Při stanovení obvyklé ceny je třeba vyjít ze stavebně technického stavu oceňované nemovitosti ke dni zániku SJM (BSM) a oproti tomu ze stavu okolí nemovitosti (z polohy nemovitosti) v době, kdy je soudem rozhodováno o vypořádání SJM (BSM)

Číslo jednací: 28 Co 505/2010 - 946 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Šebka, PhD. a soudců JUDr. Zdenky Krupové a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně Mgr. Jany Kouřimské, bytem Velké Přílepy 142, zastoupené JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 57, 150 00 Praha 5 - Malá Strana, proti žalovanému Ing. Antonínu Kouřimskému, bytem Spěšného 1614, 252 63 Roztoky nad Vltavou, zastoupenému JUDr. Jiřím Benešem, advokátem se sídlem Vodičkova 699/30, 110 00 Praha 1, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 19.5.2010, č.j. 3 C 309/1998-903, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. mění tak, že žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice - na účet Okresního soudu Praha - západ soudní poplatek 200.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a dále se mění ve výroku III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3,438.795,50 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. III. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit České republice - na účet Krajského soudu v Praze na nákladech řízení každý částku 888,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 108.700,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 19.5.2010, č.j. 3 C 309/1998-903 výrokem I. přikázal ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví (dále jen BSM) do vlastnictví žalovaného nemovitosti v tomto výroku specifikované, částku 23.000,- Kč jako výtěžek z prodeje osobního automobilu Škoda 105L a garážová vrata, malý motocykl a částku 5.000,- Kč jako výtěžek z prodeje dvou automobilů Praga Lady. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost doplatit půjčku u České spořitelny, a.s., číslo půjčky 61-674574-1 ve výši 100.937,- Kč. Výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3,438.795,50 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem IV. uložil žalobkyni a žalovanému každému zaplatit na účet Okresního soudu Praha - západ částku 44.628,90 Kč. Výrokem V. uložil žalobkyni a žalovanému povinnost zaplatit na účet Okresního soudu Praha - západ společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 209.356,- Kč. Výrokem VI. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně (dále jen soud I. stupně) ze zjištění, že účastníci jsou bývalí manželé, kteří se dohodli o vypořádání BSM pokud jde o většinu movitých věcí a nedohodli se o vypořádání ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně uvedených nemovitostí a movitých věcí a o vypořádání žalovaným tvrzených investic z majetku v BSM do výlučného vlastnictví žalobkyně a z výlučného vlastnictví žalovaného do BSM. Předmětem neshody mezi účastníky je i historický hasičský automobil, který soud I. stupně do masy BSM nezařadil. Soud I. stupně po zjištění obvyklé ceny nemovitostí uvedených ve výroku I. jeho rozsudku, o které má od počátku řízení zájem žalovaný, přikázal tyto nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného a stejně tak přikázal do jeho výlučného vlastnictví výtěžky z prodeje automobilů uvedených ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně, které žalovaný po rozvodu manželství účastníků se souhlasem žalobkyně prodal a nebo za ně získal jiné movité věci a ty má nepřetržitě v držení. U hasičského automobilu soud I. stupně uzavřel, že byl vždy výlučným vlastnictvím žalovaného a není tak předmětem BSM. Tvrzené investice z BSM do výlučného majetku žalobkyně (rekreační chata v Lukově) dle soudu I. stupně žalovaný neprokázal a k investicím spočívajícím v jeho osobní fyzické práci nelze při vypořádání BSM přihlížet. Tvrzené vnosy žalovaného do BSM (do stavby domu v Roztokách) soud I. stupně posoudil jako dar od rodičů žalovaného oběma účastníkům řízení a při vypořádání k nim nepřihlédl. Protože žalovaný od rozvodu manželství účastníků splácí půjčku uvedenou ve výroku II. rozsudku soudu I. stupně a tato půjčka se váže k pořízení domu v Roztokách, který je žalovanému přikazován do výlučného vlastnictví, uložil soud I. stupně žalovanému povinnost tuto půjčku doplatit. Z hodnoty aktiv a pasiv BSM matematickým výpočtem soud I. stupně dospěl k částce 3,438.795,50 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vyplatit na vyrovnání jejího podílu do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně jen do výroku o splatnosti vypořádacího podílu (výrok III.) a do výroku V. Z tvrzení žalovaného vyplývá, že nemá jiná aktiva pro splnění tak vysokého dluhu a za této situace by se pohledávka žalobkyně v důsledku volného nakládání žalovaného po dobu 6 měsíců s nemovitostmi v Roztokách nad Vltavou mohla stát nedobytnou. Má-li žalovaný prostředky k výplatě zajištěny, je dlouhá lhůta k plnění zbytečná. Pokud žalovaný jiné zdroje nemá a bude muset nemovitosti v Roztokách nad Vltavou prodat, pak jedině krátká lhůta k plnění zajistí, aby k nakládání s nemovitostmi nemohlo docházet mimo kontrolu žalobkyně. Výše soudního poplatku je podle názoru žalobkyně rovněž nesprávná. Má za to, že pokud by rozsudek soudu I. stupně ze dne 6.12.2000 nabyl právní moci (pokud by byl potvrzen odvolacím soudem), stalo by se tak až v roce 2001, tj. po novele zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zákonem č. 255/2000 Sb. Užití předchozí právní úpravy je možné pouze v případech, kdy pohledávka alespoň nepravomocně vznikla před novelou, byť se nemusela stát před novelou i splatnou. Ode dne účinnosti každé novely se řídí právní vztahy novelizovanými ustanoveními zákona s výjimkou výslovně odchylného přechodného ustanovení. Na pohledávku soudního poplatku, která za účinnosti předchozí právní úpravy soudních poplatků nepravomocně sice vznikla, ale poté byla zrušena odvolacím soudem, již nedopadají přechodná ustanovení novely č. 255/2000 Sb. o tom, že sama nesplatnost pohledávky nebrání jejímu vybrání podle dosavadních předpisů. Žalobkyně navrhuje,aby v rozsahu podaného odvolání byl napadený rozsudek změněn tak, že vypořádací podíl bude žalovaný povinen žalobkyni vyplatit do 30 dnů od právní moci rozsudku a soudní poplatek bude vyměřen ve výši 4.000,- Kč, tj. v intencích právní úpravy platné od 1.1.2001. Žalovaný se včas odvolal do všech výroků rozsudku soudu I. stupně. Žalovaný souhlasí s tím, aby nemovité i movité věci, které zůstaly předmětem BSM, byly přikázány do jeho vlastnictví. Nesouhlasí s výší obvyklé ceny nemovitostí v Roztokách tak, jak byla určena soudním znalcem Ing. Benešem, nesouhlasí s tím, že nebylo oceněno 20 let jeho práce a investice do rekonstrukce chalupy v Lukově. Považuje za nespravedlivé, že z prodeje chalupy v Lukově neobdržel žádný finanční podíl. S tím souvisí i odcizení hasičského automobilu Praga RN DV 8 žalovaného, kterým žalobkyně vyřešila námitky kupujícího k zaplacené ceně za nemovitost v Lukově. Soud I. stupně nezohlednil vnosy žalovaného do nemovitostí v Roztokách. Jde o finanční prostředky, které jen žalovanému darovali jeho rodiče a závěr soudu I. stupně, že šlo o dary oběma účastníkům, nemá oporu v provedeném dokazování (vyplývá z nesprávného hodnocení provedených důkazů soudem I. stupně). Soud I. stupně pochybil, když znalci nezadal, aby při určení obvyklé ceny nemovitostí přihlédl k věcnému břemeni, které na nemovitosti vázlo ke dni rozvodu manželství (právo bydlení pro matku žalovaného). I když smrtí matky žalovaného toto věcné břemeno zaniklo, existovalo ke dni zániku BSM a mělo tak k němu být při určení obvyklé ceny přihlédnuto. Žalovaný poukazuje na to, že stavba domu v Roztokách nebyla vůbec financována ze společných prostředků účastníků. Pozemek na stavbu zaplatili rodiče žalovaného, stavba sama byla pořízena z finančních darů od rodičů žalovaného, z úvěru, jehož polovinu splácel za manželství se žalobkyní jen žalovaný a jehož druhou polovinu splácí žalovaný se svojí nynější manželkou a dále ze zaměstnanecké nevratné půjčky, která byla poskytnuta žalovanému. Dům stavěl žalovaný svépomocí, tj. vložil do jeho stavby jen svoji vlastní práci. Za jedinou objektivně zjištěnou cenu nemovitosti žalovaný považuje cenu dosaženou při jejím prodeji. Navrhuje proto, aby účastníci dům prodali společně s tím, že žalobkyně by měla právo vetovat nabídnutou kupní cenu a kupní smlouvu nepodepsat. Lhůtu 6 měsíců, ve které by žalovaný měl žalobkyni z jejího podílu vyplatit, považuje žalovaný za nedostatečnou. Podle něj se prodej domu dá realizovat ve lhůtě 1-2 roky. Žalobkyni je schopen vyplatit jen z prostředků získaných z prodeje nemovitostí v Roztokách. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a shledal částečně důvodným jen odvolání žalobkyně. Odvolání žalovaného shledal zcela nedůvodným. Soud I. stupně správně zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne 17.12.1971 a jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 28.2.1997. Žaloba o vypořádání zaniklého BSM byla podána do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Účastníci se v průběhu řízení dohodli o vypořádání celé řady movitých věcí a učinili tak předmětem BSM, které má být soudem vypořádáno, jen dům č.p. 1614 na parc.st.č. 349 a parc.st.č. 349, vše v katastrálním území Roztoky u Prahy a obci Roztoky (dále jen předmětné nemovitosti), osobní automobil Škoda 105 L, 2 automobily Praga Lady a jako pasivum BSM zůstatek půjčky u České spořitelny, a.s. ve výši 100.937,- Kč. Žalovaný uplatnil investice z BSM do výlučného vlastnictví žalobkyně, tj. do ideální ¼ rekreační chalupy č.p. 19 v katastrálním území Lukov u Úštěku. Tyto investice žalovaný vyčíslil částkou 403.900,- Kč a zahrnul do nich cenu nakoupeného materiálu ve výši 159.000,- Kč, náklady na pohonné hmoty ve výši 73.800,- Kč, amortizaci vozidel v BSM ve výši 25.000,-Kč a amortizaci vozidla jen v jeho výlučném vlastnictví ve výši 275.000,- Kč. Požaduje, aby bylo přihlédnuto k polovině ceny za nakoupený materiál, k polovině ceny za nakoupené pohonné hmoty, k polovině výše amortizace vozidel v BSM a k celé částce amortizace vozidla v jeho výlučném vlastnictví, když tato vozidla byla používána k dovozu materiálu na stavbu. Dále žalovaný uplatnil vypořádání investic z jeho výlučného majetku do BSM, tj. do pozemku a do stavby domu v Roztokách. Rodiče měli žalovanému darovat celkem 180.674,-Kč. Žalovaný uplatnil k vypořádání také hasičský automobil Praga RN DV 8. Podle bodu 5 přechodných a závěrečných ustanovení k zákonu č. 91/1998 Sb., kterým byl s účinností od 1.8.1998 novelizován občanský zákoník (dále jen o.z.), ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. srpnem 1998; vznik těchto vztahů, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé do 31. července 1998 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Soud I. stupně správně postupoval podle ustanovení § 143 a násl. občanského zákoníku (dále jen o.z.) platného ke dni zániku BSM, tj. ke dni 28.2.1997. Podle ustanovení § 143 o.z.v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Mezi účastníky bylo z počátku sporné zda do BSM náleží pozemek parc.č.st. 349 v k.ú. Roztoky u Prahy, když žalovaný tvrdil, že tento pozemek zaplatili jeho rodiče prodávajícímu panu Čáslavskému a na jeho zakoupení nebyly použity žádné prostředky z BSM. Krajský soud k této námitce žalovaného uzavřel již ve svém zrušujícím usnesení ze dne 31.5.2001, č.j. 28 Co 199/2001-180, že předmětný pozemek v BSM je. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení. V současné době již žalovaný činí nesporným, že tento pozemek je součástí masy BSM (v odvolání však tvrdí, že tento pozemek byl pořízen jen z jeho výlučných prostředků a že tedy jde o jeho vnos do BSM, který je třeba zohlednit - viz dary od rodičů žalovaného - za zřízení práva osobního užívání pozemku, které k 1.1.1991 transformovalo v BSM, mělo být zaplaceno z peněz darovaných rodiči žalovaného). Dům č.p. 1614 na parc.st.č. 349 v k.ú. Roztoky u Prahy je v BSM účastníků nesporně, neboť byl pořízen ze společných prostředků účastníků za trvání jejich manželství. Obrana žalovaného, která je obsažena i v jeho odvolání a která spočívá v tvrzení, že dům byl postaven jen z jeho výlučných prostředků,nemůže obstát. Půjčka od České spořitelny, a.s., která je pasivem BSM, byla splacena za trvání manželství účastníků asi z jedné poloviny. Není rozhodné to, že splátky na půjčku byly placeny ze mzdy žalovaného. Mzda každého z účastníků jako manželů vždy plynula do BSM (viz § 143 o.z.) Už jen z tohoto důvodu uvedená nemovitost je součástí masy BSM. Nesporně v BSM účastníků jsou i výnosy z prodeje osobních automobilů Praga Lady a z prodeje osobního automobilu Škoda 105 L, potažmo movité věci, za které žalovaný automobily Praga Lady vyměnil. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15.6.2004, č.j. 28 Co 210/2004-357. Sporná zůstala pouze cena garážových vrat, za které žalovaný mimo jiné vyměnil automobily Praga Lady. Ta byla následně stanovena soudem přibranou znalkyní (viz odůvodnění tohoto rozhodnutí níže). Soud I. stupně správně nezahrnul do masy BSM hasičský automobil Praga RN DV 8. Mezi účastníky je nesporné, že tento automobil byl výlučným vlastnictvím žalovaného (nebyl pořízen ze společných prostředků účastníků). Nemůže tedy jít o věc v BSM účastníků a v rámci řízení o vypořádání BSM tak nelze zohlednit to, že žalobkyně snad tento automobil zašantročila, případně ho spolu s matkou žalobkyně prodala fyzické osobě, která koupila rekreační chalupu v Lukově s pozemkem, na kterém byl tento automobil zaparkován, a kupní cenu si ponechala, i kdyby taková tvrzení žalovaného byla prokázána. Soud I. stupně správně tato tvrzení žalovaného považoval za irelevantní, když se vztahují k movité věci, kterou nelze zahrnout do masy BSM a není ani tvrzeno, že by do ní bylo investováno ze společných prostředků účastníků. Podle ustanovení § 149 odst.1 o.z. zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v § 150. Podle ustanovení § 150 o.z. při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti. Soud I. stupně správně přikázal nemovitosti a movité věci, ohledně kterých se účastníci nedohodli a které náležejí do masy BSM do výlučného vlastnictví žalovaného. Tomu se ani žalovaný nebránil a nebrání. Nemovitosti v Roztokách užívá žalovaný se svojí nynější manželkou. Shora uvedené automobily měl v držení žalovaný od rozvodu manželství účastníků (automobilismus je jeho koníčkem, z obsahu spisu se podává, že za trvání manželství účastníků si pořizoval tzv. veterány). Pokud žalovaný některé automobily v BSM prodal po rozvodu manželství účastníků, učinil tak se souhlasem, byť i dodatečným, žalobkyně a ta odsouhlasila i částku 23.000,- Kč, za kterou žalovaný prodal osobní automobil Škoda 105 L a odsouhlasila i to, že žalovaný vyměnil 2 automobily Praga Lady za malý motocykl v ceně 17.000,- Kč, za garážová vrata v ceně podle znaleckého posudku 3.258,- Kč a za částku 5.000,- Kč. Správně bylo soudem I. stupně vypořádáno i pasivum BSM, kterým je půjčka od České spořitelny, a.s., číslo půjčky 61-674574-1, jejíž zůstatek ke dni zániku BSM činil 100.937,- Kč. Povinnost doplatit tuto půjčku byla soudem I. stupně správně uložena žalovanému, který užívá od rozvodu manželství účastníků nemovitosti v Roztokách, na jejichž pořízení byly finanční prostředky z půjčky použity, a kterému jsou tyto nemovitosti přikázány do vlastnictví. Pokud žalovaný tvrdil, že z BSM byly vloženy investice do výlučného vlastnictví žalobkyně, tj. do rekreační chalupy v Lukově č.p. 19 (k.ú.Lukov u Úštěku), žalovaný se ohledně tohoto svého tvrzení ocitl v důkazní nouzi a neprokázal jej. Žalovaný specifikoval tyto investice v písemném podání na č.l. 374-377 spisu (viz shora v odůvodnění tohoto rozsudku), zároveň však uvedl do protokolu o jednání před soudem I. stupně dne 3.11.2004 (č.l. 381 spisu), že pro odstup času nemá žádné důkazy k prokázání toho, že ze společných prostředků účastníků byl nakupován stavební materiál, hrazeny náklady na pohonné hmoty, případně placeni řemeslníci. Svědci Bulvas (č.l. 230), Karmazín (č.l. 236), Šmídová (č.l. 49), Kouřimská (č.l. 52), Kouřimský (č.l. 195), Patík (č.l. 199) potvrdili, že žalovaný se podílel na rekonstrukci rekreační chalupy v Lukově svojí prací. Uvedla to ve svojí výpovědi i matka žalovaného svědkyně Kouřimská, která vypověděla, že matka žalobkyně neoceňuje práci žalovaného, kterou investoval do chalupy v Lukově. Žádný ze svědků nepotvrdil, že by účastníci vkládali do rekonstrukce chalupy v Lukově prostředky z BSM. Svědkyně Šmídová (matka žalobkyně) vypověděla, že pokud žalovaný vozil na stavbu materiál, který ona zaplatila, hradila mu i pohonné hmoty. Judikatura soudů nepovažuje za investici vynaloženou ze společného na ostatní majetek jednoho z manželů práci jednoho manžela vynaloženou na rekonstrukci domu druhého manžela (k tomu např. viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2005, sp.zn. 22 Cdo 1128/2005). Judikatura soudů vychází ze skutečnosti, že manželství je společenstvím, v němž si mají manželé vzájemně pomáhat (§ 18 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině) a za takovou pomoc lze považovat práci manžela při rekonstrukci domu druhého manžela. Bez významu není ani to, že rekreační chalupu budovali účastníci i pro svoje pobyty, jak se z obsahu spisu podává, a také ji ke svým víkendovým pobytům využívali v době, kdy jejich manželství bylo funkční, jak se také z obsahu spisu podává. Je právně nevýznamné to, že tyto víkendové pobyty byly zřejmě naplněny prací na zvelebení této chalupy, jak účastníci i svědci shodně vypověděli. Soud I. stupně správně nezohlednil při výpočtu výše vypořádacího podílu, který má žalovaný vyplatit žalobkyni, žalovaným tvrzené dary od rodičů pouze jemu, tedy jím tvrzené vnosy do BSM, konkrétně do pořízení nemovitostí v Roztokách. Odvolací soud zopakoval důkaz listinou - prohlášením Marie Kouřimské, matky žalovaného, z 12.1.1989. V tomto písemném prohlášení matka žalovaného uvedla všechny dary účastníkům v podobě movitých věcí a peněz, které s manželem, tj. otcem žalovaného, účastníkům poskytli. Uvedla,že při poskytování všech těchto nemalých částek měla vždy za to, že rodiče její snachy se budou chovat stejně, zvláště když žalovaný po dobu více než 10 let se významně podílel na rekonstrukci rekreační chalupy v Lukově č.p. 19. V prohlášení matka žalovaného výslovně uvádí: „Tento můj předpoklad se však ani po 17-ti letech trvání jeho manželství nesplnil a synovi je neustále dáváno najevo, že na nic z toho, co společně s rodiči své ženy vybudoval, nemá nejmenší právo. Situace se vyhrotila nyní po smrti jeho tchána, když si pozůstalost, pořízenou s významným přičiněním mého syna, rozdělily jeho manželka s tchyní“. Z tohoto důvodu prohlásila matka žalovaného všechny takto poskytnuté prostředky za zpětně dary výhradně poskytnuté žalovanému s tím, že si pro sebe i pro svého manžela vyhrazuje právo doživotního bydlení v nově budovaném rodinném domku. Nárokuje si doživotně právo na 2 obytné místnosti o celkové plošné výměře nejméně 40 m2, užívací právo na společnou kuchyň, příslušenství včetně garáže. Žalovaný ve svojí výpovědi před soudem I. stupně dne 14.12.1998 (č.l. 31 spisu) uvedl, že peníze, které rodiče účastníkům dávali, měly zpočátku charakter daru, později šlo o zálohy na věcné břemeno - doživotní užívání bytu v domě v Roztokách rodiči žalovaného. Není schopen časově uvést, do kdy šlo o dary a od kdy o jakési zálohy na protiplnění formou doživotního užívání bytu v domě v Roztokách. Matka žalovaného rovněž i ve svojí výpovědi před soudem I. stupně (č.l. 52 spisu) vypověděla, že finanční prostředky poskytovali s manželem oběma účastníkům a že jim šlo o zajištění si bydlení v domě v Roztokách. Prohlášení, že vše bylo darováno jen synovi, učinila po smrti otce žalobkyně, neboť jí vadilo, že rodina žalobkyně neocenila práci žalovaného v Lukově (jinými slovy, že žalovaný po otci žalobkyně nedědil finanční částku, která by byla oceněním jeho práce). Odvolací soud, na rozdíl od soudu I. stupně, po zopakování důkazu shora uvedenou listinou a s přihlédnutím k výpovědi již zemřelé matky žalovaného má za to, že rodiči žalovaného poskytnuté finanční prostředky byly protiplněním za možnost bydlení v domě v Roztokách. Rodiče žalovaného se do tohoto domu skutečně nastěhovali a oba v něm až do svojí smrti bydleli. I kdyby šlo o dar oběma účastníkům, jak dovodil soud I. stupně, a ti ho každý vnesli v plné výši do pořízení nemovitostí v Roztokách, měl by každý z nich právo, aby mu ze společného majetku bylo vráceno to, co ze svého výlučného majetku na společný majetek vynaložil. V tomto případě by finanční prostředky byly vynaloženy na pořízení nemovitostí v BSM rovným dílem a tedy bez vlivu na výši vypořádacího podílu, který je povinen žalovaný žalobkyni vyplatit. Pokud byl rodiči žalovaného po 12.1.1989 žalovanému poskytnul finanční plnění, které žalovaný vnesl do stavby domu v Roztokách, šlo podle písemného prohlášení matky žalovaného z 12.1.1989 o protiplnění za možnost bydlení v domě v Roztokách (viz důkaz „ zeleným kroužkovým blokem“, který provedl soud I. stupně a přehled darů od rodičů žalovaného na č.l. 130-132 spisu s připomenutím toho, že dům byl kolaudován až v roce 2001, žalobkyně se z domu odstěhovala v roce 1996, BSM zaniklo 28.2.1997). Stanovení výše obvyklé ceny nemovitostí v Roztokách znalcem Ing. Janem Benešem v dodatku č.1 ke znaleckému posudku č. 1506-21/09 (č.l. 859 a násl. spisu) považuje odvolací soud poté, kdy znalce vyslechl, za správné. Námitky žalovaného, že znalec v dodatku posudku již nezohlednil dary od rodičů žalovaného, věcné břemeno spočívající v doživotním užívání nemovitostí rodiči žalovaného a podíl práce žalovaného, nejsou důvodné. Právo doživotního užívání k bytu v nemovitosti v Roztokách nebylo formou věcného břemene rodičům žalovaného zřízeno. Existovalo již jen jako osobní morální závazek, který smrtí rodičů žalovaného zanikl. Touto problematikou se zabýval i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14.2.2008, sp.zn. 22 Cdo 3285/2007, ve kterém uzavřel, že pokud v době rozhodování soudu již nemovitost není takovým závazkem zatížena, nemá dřívější existence takového závazku vliv na obvyklou cenu nemovitosti. Pokud jde o podíl práce žalovaného a dary od rodičů, odvolací soud odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí shora. Soud I. stupně proto správně v zadání pro znalce nepožadoval, aby k těmto skutečnostem bylo přihlédnuto. Obvyklá cena nemovitosti je podle judikatury vyšších soudů cena obvyklá v daném místě a v době rozhodování, která vyjadřuje aktuální tržní hodnotu nemovitosti, která je ovlivněna místními podmínkami a je závislá nejen na konstrukci a vybavení, ale i na poptávce a nabídce v daném čase (viz např.rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29.5.2007, sp.zn 22 Cdo 2276/2006, R11/2001 ze dne 30.1.2001, sp.zn. 22 Cdo 356/2000). Znalec Ing. Beneš podle názoru odvolacího soudu správně stanovil obvyklou cenu nemovitostí v dodatku č. 1 znaleckého posudku, když přihlédl i k tomu, že od zániku BSM se výrazně zlepšila infrastruktura v okolí domu, přibyla možnost napojení na plynovou přípojku a došlo k vyasfaltování okolních komunikací. Znalec přitom správně vyšel ze stavebně technického stavu nemovitosti (k její konstrukci a vybavení) ke dni zániku BSM, avšak obvyklou cenu stanovil s přihlédnutím k poptávce a nabídce v daném čase, tj. v době rozhodování soudu, když tržní hodnota nemovitosti je ovlivněna místními podmínkami. Odvolací soud vychází např.z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.5.2007, sp.zn. 22 Cdo 2276/2006, podle jehož právní věty umístění nemovitosti v záplavovém území je skutečností, která se nedotýká posuzování stavu nemovitosti, je však faktorem ovlivňujícím stanovení její obvyklé ceny. Obdobně je judikováno i rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14.2.2008, sp.zn. 22 Cdo 3285/2007, ve kterém se uvádí, že právo osoby užívat byt v objektu určeném k bydlení na základě platného titulu má zpravidla vliv na obvyklou cenu takového objektu, projevujícím se významným poklesem ceny v porovnání s jeho cenou, pokud by v něm nikdo nebydlel. Je významné, zda takovéto zatížení nemovitosti v době rozhodování soudu o vypořádání BSM trvá a nebo již pominulo. Požadavku spravedlivého řešení odpovídá, aby se při oceňování objektu bydlení vycházelo ze stavu, který tu je v době rozhodování soudu, nikoli tedy ze stavu z doby zániku BSM. Obě tato rozhodnutí Nejvyššího soudu, včetně výkladu pojmu „obvyklá cena“, vedou odvolací soud k závěru, že při stanovení obvyklé ceny je třeba vyjít ze stavebně technického stavu oceňované nemovitosti ke dni zániku BSM a oproti tomu ze stavu okolí nemovitosti (z polohy nemovitosti) v době, kdy je soudem rozhodováno o vypořádání BSM. V tomto konkrétním případě uplynulo od zániku BSM 14 let a okolí nemovitosti doznalo značných změn, zvýšila se i poptávka po nemovitostech v Roztokách s ohledem na možnost dobrého spojení s hlavním městem Prahou po železnici i po silnici, s ohledem na určitý rekreační ráz této oblasti a i s ohledem na celkový rozvoj infrastruktury v samotných Roztokách. To je nakonec vidět i ze stoupající obvyklé ceny těchto konkrétních nemovitostí v průběhu řízení, a to od zhruba 4,000.000,- Kč po 6,930.000,- Kč. Odvolací soud po výslechu znalce Ing. Jana Beneše, který se vypořádal fundovaně se všemi námitkami žalovaného ke znaleckému posudku a k jeho doplňku č. 1, je přesvědčen, že znalec přihlédl při stanovení obvyklé ceny ke všemu, k čemu přihlédnout měl, vzal v úvahu všechny významné okolnosti, které mají vliv na stanovení obvyklé ceny, která je i „cenou tržní“ a přesvědčivě vysvětlil v doplňku znaleckého posudku proč nemá vliv na obvyklou cenu nemovitostí z tohoto BSM skutečnost, že v blízkosti těchto nemovitostí došlo k prodeji jiné nemovitosti za nižší cenu (znalec to vysvětlil rozdílem v rozměrech obou nemovitostí a uvedl, že on sám jako jediný ze znalců nemovitosti v tomto BSM přeměřil a že jsou o 130 m3 větší, než jak bylo uvažováno v předchozích posudcích). Bez významu není ani to, že znalec vyšel ze stavu rozestavěnosti stavby ke dni zániku BSM tak, jak byl určen v předchozích znaleckých posudcích, tedy z hodnoty 80% (stavba byla dokončena z 80%), byť sám dospěl k 83, 6%. Znalec vysvětlil, že v jeho výpočtu je mnoho hypotetických předpokladů,které by neobhájil. Obvyklá cena by v takovém případě byla o 3,6% vyšší. Bez významu není ani to, že znalecký posudek Ústavu aplikované mechaniky, který předcházel znaleckému posudku Ing. Beneše, měl cenové rozpětí v září 2008 6,204.000,- Kč až 6,810.000,- Kč a vycházel z toho, že stavba byla dokončena z 80%. Tato skutečnost svědčí o tom, že znalec Ing. Beneš stanovil obvyklou cenu nemovitostí objektivně, s přihlédnutím ke všem významným skutečnostem. Při výpočtu výše vypořádacího podílu soud I. stupně správně vyšel z ceny aktiv v celkové výši 6,978.528,- Kč (6,930.000,- Kč Roztoky, 23.000,- Kč za Škodu 105 L, 3.528,-Kč za garážová vrata, 17.000,- Kč za malý motocykl a 5.000,- Kč - poslední 3 položky za 2 auta Praga Lady). Jedna polovina z aktiv BSM činí 3,489.264,- Kč. Od této částky je třeba odečíst jednu polovinu pasiv, tj. částku 50.468,50 Kč (jedna polovina zůstatku půjčky od České spořitelny, a.s.). Vypořádací podíl tak činí 3, 438.795,50 Kč. K modifikaci výše vypořádacího podílu soud I. stupně správně nepřistoupil, i když je nepochybné, že žalovaný se významnou měrou podílel osobní prací na stavbě domu v Roztokách. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně byla několikrát těhotná a opakovaně potratila. Následně pečovala o syna účastníků jako o jediné jejich dítě,které donosila a pečovala o domácnost účastníků. Takovéto rozdělení rolí je pro mladé manželství typické, zvláště když pro žalovaného bylo provádění zednických prací a dalších řemeslnických prací koníčkem, dělal tyto práce rád a jen výjimečně jednal řemeslníky, jak uvedla matka žalovaného v „prohlášení“, kterým odvolací soud provedl důkaz. Tím jistě žalovaný přispěl k výrazně levnějšímu pořízení stavby. Taková skutečnost však nemůže jít k tíži žalobkyně, která pečovala o syna účastníků a o domácnost a později přispívala do domácnosti mzdou, která jí byla vyplácena jako zástupkyni ředitele školy. I kdyby se žalobkyně „na stavbě ani neukázala“, jak žalovaný tvrdí, vyplývá to z rozdělení rolí,které účastníci v manželství měli. Tento názor odvolacího soudu vychází z konstantní judikatury vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2433/99, 22 Cdo 1781/2004 - prvně uvedené rozhodnutí připouští stanovení jiného podílu na společném majetku bývalých manželů za situace, kdy jeden z manželů je světově úspěšným sportovcem, který vyvíjel značné úsilí k tomu, aby ve své sportovní činnosti dosáhl uvedeného postavení a tomu odpovídajících značných příjmů umožňujících nadstandardní životní úroveň rodiny a nabytí majetku značné hodnoty). Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud 2 měsíce, když lhůtu 6 měsíců, kterou určil soud I. stupně, považuje za nepřiměřeně dlouhou vzhledem k délce soudního sporu a vzhledem k tomu, že žalovaný od počátku řízení věděl, že bude muset žalobkyni z jejího podílu vyplatit on a musel si být vědom toho, že obvyklé ceny nemovitostí v lokalitě Roztok stoupají, což je skutečnost obecně známá. Z těchto důvodů nebylo možné vyhovět odvolání žalovaného, který se domáhá lhůty k plnění v délce 1-2 roky. Z obsahu spisu se podává, že to byl převážně žalovaný, k jehož námitkám byly nemovitosti v Roztokách opakovaně znalecky oceňovány. Žalovaný se snažil docílit co nejnižšího vypořádacího podílu tím, že uplatnil investice z BSM do rekonstrukce rekreační chalupy v Lukově, ačkoliv věděl, že nemůže prokázat nákup materiálu a pohonných hmot, uplatnil investice ze svého výlučného majetku do BSM, trval na snížení obvyklé ceny pro existenci věcného břemene, i když toto věcné břemeno existovalo jen ve formě osobního závazku a nikdy nebylo vloženo do katastru nemovitostí a nakonec smrtí rodičů žalovaného zaniklo. K tvrzením žalovaného ve vztahu k těmto jím uplatněným námitkám bylo prováděno soudem I. stupně rozsáhlé dokazování, což vedlo k plynutí času, v důsledku kterého musela být obvyklá cena aktualizována dalšími znaleckými posudky. I z těchto důvodů je spravedlivě stanovit nyní lhůtu k plnění 2 měsíce, když třídenní zákonná lhůta je vzhledem k výši vypořádacího podílu nepřiměřeně krátká (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Částečně důvodné je odvolání žalobkyně do výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek za řízení. Zákonem č. 36/1995 byl novelizován zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích tak, že podle ustanovení § 6 odst. 3 tohoto zákona základem procentního poplatku v řízení o vypořádání BSM je cena všech věcí patřících do BSM a ostatních hodnot, které se vypořádávají. Podle položky 8 písm. a) Sazebníku soudních poplatků činí poplatek za vypořádání BSM z ceny předmětu řízení 3%, nejméně 1.000,- Kč, nejvýše 200.000,- Kč. Podle ustanovení § 15 zákona o soudních poplatcích z navržených poplatných úkonů a z řízení zahájených před účinností tohoto zákona se vybírají poplatky podle dosavadních předpisů, i když se stanou splatnými před účinností tohoto zákona. I k 6.12.2000, kdy soud I. stupně poprvé rozhodoval a soudní poplatek vyměřoval, byla úprava ve vztahu k soudnímu poplatku z BSM shodná. I podle současně platného ustanovení § 15 zákona o soudních poplatcích musí soud vycházet při vybírání poplatků za řízení zahájená před účinností zákona podle dosavadních předpisů, tj. podle znění zákona o soudních poplatcích v době zahájení řízení, tj. v tomto případě ke dni 9.7.1998. Soud I. stupně pochybil pouze v tom, že přehlédl strop u tohoto poplatku v položce 8 písm. a) Sazebníku, který činí 200.000,- Kč. Ze všech těchto důvodů odvolací soud změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. napadený rozsudek ve výroku II. ve splatnosti vypořádacího podílu a ve výroku V. ve výši soudního poplatku. Jinak rozsudek soudu I.stupně jako správný potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. Podle ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudem I. stupně ve vztahu mezi účastníky navzájem za stavu, kdy každému z účastníků se dostává jedné poloviny z majetkových hodnot v jejich BSM (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) a kdy žalobu mohl podat kterýkoli z nich (judicium duplex). O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Podle ustanovení § 4 odst. 3 vyhl.č. 484/2000 Sb. ve věcech vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů se za předmět řízení považuje polovina hodnoty vypořádávaného majetku a závazků, popřípadě dalších hodnot. Podle ustanovení § 4 odst. 1 téže vyhlášky ve věcech vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů se sazba odměny stanoví podle § 3. Celková hodnota aktiv a pasiv BSM činí 7,079.465,- Kč. Z toho jedna polovina činí 3,539.732,50 Kč. Z této částky je sazba odměny po zaokrouhlení na celé desetikoruny nahoru 108.100,- Kč. S připočtením dvou režijních paušálů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 300,- Kč činí celková částka nákladů za právní zastoupení advokátem 108.700,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ dospěje dovolací soud k závěru, že ve věci je řešena otázka zá sadního právního významu. V Praze dne 13. ledna 2011 JUDr. Roman Šebek, Ph.D.,v.r. předseda senátu