USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Václava Nekoly a JUDr. Evy Kratzerové ve věci oprávněné: [osobní údaje oprávněné] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti povinné: [osobní údaje povinné] pro vymožení 17 061 Kč s příslušenstvím, o podnětu soudního exekutora k zastavení exekuce ze dne 26. 2. 2021 o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 4. 2021, č. j. 40 EXE 578/2020-29 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 23. 4. 2021, č. j. 40 EXE 578/2020-29, Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud I. stupně“) zastavil zcela exekuci (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [úřad], se náhrada nákladů exekuce nepřiznává (výrok III.). 2. Soud I. stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že ve vztahu k majetku povinné došlo k zahájení insolvenčního řízení ve Slovenské republice, tedy v jiném členském státě Evropské unie. Na účinky zahájení takového řízení je třeba v České republice pohlížet s ohledem na pravidla stanovená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. 5. 2015, o insolvenčním řízení (dále jen„ Nařízení“) pro insolvenční řízení překračující hranice členských států Evropské unie. Tento právní předpis Evropské unie má před vnitrostátní právní úpravou aplikační přednost. Z čl. 20 odst. 1 Nařízení plyne, že rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení podle čl. 3 odst. 1 má bez dalších formalit v kterémkoli jiném členském státě, tedy i v České republice, stejné účinky podle práva státu, který řízení zahájil, tedy Slovenské republiky, pokud toto Nařízení nestanoví jinak a dokud ve výše uvedeném členském státě není zahájeno řízení podle čl. 3 odst. 2. Soud I. stupně proto uzavřel, že účinky zahájení insolvenčního řízení v jiném členském státě (zde ve Slovenské republice) mají stejný dopad i na pohledávku věřitele v České republice, která před zveřejněním usnesení o konkursu nebyla zcela vymožena. Oprávněná si tedy jako věřitelka mohla pohledávku přihlásit do slovenského konkursu. I když to oprávněná neučinila, slovenská úprava insolvenčního zákona povinnou zbavuje jako dlužníka všech dluhů, které mohou být uspokojeny pouze v konkursu. Pro tuto překážku v exekuci proto již nelze pokračovat. 3. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání oprávněná s tím, že pokud má pohledávka, která je předmětem tohoto exekučního řízení, povahu naturální obligace, pak má stejný režim jako pohledávka promlčená. Promlčení pohledávky může namítat pouze povinná (dlužnice), nikoliv soud či soudní exekutor. Námitku osvobození od placení pohledávky v exekučním řízení může tedy vznést pouze povinná. Soud I. stupně rozhodl nesprávně, pokud za nečinnosti povinné k podnětu soudního exekutora zastavil exekuci. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že se exekuce nezastavuje. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu I. stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen„ exekuční řád“), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 254 odst. 8 o.s.ř. a 214 odst. 3 o.s.ř., za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu), a dospěl k níže uvedeným závěrům. 5. Soud I. stupně správně zhodnotil, že exekuce je vedena na majetek povinné na základě pověření ze dne 29. 4. 2020, č. j. 40 EXE 578/2020-14, soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [úřad], pro vymožení pohledávky 17 061 Kč spolu s příslušenstvím podle vykonatelného exekučního titulu, kterým je usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 5. 2019, č. j. 9 C 370/2018-67. Dne 26. 2. 2021 došel soudu I. stupně podnět soudního exekutora ze dne 26. 2. 2021, v jehož obsahu si vyžádal o další pokyn ve věci, popřípadě o vydání rozhodnutí o zastavení exekuce, jelikož povinná byla oddlužena dle uznesenie Okresného súdu Prešov ze dne 17. 3. 2020, č. j. [číslo jednací]. Oprávněná nesouhlasila se zastavením exekuce, neboť insolvenční řízení vedené ve Slovenské republice podle tamějších zákonů nemá mezinárodní přesah do České republiky. Oprávněná také nesouhlasila s tím, že podnět k zastavení exekuce podal soudní exekutor, jelikož osobou oprávněnou ke vznesení námitky osvobození od placení pohledávky v exekučním řízení je pouze povinná. 6. Z uznesenia Okresného súdu Prešov ze dne 17. 3. 2020, č. j. [číslo jednací], soud I. stupně správně zjistil, že tento soud výrokem I. rozhodl o vyhlášení konkurzu na majetek povinné, výrokem II. rozhodl o ustanovení správce podstaty, výrokem III. vyzval věřitele povinné, aby své pohledávky, které nejsou pohledávkami za podstatou, přihlásili v základní lhůtě 45 dnů od vyhlášení konkurzu a výrokem IV. rozhodl o oddlužení povinné tak, že povinnou zbavil všech dluhů, které můžou být uspokojené jen v tomto konkurzu v rozsahu, v jakém nebudou uspokojené v konkurzu a dluhů, které jsou vyloučené z uspokojení. Uznesenie nabylo právní moci dne 24. 3. 2020. 7. Na základě uvedených zjištění a jejich právního posouzení dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání oprávněné není důvodné. Podle názoru odvolacího soudu posoudil soud I. stupně správně nastalou situaci poté, kdy byla povinná rozhodnutím slovenského soudu oddlužena a zbavena dluhů, které mohly být uspokojeny v konkurzu. Závěry pro své rozhodnutí pak vystavěl na dostatečných podkladech obsažených v soudním spisu, ve spisu soudního exekutora a podrobně vysvětlil, z jakého důvodu má za to, že jsou dány podmínky pro zastavení exekuce. Rovněž poukázal na přiléhavá zákonná ustanovení čl. 18 a 20 Nařízení, § 166e odst. 1 a 2 zákona Slovenské republiky č. 7/2005 Z. z., o konkurze a reštrukturalizácii a o zmene a doplnení niektorých zákonov (dále jen„ ZKR“), § 268 odst. 1 písm. h) a § 269 odst. 1 o.s.ř. a § 52 odst. 1 a § 46 odst. 7 exekučního řádu, která v rozhodnutí citoval. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že je dán důvod pro zastavení exekuce. 8. Ve svém odvolání pak oprávněná nebrojí proti správnému závěru soudu I. stupně, že na exekuční řízení probíhající v České republice má s ohledem na Nařízení vliv i konkurzní řízení vedené ve Slovenské republice a svou odvolací polemiku založila jen na argumentu, že k zastavení exekuce nemůže soud přistoupit bez iniciativy povinné jen na základě podnětu soudního exekutora. 9. Odvolací soud se plně ztotožňuje s názorem oprávněné prezentovaným v odvolání i s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 29 Cdo 3509/2010) a verifikovaným i v rozhodnutí Ústavního soudu (např. sp. zn. IV. ÚS 3250/14 a II. ÚS 502/17), že ve vykonávacím (exekučním) řízení má pohledávka, pro niž byla povinná oddlužena, stejný režim jako pohledávka promlčená. 10. Je však třeba uvést na pravou míru otázku, zda je třeba, aby se povinná sama výslovně domáhala tohoto následku jejího oddlužení v exekuci (analogicky ke vznesené námitce promlčení), či k tomuto následku mohou exekuční orgány přihlédnout i bez iniciativy povinné, jak se stalo v této projednávané věci. 11. Odpověď na tuto otázku lze pak nalézt v tom, že za promlčenou pohledávku je třeba považovat takovou pohledávku, u které již nastaly všechny předpoklady jejího promlčení stanovené zákonem (nejenom uplynutí promlčecí doby, ale i vznesení platné námitky). Pokud tedy režim pohledávky z oddlužení soudy připodobnily k režimu promlčené pohledávky, pak je zřejmé, že stejný efekt pro pohledávku z oddlužení v exekučním řízení nastává již okamžikem pravomocného rozhodnutí o oddlužení. Soudní exekutor i exekuční soud pak k tomuto následku musí přihlédnout z úřední povinnosti. Dlužník, který prošel oddlužením a dosáhl osvobození od placení pohledávek, je chráněn vůči placení dosavadních„ starých“ pohledávek, které sice v neuhrazeném rozsahu nezanikají, avšak nadále existují pouze v režimu naturálních obligací, když je třeba pohlížet pro účely exekučního řízení na pohledávku jako na promlčenou. Stala se z ní totiž tzv. nevymahatelná naturální obligace, což znamená, že pokud dlužnice bude na pohledávku plnit dobrovolně, nebude se jednat o bezdůvodné obohacení, avšak nucená exekuce pohledávky je zapovězena. 12. Oprávněná zjevně opomněla pohledávku do konkurzního řízení vedeného ve Slovenské republice (jejíž je povinná občankou) přihlásit a nyní se snaží zvrátit důsledky tohoto chybného postupu. 13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků tohoto odvolacího řízení nemá právo na jejich náhradu, když úspěšné povinné náklady odvolacího řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nelze podat dovolání. Praha 30. července 2021 JUDr. Martina Kasíková předseda senátu