USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Václava Nekoly a JUDr. Evy Kratzerové ve věci oprávněné: ; [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], Slovenská republika ; zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti povinným: ; 1. [anonymizována dvě slova], [datum narození], zemřelá [datum] posledně bytem [adresa] 2. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o návrhu 2. povinné na zastavení exekuce o odvolání 2. povinné proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. 1. 2021, č. j. 5EXE 6/2017-39 ve znění usnesení ze dne 13. 5. 2021, č. j. 5EXE 6/2017-81 a ze dne 3. 9. 2021, č. j. 5EXE 6/2017-98 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že se exekuce vedená na základě pověření Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2017, č. j. 5EXE 6/2017-22 ve vztahu ke 2. povinné zastavuje. II. Oprávněná je povinna zaplatit 2. povinné na náhradě nákladů řízení před soudním exekutorem a soudy obou stupňů částku 3 930 Kč, k rukám zástupkyně oprávněné advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen soud I. stupně) usnesením z 6. 1. 2021, č. j. 5EXE 6/2017-39, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce nařízené pověřením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2017, č. j. 5EXE 6/2017-22. 2. Soud I. stupně uzavřel, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že exekuce byla nařízena podle rozhodnutí Okresného súdu Prešov ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82, ve spojení s usnesením Krajského súdu v Prešově ze dne 24. 6. 2016, č. j. 3Co/100/2016-203. Z tohoto exekučního titulu vyplývá, že oprávněné bylo přiznáno právo na zaplacení částky 863, 04 EUR s příslušenstvím proti povinným. Pokud 2. povinná nebrojila proti exekučnímu titulu včas podaným opravným prostředkem a neuplatňovala své námitky v řízení nalézacím, nyní v exekučním řízení již takové námitky uplatňovat nelze, neboť exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení exekuce vycházet. Případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí a nepředstavují okolnosti, jež by byly rozhodné pro nařízení exekuce (srov. 20 Cdo 1710/2007). 3. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání 2. povinná a trvala shodně s návrhem na zastavení exekuce na tom, že exekuce byla zahájena proti osobě, která není osobou povinnou, a tedy jde o exekuci neoprávněnou. Soud I stupně se touto skutečností vůbec nezabýval a navíc své rozhodnutí opírá o judikát 20 Cdo 1710/2007, který jednak na předmětný případ nedopadá a který byl novější judikaturou překonán. Vykonatelnost rozhodnutí, tedy jeho způsobilost být předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce), se posuzuje podle předpisů státu, ve kterém bylo vydáno. S ohledem na již výše citovanou úpravu slovenského občianskeho zákoníka, jestliže zůstavitel nezanechal žádný majetek, a dědicové o průběhu dědického řízení ani nebyli vyrozuměni, nemohli z dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] ničeho nabýt, tedy ani dluhy. 4. Oprávněná k odvolání (shodně jako k návrhu na zastavení exekuce) uvedla, že oprávněná nedisponuje rozhodnutím o skončení dědického řízení, avšak opakovaně poukazuje na skutečnost, že toto není předmětem exekučního řízení. Pokud měla 2. povinná za to, že v nalézacím řízení nemělo být rozhodnuto o povinnosti zůstavitele jako o její, měla činit příslušné kroky a opatření v tomto (nalézacím) řízení. Pokud tak neučinila a soud v nalézacím řízení shledal, že nárok oprávněné je důvodný, není možné se této své nedbalosti a lhostejnosti dovolávat po více než 4 letech v rámci výkonu práva oprávněné u exekučního soudu. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, subjektem oprávněným je podat, je přípustné, obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 a § 205 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům. 6. Odvolací soud ze spisu soudu I. stupně a ze spisu pověřeného soudního exekutora vedeném pod sp. zn. [spisová značka] zjistil, že exekuční řízení bylo zahájeno 1. 11. 2017 na základě návrhu oprávněné ze dne 20. 10. 2017, proti povinným: 1) [anonymizována dvě slova], [datum narození], 2) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] a 3) [jméno] [příjmení], [datum narození]. K návrhu byla připojena dvě rozhodnutí slovenských soudů (rozsudek Okresného súdu Prešov ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82 a usnesení Krajského súdu v Prešově ze dne 24. 6. 2016, č. j. 3Co/100/2016-203) a Osvedčenie o európskom exekučnom titule – rozhodnutie (Príloha I), které ve vztahu k rozsudku Okresného súdu Prešov ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82 vydala dne 7. 6. 2017 vyšší súdna úradníčka Okresného súdu Prešov. Okresní soud v Kutné Hoře dne 27. 11. 2017, č. j. [číslo jednací] podle vykonávaného exekučního titulu Okresného súdu Prešov ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82, a vykonávaného exekučního titulu Krajského súdu v Prešově ze dne 24. 6. 2016, č. j. 3Co/100/2016-203 vedením exekuce na majetek povinných pověřil soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad]. 7. Rozsudkem Okresného súdu Prešov ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82 bylo ve prospěch žalobkyně [jméno] [příjmení], narozené [datum] vůči žalovaným 1) [anonymizována dvě slova], narozené [datum] a 2) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozenému [datum], uloženo zaplatit částku 863,04 EUR s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 431,52 EUR od 1. 7. 2008 do zaplacení a s 10,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 431,52 EUR od 1. 1. 2009 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek v uvedeném výroku nabyl podle vyznačené doložky právní moci dne 3. 8. 2026 a vykonatelnosti 9. 8. 2016; stejné údaje jsou uvedeny v Osvedčeniu o európskom exekučnom titule – rozhodnutie (Príloha I), které ve vztahu k rozsudku Okresného súdu Prešov ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82 vydala dne 7. 6. 2017 vyšší súdna úradníčka Okresného súdu Prešov. 8. Usnesením Krajského súdu v Prešove ze dne 24. 6. 2016, č. j. 3Co/100/2016-203 bylo ve věci žalobkyně [jméno] [příjmení], narozené [datum] proti žalovaným 1) [anonymizována dvě slova], narozené [datum], 2) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozené [datum] a 3) [jméno] [příjmení], narozené [datum] odmítnuto odvolání 1. žalované proti rozsudku Okresného súdu Prešov ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že„ 2. žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum] a soud pokračoval v řízení s právními nástupci – 1. – 3. žalovanou (§ 92 odst. 2, 3, 5 O. s. p.) vzhledem k singulární sukcesi. Právní nástupci původního 2. žalovaného vyplývají z usnesení Okresného súdu Prešov o projednání dědictví po zemřelém zůstaviteli [jméno] [příjmení] ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 26D/1159/2015, Dnot 247/2015“ 9. 2. povinná podala dne 31. 10. 2018 návrh na zastavení exekuce odůvodněný tím, že se nestala právním nástupcem zemřelého žalovaného [jméno] [příjmení]. Dědické řízení po zemřelém bylo zastaveno, protože nebylo prokázáno, že by zůstavitel vlastnil nějaký movitý či nemovitý majetek. K návrhu 2. povinná připojila kopii usnesení Okresného súdu Prešov o projednání dědictví po zemřelém zůstaviteli [jméno] [příjmení] ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 26D/1159/2015, Dnot 247/2015 s doložkou právní moci. 10. Z kopie usnesení Okresného súdu Prešov ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 26D/1159/2015, Dnot 247/2015, které nabylo právní moci dne 12. 3. 2016, odvolací soud zjistil, že řízení o projednání dědictví po zemřelém zůstaviteli [jméno] [příjmení] bylo zastaveno podle § 175h odst. 1 Osp pro nemajetnost a dědicové o svém dědickém právu nebyli vyrozuměni. 11. Oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila z důvodů uvedených ve vyjádření k odvolání. 12. Podle čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. 4. 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (dále jen Nařízení o EET) rozhodnutí, které bylo v členském státě původu potvrzeno jako evropský exekuční titul, je uznáno a vykonáno v ostatních členských státech, aniž je zapotřebí prohlášení o vykonatelnosti a aniž může být proti jeho uznání podán protest. 13. Podle čl. 11 Nařízení o EET potvrzení evropského exekučního titulu je účinné pouze v mezích vykonatelnosti rozhodnutí. 14. Podle čl. 20 odst. 1 Nařízení o EET, vykonávací řízení se řídí právem členského státu výkonu. Rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul se vykoná za týchž podmínek jako rozhodnutí vydané v členském státě výkonu. 15. Podle čl. 23 odst. 1 Nařízení o EET pokud dlužník — napadl rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul včetně žádosti o přezkum ve smyslu článku 19 nebo — požádal o opravu nebo zrušení potvrzení evropského nařízení výkonu v souladu s článkem 10, může příslušný soud nebo orgán v členském státě výkonu na žádost dlužníka a) omezit vykonávací řízení na ochranná opatření nebo b) podmínit výkon poskytnutím jistoty, kterou stanoví nebo c) za výjimečných okolností vykonávací řízení zastavit. 16. Podle § 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. 17. Podle odvolacího soudu je třeba nejprve správně vymezit, které z předložených slovenských rozhodnutí je ve zde projednávané věci exekučním titulem. Soud I. stupně totiž pochybil, když v pověření soudního exekutora ze dne 27. 11. 2017 jako exekuční titul označil nejenom rozsudek Okresného súdu Prešov ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82, ale chybně za exekuční titul označil i usnesení Krajského súdu v Prešově ze dne 24. 6. 2016, č. j. 3Co/100/2016-203. Toto usnesení odvolacího soudu exekučním titulem není a vzhledem k tomu, že neobsahuje žádný vykonatelný výrok (jen odmítá odvolání), ani vykonatelným rozhodnutím být nemůže. Proto Okresný súd Prešov správně Osvedčenie o európskom exekučnom titule – rozhodnutie (Príloha I), vydal jen ohledně svého rozsudku ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82 2017. Zde je však třeba připomenout, že Osvedčenie o európskom exekučnom titule vydala dne 7. 6. 2017 vyšší súdna úradníčka Okresného súdu Prešov. Takový postup však není v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C -300/14, ve věci Imtech Marine Belgium NV proti Radio Hellenic SA, který uzavřel, že článek 6 nařízení č. 805/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že potvrzení rozhodnutí jako evropského exekučního titulu, které může být vydáno v kterémkoli okamžiku, musí být vyhrazeno soudci. Soud I. stupně proto neměl přistoupit k pověření soudního exekutora, neboť oprávněná měla být po podání návrhu vyzvána k předložení osvědčení vyhotoveného soudcem. Na rozsudek Okresného súdu Prešov ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82 proto v tuto chvíli nemůže český exekuční soud pohlížet jako na certifikovaný evropský exekuční titul a v exekuci nemůže bez dalšího postupovat jako u českého exekučního titulu. Tuto vadu však odvolací soud mohl odstranit v odvolacím řízení a mohl vyzvat oprávněnou, aby předložila osvědčení vyhotovené příslušným soudcem. 18. Odvolací soud však k uvedenému postupu nepřistoupil, neboť i za situace, kdy by exekuční titul byl osvědčen jako EET, by odvolací soud přisvědčil hlavní námitce 2. povinné, že není prokázáno, že se stala nástupkyní zemřelého [jméno] [příjmení]. Tuto otázku je pak odvolací soud oprávněn podle české procesně právní úpravy posoudit sám, když Nařízení o EET otázku právního nástupnictví zemřelého účastníka nijak neupravuje. Oprávněná proto musí splnit podmínky dané § 36 exekučního řádu, aby bylo možné vést exekuci proti jiné osobě, než které je uložena povinnost v exekučním titulu. Vykonávaný exekuční titul – rozsudek ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82 2017 ukládá vykonávanou povinnost žalovaným 1) [anonymizována dvě slova], narozené [datum] a 2) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozenému [datum], který zemřel dne [datum], tedy v průběhu odvolacího řízení. Odvolací soud, který jen odmítl odvolání 1. žalované proti rozsudku Okresného súdu Prešov ze dne 2. 2. 2012, č. j. 16 C/205 /2010-82, však věc nehodnotil meritorně, nerozhodoval o odvolání, a tak ani neposuzoval, na které osoby přešla hmotněprávní povinnost plnit dluh uložená prvostupňovým rozhodnutím následně zemřelého účastníka řízení a jeho závěry o procesním nástupnictví uvedené v odůvodnění, které směřují jen k posouzení otázky, se kterým účastníkem dokončí odvolací řízení, nejsou pak pro odvolací soud závazné. Usnesení Krajského súdu v Prešove ze dne 24. 6. 2016, č. j. 3Co/100/2016-203, které ve svém výroku nijak neřeší otázku hmotněprávního nástupnictví po zemřelém účastníkovi, ani není meritorním rozhodnutím, tak není ve smyslu § 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu listinou, která by prokazovala přechod povinnosti na 2. povinnou. Naopak 2. povinná předložila listinu (pravomocné usnesení Okresného súdu Prešov ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 26D/1159/2015, Dnot 247/2015), ze které s odkazem na § 470 zákona č. 40/1964 Z.z., občianského zákoníka Slovenské republiky plyne, že 2. povinná nemá povinnost uspokojovat dluhy zemřelého, neboť ačkoliv je (společně s dalšími) dědičkou zemřelého [jméno] [příjmení], žádné dědictví nenabyla, protože dědické řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku. Podle slovenské právní úpravy platné ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] totiž dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. Nenabude-li dědictví, odpovědnost za dluhy na dědice nepřechází a není ani o svém dědickém právu v rámci dědického řízení vyrozuměn. S ohledem na to, že k úmrtí [jméno] [příjmení] došlo až po vydání vykonávaného exekučního titulu, nejedná se ani o věcný přezkum vykonávaného rozhodnutí, jak namítala oprávněná. 19. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že je namístě postup podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se exekuce ve vztahu k odvolatelce zastavuje. 20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněná je povinna zaplatit náklady 2. povinné i přesto, že nebyla seznámena s obsahem konečného rozhodnutí v dědickém řízení, jehož nebyla účastnicí (usnesení Okresného súdu Prešov ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 26D/1159/2015, Dnot 247/2015). Toto usnesení totiž 2. povinná připojila jako důkaz k návrhu na zastavení exekuce, jak přímo vyplývá z jeho textu, a oprávněná (její zástupce) se s obsahem mohla seznámit jak nahlédnutím do exekutorského spisu, tak do spisu soudního nebo si mohla vyžádat kopii od exekutora. Pokud tak neučinila, a proto nesouhlasila se zastavením exekuce, trvala na zamítnutí podaného návrhu, a na tomto stanovisku setrvala i v rámci odvolacího řízení, pak jí náklady vzniklé 2. povinné je nutno přičíst k tíži. Odvolací soud tak procesně úspěšné 2. povinné přiznal za použití § 7, § 11 odst. 2 písm. e) a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) náhradu za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis návrhu na zastavení exekuce a podání odvolání). Celková částka nákladů zahrnuje paušální náhradu nákladů 900 Kč a odměnu 3 030 Kč vypočítanou z vymáhaného nároku 22 603 Kč přepočítaného na české koruny v devizovém kurzu stanoveném Českou národní bankou (zveřejněno na webových stránkách ČNB) ke dni zahájení poskytování právní služby - udělení plné moci dne 30. 11. 2020. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nelze podat dovolání. Praha 3. listopadu 2021 JUDr. Martina Kasíková předseda senátu