48Af 38/2016 – 50   USNESENÍ           Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého, PhD., a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jitka Zavřelové ve věci žalobce: P. P. bytem X, zastoupen daňovým poradcem PDF CZ, s.r.o. sídlem Na Krčské Stráni 445/3, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Finanční úřad pro Středočeský kraj sídlem Žitná 563/12, 120 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2016, č. j. 4022232/16/2110-52522-204502, takto:   I.                             Žaloba se odmítá. II.                          Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III.  Žalobci se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 3.000 Kč. Odůvodnění: 1          Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou dne 8. 11. 2016 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2016, č. j. 4022232/16/2110-52522-204502 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl námitku žalobce ze dne 18. 7. 2016 proti sdělení žalovaného ze dne 23. 5. 2016, č. j. 2790791/16/2110-52522-204502, o nepřiznání úroku z vratitelného přeplatku na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období červenec 2014. 2          Žalovaný v reakci na podanou žalobu namítl, že sdělení o nepřiznání úroku z vratitelného přeplatku bylo vydáno podle ustanovení § 254a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a že v napadeném rozhodnutí byl žalobce v souladu s § 254a odst. 5 daňového řádu poučen, že proti němu lze podat odvolání. Takové odvolání však žalobce nepodal (ani jeho podání v žalobě netvrdí) a jeho žaloba by tak měla být podle § 68 písm. a) s. ř. s. odmítnuta pro nevyčerpání opravných prostředků v řízení před správním orgánem. 3          Žalobce se v replice hájil tím, že má nárok na úrok z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu „ve znění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 7 Aps 3/2013-34“, neboť nebyla naplněna hypotéza právní normy v § 254a odst. 1 daňového řádu. Při správném postupu žalovaného by tak žalobce právo podat odvolání podle § 159 odst. 4 daňového řádu neměl. 4          Podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. 5          Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. 6          Podle § 254a daňového řádu náleží daňovému subjektu v případě, že postup k odstranění pochybností vztahující se k řádnému daňovému tvrzení nebo dodatečnému daňovému tvrzení, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet, trvá déle než 5 měsíců, úrok z daňového odpočtu stanoveného správcem daně (odst. 1). Úrok z daňového odpočtu daňovému subjektu náleží ode dne následujícího po uplynutí 5 měsíců ode dne zahájení postupu k odstranění pochybností, který trvá déle než 5 měsíců, do dne vrácení daňového odpočtu nebo jeho použití na úhradu nedoplatku, nejpozději však do uplynutí lhůty pro jeho vrácení (odst. 2). Úrok z daňového odpočtu odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 1 procentní bod, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (odst. 3). Správce daně předepíše úrok z daňového odpočtu na osobní daňový účet do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o stanovení daňového odpočtu. Vznikne-li tak vratitelný přeplatek, vrátí jej současně s vrácením daňového odpočtu (odst. 4). Proti postupu správce daně podle odstavců 1 až 4 je daňový subjekt oprávněn uplatnit námitku podle § 159; proti rozhodnutí o této námitce se lze odvolat (odst. 5). 7          Pro věc je podstatné to, jaké rozhodnutí žalobce napadá. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí (resp. předchozí sdělení, proti němuž směřovala námitka) na základě ustanovení § 254a daňového řádu a posuzoval v něm naplnění podmínek stanovených v hypotéze ustanovení § 254a odst. 1 daňového řádu. Nejedná se tedy o rozhodnutí ve věci úroku z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu, nýbrž o rozhodnutí ve věci úroku z daňového odpočtu podle § 254a daňového řádu. Proto se na toto rozhodnutí vztahuje procesní norma zakotvená v ustanovení § 254a odst. 5 daňového řádu, která proti napadenému rozhodnutí připouští opravný prostředek uvnitř veřejné správy v podobě odvolání. Skutečnost, že žalovaný měl rozhodnout o úroku z vratitelného přeplatku, a nikoliv o úroku z daňového odpočtu, žalobce mohl a měl uplatnit v rámci odvolání podaného v souladu s poučením, jejž se mu v napadeném rozhodnutí dostalo. Nevyčerpání odvolání tudíž je ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s. překážkou pro meritorní projednání žaloby směřující proti napadenému rozhodnutí vydanému žalovaným v prvním stupni. 8          Proto soud podanou žalobu výrokem I. podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť žalobce nevyčerpal zákonem připuštěné řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. 9          O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut. 10          Podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích“), byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Protože podaná žaloba byla odmítnuta, posledním výrokem soud rozhodl o vrácení žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši 3.000 Kč za podání žaloby, a to ve lhůtě plynoucí z ustanovení § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 21. července 2017     JUDr. Milan Podhrázký, PhD., v. r. předseda senátu     Za správnost: Božena Kouřimová