USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Hany Říhové ve věci projednání pozůstalosti po: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] a zemřelá dne [datum], hlášena k trvalému pobytu [anonymizováno] [obec], [ulice a číslo], posledně pobývající v [anonymizována dvě slova], Slovenská republika, za účasti: 1) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem v [anonymizována dvě slova], Slovenská republika, 2) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], bytem [anonymizována dvě slova], [ulice a číslo], 3) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], bytem [anonymizována tři slova], 4) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], bytem [anonymizováno] [obec], [ulice a číslo], o odvolání účastníka 4) proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. května 2021 č.j. 80 D 520/2021-56, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], zemřelé 7.1.2021, bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30.3.2021 č.j. 80 D 520/2021-14. Provedením úkonů v řízení byla pověřena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářka [anonymizováno] [obec] (§ 101 odst. 2 z.ř.s.). 2. Okresní soud v Mladé Boleslavi - poté, co provedl šetření v Registru obyvatel, Evidenci právních jednání pro případ smrti, Evidenci úpadců, Insolvenčním rejstříku, Katastru nemovitostí, aplikaci ARES a Registru živnostenského podnikání a zjistil, že zůstavitelka zanechala 4 děti (účastníky 1) až 4)) - usnesením ze dne 13.5.2021 č.j. 80 D 520/2021-53 řízení zastavil "z důvodu nepříslušnosti českých soudů k projednání pozůstalosti", přiznal notářce jako soudní komisařce za úkony provedené v řízení o pozůstalosti odměnu, náhradu za hotové výdaje a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové výši 1 772,65 Kč a rozhodl, že tuto částku je povinna notářce zaplatit Česká republika Okresní soud v Mladé Boleslavi. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že zůstavitelka nezanechala závěť evidovanou v Evidenci právních jednání pro případ smrti vedenou Notářskou komorou České republiky a že "v rámci šetření bylo zjištěno, že zůstavitelka již delší dobu (cca 8 let) žila ve Slovenské republice u své dcery" (účastnice 1)), což bylo "potvrzeno i dalšími dětmi zůstavitelky". a že tedy obvyklý pobyt zůstavitelky byl v době její smrti ve Slovenské republice. S odkazem na Články 4 a 15 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/ 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení, soud prvního stupně uzavřel, že není příslušný k provedení pozůstalostní řízení po [jméno] [příjmení] a poskytl účastníkům poučení, že "musí podat návrh na zahájení pozůstalostního řízení na příslušný soud ve Slovenské republice, jímž je Okresný súd Dunajská Streda". 3. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal účastník 4) odvolání. Vytýká soudu prvního stupně, že rozhodl o své nepříslušnosti, ačkoliv si je vědom toho, že žádný státní orgán na Slovensku řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] nezahájil. Podle názoru odvolatele ani nemá vedení řízení o pozůstalosti na Slovensku zákonný důvod a bylo by nehospodárné a časově náročné, zejména když se veškerý majetek zůstavitelky nachází v České republice a tři ze čtyř "potenciálních dědiců" bydlí v České republice. Nutné je přihlédnout též k tomu, že zůstavitelka měla českou státní příslušnost a trvalý pobyt evidovaný v České republice a že v České republice "reálně žila celý svůj život". Na území Slovenské republiky "byla odvezena" svou dcerou, avšak tento pobyt byl jen přechodný a nezakládá příslušnost soudu jiného státu než České republiky. Nesouhlasí ani s poučením, které bylo účastníkům řízení dáno v odůvodnění napadeného usnesení, že mají požádat o zahájení řízení o pozůstalosti ve Slovenské republice, když již bylo zahájeno řízení o pozůstalosti u Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Účastník 4) navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a aby řízení o projednání pozůstalosti po zůstavitelce bylo vedeno Okresním soudem v Mladé Boleslavi. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému usnesení soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 a § 28 z.ř.s. a § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. 5. Při zkoumání, zda k řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], je dána pravomoc soudů České republiky, soud prvního stupně správně vycházel z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/ 2012 ze dne 4.7.2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (dále jen "Nařízení č. 650/ 2012), které nabylo účinnosti dne 17.8.2015. 6. Podle čl. 4 Nařízení č. 650/ 2012 jsou soudy členského státu, na jehož území měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti, příslušné rozhodovat o dědictví jako o celku (obecná příslušnost). Podle čl. 15 Nařízení č. 650/ 2012 pokud je u soudu některého členského státu zahájeno řízení v dědické věci, k níž není příslušný podle tohoto nařízení, prohlásí tento soud z vlastního podnětu svou nepříslušnost. V preambuli Nařízení č. 650/ 2012 se v odstavci 23 a 24 k tomu uvádí: "S ohledem na rostoucí mobilitu občanů a za účelem zajištění řádného výkonu spravedlnosti v rámci Unie, jakož i zajištění toho, aby existovala skutečná vazba mezi danou dědickou věcí a členským státem, kde je příslušnost vykonávána, by mělo toto nařízení stanovit, že obecným hraničním určovatelem pro účely určení příslušnosti i rozhodného práva by měl být obvyklý pobyt zůstavitele v době smrti. Při určování místa obvyklého pobytu by měl orgán, který vede dědické řízení, provést celkové posouzení životních okolností zůstavitele v průběhu let před jeho smrtí i v době smrti a vzít přitom v úvahu všechny relevantní prvky faktické povahy, zejména délku a pravidelnost pobytu zůstavitele na území dotyčného státu a podmínky a důvody tohoto pobytu. Takto určené místo obvyklého pobytu by mělo vykazovat úzký a trvalý vztah k dotčenému státu, přičemž je nutné vzít v potaz konkrétní cíle tohoto nařízení. V některých případech může být určení místa obvyklého pobytu zůstavitele obtížné. Může to být zejména tehdy, kdy zůstavitel odešel z profesních nebo ekonomických důvodů za prací do jiného státu, a to někdy i na dlouhou dobu, avšak udržoval úzký a trvalý vztah ke státu svého původu. V takovém případě by bylo možné považovat za místo obvyklého pobytu zůstavitele, v závislosti na konkrétních okolnostech, i nadále jeho stát původu, v němž se nacházelo středisko zájmů jeho rodiny a jeho společenského života. K dalším složitým případům může dojít, pobýval-li zůstavitel střídavě v několika státech nebo přemisťoval-li se z jednoho státu do druhého, aniž by se v některém z nich usadil trvale. Byl-li zůstavitel státním příslušníkem jednoho z těchto států nebo nacházela-li se většina jeho majetku v jednom z těchto států, mohly by být jeho státní příslušnost nebo takové umístění majetku považovány za zvláštní faktor v rámci celkového posouzení všech skutkových okolností". 7. Z uvedeného v první řadě vyplývá, že základním hlediskem pro určení příslušnosti (pravomoci) soudů k projednání pozůstalosti po občanovi EU není podle Nařízení č. 650/ 2012 státní příslušnost zůstavitele ani evidovaná adresa jeho trvalého pobytu, ale obvyklý pobyt zůstavitele; není přitom významné, zda a kde (v kterém členském státu EU) bylo či nebylo pozůstalostní (dědické) řízení zahájeno. 8. V Nařízení č. 650/ 2012 sice není pojem "obvyklý pobyt" výslovně definován, nicméně je v něm (zejména v odstavcích 23 a 24 preambule) obsažen návod, z jakých hledisek a skutečností je třeba při jeho určení vycházet. Vyplývá z něho mimo jiné, že délka pobytu zůstavitele v členském státě je faktorem sice významným, nikoliv však jediným, který je třeba vzít v úvahu. V projednávané věci soud prvního stupně vycházel toliko ze skutečnosti, že zůstavitelka pobývala po dobu 8 let u dcery (účastnice 1)) na Slovensku, což měly potvrdit děti zůstavitelky (ve spise ovšem takové "potvrzení" není obsaženo). Nezabýval se však dalšími podstatnými aspekty pro vyhodnocení toho, zda tento její pobyt lze označit jako "obvyklý", a to zejména "podmínkami a důvody tohoto pobytu" na Slovensku. 9. Ze spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi zn. 26 P 1/2014 odvolací soud zjistil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5.12.2013 č.j. 25 Nc 3211/2013-60 byla zůstavitelka zbavena způsobilosti k právním úkonům a jejím opatrovníkem byla ustanovena její dcera (účastnice 1). Podkladem pro zbavení způsobilosti k právním úkonům byl zejména znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [jméno], podle něhož zůstavitelka trpěla duševní poruchou trvalého rázu bez možnosti zlepšení, která způsobila, že nebyla schopna samostatného způsobu života, nebyla schopna zajistit si bez dohledu stravování, oblečení, nebyla schopna pečovat o své zdraví ani hospodařit s penězi, nebyla schopna navazovat vztahy s ostatními lidmi, využívat dopravu, poštovní služby apod., nedokázala se orientovat v běžných životních situacích, zařídit si záležitosti na úřadech, posoudit a uvědomit si důsledky smluv. V průběhu řízení vyšlo - rovněž z výpovědi zůstavitelky před Okresním soudem v Mladé Boleslavi dne 5.12.2013 - najevo, že zůstavitelka žila od roku 2012 u dcery (účastnice 1) v její domácnosti a dcera jí poskytovala veškerou potřebnou péči. 10. Z uvedeného je podle odvolacího soudu nepochybné, že pobyt zůstavitelky v [anonymizována dvě slova] na Slovensku od roku 2012 až do její smrti nebyl výsledkem jejího svobodného a vědomého rozhodnutí (např. z profesních nebo ekonomických anebo rodinných důvodů), ale spíše rozhodnutím její dcery (účastnice 1)), která zůstavitelku kvůli špatnému zdravotnímu stavu (zejména psychickému), kdy již nebyla schopna samostatného života a obstarávat si základní potřeby, přijala do své domácnosti, aby o ni pečovala. Zůstavitelka se tedy vědomě nerozhodla žít trvale na Slovensku a vzhledem k jejímu stavu nelze dobře hovořit o tom, že si k místu pobytu na Slovensku vytvořila úzký a trvalý vztah. Při určení místa obvyklého pobytu zůstavitelky je třeba naopak akcentovat, že v době před svým onemocněním žila několik desítek let v České republice, pracovala zde, měla zde rodinu (a žijí zde tři ze čtyř jejích dětí) a zanechala zde veškerý svůj majetek, včetně bytové jednotky v [obec]. Z uvedeného je zřejmé, že v době, kdy zůstavitelka byla způsobilá rozhodovat o svých záležitostech, měla nepochybně úzký a trvalý vztah k České republice, kterou lze označit za místo obvyklého pobytu zůstavitelky i ve smyslu Nařízení č. 650/ 2012 Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soudy České republiky jsou podle čl. 4 Nařízení č. 650/ 2012 příslušné (pravomocné) rozhodovat o pozůstalosti zůstavitelky. 11. Z uvedených důvodů Krajský soud v Praze bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nezastavuje. Poučení o opravném prostředku: Poučení: Proti tomuto usnesení je možné podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.), a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto usnesení prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Praha 14. září 2021 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu