č. j. 49 Ad 13/2018- 30     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně: Z. H., narozena X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2018, č. j. X,   takto: I.            Žaloba se zamítá. II.         Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 30. 4. 2018, domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2018, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná k námitkám žalobkyně změnila své rozhodnutí ze dne 28. 11. 2017, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že žádost žalobkyně ze dne 29. 6. 2017 o přiznání invalidního důchodu z důvodu nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 5. 2018 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla s tím, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu toliko o 15 %. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná na základě závěrů posudku Okresní správy sociálního zabezpečení M. B. (dále jen „OSSZ“) ze dne 18. 10. 2017 původně žalobkyni přiznala ode dne 17. 7. 2017 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.   2. Žalobkyně v žalobě namítá, že její zdravotní stav byl chybně posouzen, protože není stabilizovaný a odpovídá částečné invaliditě. Zdravotní stav žalobkyně se zhoršil a žalobkyně trpí trvalými následky v podobě omezené hybnosti kyčle, zapouzdření nervu v pravé hýždi, bolestí celé pravé nohy a zeslabení a bolesti levého kotníku a levé kyčle, bolesti hlavy a rukou, pohmoždění krční páteře a psychosomatických problémů v důsledku úrazu a nemožnosti sportovat. Žalobkyně se léčí na ortopedii, neurologii a psychologii a podrobuje se rehabilitacím včetně návštěvy pohybových lázní. 3. Žalovaná navrhla s přihlédnutím k argumentům žalobkyně provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 30. 5. 2018 (dále jen „organizační zákon“). Rozhodnutí ponechává na úvaze soudu. 4. V průběhu jednání, k němuž se žalobkyně, ač řádně předvolána na novou adresu trvalého pobytu, bez omluvy nedostavila, žalovaná odkázala na závěry posudku posudkové komise MPSV a navrhla žalobu zamítnout. 5. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 29. 6. 2017 byla se žalobkyní na OSSZ sepsána žádost o přiznání invalidního důchodu od data vzniku nároku podmíněná dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Posudkový lékař OSSZ dospěl v posudku ze dne 18. 10. 2017 na základě předložené zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky a lékařských zpráv z oborů chirurgie, rentgenologie a rehabilitačního lékařství z let 2016 až 2017 a s přihlédnutím k vyplněnému profesnímu dotazníku, k dokladům z vyšetřování dopravní nehody ze dne 17. 4. 2016, při níž osobní automobil narazil z pravé strany do její pánve, stehna a ruky, a k telefonickému rozhovoru se žalobkyní, která se pro bolesti na prohlídku nedostavila, k závěru, že se v případě žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona o důchodovém pojištění, jehož rozhodující příčinou je zdravotní postižení uvedené v položce 1c oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které určil míru poklesu pracovní schopnosti ve středu vyhláškou stanoveného rozpětí, tj. 35 %. V odůvodnění svých závěrů posudkový lékař uvedl, že se jedná o stav po dopravní nehodě, při níž došlo ke zhmoždění pravé hýžďové krajiny s rozvojem bolestí pravé dolní končetiny při podezření na podráždění sedacího nervu nebo na kořenové dráždění v pravé oblasti prvního křížového obratle se zánikovými projevy v podobě oboustranného oslabení reflexů v oblasti pátého bederního a prvního křížového obratle. Nález považoval za hraniční pro přiznání invalidity. 6. S odkazem na závěr posudku posudkového lékaře OSSZ vydala žalovaná dne 28. 11. 2017 prvostupňové rozhodnutí, jímž přiznala žalobkyni ode dne 17. 7. 2017 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s odůvodněním, že její pracovní schopnost poklesla z důvodu nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. 7. Žalobkyně napadla prvostupňové rozhodnutí námitkami, v nichž namítala, že se stala invalidní již dne 17. 4. 2016, kdy byla účastníkem dopravní nehody, o čemž v příloze dokládala potvrzení. 8. Dne 6. 2. 2018 zpracovala posudková lékařka žalované v rámci řízení o námitkách posudek o invaliditě na základě shodných podkladů jako posudkový lékař OSSZ, a to po osobním zhlédnutí žalobkyně. Posudková lékařka žalované na rozdíl od lékaře OSSZ dospěla k závěru, že rozhodující příčinou poklesu pracovní schopnosti žalobkyně je lehká funkční porucha po zhmoždění oblasti pravé hýždě a mírně i lokte pravé ruky s minimálním postižením, když nebyly objektivně zjištěny či doloženy následky úrazu v podobě neurologických příznaků nebo poruchy dynamiky či statiky postižené oblasti. Tento stav posudková lékařka zařadila jako zdravotní postižení podle kapitoly XV oddílu A položky 6a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a hodnotila jej mírou poklesu pracovní schopnosti ve středu stanoveného rozmezí 15 % poklesem pracovní schopnosti. Poukázala na to, že po nehodě byla schopna ihned komunikovat s řidičem, po ošetření se byla schopna hned vrátit na místo nehody a její stav nevyžadoval hospitalizaci ani další následné ošetření, i při samotném akutním ošetření byl neurologicky normální nález a chirurgické nálezy z dubna a května 2016 konstatují volnou hybnost v kyčli. Rehabilitační nález také nezjistil jakoukoliv patologii či neurologické příznaky, i po roce je zaznamenána zcela normální chůze bez bolestivých projevů, k řadě doporučených vyšetření se žalobkyně nedostavila a neabsolvovala ani psychologické či psychiatrické vyšetření, takže chybí objektivní doklady o obtížích, které žalobkyně tvrdí. Klinické nálezy v dostupných lékařských zprávách jednoznačně vylučují podezření na dráždění sedacího nervu či na kořenové dráždění se zánikovými projevy. Také osobní vyšetření žalobkyně posudkovou lékařkou žalované ukázalo, že žalobkyně byla schopna na jednání přijít i z něj odejít svižným krokem bez pomůcek, nebyla na ní patrná porucha motoriky ani bolest např. v sedu. V průběhu jednání se žalobkyně bránila otázkám na její zdravotní stav a doklady k němu, uvedla též, že se k odborným vyšetřením dosud neobjednala. 9. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 1. 3. 2018, které bylo žalobkyni doručeno dne 6. 3. 2018, prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu zamítla. Do odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná převzala závěry posudku své posudkové lékařky s tím, že zjištěný pokles pracovní schopnosti neodpovídá žádnému stupni invalidity. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 6. 3. 2018. 10. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Soud s ohledem na zpochybnění správného posouzení zdravotního stavu žalobkyně doplnil dokazování o posudek Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 13. 12. 2018, která po prostudování spisové dokumentace a rozboru všech dosud předložených lékařských zpráv včetně nově k žalobě doložených zpráv z roku 2018 a na základě osobního vyšetření žalobkyně odborným lékařem posudkové komise z oboru ortopedie dne 13. 12. 2018 uzavřela, že žalobkyně není invalidní, neboť nedošlo k poklesu její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Posudková komise považovala posudek posudkového lékaře OSSZ za neodpovídající objektivně doloženým skutečnostem a naopak se plně shodla s posudkovou lékařkou žalované, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je stav po zhmoždění pravé hýždě projevující se opakovanými blokádami pravého křížovokyčelního kloubu bez omezení pohybu či čití na dolních končetinách a bez poruchy statodynamiky páteře hodnocený podle kapitoly XV, oddílu A, položky 6a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity vprostřed rozpětí 15 % poklesem pracovní schopnosti. Posudková komise shrnula, že zobrazovacími metodami nebyly zjištěny žádné poúrazové změny kostry, po rekonvalescenci žalobkyně nemá žádné obtíže s pravou rukou, s delším odstupem pak byly zjištěny lehké, věku přiměřené degenerativní změny bederní páteře nezužující páteřní kanál ani odstupy kořenových nervů, jsou zachovány i přiměřené štěrbiny obou křížovokyčelních kloubů. V rámci rehabilitační léčby byla jednorázově referována tuhost pravého křížovokyčelního kloubu, která však již dalšími vyšetřeními dokladována není. Neurologická vyšetření neprokazují poruchu citlivosti nebo motorické oslabení dolních končetin ani omezení hybnosti bederní páteře, stoj je jistý, chůze svižná bez nejistoty, hybnost kloubů dolních končetin je zachována v plném rozsahu. Tvrzená bolest není průkazná a může být důsledkem psychických důsledků stresové události. Nebylo zjištěno žádné smyslové postižení a jediné zdokladované blokády pravého křížovokyčelního kloubu žalobkyni limitují ve schopnosti pracovního zařazení jen mírně. K žalobě přiložené lékařské zprávy z roku 2018 jsou vesměs pozdějšího data než napadené rozhodnutí a i tak neobsahují žádné posudkově významné odlišnosti oproti nálezům zhodnoceným v průběhu správního řízení. 12. Pokud jde o zdravotní stav žalobkyně, soud má za to, že byl prokázán uvedeným posudkem posudkové komise MSPV ve spojení s velmi detailním posudkem posudkové lékařky žalované. Posudková komise vycházela z dostatečných podkladů, vypořádala se i s nejnovějšími předloženými lékařskými zprávami a zhodnotila zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí, přičemž žalobkyně byla při jednání posudkové komise i osobně vyšetřena odborným lékařem z oboru ortopedie. Už posudková lékařka žalované přitom vysvětlila, že pro závěry posudkového lékaře OSSZ nejsou předloženy odpovídající objektivní podklady. Posudková komise i posudková lékařka žalované také shodně poukázaly na to, že nelze vyloučit psychosomatické příčiny stesků žalobkyně, ta však v tomto směru žádná vyšetření neabsolvovala a případné omezení v tomto směru není jakkoliv doloženo. Soud tak shrnuje, že závěry posudkové komise považuje za logické, přesvědčivé a vycházející z úplných podkladů, nemá jim tak co vytknout. 13. S ohledem na shora uvedené závěry proto může soud konstatovat, že rozhodnutí žalované vycházelo ze správně zjištěného skutkového stavu a bylo v souladu se zákonem. Jelikož žalobkyně nesplňuje podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro přiznání nároku na invalidní důchod, konkrétně podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles její pracovní schopnosti nedosáhl nejméně 35 %, postupovala žalovaná správně, pokud prvostupňové rozhodnutí v souladu s ustanovením § 88 odst. 8 organizačního zákona v námitkovém řízení změnila v souladu s řádně zjištěným skutkovým stavem v neprospěch žalobkyně a její žádost zamítla. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná pak nemá v souladu s § 60 odst. 2 s. ř. s. na náhradu nákladů řízení nárok. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 13. srpna 2019 Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r. samosoudce       Shodu s prvopisem potvrzuje: B. M.