45 A 88/2017 – 6   U S N E S E N Í      Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: J. G., bytem D. 6, N., proti žalovanému: Úřad práce – krajská pobočka v Příbrami, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 145, Příbram, o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, t a k t o : I.                 Žaloba   s e   o d m í t á .   II.              Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :    Žalobce se žalobou, která došla soudu dne 29. 6. 2017, domáhal určení nezákonnosti zásahu, který měl spočívat ve výzvě žalovaného (jeho kontaktního pracoviště v Nymburce) ze dne 9. 6. 2017, čj. 13015/2017/NYM, sp. zn. UP/15131/2017/HN, kterou byl žalobce vyzván, aby doplnil a doložil údaje k žádosti o  mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví. Tuto výzvu učinil žalovaný poté, co bylo na základě odvolání žalobce rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 4. 2017 zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 2. 2. 2017 a věc mu vrácena k novému projednání.    Soud se dříve, než přistoupil k věcnému přezkumu žalobou napadeného zásahu žalovaného, zabýval otázkou, zda zásah žalovaného je takové povahy, že je proti němu žaloba přípustná. Podle § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je žaloba proti nezákonnému zásahu nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.    Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, čj. 2 Aps 3/2004 – 42 (publ. pod č. 720/2005 Sb. NSS), z § 85 s. ř. s. plyne, že ve vztahu mezi žalobou proti rozhodnutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má primát žaloba proti rozhodnutí a možnost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat.    Žalobce podal žalobu proti výzvě žalovaného, kterou žalovaný učinil v rámci správního řízení, které bylo zahájeno na základě žádosti žalobce o mimořádnou okamžitou pomoc. Tato výzva je toliko procesním úkonem ve správním řízení, které směřuje k vydání rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Žalobce přitom bude moci proti rozhodnutí, jímž se řízení končí, uplatnit opravné prostředky ve správním řízení a poté případě podat žalobu. Je zřejmé, že přímo proti napadenému rozhodnutí (výzvě) nelze podat žalobu dle § 65 a násl. s. ř. s., neboť jde toliko o rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení [§ 70 písm. c) ve spojení s § 68 písm. e) s. ř. s.]. To nicméně neznamená, že by se v důsledku toho otevírala cesta pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, tedy že by na daný případ nedopadal § 85, část věty před středníkem s. ř. s. Proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení (žadatel se vyzývá k odstranění vad žádosti), není žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného přípustná, neboť rozhodnutí bylo vydáno v rámci zahájeného správního řízení, jež musí být ukončeno rozhodnutím (ať již meritorním, nebo procesním), které soudnímu přezkumu již podléhá. V rámci soudního přezkumu rozhodnutí, jímž se řízení končí, lze přitom napadat i postup žalovaného v průběhu tohoto řízení z toho pohledu, zda nedošlo k vadám řízení, které mohly mít vliv na zákonnost konečného rozhodnutí. Tím, že zákonodárce určité typy úkonů učiněné správním orgánem v průběhu správního řízení vyloučil ze soudního přezkumu v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, nezamýšlel umožnit, aby bylo možné domáhat se přezkumu těchto úkonů v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Opačný přístup by vedl k „parcelaci“ správního řízení na jednotlivé úkony, které by bylo možné přezkoumat na základě žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu, což je v rozporu s koncepcí soudního řádu správního, jenž právě tyto úkony mínil ze soudního přezkumu vyloučit (§ 70 s. ř. s.) a podrobit je posouzení ze strany soudu teprve v souvislosti s přezkumem rozhodnutí, jímž se řízení končí.    Ani § 85, část věty za středníkem s. ř. s. na výše uvedeném nic nemění. Jde o výsledek koncepční změny řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu provedené zákonem č. 303/2011 Sb. Zatímco dříve bylo nepřípustné domáhat se touto žalobou určení nezákonnosti zásahu, což bylo výslovně reflektováno v § 85 s. ř. s., nově se lze touto žalobou za určitých podmínek domáhat i deklarace nezákonnosti zásahu správního orgánu, což se promítlo i do textu § 85 s. ř. s. Smyslem této změny ovšem není připustit žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, jímž se žalobce domáhá „toliko“ určení nezákonnosti zásahu, jehož účinky již netrvají, i vůči těm úkonům správního orgánu, které se mají do sféry soudního přezkumu dostat až v rámci žaloby proti rozhodnutí, jímž se končí řízení, v jehož průběhu byly tyto úkony učiněny. Opačný závěr by vedl k tomu, že úkon, který již netrvá a nevyvolává žádné právní účinky (tedy lze u něho deklarovat, že jde o nezákonný zásah), by bylo přípustné žalovat žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu, ovšem v situaci, kdy by tento úkon či jeho účinky stále trvaly, by taková žaloba přípustná nebyla, neboť za této situace by nebylo možné domáhat se žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu určení nezákonnosti. Tento právní výklad zmíněného ustanovení by tedy vedl k zjevně absurdním důsledkům.    Vzhledem k výše uvedenému je žaloba nepřípustná podle § 85 s. ř. s. Soud ji proto v souladu s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.    O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož byla-li žaloba odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.     P o u č e n í : Proti tomuto usnesení  l z e  podat kasační stížnost  v e   l h ů t ě  dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Osobě, která splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, může Nejvyšší správní soud ustanovit na její žádost zástupce z řad advokátů.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Praze dne 17. července 2017     Mgr. Jitka Zavřelová, v. r. předsedkyně senátu     Za správnost vyhotovení: Pavlína Švejdová