48A 113/2017 – 21     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého, PhD., a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jitky Zavřelové ve věci žalobce:   S. B., narozen x státní příslušník Arménské republiky bytemX zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení č. j. OAM-16515-12/TP-2016, takto: I. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl v řízení o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu vedeném pod sp. zn. OAM-16515-12/TP-2016. II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, Mgr. Marka Sedláka, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 10.228 Kč. Odůvodnění: 1          Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 8. 9. 2017, domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti žalobce o povolení trvalého pobytu vedeném pod č. j. OAM-16515/TP-2016. Žalobce žádá, aby soud žalovanému uložil rozhodnout o jeho žádosti ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. 2          Žalobce uvedl, že dne 17. 10. 2016 podal žádost o povolení k trvalému pobytu, k jejímuž vyřízení stanoví zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „ zákon o pobytu cizinců“) lhůtu 180 dnů. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2017, č. j. OAM-16515-12/TP-2016, bylo rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) ze dne 17. 3. 2017, č. j. MV-13202-4/SO-2017, zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání. O žádosti žalobce následně žalovaným až doposud nebylo rozhodnuto, ačkoliv již uplynula lhůta pro vydání rozhodnutí. Proto se žalobce obrátil dne 2. 8. 2017 s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti k nadřízenému správnímu orgánu, na jeho žádost však doposud nebylo reagováno. 3          V příloze žaloby žalobce doložil mimo jiné žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 2. 8. 2017, v níž požádal Komisi o přijetí opatření proti nečinnosti v řízení o jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu, spolu doručenkou z informačního systému datových schránek o dodání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti do datové schránky Komise dne 2. 8. 2017. 4          Žalovaný ve vyjádření popírá, že by byl nečinný. Při opakovaném projednání žalovaný v řízení provádí nezbytné úkony, které podrobně rozepisuje (opakované žádosti o prověření pracovního povolení žalobce u Úřadu práce včetně jejich urgencí, žádost o poskytnutí podkladů Okresní správě sociálního zabezpečení, opatřování výpisů z obchodního rejstříku, rejstříku trestů a cizineckého informačního systému). Usnesením ze dne 12. 4. 2017 řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) přerušil v souvislosti s výzvou k odstranění vad podané žádosti v podobě doložení zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. Žalovaný také uvádí, že v jeho spisovém materiálu není založena ani žádost žalobce o opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, ani opatření vydané Komisí na základě takové žádosti. Žalobu navrhl zamítnout jako nedůvodnou. 5          Soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda ve věci požadují nařídit jednání. Žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, žalobce se v poskytnuté lhůtě nevyjádřil. Soud proto o žalobě rozhodoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. 6          Soud nejprve ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Pokud jde o vyčerpání prostředků ochrany, jež měl žalobce k dispozici ve správním řízení, soud vyšel z podkladů předložených žalobcem, které prokazují podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti vztahující se k předmětnému správnímu řízení Komisi dne 2. 8. 2017. Pokud ani žalovaný v době sepisu vyjádření k žalobě neobdržel reakci Komise na tuto žádost, je zřejmé, že tento prostředek byl žalobcem k datu podání žaloby vyčerpán bezvýsledně. Soud se proto zabýval žalobou věcně. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. 7          Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce skutečně podal dne 17. 10. 2016 žádost o povolení k trvalému pobytu po 5 letech předchozího nepřetržitého pobytu na území ve smyslu § 69 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný následně dne 14. 11. 2016 řízení přerušil a žalobce vyzval k odstranění vad žádosti, neboť ta nijak nedokládala, že žalobce má zajištěny dostatečné prostředky k trvalému pobytu na území a že ovládá český jazyk na potřebné úrovni. Chybějící podklady zástupce žalobce žalovanému doručil dne 7. 12. 2016. Dne 12. 12. 2016 bylo zástupci žalobce doručeno další usnesení o přerušení řízení s výzvou k doložení dokladu o znalosti českého jazyka s tím, že zaslaný doklad je prostou kopií a že odkaz na založení originálu tohoto dokladu v jiném spise žalovaného nelze akceptovat, neboť podle § 65 odst. 6 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že z uzavřeného spisu nesmějí být vyjímány jednotlivé dokumenty. Duplikát osvědčení o znalosti českého jazyka zástupce žalobce předložil dne 22. 12. 2016. Dne 18. 1. 2017 však žalovaný vydal usnesení, jímž řízení o žádosti žalobce zastavil z důvodu, že žalobce není oprávněn podat žádost na území České republiky. Na podkladě odvolání žalobce Komise rozhodnutím ze dne 17. 3. 2017, jež bylo doručeno zástupci žalobce (a nabylo tak právní moci) dne 22. 3. 2017, usnesení o zastavení řízení zrušila, přičemž konstatovala, že žalobce byl podle § 69 odst. 5 zákona o pobytu cizinců během lhůty k vycestování stanovené z důvodu ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie uvedené v § 87f odst. 5 oprávněn podat žádost o povolení k trvalému pobytu přímo k žalovanému. Žalovaný poté, co obdržel spisovou dokumentaci dne 6. 4. 2017, usnesením doručeným zástupci žalobce dne 13. 4. 2017 opět řízení přerušil a vyzval jej k předložení aktuálních dokladů o zajištění prostředků k pobytu na území. Tyto podklady žalobce doložil dne 21. 4. 2017. Souběžně se žalovaný (vedle obstarání výpisu a opisu z rejstříku trestů a výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalobce) obrátil na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení a opakovaně na Úřad práce, aby prověřil platnost žalobcova pracovního povolení a jeho přihlášení jako zaměstnance, naposledy urgencí ze dne 21. 9. 2017. 8          Podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, rozhodnutí se vydá ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, povolení k trvalému pobytu podle § 69, je-li žádost podaná na území, povolení k přechodnému pobytu a povolení k trvalému pobytu podle § 87g a 87h. 9          Podle § 69 odst. 5 zákona o pobytu cizinců podává cizinec žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 68 odst. 1 ministerstvu, pokud na území pobývá na dlouhodobé vízum, povolení k dlouhodobému pobytu, na základě dokladu vydaného k pobytu na území podle zvláštního právního předpisu nebo během lhůty k vycestování stanovené z důvodu ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie uvedené v § 87f odst. 5, jde-li o cizince, který na území pobývá nepřetržitě 5 let; žádost podle § 68 odst. 5 je oprávněn podat též na zastupitelském úřadu. 10          Podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu může správní orgán řízení usnesením přerušit současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2. 11          Podle § 65 odst. 1 věty poslední správního řádu lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo. 12          Otázkou nečinnosti správního orgánu poté, co bylo jeho rozhodnutí ve věci zrušeno nadřízeným orgánem, se zabýval v poměrech poměrně dlouhých procesních lhůt zákona o pobytu cizinců Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 9. 8. 2017, č. j. 5 Azs 151/2017-23 (ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 2615/17). V něm se i pro tyto případy přihlásil k předchozím závěrům judikatury NSS, z níž plyne, že pokud je rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a věc je mu vrácena k novému projednání a rozhodnutí a pokud zároveň nelze vzhledem k rozsahu či charakteru vad, pro něž bylo předcházející rozhodnutí zrušeno, ve věci znovu rozhodnout bezodkladně, běží lhůta pro rozhodnutí správního orgánu znovu ode dne právní moci zrušujícího rozhodnutí. Byť tedy správní orgán I. stupně nezahajuje nové správní řízení, ale pokračuje v řízení již zahájeném, je třeba pro účely posouzení lhůty k vydání rozhodnutí vycházet z toho, že lhůta běží znovu ode dne právní moci zrušujícího rozhodnutí. Konstatoval také, že správní orgány musí mít dostatečnou lhůtu na vyřízení žádosti a řádné posouzení věci, a to i tehdy, pokud se dopustily pochybení, které musí v návaznosti na výsledek odvolacího řízení napravit. 13          S ohledem na obsah správního spisu musí soud konstatovat, že žalovaný neměl prostor po zrušení jeho usnesení o zastavení řízení rozhodnout o žádosti žalobce bezodkladně, neboť neměl dostatečně podloženo, zda žalobce doložený příjem z pracovního poměru získává legálně na základě platného pracovního povolení [tj. že není dán důvod zamítnout žádost podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců]. Proto byl povinen rozhodnout ve lhůtě předepsané ustanovením § 169 odst. 1 zákona o pobytu cizinců počítané ode dne právní moci zrušujícího rozhodnutí Komise (22. 3. 2017). Nejedná se však o 180denní lhůtu podle písm. b) tohoto ustanovení, neboť žádost žalobce o povolení trvalého pobytu spadá mezi speciální případy „zvýhodněných“ žádostí uvedených pod písm. e), pro jejichž vyřízení zákon stanoví lhůtu 60 dnů. Protože není významné, že správní spis žalovaný obdržel později (což taktéž plyne z rozsudku NSS ze dne 9. 8. 2017, č. j. 5 Azs 151/2017-23), lze tedy konstatovat, že žalovaný byl povinen ve věci rozhodnout nejpozději do pondělí dne 22. 5. 2017, resp. nejpozději do 30. 5. 2017, pokud by soud považoval za oprávněnou výzvu k odstranění vad žádosti a s tím spojené stavění lhůty pro vydání rozhodnutí po dobu přerušení řízení (od 13. 4. 2017) do okamžiku předložení aktuálních dokladů o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území (dne 21. 4. 2017). Ani v době rozhodování však soudu nebylo doloženo, že by žalovaný již o žádosti žalobce rozhodl. 14          Je tedy namístě učinit závěr, že žalovaný je nečinný. Závěru o nečinnosti správního orgánu lze totiž zabránit pouze vydání rozhodnutí ve věci samé, popř. doložením toho, že za průtahy plně odpovídá žalobce, ne však poukazem a to, že žalovaný ve věci činí dílčí procesní úkony. Proto soud žalobě vyhověl a podle § 81 odst. 2 s. ř. s. žalovanému uložil, aby o odvolání žalobce proti napadenému rozhodnutí rozhodl ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 15          O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladu řízení v celkové výši 10.228 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši 8.228 Kč, kterou tvoří odměna za dva úkony právní služby po 3.100 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby - § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], dvě paušální částky jako náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, vše zvýšeno o částku 1.428 Kč odpovídající 21% DPH z předchozích částek, a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 31. října 2017 JUDr. Milan Podhrázký, PhD., v. r. předseda senátu     Za správnost: B. K.