č. j. 51 A 57/2020- 27       ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky, ve věci žalobkyně: O.E. (dříve G.), narozena X  státní příslušnost Ukrajina  bytem X  zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem   sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1   proti   žalovanému: Ministerstvo vnitra  sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7   o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto: I. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydal rozhodnutí v řízení o žádosti žalobkyně o přechodný pobyt na území České republiky vedeném pod sp. zn. OAM-11439/PP-2019. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 228 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení 1.          Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou dne 1. 6. 2020 domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného. 2.          Žalobkyně uvedla, že dne 27. 6. 2019 podala žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Poukázala na § 169t odst. 6 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), podle kterého je žalovaný povinen rozhodnout ve lhůtě 60 dnů od podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu, a to pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně. Ve věci však dosud nebylo rozhodnuto. Opatřením proti nečinnosti ze dne 12. 2. 2020, č. j. MV-19346-3/SO-2020, vydaným na základě žádosti žalobkyně, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) přikázala žalovanému vydat rozhodnutí do 30 dnů od doručení tohoto opatření. Jelikož i tato lhůta marně uplynula a žalobkyně dosud nebyla informována o rozhodnutí ve věci, nezbylo jí než přistoupit k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti. 3.          Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nebyl a není nečinný. Z časového sledu provedených úkonů je zcela zřejmé, že řízení o žádosti žalobkyně probíhalo řádně a bez časové prodlevy. Naposledy byl do správního spisu vložen oddací list žalobkyně. Byl též nařízen výslech žalobkyně, pobytová kontrola atd. Aktuálně prováděné úkony svědčí o tom, že žalovaný ve věci koná. Je třeba přihlédnout též k aktuální situaci. Dne 12. 3. 2020 byl vyhlášen nouzový stav a krizové opatření vlády č. 71/2020 Sb. z téhož dne. Jedná se o obecně známou pandemickou situaci v souvislosti s koronavirem. Jak je známo, činnost správních či jiných orgánů byla citelně ochromena na dobu několika měsíců. Žalovaný poukazuje na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 4. 2020, č. j. 52 A 30/2020-13, kterým byla odmítnuta žaloba směřující proti usnesení žalovaného o přerušení řízení ve věci vydání zaměstnanecké karty do doby ukončení vyhlášeného nouzového stavu. Ačkoli řízení ve věci žalobkyně přerušeno nebylo, takový úkon by na věci ve prospěch či neprospěch žalobkyně stejně nic nezměnil. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby a nepřiznání náhrady nákladů řízení. 4.          Ve sdělení ze dne 5. 8. 2020 žalovaný předestřel pobytovou historii žalobkyně, včetně průběhu dřívějších řízení o žádostech o různé formy pobytových oprávnění a o mezinárodní ochranu. S ohledem na předmět nyní souzené věci nepovažuje soud za účelné podrobněji obsah tohoto podání žalovaného rekapitulovat. Žalovaný závěrem zopakoval, že o žádosti nebylo dosud rozhodnuto z důvodu vyhlášení nouzového stavu a následných epidemiologických opatření, neboť byl omezen přístup na pracoviště správního orgánu a z tohoto důvodu nemohly být provedeny výslechy ani opakovaná pobytová šetření. Správní orgán v současnosti nemůže o žádosti rozhodnout, neboť žalobkyně uzavřením sňatku dne 28. 2. 2020 přijala příjmení svého manžela. Předložený cestovní doklad, vystavený na její původní příjmení (G.), je proto neplatný. Žalobkyně platný doklad nepředložila. II. Podstatný obsah správního spisu 5.          Soud z předloženého správního spisu zjistil následující okolnosti podstatné pro posouzení žaloby. Žalobkyně podala dne 27. 6. 2019 k žalovanému žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Žalovaný dne 9. 7. 2019 požádal Policii ČR o zaslání podkladů správního řízení ve věci vyhoštění žalobkyně a o prověření informací v místě hlášeného pobytu žalobkyně. Téhož dne žalobkyni vyzval k odstranění vad žádosti (předložení dokladu, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie). Dne 18. 7. 2019 žalobkyně zaslala žalovanému reakci na uvedenou výzvu. Dne 14. 9. 2019 žalovaný vyzval žalobkyni k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, čehož žalobkyně dne 24. 9. 2019 využila. Dne 16. 10.2019 zaslala žalobkyně žalovanému vyjádření k podkladům rozhodnutí, v němž navrhla provedení svého účastnického výslechu a výslechu jejího druha a současně předložila rozsudek o rozvodu s bývalým manželem. Dne 9. 1. 2020 a 19. 3. 2020 žalobkyně doložila ke své žádosti další dokumenty. Dne 30. 7. 2019 vyzval žalovaný žalobkyni k odstranění vad žádosti (předložení platného cestovního dokladu a dokladu o zdravotním pojištění). Dne 30. 7. 2019 žalovaný požádal Policii ČR o prověření informací v místě hlášeného pobytu žalobkyně. Dne 3. 8. 2020 žalovaný předvolal žalobkyni a jejího manžela k výslechu, a to na 18. 8. 2020. 6.          Žalobkyně přiložila k žalobě též rozhodnutí Komise ze dne 12. 2. 2020, č. j. MV-19346-3/SO-2020, kterým bylo vyhověno návrhu žalobkyně na provedení opatření proti nečinnosti v řízení o její žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Komise žalovanému přikázala, aby do 30 dnů od doručení tohoto opatření proti nečinnosti vydal rozhodnutí ve věci řízení o žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky vedené pod č. j. OAM-11439/PP-2019. Návrh na provedení opatření ani doklad o doručení rozhodnutí o tomto návrhu nejsou součástí předloženého správního spisu. 7.          Při jednání, z něhož se žalovaný (přestože o jeho nařízení žádal) omluvil, setrvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce na svém dosavadním stanovisku. Uvedla, že do dne konání soudního jednání žalovaný rozhodnutí o žádosti žalobkyně nevydal a je proto i nadále nečinný. III. Posouzení žaloby soudem 8.          Soud v souladu s § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhodoval o žalobě na základě skutkového stavu zjištěného ke dni vydání svého rozhodnutí. 9.          Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 10.          Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. 11.          Soud v projednávané věci shledal, že žaloba je včasná, neboť byla podána do jednoho roku ode dne, kdy marně proběhla zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí (tj. od 26. 8. 2019). Splněna je též podmínka přípustnosti žaloby, neboť žalobkyně se dne 22. 1. 2020 obrátila na Komisi se žádostí o učinění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 správního řádu (k tomu srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015-59, č. 3409/2016 Sb. NSS). Podmínkou přípustnosti žaloby na ochranu proti nečinnost však není pouhé vyčerpání prostředku ochrany proti nečinnosti, nýbrž také bezvýslednost tohoto vyčerpání. V posuzované věci bylo návrhu žalobkyně sice vyhověno, neboť Komise přikázala nečinnému žalovanému ve smyslu § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu, aby ve stanovené lhůtě nečinnost odstranil, avšak žalovaný ve stanovené lhůtě 30 dnů ode dne doručení opatření rozhodnutí nevydal. Nadřízeným orgánem stanovená lhůta marně uplynula, čímž se stal tento prostředek ochrany proti nečinnosti před podáním žaloby bezvýsledným. 12.          Podle § 169t odst. 6 písm. f) zákona o pobytu cizinců rozhodne ministerstvo o žádosti o povolení k přechodnému pobytu ve lhůtě do 60 dnů ode dne jejího podání. 13.          V projednávané věci není mezi účastníky sporu o tom (a soud ze správního spisu ověřil), že žalobkyně podala žádost o povolení k přechodnému pobytu již dne 27. 6. 2019. Komise pak žalovanému přikázala vydat v daném řízení rozhodnutí do 30 dnů od doručení jejího opatření. Z vyjádření žalobkyně při jednání pak plyne, že žalovaný rozhodnutí o žádosti dosud nevydal. Z uvedeného je tedy zjevné, že žaloba je důvodná. 14.          Pro úplnost soud uvádí, že neopomněl materiální korektiv ochrany před nečinností, který judikatura převzala z § 71 odst. 5 správního řádu, podle něhož se nemůže dovolávat nedodržení lhůt ten účastník, který je způsobil. V rozsudku ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41, č. 2785/2013 Sb. NSS, však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že přijme-li nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti, je tím presumován fakt, že správní orgán nečinný byl, a správní soud již není oprávněn tento závěr přehodnocovat a procesním chováním žalobce se, z pohledu § 71 odst. 4 správního řádu, může zabývat jen od okamžiku přijetí tohoto opatření proti nečinnosti. 15.          Z obsahu správního spisu nelze dovodit, že by žalobkyně svým chováním ode dne 12. 2. 2020 (tedy od vydání opatření proti nečinnosti) jakkoli průtahy v řízení zavinila. V době po vydání opatření proti nečinnosti nečinila žádné obstrukční návrhy či podání vůči žalovanému, v řízení nepůsobila pasivně. Jedinou procesní aktivitou žalobkyně po vydání opatření proti nečinnosti bylo doložení dokladů souvisejících s její svatbou konanou dne 28. 2. 2020. Je tedy zjevné, že uvedené doklady nebylo možno předložit dříve v průběhu řízení. 16.          Žalovaný ve vyjádření k žalobě obecně poukazuje na to, že činí nezbytné úkony k tomu, aby mohl ve věci žalobkyně rozhodnout. Soud nicméně připomíná, že nečinností nelze rozumět pouze absolutní nečinnost správního orgánu, ale i nedůvodné průtahy v řízení, např. neprovádění procesních úkonů předpokládaných daným procesním předpisem v přiměřené časové návaznosti (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS). Správní orgán by se měl v zákonem stanovené lhůtě snažit co nejefektivnějším způsobem nashromáždit veškeré potřebné podklady a posoudit všechny rozhodné skutečnosti. Žalovaný ve vyjádření nijak neosvětlil, z jakého důvodu nemohl aktuálně prováděné úkony učinit již v zákonné lhůtě pro vydání rozhodnutí. Stejně tak v dané věci ze správního spisu nevyplynuly žádné překážky, které by žalovanému ve včasném provádění úkonů v řízení bránily. Jakkoli lze mít pochopení pro obtížnou personální situaci žalovaného z důvodu omezení spojených s pandemií koronaviru na jaře roku 2020, jsou tyto skutečnosti z hlediska posouzení otázky, zda byl žalovaný nečinný, bez relevance, neboť uvedená obtížná situace nastala až poté, kdy již k nečinnosti žalovaného došlo. V okamžiku vyhlášení nouzového stavu (tedy ke 12. 3. 2020) již byla i Komisí stanovená třicetidenní lhůta pro vydání rozhodnutí téměř u konce, a žalovaný tak měl v uvedenou dobu mít již nashromážděné všechny potřebné podklady a učiněné všechny procesní kroky nutné pro rozhodnutí ve věci. Nadto argumentace žalovaného související s pandemickou situací na jaře 2020 je zcela obecná, nijak se nevztahuje ke konkrétní věci žalobkyně a nevysvětluje, proč v jejím případu nebylo možno uvedené úkony (účastnický výslech, výslech svědka) provést dříve. Na okraj pak soud poznamenává, že nouzový stav byl k 17. 5. 2020 ukončen, ani poté však k rozhodnutí ve věci nedošlo. Soud proto uzavírá, že se žalovanému nepodařilo doložit, že by na jeho straně byly přítomny důvody, jež by mu měly bránit ve včasném vydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně o povolení přechodného pobytu.  17.          K tvrzení žalovaného, že předložený cestovní pas již není platný, neboť u žalobkyně došlo ke změně příjmení lze poznamenat, že pokud by žalovaný rozhodl v zákonem stanovených lhůtách, tento žalobkyní předložený doklad by na své platnosti nedoznal změny, neboť ke změně příjmení u žalobkyně došlo až 28. 2. 2020. K blíže neodůvodněnému poukazu žalovaného na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 52 A 30/2020-13 soud uvádí jen tolik, že citované usnesení bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 6 Azs 89/2020-22, zrušeno a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Soud proto nepovažuje za účelné podrobněji se zabývat možným dopadem závěrů vyslovených ve zrušeném usnesení na nyní souzenou věc. 18.          Žalovanému lze závěrem přisvědčit, že případné přerušení řízení by na věci žalobkyně skutečně nic podstatného nezměnilo. Rozhodnutí o přerušení řízení totiž může mít na lhůtu pro vydání rozhodnutí vliv pouze tehdy, je-li v době přerušení řízení stále zachována (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2013, č. j. 5 Ans 4/2012-20, č. 2871/2013 Sb. NSS). Jak vyplývá ze shora uvedeného, v souzené věci již lhůta pro vydání rozhodnutí zachována není, přerušení řízení by tak bylo z hlediska plynutí lhůty pro rozhodnutí zcela bez významu.     IV. Závěr a náklady řízení 19.          S ohledem na výše uvedené je tedy nutno uzavřít, že žaloba je důvodná. Soud proto uložil žalovanému podle § 81 odst. 2 s. ř. s. povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, která se jeví s ohledem na zákonnou lhůtu a dosavadní průběh řízení jako přiměřená. 20.          O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit procesně úspěšné žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, v odměně jejího zástupce ve výši 6 200 Kč za dva úkony právní služby (podání žaloby a účast na soudním jednání), podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přičemž odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč stanovil podle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bodu 5 advokátního tarifu, a dále ve dvou paušálních částkách náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše (vyjma zaplaceného soudního poplatku) navýšeno o náhradu 21% DPH ve výši 1 428 Kč, celkem tedy 10 228 Kč Odměnu za úkon zástupce spočívající v převzetí zastoupení soud žalobkyni nepřiznal, neboť totožný zástupce ji zastupuje i v řízení před žalovaným správním orgánem, a nepřebíral tedy danou věc jako novou. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 29. října 2020 JUDr. Věra Šimůnková, v. r. předsedkyně senátu       Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.