lešany nad Sázavou, obec Lešany. Ke každému z takto zasílaných nepodepsaných písemných návrhů kupních smluv ze strany žalovaného byl připojen průvodní dopis, v němž byl žalobce vyzýván, aby se v konkrétně stanovený den a čas dostavil na územní pracoviště žalovaného k podpisu kupní smlouvy s tím, že podmínkou uzavření kupní smlouvy je zaplacení stanovené části kupní ceny ve výši 9,935.478,- Kč nejpozději 7 dní před uzavřením kupní smlouvy na označený účet, a doložení toho, že žalobce - a) není v prodlení s plněním svého dluhu vůči Pozemkovému fondu – potvrzení vyhotovení PF ČR při podpisu smlouvy, b) není v prodlení s plněním svého dluhu vůči ČR za privatizovaný majetek, který byl na žalobce převeden na základě rozhodnutí o privatizaci (potvrzení vydává MF ČR) – o potvrzení MF ČR za žalobce požádá Pozemkový fond, potvrzení bude zasláno přímo na pracoviště žalovaného, kde bude žalobce podepisovat smlouvu. V případě, že žalobce bude dlužníkem, bude potvrzení zasláno přímo žalobci, c) nemá daňový nedoplatek u správce daně příslušného pro správu daně z příjmu, d) nedluží pojistné na sociálním zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; s tím, že potvrzení ad c), d) je žalobce povinen předložit při podpisu smlouvy a nesmí být starší 3 měsíců (viz průvodní dopisy). Správně zjistil, že žalobce měl připomínky k takto zaslaným návrhům kupních smluv týkající se nejprve navrhovaného způsobu placení kupní ceny ve splátkách a výtky k formulační stránce smlouvy, posléze ke v průvodních dopisech stanoveným termínům pro dostavení se k uzavření smlouvy, nerespektujícím 45 denní lhůtu stanovenou v § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb. Zaslané návrhy smluv žalobce proto žalovanému vracel. Za řádný návrh smlouvy považoval návrh datovaný 2.1.2008, který převzal uvedeného dne, kdy však i zde namítal, že stanovená lhůta k uzavření takové kupní smlouvy neodpovídá zákonu. Následně žalovaný žalobci doručil další (poslední) návrh kupní smlouvy datovaný 3.3.2008, kde byl předmětný pozemek poprvé označen odkazem na geometrický plán a vyzval žalobce, ať se dostaví k podpisu dne 3.3.2008 v 10.00 hodin na územní pracoviště žalovaného. Na tento návrh žalobce reagoval tak, že geometrický plán dosud není evidován v katastru nemovitostí a že s ním není seznámen; uvedený návrh kupní smlouvy nepovažuje za řádný a zákonná lhůta k uzavření kupní smlouvy mu dosud běžet nepočala (viz dopis žalobce ze dne 11.2.2008), žalovaný mu následně dopisem ze dne 3.3.2008 sdělil, že v původních návrzích kupní smlouvy žalovaný opomněl citovat předmětný geometrický plán, což však nemá vliv na výši kupní ceny a na výměru převáděného pozemku, když ve veřejné nabídce pozemku byl předmětný pozemek uveden dle výměry vycházející z geometrického plánu, o kteréžto skutečnosti žalobce věděl již od počátku zveřejnění nabídky. Správně soud prvního stupně zjistil, že obsahem veřejné nabídky žalovaného byl předmětný pozemek, tedy pozemek PK parc.č. 139/1 o výměře 138.253 m2, již bez oddělené části parc.č. 139/35 citovaným geometrickým plánem, který však v té době ještě nebyl promítnut do katastru nemovitostí. Předmětný geometrický plán však nebyl připojen ani k jednomu z návrhů kupních smluv ze strany žalovaného, tedy ani k návrhu datovanému 3.3.2008, který v rámci označení převáděného pozemku poprvé geometrický plán zmiňuje. Žalovaný dopisem z 3.3.2008 žalobci sdělil, že mezní datum pro uzavření kupní smlouvy je den 20.3.2008, když lhůta 45 dnů počíná běžet od převzetí posledního návrhu kupní smlouvy žalobcem, tj. od 4.2.2008. Do uvedeného data k uzavření kupní smlouvy účastníky nedošlo, po datu 20.3.2008 žalovaný její uzavření s žalobcem již odmítal. O tom, že předmětem veřejné nabídky byl předmětný pozemek, tedy již bez oddělené části parc.č. 139/35, svědčí i obsah veřejné nabídky zveřejněné žalovaným, kde je pozemek uveden již v menší výměře, tedy bez oddělené části parc.č. 139/35. V katastru nemovitostí však byl pozemek PK parc.č. 139/1 evidován v původní výměře 147.765 m2. Uvedený závěr o vědomosti žalobce, co je předmětem nabízeného převodu, svědčí i obsah znaleckého posudku znalce Ladislava Touly ze dne 15.2.2007, č. 443/08/2007/79, který byl podkladem pro stanovení minimální kupní ceny nabízeného pozemku dle § 9 zákona č. 95/1999 Sb. a v němž je jako podklad pro vypracování posudku uveden mimo jiné i předmětný geometrický plán, oddělující parc.č. 139/35, a výměra nabízeného pozemku je zde uvedena ve správné výši 138.253 m2. Tento závěr pak vyplývá i z potvrzení H. H. a M. Š., že při veřejné nabídce pozemků dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. uveřejněné dne 17.8.2007 byly na územním pracovišti žalovaného volně k nahlédnutí mapové podklady a ostatní dokumenty, kdy spolu s přihláškou obdrželi zájemci i kopii snímku katastrální mapy a též i kopii geometrického plánu týkajícího se oddělení parc.č. 139/35. Předmětný pozemek se správnou (menší) výměrou byl takto zveřejněn i v internetové databázi žalovaného. Žalobce rovněž v podané žádosti o převod pozemku vyplnil správnou výměru 138.253 m2 (viz žádost podaná žalovanému dne 17.9.2007). Správně rovněž soud prvního stupně zjistil, že žalobce byl a stále je státním občanem České republiky. Mezi účastníky bylo nesporné (shodně tvrdili), že žalobce v době veřejné nabídky a podání žádosti o převod předmětného pozemku vlastnil nejméně 10 ha zemědělské půdy v katastrálním území obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náleží předmětný pozemek; měl tedy ohledně něj postavení osoby dle § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 95/1999 Sb. (§ 120 odst. 4 o.s.ř.). Mezi účastníky bylo dále nesporné (shodně tvrdili), že potvrzení uvedená v § 11 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 95/1999 Sb. měl obstarat pro žalobce přímo žalovaný a že žalovaný proto nikdy žalobce nevyzval k jejich předložení. Odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 odst. 1, 4 o.s.ř. a zjistil z potvrzení Finančního úřadu Benešov ze dne 30.1.2008 a ze dne 6.12.2010, že k uvedeným datům žalobce neměl u správce daně žádný nedoplatek na dani z příjmu fyzických osob, dani darovací a dani z nemovitostí. Z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Benešov ze dne 1.2.2008 a ze dne 26.11.2010 odvolací soud zjistil, že k uvedeným datům neměl žalobce žádné splatné závazky na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na penále. Z potvrzení Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ze dne 1.2.2008 a ze dne 26.11.2010 odvolací soud zjistil, že žalobce k uvedeným datům byl evidován jako pojištěnec této zdravotní pojišťovny a neměl evidován žádný splatný nedoplatek pojistného ani penále. Z příkazu k úhradě České spořitelně a.s. a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 o.s.ř.) odvolací soud zjistil, že dne 7.1.2001 žalobce zadal České spořitelně a.s. příkaz k úhradě částky 10,666.305,- Kč na vrub svého účtu č. 2227995013/0800, ve prospěch účtu žalovaného č. 1000315402/3500; tato platba byla žalovanému na jeho účet připsána. Shora zjištěný skutkový stav je dostatečný pro právní posouzení věci. Ve vztahu k právnímu posouzení věci soud prvního stupně správně vyšel z toho, že žalobce v postavení osoby uvedené v § 4 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 95/1999 Sb. požádal žalovaného (na základě jeho předchozí veřejné nabídky) o převod předmětného pozemku; protože zájemců o převod bylo více, došlo k výzvě žalovaného zájemcům k podání nabídek na kupní cenu ve smyslu ustanovení § 7 odst. 9 citovaného zákona. Následně bylo vyhodnoceno pořadí zájemců podle výše nabídnuté kupní ceny tak, že na prvním místě se umístil žalobce s nabídnutou kupní cenou 10,666.305,- Kč. Při právním posouzení věci dále nutno vyjít z ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., podle kterého kupní smlouvu nebo smlouvu o převodu zemědělských pozemků uzavře Pozemkový fond pouze s osobou, která za a) není v prodlení s plněním svého dluhu vůči Pozemkovému fondu, b) prokáže potvrzení ne starším než 3 měsíce, že není v prodlení s plněním svého dluhu vůči České republice za privatizovaný majetek, který byl na ni převeden na základě rozhodnutí o privatizaci, c) prokáže potvrzením ne starším 3 měsíce, že nemá daňový nedoplatek u správce daně příslušného pro správu její daně z příjmu; za daňový nedoplatek pro účely tohoto zákona se nepovažuje částka daňového nedoplatku, který byl rozhodnutím správce daně posečkán nebo byla povolena úhrada ve splátkách, d) prokáže potvrzením ne starším 3 měsíců, že nedluží pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Příslušná správa sociálního zabezpečení je povinna toto potvrzení na žádost vydat. Dle odst. 3 citovaného ustanovení Pozemkový fond předloží nabyvateli návrh kupní smlouvy nebo smlouvy o převodu zemědělských pozemků bez zbytečného odkladu. Pokud nabyvatel smlouvu neuzavře do 45 dnů od převzetí návrhu smlouvy nebo od jeho doručení do vlastních rukou na adresu uvedenou nabyvatelem, není Pozemkový fond tímto návrhem vázán. Pro účely tohoto zákona se použití ustanovení zvláštního předpisu o doručování do vlastních rukou přiměřeně. Dle § 9 odst. 7 písm. b) citovaného zákona kupující je povinen před uzavřením kupní smlouvy uhradit prodávajícímu na úhradu kupní ceny zálohu ve výši průměrné roční splátky, nejvýše však ve výši 10% z minimální kupní ceny včetně částky nabídnuté nad minimální cenu při prodeji podle § 6 a § 7 citovaného zákona. Z citovaných zákonných ustanovení nutno dovodit, že žalovaný byl povinen žalobci předložit řádný návrh kupní smlouvy až poté, co by žalobce splnil podmínky uvedené v § 9 odst. 7, § 11 odst. 1 písm. a) – d) citovaného zákona. Až při splnění uvedených podmínek totiž žalovaný je povinen předložit řádný návrh kupní smlouvy, kterým je však toliko návrh odpovídající obecným ustanovením § 43a občanského zákoníku, v písemné formě dle § 46 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Takovým písemným návrhem kupní smlouvy, který by byl při splnění daných podmínek žalovaný žalobci povinen předložit, by tedy byl jen návrh žalovaným podepsaný. Takový návrh ze strany žalovaného přitom dosud předložen nebyl, když ani jeden „z návrhů“ kupních smluv nebyl ze strany žalovaného podepsán. Šlo pouze o jakési koncepty kupních smluv, se současnou výzvou žalobci, aby se dostavil k uzavření samotné kupní smlouvy na územní pracoviště žalovaného. Takový postup však obecně nelze považovat za předložení řádného návrhu kupní smlouvy dle § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb., když takovým návrhem by byl pouze žalovaným podepsaný písemný návrh kupní smlouvy (řádná oferta ve smyslu § 43a občanského zákoníku), jenž by žalobce mohl bez dalšího přijmout (provést akceptaci dle § 43c občanského zákoníku); tím by došlo k uzavření smlouvy ve smyslu § 44 odst. 1 občanského zákoníku. Lze tedy uzavřít, že žalovaný žalobci dosud nepředložil řádný návrh kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb., a proto ani nemohla začít běžet lhůta 45 dnů uvedená v citovaném zákonném ustanovení, po jejímž uplynutí by již žalovaný ve vztahu k žalobci nebyl svým návrhem na uzavření kupní smlouvy vázán, a mohl by navrhnout uzavření kupní smlouvy druhému v pořadí umístněnému zájemci o převod pozemku. Současně však nutno zohlednit to, že žalovanému vzniká povinnost předložit takový řádný návrh kupní smlouvy žalobci až poté (jak shora uvedeno), co sám žalobce (budoucí nabyvatel) splní povinnosti stanovené mu § 9 odst. 7, § 11 odst. 1 písm. a) – d) zákona č. 95/1999 Sb. Jinými slovy, pro vznik nároku žalobce, aby mu žalovaný předložil shora popsaný řádný návrh kupní smlouvy (nároku na uzavření kupní smlouvy), bylo zapotřebí, aby sám splnil tyto uvedené povinnosti. Pokud by byl v uvedeném směru žalobce nečinný, byl žalovaný oprávněn žalobce vyzvat ke splnění podmínek stanovených mu § 9 odst. 7, § 11 odst. 1 písm. a) – d) zákona č. 95/1999 Sb. v přiměřené k tomu mu určené lhůtě; s poučením, že pokud tak neučiní, ke vzniku povinnosti předložit mu návrh kupní smlouvy (a započetí běhu lhůty) dle § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb. vůbec nedojde a žalovaný bude jednat s druhým zájemcem v pořadí. Takto však žalovaný nepostupoval, žalobce v uvedeném směru nevyzval – proto byl žalobce stále oprávněn uvedené podmínky splnit a založit si tak vznik nároku na předložení návrhu kupní smlouvy. K tomu přitom ze strany žalobce došlo až v průběhu odvolacího řízení, jak shora uvedeno, kdy žalobce uhradil plně kupní cenu předmětného pozemku (splnil tedy povinnost uvedenou v § 9 odst. 7 písm. b/ zákona č. 95/1999 Sb.) a předložil potvrzení uvedená v § 11 odst. 1 písm. c), d) zákona č. 95/1999 Sb. Pokud jde o potvrzení uvedené v § 11 odst. 1 písm. a) citovaného zákona (potvrzení, že není v prodlení s plněním svého dluhu vůči samému žalovanému), účastníci učinili shodné tvrzení (§ 120 odst. 4 o.s.ř.), že v takovém prodlení žalobce vůči žalovanému není. Pokud jde o potvrzení uvedené v § 11 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, odvolací soud zde vyšel z toho, že žalovaný po žalobci předložení takového potvrzení nežádal s tím, že si existenci tohoto potvrzení zajistí sám; současně žalovaný byl při jednání odvolacího soudu poučen, co tvrdí v tom směru, zda žalobce privatizoval nějaký majetek a zda v takovém případě je či není v prodlení s plněním svého dluhu vůči České republice za takový privatizovaný majetek, který byl na něj převeden na základě rozhodnutí o privatizaci. Žalovaný v tomto směru žádná rozhodná tvrzení nedoplnil; nutno tedy za shora uvedené situace vycházet z toho, že i tato zákonná podmínka pro vznik nároku žalobce na předložení návrhu kupní smlouvy ze strany žalovaného je splněna. Žalobci tak až v průběhu odvolacího řízení vznikl nárok na to, aby mu žalovaný předložil řádný návrh kupní smlouvy na převod předmětného pozemku za kupní cenu 10,666,305,- Kč podle § 43a občanského zákoníku. Protože tak žalovaný ke dni rozhodování odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) neučinil, je žaloba žalobce důvodná - žalobce má nárok na nahrazení projevu vůle žalovaného v uvedeném směru rozsudkem soudu. Současně však proto nutno uzavřít, že žaloba byla podána žalobcem dne 9.5.2008 soudu prvního stupně předčasně, když k uvedenému okamžiku (ještě) nárok žalobci na předložení řádného návrhu kupní smlouvy na převod předmětného pozemku za kupní cenu 10,666.305,- Kč ze strany žalovaného nevznikl. To, že praxe žalovaného je fakticky jiná, tedy že žalovaný zasílá nabyvatelům pozemků nepodepsané koncepty kupních smluv s výzvou, aby se v konkrétní den dostavili k samotnému uzavření kupní smlouvy (ze strany obou smluvních stran) a že žádá složení příslušné zálohy kupní ceny 7 dní před takovým podpisem kupní smlouvy (ačkoli zákon stanoví toliko povinnost složit takovou zálohu před podpisem - § 9 odst. 7 citovaného zákona), není se shora uvedenými zákonnými ustanoveními beze zbytku v souladu. Pokud však i za takto nastavených pravidel dojde k uzavření příslušných smluv o převodu pozemku (takto nastavená pravidla jsou nabyvateli „dobrovolně“ akceptována), nepůsobí to neplatnost takové smlouvy. Nejde zde však o zcela přesné dodržení postupu, který by z citovaných zákonných ustanovení měl dle odvolacího soudu vyplývat. Obsah smlouvy o převodu předmětného pozemku, ohledně které má být projev vůle žalovaného nahrazen rozsudkem, vymezený žalobou, splňuje obecné náležitosti stanovené pro obsah kupní smlouvy ustanoveními §§ 588 a násl. občanského zákoníku, § 44 odst. 1, 2 občanského zákoníku, jakož i zvláštní náležitosti stanovené zákonem č. 95/1999 Sb. Za situace, kdy žalobce již složil celou kupní cenu, je námitka žalovaného, že v obsahu kupní smlouvy je uvedena povinnost žalobce zaplatit celou kupní cenu až do 15 dnů od jejího uzavření v rozporu se zákonem (jeho § 9 odst. 7), nadále již nevýznamná. Rovněž za popsané situace není třeba zabývat se ani řešením otázky, jaká by měla být minimální výše zálohy na kupní cenu dle § 9 odst. 7 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. v konkrétní věci (řešení výkladu ustanovení § 9 odst. 7 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. v jeho části „včetně částky nabídnuté nad minimální cenu“). Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně je ve výrocích A/ rozsudku a I. doplňujícího rozsudku, ve věci samé, věcně správný, a proto jej v tomto rozsahu podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Soud prvního stupně správně stanovil, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán, vymezující předmětný pozemek v převáděném rozsahu (bez geometrickým plánem odděleného pozemku parc.č. 139/35), který dosud nebyl promítnut v katastru nemovitostí. Odvolací soud však změnil podle § 220 odst. 3 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v jeho nákladových výrocích. Zohlednit zde nutno shora uvedenou okolnost, že žaloba byla podána předčasně, když v době zahájení řízení podáním žaloby žalobcem (§ 82 odst. 1 o.s.ř.) zde ještě nárok žalobce na předložení řádného návrhu kupní smlouvy ze strany žalovaného, jak shora uvedeno, dán nebyl. Dle § 143 o.s.ř. přitom platí, že žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chování nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Nutno dovodit, že žalovaný takovou příčinu k zahájení předmětného řízení nezavdal, když v době jeho zahájení ještě nárok žalobce na předložení řádného návrhu kupní smlouvy ze strany žalovaného (a tím případně i nárok na nahrazení projevu vůle ze strany žalovaného v uvedeném směru) dán nebyl. Proto právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně z uvedeného důvodu svědčí dle § 224 odst. 2 o.s.ř., § 143 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. žalovanému; tomu však žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, ostatně se jich vzdal, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném rozsahu změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Ze shodných důvodů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 143 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. i o náhradě nákladů odvolacího řízení, když ke splnění podmínek pro vyhovění žalobě došlo až v jeho průběhu. V takovém případě má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení rovněž žalovaný; ten se tohoto práva vzdal, ostatně mu ani žádné účelně vynaložené náklady odvolacího řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. K problematice náhrady nákladů řízení odvolací soud ještě uvádí, že pomocí aplikace § 150 o.s.ř. nelze právo účastníka na náhradu nákladů řízení založit, takové právo, které by zde jinak bylo ve vztahu k určitému účastníku dáno (při aplikaci principů náhrady nákladů řízení zakotvených v ustanoveních §§ 142, 143, 144 či 146 o.s.ř.), lze za použití tohoto ustanovení toliko odepřít (nepřiznat). Aplikace § 150 o.s.ř. má navíc být postupem soudu výjimečným, a jako takové by mělo být citované ustanovení vykládáno restriktivně. Takový případ ve vztahu k žalobci dán proto ani není, když žalobce právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, jak shora uvedeno, dáno nemá; naopak ho má bez dalšího založeno žalovaný. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 27. ledna 2011 JUDr. Roman Šebek,v.r. předseda senátu