ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci manžela: [osobní údaje manžela] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] a manželky: [osobní údaje manželky] o rozvod manželství o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 5. 2021, č. j. 19 C 12/2021 - 51 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozvedl manželství [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], uzavřené dne [datum] ve [anonymizováno], Slovenská republika (výrok I.). Dalším výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání manželka s odůvodněním, že soud prvního stupně nepřihlédl k její výpovědi o skutečném chování manžela. Manžel u soudu lže a staví se do lepší pozice tak, aby si soudy naklonil na svou stranu. Neumí si představit s tímto člověkem fungovat ještě dlouhá léta, společně, jako rodiče, když se jeho chování nezmění. Namítla, že není rozumné se rozvést bez jediného slova, bez důvodu a bez jakéhokoliv vysvětlení. Rozvod jí připadá jako škoda a velká nezvratná ztráta pro děti. Po rozvodu se bude muset s nimi nastěhovat do garsonky. Jako osoba se závažnou diagnózou, nejistým vývojem, cizinka v zemi, kde nikoho nemá a otec dětí nekomunikuje a dělá jí samé podrazy, které velkou mírou ovlivňují i život dětí, nemá na výběr. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na rozvod manželství zamítne. 3. Manžel se k podanému odvolání vyjádřil tak, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a odvolání za nedůvodné. Důrazně odmítá možnost, že by v manželském soužití mohlo být pokračováno. Rovněž nesouhlasí s nařízením mediace. Navrhl proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně za použití ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že manžel podal dne 19. 1. 2021 návrh na rozvod manželství, které účastníci uzavřeli dne [datum] ve [anonymizováno], Slovenská republika. V návrhu uvedl, že v manželství, z něhož se narodily tři děti ([jméno], narozený dne [datum], [jméno], narozený dne [datum] a [jméno], narozená dne [datum]), se v posledních letech prohlubovaly vzájemné neshody a rozpory mezi manžely. Účastníci mají odlišné postoje ke společnému soužití a obtížně hledají společnou řeč. Manželé dosud nemají vypořádáno společné jmění, nadále oba obývají společnou nemovitost, nicméně společně již nehospodaří, intimně se nestýkají, a netráví spolu dovolené ani volný čas. Manželství se dostalo do krize, kterou již není možné překonat. Manžel je přesvědčen, že tento svazek je hluboce a trvale rozvrácen, nenese již známky fungujícího vztahu, neplní svou společenskou funkci a možnost obnovy společné domácnosti a fungujícího harmonického soužití je nereálná. Poukázal na to, že manželka již v minulosti podala návrh na rozvod manželství, řízení však bylo zastaveno z důvodu neuhrazení soudního poplatku. Proto byl nucen podat návrh na rozvod manželství sám. 6. Manželka nesouhlasila s návrhem na rozvod manželství, jakož ani s tvrzeními v něm uvedenými, a navrhla jeho zamítnutí. Namítla, že vztahy mezi manžely by bylo možné napravit. Ona sama se na vzniklé krizi nijak nepodílela a od počátku hledá možnost usmíření. Proto není pravdou, že nejeví zájem o obnovení společné domácnosti. Naopak je to manžel, který se rozhodl vůbec nekomunikovat a nereagovat na její návrhy týkající se například partnerské terapie, kterou i věnovala manželovi jako dárek k vánocům. Manžel na to nikterak nereagoval, a proto byla nucena terapii zrušit. Účastníci se po celou dobu intimně stýkali, manželka v naději, že zachraňuje manželství. Manželka má velký zájem na tom, aby děti narozené z manželství vyrůstaly v kompletní rodině, aby měly rodiče, kteří je budou vychovávat společně, aby měly jeden domov. Má zájem i o společné dovolené a společné trávení času. Manželka je přesvědčena, že není možné rozvést manželství bez pokusu o jeho záchranu. Navrhla, aby účastníkům byla nařízena manželská poradna, příp. mediace. 7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] ve [anonymizováno], Slovenská republika. U obou se jedná o manželství první. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 5. 2020, č. j. 25 Nc 2160/2019-32, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, č. j. 101 Co 264/2020-79 byla pravomocně upravena péče a vyživovací povinnost k nezletilým dětem účastníků i pro dobu po rozvodu. Konkrétně byly nezletilé děti [jméno] (narozený dne [datum]), [jméno] (narozený dne [datum]) a [jméno] (narozená dne [datum]) svěřeny do péče matky a otci bylo uloženo přispívat na jejich potřeby výživným, jehož úhrn pro všechny tři děti činí 13 000 Kč měsíčně. Ze spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 7 C 109/2019 soud prvního stupně zjistil, že manželka podala dne 24. 10. 2019 návrh na rozvod manželství. Uvedla v něm, že účastníci spolu nežijí jako manželé nejméně od prosince 2018. Obývají sice oba společný dům, jejich manželství však představuje již jen formální svazek, který neplní svoji základní funkci a rozvod proto představuje jediné řešení. Toto řízení o rozvod manželství bylo zastaveno usnesením ze dne 27. 1. 2020 č. j. 7 C 109/2019 - 11 pro nezaplacení soudního poplatku, právní moc nastala 20. 2. 2020. 8. Manžel v řízení před soudem prvního stupně vypověděl, že postoj manželky, tedy nesouhlas s návrhem na rozvod manželství, je pro něho překvapivý, neboť v řízení, ve kterém byly upravovány poměry nezletilých dětí, se manželka vyjadřovala tak, že vztahy mezi manžely nefungují, manželství je nefunkční. Ohradil se proti tvrzením obsaženým ve vyjádření manželky, která se nezakládají na pravdě. Je zcela zřejmé, že manželství účastníků je nefunkční cca dva roky. Účastníci po tuto dobu společně nehospodaří, netráví společně volný čas, nejezdí společně na dovolené, nejsou schopni spolu komunikovat. Situace je pro účastníky složitá, neboť obývají společnou nemovitost, kterou vlastní ve společném jmění manželů. Manžel měl zpočátku snahu manželskou krizi řešit, nyní však již trvá na rozvodu manželství. O rozvodu začala hovořit manželka v roce 2019, poprvé se tak stalo cestu ze Slovenska domů. Rozvod zmiňovala vícekrát, např. také přestala vyřizovat hypotéku na investiční byt, který zamýšleli účastníci pořídit, a to s odůvodněním, že nebude vyřizovat společnou hypotéku s někým, s kým se bude rozvádět. Když pak manželka návrh na rozvod manželství skutečně podala, nebylo to pro něj takové překvapení. Přesto jej to zasáhlo a manželkou podaný návrh je nyní jedním z důvodů, proč nyní na svém návrhu na rozvod manželství trvá. V průběhu opatrovnického řízení mu manželka opakovaně sdělovala, že již děti neuvidí, že je odveze na Slovensko. Postupem času v něm uzrál názor, že toto již dál není možné, že to již neumí dát zpátky, a že v manželství není schopen pokračovat. Ve společné nemovitosti žijí účastníci odděleně. Manžel již druhý rok spí na matraci v dětském pokojíčku. Účastníci rovněž hospodaří odděleně. Manžel poukazuje manželce výživné pro děti vyměřené soudem a finanční prostředky na provoz domu. Jinak si potraviny pro sebe nakupuje sám. Police v lednici mají účastníci rozdělené. Není pravdou, že by s manželkou společně trávili volný čas či se společně stravovali. Pouze souhlasil se společným obědem celé rodiny vždy v neděli. K nařízení mediace manžel uvedl, že manželská krize trvá již příliš dlouho a je přesvědčen, že je v zájmu celé rodiny, aby bylo manželství rozvedeno. Špatné vzájemné vztahy účastníků se pak negativně projevují i na psychickém stavu nezletilých dětí narozených z manželství. Manželka je velmi autoritativní a za kompromis považuje to, co chce sama. 9. Manželka ve svém výslechu před soudem prvního stupně vypověděla, že se nikdy nechtěla rozvádět. Měla za to, že pokud chce stanovit výživné pro děti, musí podat návrh na rozvod manželství. Chtěla pouze dosáhnout toho, aby manžel přispíval na potřeby dětí výživným. Řízení o rozvod manželství, které bylo zahájeno k jejímu návrhu v říjnu 2019, tak vyvolala pouze proto, že chtěla stanovit výživné na nezletilé děti. Bylo jí řečeno, že pokud soudní poplatek za návrh na zahájení řízení o rozvod manželství neuhradí, bude řízení zastaveno, což se také stalo. Manželka v průběhu manželství trpěla vážnými zdravotními obtížemi. Byl jí přiznán částečný invalidní důchod. Je přesvědčena, že jsou dány důvody pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství, které spatřuje ve zhoršení svých finančních a sociálních poměrů, pokud by manželství bylo rozvedeno. Těžko by se třemi dětmi řešila bytovou situaci. Není ani pravdou, že by účastníci spolu intimně nežili, jak tvrdí manžel, a netrávili volný čas. Účastníci společně pravidelně obědvají a večeří. S rozvodem manželství nesouhlasí, neboť je přesvědčena, že je zde ještě prostor pro nápravu narušeného vztahu, navíc se na rozvratu manželství nepodílela. Manžel jí nikdy neřekl, jak sám situaci v manželství vnímá. Aktuálně žádná stránka manželství nefunguje 10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť manželství se nachází zhruba rok a půl v krizi, na níž mělo významný vliv podání návrh na rozvod manželství manželkou, která jej podala, ač tvrdí, že vůbec neměla v úmyslu se rozvést. Příčinu rozvratu v projednávané věci spatřuje soud prvního stupně v rozdílnosti povah účastníků a v jejich osobnostních odlišnostech, což mělo za následek nefunkční komunikaci mezi manžely a citové ochlazení, zejména ze strany manžela. Byť manželka možnost obnovení manželského soužití nevyloučila s tím, že k manželovi i nadále chová citový vztah, je zjevné, že s ohledem na dobu, po kterou účastníci společně nežijí jako manželé, je naděje na obnovení manželského soužití pouze mizivá. Manžel svůj zájem na zachování manželství a na obnově společného soužití za daného stavu věci jednoznačně vyloučil. Manželství účastníků se tak stalo čistě formálním svazkem, který neplní žádnou z funkcí uvedených v § 655 o. z. Navrhovala-li manželka aplikaci tvrdostní klauzule ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z., soud prvního stupně uzavřel, že neprokázala žádné skutečnosti, které by představovaly mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Manželka (a to již s ohledem na předchozí rozvodové řízení, které vyvolala) není manželem, který se na rozvratu převážně nepodílel. Rovněž nevyplývá, že by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma. Soud prvního stupně pak zároveň neshledal žádné skutečnosti, pro které by manželství účastníků nemohlo být rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem jejich nezletilých dětí, daným zvláštními důvody (§ 755 odst. 2 písm. a) o. z.). Soud prvního stupně má za to, že rozvodem manželství se situace v rodině účastníků spíše stabilizuje, což bude ku prospěchu dětí. Rozvod manželství účastníků tak pro děti ve srovnání s aktuální situací nebude představovat zásadní újmu. Soud prvního stupně proto manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 23 věty prvé z. ř. s . 11. Odvolací soud doplnil dokazování o výslech manželky, která uvedla, že k manželovi má stále citový vztah a chce obnovit manželství, nicméně za současných podmínek si to nedokáže představit. Je potřeba, aby s manželem komunikovali. Návrh na rozvod manželství podávala z toho důvodu, že ji manžel odstřihl od společných peněz a nedával jí dostatečné finanční prostředky. Výplatu mzdy si převedl na jiný účet. V mezidobí od vydání napadeného rozsudku nastoupila na poloviční úvazek do zaměstnání, kde dosahuje čistého měsíčního příjmu 27 000 Kč. 12. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] ve [anonymizováno], Slovenská republika. Z manželství se narodily tři nezletilé děti, [jméno], [jméno] a [jméno]. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 5. 2020, č. j. 25 Nc 2160/2019-32, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, č. j. 101 Co 264/2020-79 byly pravomocně upraveny poměry k nezletilým dětem účastníků i pro dobu po rozvodu manželství. V roce 2019 podala manželka návrh na rozvod manželství. Řízení o tomto návrhu bylo pravomocně zastaveno v důsledku neuhrazení soudního poplatku. Od roku 2019 spolu manželé nehospodaří, byť obývají společnou nemovitost, a nejpozději od vánoc 2020 se intimně nestýkají. Oba manželé pracují, manželka na poloviční úvazek s čistým měsíčním příjmem 27 000 Kč. 13. Dle ustanovení § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 14. Dle ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 15. Dle ustanovení § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 16. S ohledem na skutečnost, že manželka je cizím státním příslušníkem, konkrétně občankou Slovenské republiky, soud prvního stupně správně nejprve zkoumal otázku mezinárodní soudní příslušnosti a rozhodného práva. Závěr soudu prvního stupně, že soudy České republiky jsou příslušné k projednání a rozhodnutí této věci s ohledem na skutečnost, že na jejím území se ke dni zahájení řízení nacházelo bydliště obou manželů (článek 3 bod 1 písm. a) Nařízení Brusel II bis) a že se rozvod účastníků řídí podle § 50 odst. 1, § 49 odst. 1 zákona č. 91/2002 Sb., o mezinárodním právu soukromém hmotným právem České republiky, je rovněž správný. 17. Po provedeném odvolacím řízení i odvolací soud dospěl k jednoznačnému závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, a že podmínky pro rozvod manželství zakotvené v ustanovení § 755 odst. 1 o. z. jsou dány. Manželství účastníků se nachází zhruba 2 roky v krizi, kdy manželé společně nehospodaří a intimně se nestýkají, v důsledku čehož zanikla jak ekonomická, tak biologická funkce manželství. Manželka ostatně ve svém výslechu před soudem prvního stupně připustila, že žádná stránka manželství aktuálně nefunguje. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 5. 2020, č. j. 25 Nc 2160/2019-32, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, č. j. 101 Co 264/2020-79 přitom byly pravomocně upraveny poměry k nezletilým dětem účastníků i pro dobu po rozvodu manželství. Podmínka pro rozvod manželství stanovená § 755 odst. 3 o. z. je tak splněna. 18. Za hlavní příčinu rozvratu manželství i odvolací soud považuje shodně jako soud prvního stupně rozdílnost povah účastníků a jejich osobností, které vyústily v nedostatek vzájemné komunikace. Manželka ostatně sama v odvolání uvedla, že si neumí představit s manželem fungovat ještě dlouhá léta, pokud se jeho chování nezmění. Na základě toho je odvolací námitka manželky, že manželství je rozváděno bezdůvodně a bez jakéhokoliv vysvětlení, zcela neopodstatněná. 19. Ani odvolací soud neshledává kvalifikovaný zájem manželky svědčící ve prospěch zachování manželství, neboť není pravdou, že se sama na rozvratu manželského soužití převážně nepodílela. Právě v důsledku jejího přístupu k řešení rodinné krize podáním návrhu na rozvod manželství dne 24. 10. 2019 ztratil manžel k manželce citový vztah, což vedlo k tomu, že manželé společně nehospodaří a intimně se nestýkají. V důsledku těchto skutečností manžel nechce v manželství nadále setrvávat. Za této situace se snaha manželky o udržení manželství jeví jako pozdní a naprosto marná. Argumentace manželky, že předchozí řízení o rozvod manželství zahájila pouze proto, že chtěla stanovit výživné na nezletilé děti, se jeví jako zcela účelová za situace, kdy manželka byla při podání návrhu na rozvod manželství právně zastoupena. 20. Pokud manželka argumentovala tím, že jí rozvodem manželství vznikne újma tím, že se bude muset po rozvodu manželství nastěhovat se třemi dětmi do garsonky, odvolací soud uvádí, že v řízení o rozvod manželství soud neřeší úpravu majetkových poměrů a bydlení. Ta bude předmětem případného následného vypořádání společného jmění manželů. Do té doby je právo manželky ke společnému bydlení zaručeno. 21. Za situace, kdy manželka nastoupila do zaměstnání na poloviční úvazek a dosahuje čistého měsíčního příjmu 27 000 Kč, nesvědčí pro zachování manželství ani žádné objektivní mimořádné okolnosti, jako např. nepříznivý zdravotní stav, který vyžaduje pomoc jiné osoby, vydání zvýšených nákladů, neschopnost vydělat si na dostatečné zabezpečení za stavu pracovní neschopnosti, resp. nezpůsobilosti, atd. Tvrzené zhoršení finančních a sociálních poměrů manželky po rozvodu manželství přitom takovou objektivní mimořádnou okolností není. 22. Konečně i námitka manželky, že jí rozvod připadá jako škoda a velká nezvratná ztráta pro děti, je za situace, kdy dlouhodobě neutěšené vztahy mezi manžely nevytváří zdravé prostředí pro výchovu společných dětí, nedůvodná. 23. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, tak odvolací soud, s poukazem na výše uvedené, poté, co shledal, že zákonné podmínky pro rozvod manželství byly jednoznačně naplněny, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s . v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 23 věty prvé z. ř. s . Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 7. prosince 2021 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu