ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Dlouhé a soudkyň JUDr. Pavly Havlíkové a JUDr. Ivany Muchové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená opatrovníkem [titul] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o zaplacení částky 26 525 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 1. 2021 č. j. 34 129/2020-69, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 001 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 12. 1. 2021 č. j. 34 129/2020-69 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 26 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 26 325 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení a náklady řízení 2 779 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém namítala, že se ve věci vyjádřila. Namítala, že není dána pravomoc českých soudů. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a žalobkyni uložil zaplatit náklady řízení. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že má za to, že je dána pravomoc soudů ČR, neboť poslední známé bydliště žalované je na adrese [adresa]. Žalovaná plnila pojistné dva roky, od 9. 8. 2016 (uzavření pojistné smlouvy) do 8. 8. 2018. Jednalo se o pojistné na vozidlo registrované v České republice, je tedy nepochybné, že se žalovaná v České republice zdržovala. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil. 4. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal v rámci nařízeného jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) napadený rozsudek soudu I. stupně včetně postupu, předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky, se soud I. stupně zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud I. stupně na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém úpravu obsaženou jednak v nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak nařízení EP a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), když mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou není žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku pojistné smlouvy uzavřena, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bodu 1 nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 1 písm. b) nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky. Soudu I. stupně se nepodařilo zjistit, zda měla žalovaná ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky a ani nezjistil žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by měla žalovaná bydliště v jiném členském státě, ani skutečnosti, které by mu umožnily dospět k závěru, že žalovaná má bydliště mimo území Evropské unie. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie však vyplývá, že v případech, kdy je bydliště žalovaného neznámé, je požadavek dodržování práva žalovaného na obhajobu třeba naplňovat při dodržování práva žalobce obrátit se na soud, aby rozhodl o opodstatněnosti jeho návrhů. Z toho důvodu se výše uvedená ustanovení, použijí i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud žalovaný své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají podle SDEU soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (k tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014). 6. Žalovaná (prostřednictvím opatrovníka) namítla, že není dána pravomoc českých soudů, neboť žalovaná nemá s největší pravděpodobností trvalý ani přechodný pobyt na území ČR, nevlastní zde ani žádný majetek, a nemusí se na území ČR vyskytovat. Navrhoval proto, aby bylo řízení zastaveno. Svá tvrzení ohledně pravomoci soudů ČR v odvolacím řízení nedoplnil. 7. Otázku pravomoci soudů České republiky ve věci, jejímž účastníkem je občan Vietnamské socialistické republiky, řešil Nejvyšší soud (jak správně uvedl soud I. stupně) v rozhodnutí sp. zn. 30 Nd 25/2014, kdy dospěl k závěru, že pravomoc soudů ČR je dána i v případě, že žalovaný opustil své poslední bydliště před podáním žaloby, aniž informoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, jestliže se jeho poslední známé bydliště nacházelo na území členského státu. Odvolací soud proto zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, pokud rozhodoval o své pravomoci věc rozhodnout. 8. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 9. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu újmy z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Pojištění odpovědnosti nelze přerušit, pokud nebylo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Bylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto přerušení pojištění odpovědnosti, je pojistník povinen před počátkem přerušení pojištění prokázat pojistiteli, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, jedná-li se o vozidlo, které podléhá registraci vozidel. V době přerušení pojištění odpovědnosti není plněna povinnost pojištění odpovědnosti. 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Z rozsudku soudu I. stupně bylo zjištěno, že se žalobkyně domáhá zaplacení částky 26 525 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění ke dni 9. 8. 2016. Předmětem uvedené pojistné smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], typ [anonymizováno] - [anonymizováno], specifikace [anonymizováno], [registrační značka]. Pro pojistné období 1 rok bylo stanoveno pojistné ve výši 27 020 Kč s roční splatností. Žalovaná částka představuje dlužné pojistné za období od 9. 8. 2018 do 28. 11. 2018 ve výši 26 325 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě žalobkyně. 14. Z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, soud I. stupně zjistil, že žalovaná uzavřela dne 9. 8. 2016 s žalobkyní pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 9. 8. 2016 na dobu neurčitou, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], typ [anonymizováno] - [anonymizováno], specifikace [anonymizováno], [registrační značka] (později změněna na [anonymizováno] [číslo]), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pojistné plnění pro případ nahodilé události a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni sjednané pojistné. Pojistné bylo původně sjednáno ve výši 27 020 Kč ročně s roční splatností. V souladu s čl. 4 odst. 6 pojistných podmínek došlo ke změně ročního pojistného pro období od 9. 8. 2018 do 8. 8. 2019 na částku ve výši 86 945 Kč. Žalobkyně má v případě prodlení žalované s placením pojistného, vedle práva na zaplacení úroku z prodlení, právo na náhradu nákladu spojených s upomínáním a uplatňováním této pohledávky. Výše náhrady 200 Kč je uvedena v Sazebníku poplatků. Dopisem ze dne 7. 10. 2018 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužného pojistného do 27. 11. 2018 s tím, že byla zároveň upozorněna na zánik pojištění v případě marného uplynutí dané lhůty. Dopisem ze dne 8. 12. 2018 byla žalovaná informována o zániku pojistné smlouvy a vyzvána k uhrazení pojistného dluhu. Za období od 9. 8. 2018 do 28. 11. 2018 žalovaná dluží na pojistném částku 26 325 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužného pojistného dopisem ze dne 12. 1. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2019. 15. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná tak byla povinna žalobkyni platit smluvené pojistné (§ 2758 odst. 1 o. z.), kdy však tuto svou povinnost nesplnila řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila, dostala se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky a úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalovaná v podaném odvolání ke skutkovým a právním závěrům soudu I. stupně ničeho neuvedla. Odvolací soud podle § 212 a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny. Odvolací soud z obsahu listinných důkazů, které předložila soudu I. stupně žalobkyně, zjistil, že skutkové závěry soudu I. stupně odpovídají provedeným důkazům, rovněž právní závěry soudu I. stupně jsou správné. Odvolací soud proto zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, když v odvolacím řízení nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti. 17. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ů 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. 18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jí vznikly zastoupením advokátem, proti neúspěšné žalované. Žalobkyni tak vznikly náklady za jeden úkon právní pomoci ve výši 2 180 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč, a 21% DPH ve výši 521 Kč, celkem náklady 3 001 Kč. Žalobkyně se náhrady nákladů za druhý úkon právní pomoci vzdala. Odvolací soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 001 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudního exekutora k Nejvyššímu soudu České republiky, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 14. dubna 2021 JUDr. Eva Dlouhá předseda senátu