ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o zaplacení částky 27 857,08 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti výrokům II. a III. rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. září 2020, č.j. 19 C 197/2020-21 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném věcném výroku II. mění pouze tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 200 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 100 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a z částky 100 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, ve zbývající části se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 677 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 057,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 6 996,87 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a z částky 11 060,21 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení ve výši 655 Kč (výrok III.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce, a v rozsahu částky 9 800 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 100 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a z částky 100 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). 2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 15. 1. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě mu dodávala elektřinu. Smluvní pokutou ve výši 100 Kč účastníci utvrdili peněžité dluhy žalovaného pro případ, že by jeho prodlení s jejich splněním trvalo déle než 10 dnů. Na cenu dodávek elektřiny mu žalobkyně vystavila za období od 30. 1. 2019 do 17. 12. 2019 fakturu na částku 6 996,87 Kč, kterou žalovaného vyzvala též k zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením zálohy na říjen 2019, celkem tedy na 7 096,87 Kč, splatnou 27. 1. 2020. Žalobkyně dále se žalovaným uzavřela dne 15. 1. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na jejímž základě mu dodávala plyn. Smluvní pokutou ve výši 100 Kč účastníci utvrdili peněžité dluhy žalovaného pro případ, že by jeho prodlení s jejich splněním trvalo déle než 10 dnů. Na cenu dodávek plynu mu žalobkyně vystavila za období od 12. 6. 2019 do 2. 1. 2020 fakturu na částku 11 060,21 Kč, kterou žalovaného vyzvala též k zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením zálohy na říjen 2019, celkem tedy na 11 160,21 Kč, splatnou 10. 2. 2020. Žalobkyně ukončila dodávky plynu žalovanému dne 2. 1. 2020 v důsledku jeho prodlení se zaplacením záloh za říjen a listopad 2019 a dopisem ze dne 7. 1. 2020 od smlouvy o sdružených službách dodávky plynu odstoupila. Vzniklo jí tak právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 400 Kč měsíčně za období od ledna 2020 do ledna 2022, kdy měla uplynout doba, na kterou byla smlouva o sdružených službách dodávky plynu uzavřena, tj. ve výši 9 600 Kč. Žalobkyně má proto za žalovaným pohledávky ve výši 27 857,08 Kč na jistině. Žalovaný je nesplnil ani přes výzvu. Příslušenstvím těchto pohledávek je úrok z prodlení v zákonné výši. 3. Žalobkyně již v žalobě souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Soud I. stupně usnesením ze dne 18. 8. 2020, č.j. 19 C 197/2020-12, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí. Se zřetelem k tomu, že se k této výzvě nevyjádřil, soud jeho souhlas předpokládal (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 15. 1. 2019 soud I. stupně zjistil, že se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a poskytovat související plnění a žalovaný se zavázal platit jí jejich cenu po dobu 30ti měsíců od 29. 1. 2019 a smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý případ prodlení s jakoukoli platbou přesahující 10 dnů a ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc následující po ukončení dodávání elektřiny do konce doby, na kterou účastníci smlouvu uzavřeli, jestliže se žalovaný opakovaně ocitne v prodlení s jakoukoli platbou. V obchodních podmínkách sdružených služeb dodávky elektřiny, které byly nedílnou součástí smlouvy, se žalovaný zavázal platit žalobkyni zálohy na dodávky elektřiny. Podle plánu záloh ze dne 8. 2. 2019 byl žalovaný povinen platit žalobkyni od února 2019 do ledna 2020 měsíční zálohy ve výši 1 500 Kč splatné vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Upomínkou ze dne 8. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení zálohy, která dospěla dne 15. 10. 2019, a smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení se splněním této pohledávky. Vyúčtováním za sdružené služby dodávky elektřiny ze dne 5. 1. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení ceny za dodávky elektřiny za období od 30. 1. 2019 do 17. 12. 2019 ve výši 6 996,87 Kč a smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením zálohy za říjen 2019, celkem 7 096,87 Kč, do 27. 1. 2020. Dopisem ze dne 5. 1. 2020 žalobkyně odstoupila od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny z důvodu opakovaného prodlení žalovaného se splněním peněžitých dluhů z této smlouvy. 5. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 15. 1. 2019 soud I. stupně zjistil, že se jí žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn do odběrného místa na adrese [adresa], a poskytovat související plnění a žalovaný se zavázal platit jí cenu po dobu 36ti měsíců od 17. 1. 2019. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý případ prodlení s jakoukoli platbou přesahující 10 dnů a ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc následující po ukončení dodávání plynu do konce doby, na kterou účastníci tuto smlouvu uzavřeli, jestliže se žalovaný opakovaně ocitne v prodlení s jakoukoli platbou. V obchodních podmínkách sdružených služeb dodávky plynu, které byly nedílnou součástí smlouvy, se žalovaný zavázal platit žalobkyni zálohy na dodávky plynu. Podle plánu záloh ze dne 13. 6. 2019 byl žalovaný povinen platit žalobkyni v období od června 2019 do května 2020 měsíční zálohy ve výši 1 500 Kč splatné vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Upomínkou ze dne 8. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení zálohy, která dospěla dne 15. 10. 2019, a smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení se splněním této pohledávky. Vyúčtováním za sdružené služby dodávky plynu ze dne 2. 1. 2020 ve znění opravného vyúčtování ze dne 21. 1. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení ceny za období od 12. 6. 2019 do 2. 1. 2020 ve výši 11 060,21 Kč a smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením zálohy na říjen 2019, celkem 11 161,21 Kč, do 10. 2. 2020. Dopisem ze dne 7. 1. 2020 žalobkyně odstoupila od smlouvy o sdružených službách dodávky plynu z důvodu opakovaného prodlení žalovaného se splněním peněžitých dluhů z této smlouvy. 6. Vyúčtováním smluvní pokuty ze dne 5. 1. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 600 Kč za„ předčasné ukončení smlouvy“, a to do 15. 1. 2020. Upomínkami ze dnů 31. 1. 2020 a 14. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem tohoto řízení. Tyto upomínky žalovanému odeslala vždy téhož dne, jak vyplývá z poštovních podacích archů. 7. Z plné moci, kterou žalovaný udělil žalobkyni dne 15. 1. 2019, ani z oznámení o přerušení dodávky ze dne 21. 11. 2019 a dokladu o jeho odeslání žalovanému soud nezískal žádná skutková zjištění významná pro projednávanou věc. 8. S poukazem na ust. § 50 odst. 2, 12 a § 72 odst. 2, 9 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně v období od 30. 1. 2019 do 17. 12. 2019 dodala žalovanému elektřinu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a na její cenu mu vystavila fakturu na 6 996,87 Kč splatnou 27. 1. 2020. Dále v období od 12. 6. 2019 do 2. 1. 2020 dodala žalovanému plyn na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a na jeho cenu mu vystavila fakturu na 11 060,21 Kč splatnou 10. 2. 2020. Žalobkyně má tedy za žalovaným pohledávky v celkové výši 18 057,08 Kč. Jejich příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky 6 996,87 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a z částky 11 060,21 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení podle ust. § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. V dalším se soud I. stupně zabýval zjištěním, že účastníci utvrdili peněžité dluhy žalovaného založené oběma smlouvami pro případ, že by jeho prodlení s jejich splněním trvalo déle než 10 dnů, smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ a ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc následující po ukončení dodávání elektřiny nebo plynu do konce doby, na kterou účastníci řízení tyto smlouvy uzavřeli, jestliže se žalovaný opakovaně ocitne v prodlení se splněním peněžitého dluhu založeného touto smlouvou. 10. S poukazem na ust. § 2048, § 2049 a § 1813 o.z. soud I. stupně vyložil, že jakkoli příkladmý výčet takových zneužívajících ujednání obsažený v ust. § 1814 o.z. nezahrnuje též ujednání, jehož cílem nebo následkem je požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj dluh, platil nepřiměřeně vysoké odškodné, uvedené v bodu 1 písm. e) přílohy směrnice Rady č. 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách, je zřejmé, že i takové ujednání náleží k zakázaným ujednáním, k nimž se podle ust. § 1815 o.z. nepřihlíží, ledaže by se jich spotřebitel dovolal. Je přitom třeba hodnotit kumulativní účinek všech klauzulí smlouvy uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, neboť tato ujednání jsou použitelná jako celek, bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plném uplatnění. Dospěje-li soud k závěru, že několik klauzulí v takové smlouvě má zneužívající povahu, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich (body 95 a 100 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. 4. 2016 ve věci C -377/14). 11. Při takovém hodnocení kumulativního účinku sankcí ujednaných ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny i ve smlouvě o sdružených službách dodávky plynu pro případ prodlení žalovaného se splněním peněžitých dluhů žalovaného vůči žalobkyni vzal soud I. stupně v úvahu souvislost ujednané smluvní pokuty s dalšími ujednáními o následcích prodlení žalovaného se splněním jeho peněžitých dluhů, zejména o právu žalobkyně odstoupit od těchto smluv, trvá-li prodlení déle než 15 dnů podle čl. 8 odst. 8.4. písm. a) obchodních podmínek, o právu žalobkyně žádat po žalovaném složení jistoty podle čl. 9 odst. 9.2. obchodních podmínek a o právu žalobkyně jednostranně započítat na složenou jistotu každou vzájemnou pohledávku za žalovanou podle čl. 9 odst. 9.3 obchodních podmínek, s jejímž splněním je v prodlení více než 15 dnů, jakož i v souvislosti s právem žalobkyně na úrok z prodlení v zákonné výši. Přihlédl rovněž k ujednaným smluvním pokutám ve výši 1 000 Kč pro případ prodlení žalovaného s poskytnutím potřebné součinnosti a ve výši 400 Kč za každý měsíc každý kalendářní měsíc následující po ukončení dodávání elektřiny nebo plynu do konce doby, na kterou účastníci řízení tyto smlouvy uzavřeli, pokud žalovaný právním jednáním přivodí předčasný zánik závazkových právních poměrů založených těmito smlouvami. Takové soustředění postihů za prodlení žalovaného se splněním jeho dluhů nutno hodnotit jako zneužívající, které nepřiměřeně zatěžovalo žalovaného jako spotřebitele, třebaže šlo o prodlévajícího dlužníka. Přitom ujednání o tomto postihu nevyvažuje žádné ujednání o výhodě poskytnuté žalovanému ani utvrzení dluhů žalobkyně založených uzavřenými smlouvami vůči žalovanému. Z těchto důvodů soud k ujednáním týkajícím se postihu žalovaného v případě prodlení se splněním jeho dluhů, včetně ujednání o smluvní pokutě, nepřihlédl. 12. Žalobkyni tak vůči žalovanému nepřísluší pohledávka na zaplacení smluvních pokut ve výši po 100 Kč za prodlení se splněním jeho povinnosti zaplatit žalobkyni zálohu na cenu za sdružené služby dodávky plynu a dodávky elektřiny za říjen 2019 ani na zaplacení smluvní pokuty ve výši 400 Kč měsíčně za období od ledna 2020 do ledna 2022, kdy měla uplynout doba, na kterou účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, tj. ve výši 9 600 Kč. Proto soud I. stupně žalobu zamítl v rozsahu částky 9 800 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 100 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a z částky 100 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení. 13. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 65 % a žalovaný v rozsahu 35 %, žalobkyni tak přísluší 30 % jejích nákladů řízení Ty činí 2 183 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 115 Kč a z nákladů za zastupování advokátem ve výši 968 Kč (2 úkony právní služby po 300 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, 2 režijní paušály po 100 Kč a 21% DPH ve výši 168 Kč), a z 1 paušální náhrady hotových výdajů (výzva k plnění ze dnů 31.1.2020 a 14.2.2020) po 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za úkon, který žalobkyně učinila dříve, než se dala zastoupit advokátem. 30 % z částky 2 183 Kč je 655 Kč. Při určení výše odměny advokáta soud postupoval podle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno žalobou podanou na předem připraveném vzoru používaném žalobkyní v obdobných věcech, a to po jeho doplnění o jednotlivé skutkové okolnosti. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. 14. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a namítá, že Směrnice jako zdroj evropského práva nejsou určeny k přímému použití, ale mají být transponovány do právního řádu každého členského státu. Judikatura Evropského soudního dvora dovodila možnost přímého použití směrnice, avšak za předpokladu, že ji členský stát netransponoval do národního právního řádu. Směrnice EHS 93/13 byla transponována do českého právního řádu novelou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 367/2000 Sb. Účinnou implementaci směrnice představují ust. § 1810 a násl. o.z., včetně soudem I. stupně zmiňovaného ust. § 1814, jež vyjmenovává některé ze zakázaných ujednání, ale také generální klauzule zakázaných ujednání, kterou obsahuje ust. § 1813 o.z. Přímé použití směrnice EHS 93/13 tak není důvodné a ustanovení smlouvy by měla být posouzena v souladu s ust. § 1813 o.z. Žalobkyně má za to, že jí uplatněná sankce vůči žalovanému není nepřiměřeně vysoká ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy směrnice EHS 93/13 a ujednání není možné považovat za zneužívající. Z ust. § 1813 o.z. plyne několik požadavků na smluvní ujednání, které musí být naplněny současně, aby takové ujednání bylo zakázané, a to, že jde o smluvní ujednání, že zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, že jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a že tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. 15. V posuzovaném případě není podle odvolatelky dána nerovnováha práv a povinností, a pokud by byla soudem shledána, není významná a není v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Primárním účelem ujednání o smluvní pokutě sjednané pro případ opakovaného prodlení s platbami (tzv. za předčasné ukončení smlouvy) je motivovat žalovaného, aby svým jednáním, resp. nekonáním, nezapříčil předčasné ukončení smlouvy uzavřené na dobu určitou. Ujednání o smluvní pokutě je ve prospěch žalovaného kompenzováno ujednáním o nižší než standardní ceně plynu. Proto sjednaná smluvní pokuta nezakládá nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, neboť je vyvážena garancí zvýhodněné ceny po sjednanou dobu. Nelze též odhlédnout od specifické povahy právních vztahů týkajících se dodávky plynu vyplývající nejen z jeho fyzikálních vlastností, ale rovněž z jeho specifického významu pro společnost. Rovněž nelze opomenout povinnosti, které pro žalobkyni jako obchodníka s plynem z právní úpravy vyplývají, a specifické vztahy mezi výrobci plynu, provozovateli distribuční soustavy a obchodníky s plynem, které mají mj. za následek nutnost zachovávat v plynárenské soustavě dostatečný, ale také limitovaný tlak a nutí tak obchodníky s plynem zajišťovat potřebné množství plynu a distribuční kapacity dlouho předem, než je dodán zákazníkům. Smlouvy se zákazníky uzavírané na dobu určitou tuto nutnost obchodníkům s plynem ulehčují. Pokud však není smlouva uzavřená na dobu určitou zákazníkem dodržena, vzniká obchodníkovi s plynem škoda, neboť již předem zajistil pro takového zákazníka potřebné množství plynu a distribuční kapacity, který zůstane nevyužit. V tomto kontextu je nutno poukázat na sekundární funkci smluvní pokuty, a to na funkci kompenzační, kdy alespoň částečně nahrazuje žalobci škodu, kterou mu zákazníci tímto svým nepoctivým přístupem způsobují. Tyto skutečnosti nelze odmítnout jednoduchým zjištěním, že v uzavřené smlouvě nebyl sjednán požadavek na minimální odběr, neboť i při nulovém odběru zůstává povinnost zákazníkovi hradit stálé měsíční platby, a to právě za rezervovanou kapacitu, jak je stanovuje i příslušné Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, oznamované ve Sbírce zákonů. 16. Při posuzování nerovnováhy práv a povinností je třeba podle odvolatelky pohlížet na právní vztah mezi účastníky vcelku, nikoliv jen izolovaně z pohledu uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Pokud soud I. stupně žalobkyni vytýká, že její smluvní povinnosti neutvrzuje žádná smluvní pokuta, nelze tomu než přisvědčit. Je však třeba zohlednit, že povinnosti žalobkyně jako obchodníka s plynem neplynou pouze ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, ale jsou stanoveny také zákonnými a podzákonnými předpisy, při jejichž porušení se žalobkyně vystavuje riziku naplnění skutkové podstaty správního deliktu a riziku finanční sankce řádově převyšující výši sjednané smluvní pokuty, ale i riziku sankce v podobě zrušení licence obchodníka s plynem. Hypotetická smluvní pokuta postihující žalobkyni by tak již nemohla naplnit svůj účel utvrzení povinností. K posouzení významu případné nerovnováhy práv a povinností žalobkyně poukazuje na to, že mezi účastníky byly ujednány měsíční zálohy na odběr plynu ve výši 1 500 Kč, což je téměř 4x více, než činí měsíční výše sjednané smluvní pokuty. Ve skutečnosti žalovaný za období 6/ 2019 až 1/ 2020 tedy za 6 a půl měsíců odebral plyn v hodnotě cca 17 000 Kč, tj. v průměru 2 620 Kč měsíčně. Smluvní pokuta ve výši 400 Kč měsíčně tak představuje méně než 1/6 hodnoty průměrného měsíčního odběru. Pokud se jedná o smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s platbou, i pokud by byla zjištěna nerovnováha, nemůže být významná, když smluvní pokuta za prodlení s platbou ve výši 100 Kč zajišťuje platební povinnosti v řádech desetkrát vyšších. Rovněž žalobkyně doložila, že každá z plateb, se kterými byl žalovaný v prodlení, v důsledku něhož uplatnila žalobkyně smluvní pokutu, byla žalobkyní upomínána, a to nejen doloženým způsobem. Žalobkyni tak vznikly náklady, které smluvní pokuta 100 Kč kompenzuje. 17. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že stanoví povinnost žalovaného uhradit jí částku 9 800 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 18. Při jednání odvolacího soudu odvolatelka prostřednictvím svého právního zástupce doplnila, že před soudem I. stupně sice souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání, nicméně pokud byl soud toho názoru, že žalobkyně nedotvrdila skutečnosti o tom, že chybí vyvážení výhod v neprospěch žalovaného, měl ji soud poučit podle ust. § 118a o.s.ř., aby tyto skutečnosti dotvrdila. Navíc ve věci byl na základě stejných tvrzení a stejných předložených listin vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně měla legitimní očekávání, že soud o žalobě rozhodne stejně. Ujednání o smluvních pokutách nejsou zneužívajícími ujednáními ke škodě spotřebitele. Smluvní pokuta je legální nástroj na utvrzení povinnosti spotřebitele po určitou sjednanou dobu odebírat plyn a elektřinu. Smluvní pokuta ve výši 100 Kč utvrzuje, aby nedocházelo k pozdním platbám, a ve vztahu k nákladům, které byla žalobkyně nucena vynaložit na vyhotovení a zaslání upomínky, jde o smluvní pokutu přiměřenou. Také požadovaná smluvní pokuta ve výši 400 Kč měsíčně za celou dobu, po kterou měla smlouva trvat, je přípustný zajišťující institut. Soud I. stupně mohl tuto smluvní pokutu moderovat, pokud by ji shledal nepřiměřeně vysokou, a nebylo nutno tento institut považovat za neplatný. Není též pravdivý závěr soudu I. stupně, že žalovaný nepožívá žádných výhod ze smlouvy uzavřené na dobu určitou. Takto uzavřená smlouva je pro žalovaného předně garancí, že cena odebrané energie bude po celé sjednané období stejná, navíc se jedná o cenu nižší, než jaká by byla, pokud by žalovaný sjednal smlouvu na dobu neurčitou. Takto sjednaná smluvní pokuta je navíc paušální náhradou případné škody, která žalobkyni porušením smluvní povinnosti žalovaným vznikne a žalovaný tak nenese žádné riziko, že bude muset hradit škodu vyšší. Během nařízeného jednání by byly tyto skutečnosti dotvrzeny. 19. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu odvolání rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. a shledal odvolání žalobkyně nedůvodným. 20. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). 21. Soud I. stupně v řízení učinil z předložených listin správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Na odůvodnění soudu I. stupně odvolací soud pro stručnost odkazuje. 22. Ze žalobkyní předložených listin lze zdůraznit, že podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 15. 1. 2019 bylo dohodnuto trvání smlouvy (36 měsíců) s možnou (i opakovanou) prolongací. V rámci žalobních tvrzení nebylo uvedeno nic o snížené ceně elektřiny. Tato skutečnost nevyplývá ani z jiných předložených listin. 23. Soud I. stupně správně posuzoval právní vztahy mezi účastníky nejen podle energetického zákona, ale také podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť smlouva byla uzavřena za jeho účinnosti. 24. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 25. Podle ust. § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 26. Podle ust. § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 27. V ust. § 1813 a násl. je provedena směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Smyslem je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv, a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Jde o ochranu před nepoctivým jednáním podnikatele. 28. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Je tedy nutné postupně zjistit, zda: a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. 29. Přezkumu podle ust. § 1813 podléhají pouze ujednání spotřebitelských smluv. Přezkumu přiměřenosti předchází posouzení, zda konkrétní ujednání je vůbec součástí smlouvy. Podléhají mu veškerá smluvní ujednání. 30. Posuzování významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran má dvě úrovně. Je možné posuzovat rozsah nerovnováhy v poměru smluvního ujednání a absence smluvního ujednání, či v poměru práva jedné strany a strany druhé. Pouhá skutečnost, že strany mají stejné právo (např. smluvní pokuta, promlčení), neznamená, že nemůže jít o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech, je nutné posuzovat reálný význam ujednání pro postavení každé ze stran (např. riziko prodlení). Na druhou stranu pouhá skutečnost, že ujednání zakládá jedné ze smluvních stran odlišné postavení od postavení strany druhé, ještě neznamená, že musí jít o nepřiměřené ujednání. Z ust. § 1813 druhé věty vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde i o zkoumání, zda neexistuje hrubý nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikateli poskytuje. Relevantní při zkoumání nepřiměřenosti ujednání je pouze významná nerovnováha. Je proto nutné zkoumat rozsah, v jakém dochází k odchýlení od zákonného rozsahu práv a povinností (např. od zákonné výše úroků z prodlení, od možné škody, která hrozí, v případě smluvní pokuty), v jakém jsou práva stran v nerovnováze, v jakém rozsahu dochází k nerovnováze vzájemných plnění obou stran. Přiměřenost ujednání nemůže být přezkoumávána izolovaně, musí být zkoumána v souvislosti s dalšími ujednáními. 31. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze nerovnováha v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Skutečnost, že určité ujednání zhoršuje právní postavení spotřebitele, však může být kompenzována jiným ujednáním, např. nižší cenou, zárukou, vyšší kvalitou zboží. K prokázání takové kompenzace však obvykle nepostačí pouhé prohlášení v ujednání, které nebylo individuálně sjednáno. 32. Při hodnocení kritéria přiměřenosti je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. Podnikatel splňuje požadavek přiměřenosti, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu. Podnikatel musí jednat v souladu s očekáváními, která svým jednáním vyvolal. Musí respektovat, že plnění ze smlouvy má uspokojit potřeby obou stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno. Spotřebitel musí mít možnost se s obsahem smlouvy seznámit. Při hodnocení přiměřenosti by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, stejně jako zda k uzavření smlouvy nebyl spotřebitel pohnut nekalými obchodními praktikami. V úvahu je nutno také brát, zda bylo ujednání sjednáno individuálně či nikoliv. Ujednání není sjednáno individuálně, jestliže smluvní strana neměla reálnou možnost ovlivnit jeho obsah, zejména jestliže je připraveno jednou stranou předem, a to nezávisle na tom, zda tvoří součást obchodních podmínek nebo formuláře. Nicméně přezkum se vztahuje i na ujednání sjednaná individuálně. I v případě takového ujednání může podnikatel zneužít svého silnějšího postavení, např. při využití agresivních nebo klamavých obchodních praktik či nejasných ujednání, a spotřebitel může uzavřít smlouvu, kterou by bez takového zneužití neuzavřel. 33. Posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká definice hlavního předmětu smlouvy, přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Podstata této výjimky vychází z toho, že rozhodnutí ve vztahu k předmětu plnění a jeho ceně jsou základní prvky autonomie vůle, do nichž není stát oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného rozhodnutí spotřebitele, nejde o cenovou regulaci. Aplikace jiných ustanovení k řešení hrubého nepoměru vzájemného plnění tím není vyloučena. 34. Jestliže je ujednání posouzeno jako nepřiměřené, nepřihlíží se k němu. Takové ujednání jako by nebylo vůbec učiněno, nemá žádné právní účinky. Jde o ujednání zdánlivé (§ 551 o.z.). Plnění na jeho základě může představovat bezdůvodné obohacení (§ 2991 o.z.). Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží, z úřední moci. Spotřebitel nemusí namítat nepřiměřenost, nemusí se jí dovolávat. Ust. § 1815 o.z. však dává prostor spotřebiteli, aby se, přestože je ujednání nepřiměřené, takového ujednání dovolal. Spotřebitel se může vůči podnikateli domáhat plnění podle nepřiměřeného ujednání, aniž by měl podnikatel možnost nepřiměřenost konkrétního ujednání vůči němu namítnout. 35. V přezkoumávaném případě se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že smluvní pokuta sjednaná ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele (§ 1813 o.z.) a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle ust. § 1815 o.z. nepřihlíží a které musí soud aplikovat z úřední povinnosti (ex officio), aniž by se žalovaný takového postupu dovolával. Je tomu tak proto, že se jedná o dvojí sankci za porušení téže povinnosti (za porušení platebních povinností je žalovaný rovněž sankcionován smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dní), přičemž smlouva o sdružených službách dodávky plynu, která je smlouvou formulářovou, nikoliv individuálně sjednanou, žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzuje. Smluvní pokuta (resp. 4 smluvní pokuty) je tedy ve smlouvě využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalovaného. Navíc předmětná smluvní pokuta je ve své podstatě skrytým odstupným za předčasné ukončení smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele plynu. Neobstojí argumentace žalobkyně, že jde o kompenzaci za neuskutečnění dodávky plynu, neboť smluvní pokuta byla vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená„ škoda“, která má být pokutou paušálně kompenzována, by žalobkyni mohla vznikat i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by v odběrném místě žalovaného nebyl plyn reálně odebírán (šlo by o tzv. nulový odběr). Sama žalobkyně navíc doznává, že musela zajistit distribuční kapacitu a nakoupit plyn dávno před tím, než měl být žalovanému dodán, reálně tedy mnohem dříve, než byla smlouva mezi stranami vůbec uzavřena. Jde o standardní náklad a riziko podnikání žalobkyně, které se předmětnou smluvní pokutou snaží přenášet na spotřebitele. V případě předčasného ukončení smlouvy jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku téhož plynu jinému zákazníkovi, takže tato„ škoda“ vůbec nemusí vzniknout. 36. Relevantní není ani argumentace porušováním smluvních povinností ze strany žalovaného. Případná nepoctivost žalovaného (v podobě neplacení) samozřejmě nemůže být důvodem pro ochranu jiné nepoctivosti žalobkyně (v podobě přípravy nepřiměřených ujednání). Ust. § 6 o.z. platí pro obě strany stejně a platí také samostatně (nepodmíněně). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Jinými slovy, nepoctivost jednoho neospravedlňuje nepoctivost druhého. 37. Lze proto shrnout, že ve své pravé podstatě představuje předmětná smluvní pokuta snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka – spotřebitele, který učinil tu„ chybu,“ že uzavřel smlouvu na dobu určitou a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba regulovaná (na maximálně tři měsíce), tedy o snahu nepřiměřeně omezovat po určitou dobu jeho právo bezplatné volby dodavatele plynu, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovaného) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde po dobu 36 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu). Sama žalobkyně ale podobně ve smlouvě omezována (sankcionována) není. Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze v obdobných spotřebitelských věcech stejné žalobkyně vedených nejen pod sp. zn. 103 Co 16/2018, 22 Co 251/2019, 27 Co 99/2019, 27 Co 283/2019, 27 Co 345/2019, 30 Co 80/2019, 27 Co 16/2020, 27 Co 110/2020, 21 Co 219/2020 či 21 Co 222/2020 a nemá důvod se od těchto závěrů odchylovat (srov. též § 13 o.z.). Samotnou výši sjednané pokuty již proto nebylo třeba z hlediska přiměřenosti posuzovat. 38. Na druhou stranu ve vztahu k smluvní pokutě ve výši 100 Kč za každé prodlení s platbou o více jak 10 dnů dospěl odvolací soud, na rozdíl od soudu I. stupně, k závěru, že byla sjednána dostatečně určitě, v zákonem přípustné výši a pro případ porušení povinnosti, přičemž splatnost byla stanovena shodně jako splatnost vystaveného vyúčtování. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se skutečně dostal do prodlení s platbou záloh za elektřinu a za plyn na měsíc říjen 2019 a žalobkyni tedy vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 100 Kč s 10% úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti této částky, tj. od 28. 1. 2020 do zaplacení, a z částky 100 Kč s 10% úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti této částky, tj. od 11. 2. 2020 do zaplacení 39. Pro odvolací řízení v této sporné věci platí režim neúplné apelace, podle něhož pro uplatňování skutečností nebo důkazů, které účastník neuplatnil před soudem I. stupně, platí omezení vyplývající z ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. Se zřetelem k uvedenému nemohly být námitky žalobkyně vznesené až v odvolání obsahující nová tvrzení o tom, že smlouvy se zákazníky uzavírané na dobu určitou jsou spojeny s nižšími cenami dodané elektřiny, že ujednání o smluvní pokutě je ve prospěch žalovaného kompenzováno ujednáním o nižší než standardní ceně elektřiny a že žalovaný získal výhodu oproti zákazníkovi, který uzavřel smlouvu na dobu neurčitou, neboť smlouva uzavřená na dobu určitou je pro něho garancí, že cena odebrané energie bude po celé sjednané období stejná, a smluvní pokuta ve výši 400 Kč měsíčně je navíc paušální náhradou veškeré případné škody, která žalobkyni porušením smluvní povinnosti žalovaným vznikne, a žalovaný tak nenese žádné riziko, že bude muset hradit škodu vyšší, odvolacím soudem brány v úvahu, neboť se jedná o nově tvrzené rozhodné skutečnosti existující ještě před vyhlášením rozsudku soudu I. stupně, které však nebyly před jeho vyhlášením uplatněny. Odvolatelkou nově tvrzené skutečnosti, i kdyby byly pravdivé, nejsou žádným z případů, kdy platná právní úprava obsažená v ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. dovoluje, aby k nim bylo v odvolacím řízení přihlíženo. Bylo na žalobkyni, aby veškeré skutečnosti, na nichž hodlala postavit svoji žalobu, uvedla před soudem I. stupně a nabídla o nich důkazy. Nelze však přehlédnout, že z žalobkyní předložených důkazů pravdivost těchto tvrzení vůbec nevyplývá. 40. Námitce odvolatelky, že sice souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání, nicméně pokud byl soud toho názoru, že žalobkyně nedotvrdila skutečnosti o tom, že chybí vyvážení výhod v neprospěch žalovaného, měl ji soud poučit podle ust. § 118a o.s.ř., aby tyto skutečnosti dotvrdila, přisvědčit nelze. Předně soud I. stupně nemohl mít vědomost, že žalobkyně žalovanému poskytla nějaké výhody, protože mu tuto skutečnost žalobkyně v rámci žalobních tvrzení nesdělila, ačkoliv měla a mohla předpokládat, že by mohla ovlivnit rozhodnutí ve věci samé, a z listin připojených k žalobě se tato skutečnost ani nepodává. Soud I. stupně tedy neměl žádný důvod žalobkyni o čemkoliv poučovat. Navíc poučení podle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje zásadně při jednání přítomným účastníkům. 41. Lichou shledal odvolací soud rovněž námitku odvolatelky spočívající v argumentaci, že ve věci byl na základě stejných tvrzení a stejných předložených listin vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně měla legitimní očekávání, že soud o žalobě rozhodne stejně. Elektronický platební rozkaz se totiž vydává ve zkráceném řízení na základě jiných principů než rozsudek. 42. K námitce odvolatelky, že kompenzační funkci smluvní pokuty„ nelze odmítnout jednoduchým zjištěním, že v uzavřené smlouvě nebyl sjednán požadavek na minimální odběr“ odvolací soud zdůrazňuje, že takovou argumentaci soud I. stupně v napadeném rozsudku nepoužil. 43. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném zamítavém výroku II. změní pouze tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 200 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 100 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a z částky 100 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, ve zbývající části jej potvrzdil. 44. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně částečně změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). 45. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla úspěch v rozsahu částky 18 257 Kč, tj. z 65,5 %, a neúspěch v rozsahu částky 9 600 Kč, tj. z 34,5 %. Žalobkyně tak má nárok na 31 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem) jejích nákladů řízení, které soud I. stupně správně vyčíslil částkou 2 183 Kč, což je částka 677 Kč 46. O nákladech odvolacího odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož náleží náklady odvolacího řízení žalovanému, neboť žalobkyně v něm byla úspěšná jen v nepatrné části, žalovanému však náklady odvolacího řízení nevznikly. 47. Náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 677 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Praha 3. března 2021 JUDr. Hana Lojkásková předsedkyně senátu