Zmeškání lhůty k podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu z omluvitelných důvodů řeší článek 20 odst. 1 písm. b) a odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu. Žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu posoudí soud bez ohledu na právní kvalifikaci ze strany žalovaného jako žádost dle článku 20 nařízení o evropském platebním rozkazu a podle § 58 občanského soudního řádu nepostupuje, neboť nejde o otázku, kterou dané nařízení neupravuje, a vnitrostátní procesní úprava se tak neuplatní (čl. 26 nařízení o evropském platebním rozkazu).

USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [příjmení] republika Německo zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 38 450 € s příslušenstvím o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. července 2020, č. j. 15 EVC 1/2020-69 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu se nerozhoduje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením rozhodl soud prvního stupně o tom, že návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Kolíně dne 18. 3. 2020, č. j. EVC 1/2020-35, se zamítá. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že k návrhu žalobkyně rozhodl uvedeným platebním rozkazem, který spolu s návrhem, formulářem odporu a formulářem pro možnost odmítnutí přijetí písemnosti z důvodu jazyka vyhotovení (v češtině a němčině) doručil na adresu sídla žalované, doručení je na mezinárodní doručence potvrzeno dnem 17. 4. 2020. Žalovaná podala dne 19. 6. 2020 odpor proti evropskému platebnímu rozkazu současně se žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání odporu a s námitkou mezinárodní nepříslušnosti českých soudů, žádala také o přezkum evropského platebního rozkazu. Uvedla, že se o vydání evropského platebního rozkazu dozvěděla až od žalobkyně, a to 5. 6. 2020, evropský platební rozkaz jí nebyl doručen. Rozporovala údaje na mezinárodní doručence obsažené ve spisu a uvedla, že i kdyby jí platební rozkaz doručen byl, nebyla schopna se z objektivních důvodů spočívajících v mimořádných okolnostech souvisejících se šířením nemoci covid-19 ve stanovené lhůtě proti platebnímu rozkazu bránit. Popsala obtíže s pracovními silami a ztížené fungování pošty. 2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že přezkum platebního rozkazu přichází v úvahu až po uplynutí lhůty k podání odporu, musí se tedy nejdříve vypořádat s tím, zda lhůta k podání odporu marně uplynula. K řádnému doručení platebního rozkazu žalované dle názoru soudu prvního stupně došlo. Žádost o prominutí zmeškání lhůty posoudil dle § 58 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že je nedůvodná. Vyšel přitom ze zákona č. 191/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 a doby trvání mimořádných opatření. Uvedl, že návrh byl podán více než měsíc od ukončení nouzového stavu, nadto nebylo konkrétně uvedeno, jak uvedený stav zasáhl do poměrů žalované. Připomněl, že podání řádného odporu proti evropskému platebnímu rozkazu patří mezi nejjednodušší procesní úkony vůbec, a uzavřel, že ustanovení evropského práva ani nelze modifikovat natolik, aby jeho uplatnění záviselo na vnitrostátní úpravě. 3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že dodejka, ze které soud prvního stupně dovozuje doručení platebního rozkazu, trpí nezhojitelnými vadami, a doručení tak neprokazuje. V souvislosti se sporností doručení platebního rozkazu je třeba dle názoru žalované posuzovat i návrh na prominutí zmeškání lhůty. Okolnosti zmeškání byly popsány dostatečně, jde o objektivní důvody, které zmeškání plně ospravedlňují. Soudu prvního stupně také vytýkala, že platební rozkaz byl vydaný jen v českém jazyce a neobsahoval kopii formuláře návrhu. Dodala, že příslušnost českých soudů nebyla smluvena, neboť při přijetí nabídky si žalovaná vyhradila použití všeobecných podmínek pro zhotovení díla VOB/B, žalobkyně k tomu námitky neměla. Dle § 18 uvedených podmínek jsou příslušné německé soudy. Žádná osoba jménem [anonymizováno] u žalované v kanceláři, sekretariátu ani v účetním oddělení nepracuje, jde o doručovatele do dané oblasti. Je možné, že doručenku sám podepsal, aniž by adresátovi doručoval. Navrhovala, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně k odvolání uvedla, že doručení zásilky žalované vyplývá z internetového informačního systému České pošty, stejně jako z informačního systému Deutsche Post, kde je dokonce uvedeno, že přejímací osobou byl pan [příjmení]. Pokud jde o poštovního doručovatele, jak tvrdí žalovaná, došlo k doručení dle čl. 13 písm. b) nařízení o evropském platebním rozkazu. Závěru o doručení nebrání ani nevyplněné políčko o doručení na dodejce. Poukázala také na to, že tvrzení žalobkyně o tom, že management žalované nebyl v dané době přítomen, je vyloučeno už jejím vlastním tvrzením, že výroba v té době běžela na 150 %, aby byla uspokojena enormní poptávka obyvatelstva, neboť i to bylo nutně spojeno s administrativní činností. Tvrzené skutečnosti navíc dle žalobkyně žalovaná ani věrohodně nedokládá. Lex Covid se dle žalobkyně na žalovanou nevztahuje, žalobkyně se ztotožňuje i s argumentací soudu prvního stupně k nutnosti uvedení konkrétních okolností, které procesní úkon znemožnily. Dodala, že dle přípisu starostky obce Velten z 23. 3. 2020 byly pošty v daném období otevřeny zcela standardně. K mezinárodní příslušnosti českých soudů uvedla, že při uzavření smlouvy žalovaná k navrhované jurisdikci civilního soudu v místě dodavatele nic nenamítala, odkázala jen obecně na„ BGB“, při sjednání prorogační doložky nelze užít Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení díla (VOB/B), tyto podmínky se navíc vztahují jen na stavební smlouvy. Navrhovala, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212 věta první o. s. ř., přezkoumal dále i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5 a 6 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu napadeného rozhodnutí. 6. Podle § 16 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen nařízení o evropském platebním rozkazu) proti evropskému platebnímu rozkazu může žalovaný podat odpor u soudu původu za použití vzorového formuláře F uvedeného v příloze VI, který obdrží spolu s evropským platebním rozkazem. Odpor musí být odeslán do 30 dnů od doručení rozkazu žalovanému (čl. 16 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu). 7. Podle čl. 20 odst. 1 nařízení o evropském platebním rozkazu po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud a) byl platební rozkaz doručen některým ze způsobů uvedených v článku 14 a doručení nebylo provedeno dostatečně včas, aby bylo žalovanému umožněno připravit si obhajobu, a to bez jakéhokoli zavinění z jeho strany, nebo b) žalovaný nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které nezavinil, pokud v obou případech jedná neprodleně. Po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný rovněž právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud byl platební rozkaz s ohledem na požadavky stanovené tímto nařízením zjevně vydán chybně nebo z důvodu jiných výjimečných okolností (čl. 20 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu). 8. Podle čl. 26 nařízení o evropském platebním rozkazu veškeré procesní otázky, jež nejsou konkrétně upraveny tímto nařízením, se řídí vnitrostátním právem. 9. Podle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. 10. Soud prvního stupně správně dovodil, že jeho další postup v řízení závisí na tom, zda byl evropský platební rozkaz řádně doručen. Pokud by k řádnému doručení došlo, zabýval by se tím, zda vyhoví žádosti žalované o přezkum evropského platebního rozkazu nebo tuto žádost odmítne (a to při zohlednění všech tvrzených důvodů), pokud by k řádnému doručení nedošlo, zabýval by se dopady takové skutečnosti na vydaný platební rozkaz, jehož vykonatelnost byla již prohlášena. Absence řádného doručení totiž mezi výjimečné případy odůvodňující přezkum dle článku 20 nařízení o evropském platebním rozkazu nespadá (srovnej rozsudek Soudního dvora ze 4. 9. 2014, eco cosmetics a Raiffeisenbank St. Georgen, C -119/13 a C -120/13) 11. Závěr soudu prvního stupně o doručení evropského platebního rozkazu žalované však není přesvědčivý. Soud prvního stupně uvedl, že vydaný platební rozkaz doručoval v souladu s nařízením o evropském platebním rozkazu a také v souladu s vnitrostátním právem do vlastních rukou adresáta. Neuvedl ale, z čeho dovozuje, že evropský platební rozkaz byl žalované skutečně doručen a s námitkami žalované týkajícími se nedostatků mezinárodní dodejky se nevypořádal. 12. Doručení evropského platebního rozkazu prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb je přípustným způsobem doručení (čl. 13 a čl. 27 nařízení o evropském platebním rozkazu, čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. 11. 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech), z obsahu spisu a údajů na mezinárodní (růžové) dodejce je také zřejmé, že doručovány byly všechny potřebné listiny, včetně návrhu na vydání evropského platebního rozkazu, formuláře pro odpor a formuláře pro odmítnutí z důvodu jazyka písemnosti. Dodejka však postrádá údaj o tom, že byla adresátu doručena (zaškrtnuta je pouze kolonka„ Poukázka k výplatě v hotovosti“), o jménu a příjmení osoby, která zásilku převzala (příslušná kolonka zůstala nevyplněna), v části pro datum a podpis obsahuje údaj„ 17/4“ a nečitelný podpis (jiné údaje v dodejce vyplněny nebyly), postrádá také razítko pošty, která dodejku vrací zpět, který by mělo být připojeno v pravém horním rohu dodejky. Z uvedených údajů nelze dovodit, kdo zásilku převzal, a tedy ani posoudit, zda šlo o převzetí žalovanou či osobou uvedenou v čl. 14 písm. b) nařízení o evropském platebním rozkazu. Nejde sice o nezhojitelné vady dodejky, bez doplnění údajů (které může být učiněno i jiným způsobem, než řádným vyplněním dodejky – viz rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 3. 2017, Henderson, C -354/15) však nelze uzavřít, že evropský platební rozkaz byl žalované skutečně doručen, neboť dodejka obsažená ve spisu není způsobilá doručení prokázat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 24. 1. 2014, sp. zn. 7 As 30/2013). Závěr soudu prvního stupně o doručení evropského platebního rozkazu tak byl přinejmenším předčasný. 13. Pro rozhodnutí o odvolání žalované není závěr o řádném doručení evropského platebního rozkazu rozhodný. Článek 20 nařízení o evropském platebním rozkazu upravuje v odst. 1 písm. b) a odst. 3 postup pro případ, že žalovaný v 30denní lhůtě od doručení evropského platebního rozkazu odpor nepodá a uvádí, že nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které nezavinil, pokud jedná neprodleně. Řeší tak situaci, kdy žalovaný lhůtu k podání odporu zmeškal, a to z důvodů, které lze označit jako omluvitelné, na takové důvody poukazuje a domáhá se přezkumu, který by mu byl jinak s ohledem na uplynutí lhůty odepřen, tedy stejnou situaci, na kterou v případě zmeškání lhůty k podání odporu směřuje ust. § 58 o. s. ř. Proto pokud se žalovaný v pozdě podaném odporu proti evropskému platebnímu rozkazu (po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu) domáhá přezkumu platebního rozkazu z uvedeného důvodu, posoudí soud tento procesní úkon bez ohledu na právní kvalifikaci ze strany žalovaného jako žádost dle článku 20 nařízení o evropském platebním rozkazu a podle § 58 o. s. ř. nepostupuje, neboť nejde o otázku, kterou dané nařízení neupravuje, a vnitrostátní procesní úprava se tak neuplatní (čl. 26). 14. O prominutí zmeškání lhůty nemělo být v dané věci samostatným usnesením vůbec rozhodováno. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že o návrhu na prominutí zmeškání lhůty se nerozhoduje. 15. Odvolací soud pro úplnost dodává, že důvody, pro které podala žalovaná odpor až dne 19. 6. 2020, se bude soud prvního stupně zabývat při rozhodnutí o žádosti žalované na přezkum evropského platebního rozkazu, ovšem jen v případě, že dospěje k závěru, že platební rozkaz byl řádně doručen. V takovém případě se neomezí na rozsah a trvání mimořádných opatření v České republice (neboť na činnost žalované měla vliv zejména situace a s ní spojená opatření platná v místě jejího sídla) a bude se zabývat také dalšími námitkami žalované, které mohou být posouzeny jako důvody dle čl. 20 odst. 1 nebo 2 nařízení o evropském platebním rozkazu. 16. Pokud dospěje k závěru, že evropský platební rozkaz nebyl řádně doručen, bude postupovat dle vnitrostátního práva, neboť takovou otázku nařízení o evropském platebním rozkazu neřeší (viz rozsudek Soudního dvora ze 4. 9. 2014, eco cosmetics a Raiffeisenbank St. Georgen, C -119/13 a C -120/13, odst. 47). Při svém závěru o řádném doručení či nedoručení evropského platebního rozkazu vezme soud prvního stupně v úvahu i tvrzení účastníků, která ve vztahu k doručení platebního rozkazu uplatnili, případně i doložili, v průběhu odvolacího řízení a kterými se odvolací soud s ohledem na rozsah odvolacího přezkumu stanovený v § 212a odst. 6 o. s. ř. nezabýval. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže toto usnesení záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení, u Okresního soudu v Kolíně (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Praha 29. října 2020 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu