49Ad 10/2016 – 37      ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: L. P., narozen x, bytem X zastoupen advokátem JUDr. Jindřichem Pelouchem sídlem Seydlovo náměstí 30, 266 01 Beroun proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2016, č. j. x,   t a k t o :   I. Rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2016, č. j. x, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce, JUDr. Jindřicha Peloucha, na náhradě nákladů řízení částku 5.659,29 Kč. Odůvodnění: 1          Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou dne 15. 8. 2016 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2016, č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 22. 6. 2016, č. j. x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 212/2016 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla žádost žalobce ze dne 5. 4. 2016 o změnu výše invalidního důchodu poskytovaného pro invaliditu prvního stupně z důvodu zhoršení stavu, a to na základě závěrů posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram (dále jen „OSSZ“) ze dne 23. 5. 2016, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 45 %. 2          Žalobce se dožadoval přezkoumání jeho zdravotního stavu znaleckým posudkem, protože je přesvědčen, že jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 – 69 % a jedná se tak přinejmenším o invaliditu druhého stupně. Žalobce je vyučen a po celý svůj život v dospělosti vykonával profesi zámečníka, a to až do 54 let věku. Mozková příhoda ze dne 23. 7. 2014 zásadním způsobem změnila jeho život a zejména jeho pracovní schopnost. Do dne 23. 7. 2014 byl schopen vykonávat a fakticky vykonával odborné a kvalifikované práce spočívající v práci s kovoobráběcími stroji, když pracoval s přesností na desetiny milimetrů. Současný zdravotní stav v podobě přetrvávající retardace pravostranných končetin a zejména závažné poruchy zraku, přičemž oproti výčtu zdravotních postižení uvedených v napadeném rozhodnutí žalobce trpí i pohledovou obrnou, mu neumožňuje nejen vykonávat předchozí profesi, ale prakticky žádné jiné, byť méně náročné, zaměstnání. Žalobce je přesvědčen, že v důsledku svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zcela ztratil způsobilost vykonávat jakékoli práce v oboru, ve kterém po celý dosavadní život pracoval, třebaže by se mělo jednat o práce jednodušší. Zdravotní stav jej dokonce výrazným způsobem omezuje v jakékoli pracovní aktivitě stejně jako i v každodenních běžných činnostech do té míry, že v důsledku poškození zraku žalobce potřebuje pomoc jiné osoby, neboť má výrazné problémy již s pouhou chůzí a v neznámém prostředí není bez cizí pomoci schopen samostatného pohybu. 3          Žalovaná ponechala rozhodnutí ve věci samé na úvaze soudu s přihlédnutím k závěrům provedeného důkazu posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 589/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 47/2016 Sb. (dále jen „organizační zákon“). Jinak odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyjádřila přesvědčení, že žalobcův zdravotní stav byl posudkovými lékaři plně posouzen. 4          V průběhu jednání žalobce setrval na podané žalobě a ztotožnil se se závěry posudkové komise MPSV. Vedle zrušení napadeného rozhodnutí požadoval i přiznání náhrady nákladů řízení za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, sepis námitek a žaloby a účast u jednání) spolu s cestovným. Žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. 5          Soud ze správního spisu zjistil, že dne 5. 4. 2016 byla se žalobcem na OSSZ sepsána žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Posudková lékařka OSSZ v posudku ze dne 23. 5. 2016 dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobce trvale poklesla o 45 % v důsledku středně těžkého funkčního postižení po krvácení v oblasti středního mozku dne 23. 7. 2014 s následkem v podobě zbytkového ochrnutí vertikálního pohybu očí, dvojitého vidění, levostranné ztráty chuti a neúplného ochrnutí pravé strany těla. Zdravotní postižení zhodnotila podle položky 1c kapitoly VI přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), přičemž při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce přihlížela k profesi žalobce. Takto stanovenou míru podle ustanovení § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity již dále neupravovala. 6          S odkazem na závěr posudku lékařky OSSZ žalovaná vydala prvostupňové rozhodnutí ze dne 22. 6. 2016, jímž žádost o zvýšení invalidního důchodu zamítla s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti pouze o 45 %. Žalobce toto rozhodnutí napadl námitkami, v nichž argumentoval obdobně jako v nyní podané žalobě. 7          Dne 3. 8. 2016 posudková lékařka žalované zpracovala posudek, v němž ve shodě posudkovou lékařkou OSSZ uzavřela, že pracovní schopnost žalobce trvale poklesla o 45 % v důsledku stavu po krvácení v oblasti středního mozku dne 23. 7. 2014 s následkem v podobě zbytkového ochrnutí vertikálního pohybu očí a dvojitého vidění, tento zdravotní stav však hodnotila jako lehké funkční postižení podle položky 1b kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity na horní hranici intervalu 35 % poklesem pracovní schopnosti navýšeným s ohledem na profesi žalobce o dalších 10 procentních bodů. Při samostatném hodnocení postižení zraku by podle posudkové lékařky žalované přicházelo v úvahu hodnocení podle položky 5c kapitoly VII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity odpovídající 25 % poklesu pracovní schopnosti, které by neodůvodňovalo ani invaliditu v I. stupni. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 11. 8. 2016, jež zástupce žalobce převzal dne 15. 8. 2016, námitky zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobcův zdravotní stav nadále odpovídá prvnímu stupni invalidity. 8          Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. 9          Soud s ohledem na argumentaci žalobce provedl důkaz posudkem Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 19. 4. 2017, která po osobním vyšetření žalobce odbornou lékařkou z oboru neurologie a po rozboru předložených lékařských zpráv včetně zprávy očního lékaře ze dne 23. 3. 2017 uzavřela, že byla rozhodujícím zdravotním postižením slabozrakost obou očí s rychlou progresí, kterou zhodnotila k datu vydání napadeného rozhodnutí již jako těžkou slabozrakost ve smyslu položky 1d kapitoly VII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity hodnocenou na horní hranici vyhláškou stanoveného rozmezí, tj. ve výši 60 % s navýšením o dalších 10 procentních bodů vzhledem k pracovní kvalifikaci žalobce na konečných 70 % s tím, že vzhledem k postižení žalobce nelze předpokládat ani rekvalifikaci. Datum vzniku invalidity III. stupně pak bylo určeno jeden rok od prodělané mozkové příhody, tj. ode dne 23. 7. 2015. 10          S ohledem na uvedené závěry posudku Posudkové komise MPSV v Praze, v nichž soud neshledal žádné zjevné vady (naopak posudek lze s ohledem na osobní vyšetření žalobce a znalost aktuálního zdravotního stavu hodnotit jako přesvědčivý a vycházející z úplných podkladů), soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Žalovaná v napadeném rozhodnutí (resp. její posudková lékařka) podcenila zhoršování zrakových schopností žalobce v důsledku prodělaného ochrnutí okohybných svalů naznačené již ve dřívější lékařské zprávě a nevyžádáním si zcela aktuálního vyšetření očí založila své závěry na již zastaralých údajích o zdravotním stavu žalobce. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). 11          V navazujícím řízení žalovaná bude povinna mezi podklady svého rozhodnutí přihlédnout i k posudku Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 19. 4. 2017 a očnímu nálezu ze dne 23. 3. 2017 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). 12          O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové částce 5.659,29 Kč. Tuto částku tvoří odměna za tři úkony právní služby po 1.000 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání soudu v trvání do dvou hodin - § 7 bod 3, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a tři paušální částky jako náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Dále je součástí nákladů žalobce náhrada za zmeškaný čas advokáta cestou k jednání v rozsahu čtyř půlhodin po 100,- Kč dle § 14 advokátního tarifu a cestovné dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, § 157 zákoníku práce a §§ 1 a 4 vyhlášky č. 440/2016 Sb. na trase Zdice – Praha – Beroun osobním automobilem Škoda Octavia při vzdálenosti tam a zpět celkem 70 km, spotřebě motorové nafty v kombinovaném provozu 5,2 l na 100 km, sazbě základní náhrady 3,90 Kč/km a ceně paliva 28,60 Kč/l, celkem tedy cestovné 377,10 Kč. K tomu je připočtena náhrada za 21 % DPH z předchozích částek dle § 57 odst. 2 a § 35 odst. 2 věty druhé s. ř. s. ve výši 982,19 Kč. Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 6. září 2017 Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r. samosoudce, v. r.           Za správnost: B. K.