48Ad 26/2017 – 26     U S N E S E N Í       Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým v právní věci žalobce: P. Ch., bytem X, zastoupeného JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Klimentská 36, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2017, čj. X/315-AHN,   t a k t o :     I. Řízení  s e   z a s t a v u j e.   II. Žádný z účastníků  n e m á   p r á v o  na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   Žalobce se žalobou podanou dne 17. 7. 2017 ke zdejšímu soudu domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své předchozí rozhodnutí ze dne 4. 4. 2017, čj. R-4.4.2017-423/X. Tímto prvostupňovým rozhodnutím žalovaná upravila od 30. 11. 2016 invalidní důchod žalobce pro invaliditu třetího stupně tak, že invalidní důchod činí 3.995 Kč měsíčně, přičemž od lednové splátky v roce se zvyšuje na celkem 4.140 Kč. V žalobě žalobce předně poukázal na to, že již v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí požádal o opravu zápočtu dob pojištění, doložení jejich rozpisu a o nový výpočet důchodu dle § 42 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). Žalovaná k tomu v napadeném rozhodnutí uvedla, že toto ustanovení není možné v případě žalobce aplikovat, neboť žalobce dosáhl zletilosti dne 10. 10. 2008, přičemž invalidní je od 13. 9. 2016. Žalovaná podle žalobce v napadeném rozhodnutí zkrátila zákonný zápočet 6 let studia po 18. roku jeho věku. Nesouhlasí ani s jejím tvrzením, že doby pojištění od 18 let věku jsou řádně rozepsané v osobním listu důchodového pojištění. Především pak žalobce upozornil na to, že žalovaná se v napadeném rozhodnutí nikterak nevypořádala s tím, že se na jeho případ se vztahuje § 42 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. Žalobce není odborníkem na právo sociálního zabezpečení, tedy nevznesl konkrétní námitku, v čem spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí žalované, která na jeho případ dané ustanovení odmítla aplikovat. Právě žalovaná je však povolána k tomu, aby kontrolovala nesprávnosti správního orgánu I. stupně a vysvětlovala laikům nesrozumitelné výroky. Ve vyjádření k žalobě žalovaná shrnula dosavadní průběh řízení, přičemž poukázala na to, že žalobce v námitkách požadoval nový výpočet výše důchodu v souladu s § 42 zákona č. 155/1995 Sb., přičemž žalovaná se v napadeném rozhodnutí s touto námitkou vypořádala. Zdůraznila, že žalobce v námitkách nespecifikoval, co požaduje. To žalobce konkretizoval až v žalobě a z toho důvodu nelze považovat rozhodnutí o námitkách za nesprávné. Dané rozhodnutí pak podle žalované není ani nepřezkoumatelné ani nezákonné, neboť podmínku dle zmiňovaného § 42 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. žalobce nesplňoval. Jak dále žalovaná uvedla, žalobce dne 7. 6. 2017 prostřednictvím OSSZ Praha-východ doložil nové skutečnosti, další dobrovolné důchodové pojištění za období od 1. 10. 2015 do 31. 10. 2015 doplacené dne 6. 6. 2017. Žalovaná proto dne 20. 9. 2017 vydala nové rozhodnut, jímž zvýšila invalidní důchod žalobce na 9.824 Kč měsíčně. Tímto rozhodnutím vydaným na podkladě další pozdější žádosti žalobce po doložení nových skutečností byl žalobce vlastně již plně uspokojen, jak požadoval v žalobě, čímž splnil zákonné podmínky pro výpočet výše důchodu dle § 43 odst. 3 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. Vzhledem k tomu, že v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalobce zákonné podmínky pro výpočet důchodu dle § 42 odst. 3 citovaného zákona nesplňoval, je žaloba nedůvodná. Žalovaná pak dodala, že soud může řízení zastavit, pokud mu žalobce sdělí, že byl novým rozhodnutím plně uspokojen. V reakci na vyjádření žalovaného pak žalobce soudu sdělil, že souhlasí se zastavením řízení, a to pro pozdější chování žalované. Měl ve věci úspěch, neboť novým rozhodnutím byl plně uspokojen, a navrhl proto, aby mu soud současně přiznal náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslil ve výši 3.900 Kč. Žalobce zdůraznil, že pokud by nepodal danou žalobou, jeho případem by se žalovaná nezabývala. Svou argumentaci žalovaná změnila až po podání žaloby, přičemž dala žalobci za pravdu v tom, že za splnění dalších podmínek lze vypočítat výši procentní výměry invalidního důchodu za použití § 43 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., tedy pro žalobce příznivější. Pokud by žalobce byl o této skutečnosti informován v průběhu řízení, nebyl by nucen žalobu podávat. Krajský soud v Praze v návaznosti na výše uvedené k dané věci předně uvádí, že ač účastníci shodně hovoří o uspokojení žalobce (a to přímo s odkazem na příslušná zákonná ustanovení), není zde možno aplikovat institut uspokojení navrhovatele plynoucí z § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Aplikace tohoto institutu a zmiňovaného ustanovení totiž předpokládá specifický a formalizovaný postup jak ze strany účastníků, tak i ze strany soudu (viz zejm. odst. 1 a 2 daného ustanovení), k němuž ovšem v dané věci nedošlo, což již nelze zpětně zhojit. Z obsahu podání doručeného žalobcem soudu dne 9. 10. 2017 je nicméně zjevné, že žalobce „byl plně uspokojen“ a „souhlasí se zastavením řízení, a to pro pozdější chování žalovaného“, tedy jinak řečeno, že i podle samotného žalobce předmět sporu v dané věci byl již odstraněn a žalobce netrvá na projednání jím podané žaloby. Citované podání žalobce tedy lze podle názoru zdejšího soudu dle jeho obsahu vyhodnotit jako zpětvzetí návrhu, přičemž za těchto okolností je na místě řízení o podané žalobě zastavit. Soud v této souvislosti vyšel z § 47 písm. a) s. ř. s., podle něhož soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Procesní důsledek v podobě zastavení řízení je ostatně shodný jak v případě akceptace žalobcova zpětvzetí návrhu, tak v případě uspokojení navrhovatele dle výše zmiňovaného § 62 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žalobce setrval na požadavku na přiznání náhrady nákladů řízení, zabýval se soud dále i touto otázkou. Jak v této souvislosti plyne z § 60 odst. 3 s. ř. s., „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.“ Z citovaného ustanovení je tedy zřejmé, že soud při jeho aplikaci musí vždy zkoumat, zda existuje souvislost mezi zpětvzetím návrhu (žaloby) a chováním odpůrce (žalované). Slovní spojení „pozdější chování“ přitom znamená, že k tomuto chování musí dojít až po podání žaloby a v souvislosti s ním. Zjistí-li soud, že navrhovatel (žalobce) vzal své podání zpět bez ohledu na chování odpůrce (žalované) nebo že chování odpůrce (žalované) nemělo souvislost s podáním návrhu (žaloby), nemůže náhradu nákladů přiznat. V dané věci je mezi účastníky nesporné (a soud ověřil z předloženého správního spisu), že žalobce se dne 7. 6. 2017 (tedy po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, ovšem před podáním žaloby k soudu) obrátil prostřednictvím OSSZ Praha-východ na žalovanou se žádostí označenou jako „Doložení nových skutečností v návaznosti na vydané rozhodnutí ČSSZ“ s tím, že při rozhodování žalované nebylo přihlédnuto k době pojištění žalobce od 1. 10. 2015 do 31. 10. 2015 na základě dobrovolného důchodového pojištění, k čemuž připojil potvrzení o zaplaceném pojistném na dobrovolné důchodové pojištění (dle tohoto potvrzení poslední platbu pojištění žalobce připsal na účet žalované dne 6. 6. 2017). V návaznosti na to pak žalovaná vydala dne 20. 9. 2017 rozhodnutí čj. R-20.9.2017-423/x, kterým zvýšila žalobci invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na 9.824 Kč měsíčně, a to od 6. 6. 2017. Za shora popsaných okolností pak není podle názoru zdejšího soudu v dané věci možno vyjít z druhé věty výše citovaného § 60 odst. 3 s. ř. s., neboť k zastavení řízení (a zpětvzetí žaloby žalobcem) sice došlo v po pozdějším rozhodnutí žalované v téže věci, ovšem toto rozhodnutí nebylo vydáno primárně v důsledku žalobcem podané žaloby, nýbrž především v návaznosti na žalobcem podanou žádost (což žalobce ostatně navíc učinil ještě před podáním žaloby). Žalovaná pak v tomto pozdějším rozhodnutí o výši invalidního důchodu žalobce zjevně zohledňuje především skutečnosti nastalé až po vydání svého předchozího rozhodnutí o námitkách žalobce (především dobrovolnou úhradu důchodové pojištění žalobcem dne 6. 6. 2017), a nikoliv argumenty žalobce uplatněné v podané žalobě. Vzhledem k výše uvedenému tedy podle názoru zdejšího soudu není dán mezi podanou žalobou a později vydaným rozhodnutím žalované tak úzká souvislost, která by opravňovala soud uzavřít, že žalobce vzal žalobu zpět pro pozdější chování žalované ve smyslu § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. Soud tedy v dané věci, pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, postupoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s. větou první a dospěl tedy k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   V Praze dne 19. října 2017   JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce           Za správnost: B. K.