č. j. 57 Ad 8/2018- 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci žalobkyně: B. P., narozená X  bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,  sídlem Křížová 1292/25, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2018, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou ke dni 7. 3. 2018 domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno předchozí rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2017, č. j. X (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím žalovaná zamítla její žádost o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Podle napadeného rozhodnutí poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu o 20 %. 2. Žalobkyně namítla nesprávné zjištění skutkového stavu. Uvedla, že byla od 7. 10. 2015 do 10. 12. 2017 v pracovní neschopnosti. V námitkovém řízení byla vyšetřena posudkovou lékařkou, která jí doporučila, aby doložila lékařskou zprávu z cévního oddělení a že následně bude zdravotní stav přezkoumán a přiznán částečný invalidní důchod. Do doby vydání napadeného rozhodnutí však zprávu neměla, neboť se mohla objednat až na 6. 3. 2018. Lékařskou zprávu z cévního vyšetření (kardiolog MUDr. O. ze dne 6. 3. 2018) proto doložila k žalobě. Dále uvedla, že má žilní trombózu do pravé dolní končetiny s iritací do lýtka. Pro bolesti má problém se spánkem, chůzí, jízdou autem a u vyšetření je odkázána na doprovod druhé osoby. Bolesti nepolevují a analgetika ji zmírňují minimálně. Rovněž poukázala na to, že během února 2018 jí byl diagnostikován diabetes. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v předmětné věci jde o dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, a její rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu. S ohledem na uplatněný žalobní bod navrhla provedení důkazu posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“). Pokud nebude posudkem prokázána invalidita, navrhla zamítnutí žaloby. 4. Během ústního jednání konaného dne 30. 7. 2019 setrvala žalovaná na svém stanovisku. Žalobkyně se z jednání omluvila, přičemž souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s.. 5. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu napadených výroků a uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jimiž je vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Ze správního spisu žalované plyne, že žalobkyně podala dne 25. 9. 2017 žádost o přiznání invalidního důchodu. 7. Posudkem posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) MUDr. V. ze dne 5. 12. 2017 bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je úzkostně depresivní porucha hodnocená podle kapitoly V., položky 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „ vyhláška o posuzování invalidity“). Posudková lékařka uvedla, že pokles pracovní schopnosti byl s ohledem na souběžné postižení páteře (bolestivý syndrom páteře) a profesi žalobkyně stanoven na horní hranici rozpětí (15 - 20 %). V posudkovém závěru však konstatovala, že míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 15 % a nebyla měněna dále podle § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity. 8. Žalovaná s ohledem na závěry posudku prvostupňovým rozhodnutím žádost o přiznání invalidního důchodu zamítla pro nesplnění podmínek stanovených v § 38 zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně podala dne 27. 12. 2017 proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. 9. V námitkovém řízení byla žalobkyně přešetřena posudkovou lékařkou žalované MUDr. K., která v posudku ze dne 5. 2. 2018 opraveném dne 12. 2. 2018 označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti vertebrogenní algický syndrom (VAS) s kořenovou iritací po L5dx v r. 2015 a počátkem roku 2016, poté již spíše pseudoradikulární iritace po L5, přechodně úvodem i lehká zániková pravostranná symptomatologie L/S1 dx, jen minimální protruze disků dolní LS páteře bez foraminostonóz a kompresí kořenů. Toto postižení bylo hodnoceno podle kapitoly XII, oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Psychické postižení dle posudkové lékařky není dominantní. Míra poklesu byla stanovena na horní hranici rozmezí ve výši 20 % s ohledem na profesi žalobkyně a souběžné lehké psychické postižení. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla změněna podle § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, kterým zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. 10. Podle ustanovení § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.  Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 11. Nárok na invalidní důchod je podmíněn nepříznivým zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám, zdravotní stav žalobce nepřezkoumává. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise, jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I jejich posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování srovnávacího posudku nebo posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20; všechna citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). 12. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudek musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a posudkové závěry musí rovněž náležitě odůvodněny (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014 – 52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. 13. Krajský soud provedl dokazování posudkem Posudkové komise v Praze ze dne 13. 11. 2018, který si vyžádal za účelem posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Z posudku plyne, že žalobkyně byla přítomna jednání posudkové komise, během něhož byla rovněž vyšetřena odbornou lékařkou z oboru neurologie. Posudková komise vycházela vedle výsledků vlastního vyšetření ze zdravotnické dokumentace obsažené ve spise OSSZ, ve spise žalované a ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře MUDr. K. a lékařských nálezů, které v nich byly obsaženy (neurologické, ortopedické a psychiatrické), a dále z lékařských zpráv předložených žalobkyní. Posudková komise na základě těchto podkladů shledala, že se u žalobkyně projevuje letitý VAS při lehkých degenerativních změnách bederní páteře s propagací do levého boku a levé dolní končetiny. V objektivním nálezu z neurologického hlediska dominuje dle subjektivních potíží stav připomínající dráždění kořene v oblasti pátého bederního obratle, avšak bez kořenové symptomatologie. Dle CT páteře byla zjištěna minimální protruze (výhřez) disku L/S1 mediální 2 mm bez imprese kořene. Lékařské zprávy předložené při jednání dle posudkové komise nesvědčí o změně postižení či progresy od lékařských zpráv do data vydání napadeného rozhodnutí. Dle vyšetření provedeného při jednání je stav přiměřený věku a habitu. Ke skutečnostem uvedeným v žalobě posudková komise uvedla, že po žilní tromboze neměla žalobkyně trvalé následky, problémy se spánkem nejsou důvodem invalidizace a jsou jistě řešitelné. Nebylo zjištěno závažné omezení chůze. Cukrovka byla zjištěna až po datu vydání napadeného rozhodnutí a navíc byla kompenzována. Podle komise se tedy jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo postižení bederní páteře s lehkým funkčním omezením, s poruchou dynamiky, bez kořenové sympromatiky a bez sfinkterových obtíží, s lehkým neurologickým nálezem odpovídajícím věku a habitu. Jedná se o stabilizovaný stav bez dokladované progrese, spíše ve srovnání s nálezy z roku 2016 došlo ke zlepšení (již bez kořenového dráždění). Postižení páteře hodnotila komise podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Postižení nelze hodnotit podle položky 1c, neboť takové hodnocení nemá medicínské opodstatnění a nesvědčily pro to lékařské nálezy. Míra poklesu byla stanovena na horní hranici ve výši 20 % pro souběžná postižení. K navýšení míry poklesu podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity neshledala posudková komise žádný důvod. 14. Soud konstatuje, že posudková komise při vypracování posudku vycházela z  dostupné zdravotní dokumentace, včetně lékařských zpráv, které žalobkyně předložila k žalobě a následně při jednání posudkové komise. Posudková komise hodnotila zdravotní stav komplexně, zohlednila závažné zdravotní důsledky rozhodujícího zdravotního postižení a následky souběžného psychického postižení a zvážila i případný vliv ostatních postižení. Hodnocení posudkové komise má oporu v lékařských zprávách, z nichž vycházelo, je srozumitelné, logické, konzistentní a řádně odůvodněné. Lékařské zprávy nedokládají, že by došlo k závažné progresy postižení. Posudek rovněž obsahuje veškeré nezbytné náležitosti. Komise řádně odůvodnila, proč nelze postižení hodnotit jako závažnější. Z tohoto důvodu má soud posudek posudkové komise za přesvědčivý a úplný, a proto jej vzal za základ pro závěr o skutkovém stavu. 15. Soud tak na základě provedeného dokazování posudkem posudkové komise dospěl k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí 20 %, což znamená její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, avšak nedosahuje ani invalidity prvního stupně. Žalovaná tedy při posouzení žádosti o změnu výše invalidního důchodu dospěla ke správnému závěru, že v době vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní. I v případě mimořádného navýšení poklesu pracovní schopnosti o maximálně možných 10 % podle § 3 odst. 1 nebo 2 vyhlášky o posuzování invalidity, by pokles činil 30 % a nedosahoval by tedy ani v takovém případě invalidity prvního stupně. Žalobkyni opakovaně zmiňovaná bolestivost spojená s postižením páteře (VAS) sama o sobě není dostatečným důvodem pro uznání invalidity, neboť se jedná pouze o subjektivní projev zdravotních obtíží, jenž v daném případě nemá odpovídající odraz v objektivních lékařských nálezech. Žalobní bod, podle něhož žalovaná vycházela z nesprávně zjištěného skutkového stavu (zdravotního stavu žalobkyně), proto není důvodný. 16. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle  § 78 odst. 7 s. ř. s. 17. Soud neprovedl dokazování žalobkyní předloženou lékařskou zprávou. V prvé řadě je třeba uvést, že soud nemá odborné znalosti, aby skutečnosti uvedené v lékařských zprávách a vůbec zdravotní stav samostatně hodnotil. Posudková komise však již zohlednila skutečnosti týkající se žilního onemocnění ve svém posudku, byť předmětnou zprávu necitovala, ale měla ji k dispozici. Navíc tato zpráva byla vydána až po napadeném rozhodnutí, a nemůže tedy bezprostředně ovlivnit hodnocení zdravotním stavu žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Provedení dokazování touto listinou by tedy bylo nadbytečné. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 2 s. ř. s., z něhož plyne, že správní orgán nemá ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 30. července 2019   Mgr. Jan Čížek, v. r. samosoudce       Shodu s prvopisem potvrzuje: B. M.